Openscale 2014, Brno-Medlánky 24. a 25.5.2014

Pohled na část modelů při statickém bodování

Na statickém bodování, kde jinde než ve velkém party stanu přináležícím k restauraci U křivé vrtule, se sešlo 27 dvacetinek a 6 minimaket poháněných elektromotory nebo kysličníky. Jak soutěžící přinášeli své modely, přibývalo na stolech nových minimaket, skoro jako v dávných dobách kdy představit po zimě nový model bylo takřka minimaketářovou povinností. Nebudu se snažit vyjmenovat všechny novinky, určitě bych na nějakou zapomněl, ale co opomenout nemohu je obří Blohm Voss BV-155 Jirky Doležela, vysochaný (trefnější charakteristiku neznám) ze stavebního polystyrenu. Co bylo dále nepřehlédnutelné, bylo množství prvoválečných minimaket, k jejichž stavbě jistě motivovalo vyhlášení samostatné kategorie těchto modelů. Nevděčné role bodovačů se zdárně zhostili ve dvacetinkách Antonín Alfery a Ivo Čerešňák, v kategorii M-CO2/elektro Petr Faitl a Martin Huk. Tonda, který měl dvě nádherné více či méně polystyrenové prvoválečné dvacetinky, kvůli své angažovanosti v roli bodovače s nimi létal mimo soutěž.

Atmosféra sobotního odpoledne v prostoru startu

Sobotní letový program byl zahájen o půl čtvrté odpoledne ze startoviště v jihovýchodním cípu letiště. Zpočátku se zdálo že budou, jako již nejednou na tomto místě, potíže s turbulencí za nedalekými kopci, ale vítr se rychle zklidňoval až utichl úplně. Této pohody využila většina soutěžících s dvacetinkami a zaletěli velice slušné časy. Obě maxima se sice zadařila jen Tondovi Alferymu, těch co se k nim přiblížili velmi těsně bylo ale více, a to Lubomír Koutný s Bristolem M1C, malým racerem Mr.Smoothie i P-51H Mustang, Jirka Doležel s Aichi Nanzan, Albert Stehlík s IAR-827 a Dušan Garba se Spinks Akromasterem. V kategorii CO2/elektro se do poslední chvíle nevědělo jak to bude s maximem, ve hře bylo rozdílná požadovaná délka letu pro modely poháněné elektrikou a kysličníkem i stejná požadovaná délka letu pro všechny, jen kratší, aby modely poháněné CO2 nebyly handicapovány. Nakonec bylo vyhlášeno maximum 60s pro všechny a s tím se začalo soutěžit, při zpracování výsledků však již pořadatel změnil maximum na 100s. Hned zpočátku se ukázalo, že kysličníky co do délky letu a spolehlivosti chodu pohonné jednotky elektrikám konkurovat nemohou. To jasně předváděl Tondal Alfery s dvoumotorovým dvouplošným Vickersem Vimy a zelektrizovanou dvacetinkou (která si před tím ještě prošla etapou pohonu kysličníkem) WKF 80.05 i Petr Faitl s Farmanem 451. Stabilní lety jejich minimaket co do délky letu omezovala jen doba letu nastavená časovačem. Naproti tomu Pavel Stráník a Martin Huk s modely poháněnými motory na CO2 měli s dosažením maxima mnohem více starostí. Navečer pak přišel na řadu maraton několika společných startů modelů hydroplánů, jejichž předlohy byly připravovány pro Schneiderův pohár. Zde se čas neměřil, první přistavší byl vyřazen a ostatní rychle natáčeli gumové svazky a pokračovali dalším společným startem. Do této soutěži nastoupilo na začátku sedm soutěžících, nakonec zvítězil Antoním Alfery s Curtissem R3C před Lubomírem Koutným s Bernardem HV.220. V této kategorii není určeno měřítko ani jiné omezení, statika se nehodnotí, proto je překvapivé že se v naprosto klidném ovzduší neprosadil žádný z oříšků, které mají mnohem výhodnější poměr hmotnosti gumy vůči hmotnosti letounu i větší velikost vrtule.

Nedělní ráno na medláneckém letišti

V neděli ráno bylo startoviště umístěno pro změnu v severní části letiště, protože byl předpovídán severozápadní vítr. Vítr se během soutěžních letů nakonec nedostavil a tak příhodných podmínek, dokonce ještě lepších než předchozí den, většina využila buď ke zlepšení svých výkonů, jako například Jirka Doležel s Aichi Nanzanem, Dušan Garba se Spinks Akromasterem, Petr Kolář s MiG-3 i Sopwithem Swallow, Petr Mikulášek s obstarožním Me-209 či Antonín Křižka s Avií BH-1Exp., nebo k zalétávání a ladění nových modelů. Tak překvapoval Tonda Alfery s krásnými stabilními, dlouhými a vysokými lety svého nového Albatrosu D.V a všeobecný zájem budily zalétávací pokusy Jirky Doležela s jeho BV-155 - motorový let zvládl ale stabilního kluzu se ne a ne dopracovat. Moc se mu nedařilo ani se zalétáváním nového Pfalze D.III, stejně jako Dušanu Garbovi, který na doladění svého krásného nového Kawasaki K-61 Hien bude muset ještě zapracovat. Pěkně létala i další polystyrenová dvacetinka z Alferyovic dílny, se kterou soutěžil Vladimír Alfery - Macchi MC.202. Na tomto krásném a do detailu zpracovaném modelu (nejspíš se časem dočkáme jeho stavebnicového provedení) bylo nejzajímavější to, že k nerozeznání stejný druhý exemplář byl osazen elektromotorem a RC soupravou a Vláďa s ním předváděl k udivení všech moc pěkné lety s řadou akrobatických obratů.