Nejbližší akce

10.11.2017

IIFI Nijmegen 2017

Memoriál Rudolfa Drnce 17.9.2016, Brno - Medlánky

Už to je tak trochu klišé - každá reportáž z jakékoliv venkovní akce začíná a končí povídáním o počasí. Bylo by načase to změnit. Jenže zrovna v reportáži z letošního Memoriálu Rudolfa Drnce to dost dobře nejde. Považme: krásný srpen kdy byl jeden den jako druhý jako vymalovaný, týden předtím soutěž v Trnávce, která bývá typická nic moc minimaketářským počasím, měla meteorologické podmínky jako z partesu, a na jedinou sobotu kdy se konal memoriál mělo být opravdu, ale opravdu, hnusně a od rána to vypadalo že tomu tak i bude. Takže jsme se ani moc nedivili, když v čase zahájení soutěže hráli pořadatelé na soutěžící přesilovku. To se sice v průběhu času lepšilo, nelepšilo se však moc počasí, během bodování i celkem slušně pršelo, předpověď nebyla nijak optimistická a někteří soutěžící začali propadat panice a navrhovali rychle vše odlétat než bude ještě hůř a statické bodování nechat napotom. Pořadatel Jirka Doležel však tyto podněty smetl se stolu rázným trváním na standardním průběhu soutěže dle itineráře.

Statické hodnocení modelů

Statické hodnocení modelů

A tak zasedly dvě dvojice bodovačů, Adam Jakeš s Dušanem Garbou a Jirka Alfery s Pavlem Stráníkem, a pustily se do hodnocení statiky, což se jim i přes úklady ze strany pořadatele docela dobře dařilo. Ostatně nebylo kam spěchat, počasí pod psa a ostatní minimaketáři volný čas vyplnili klábosením při konzumaci občerstvení na terase hospodu U křivé vrtule. Při této příležitosti musím vyzdvihnout aktivitu Vlastíka Šimka, který (kromě účasti na statickém hodnocení) přispěl k všeobecné dobré pohodě výbornou domácí bábovkou, a to až tak, že kromě ní byla zkonzumována i krabice sladkostí rodiny Alferyů - ta však původně široké veřejnosti určena nebyla. A ještě si dovolím malou nemodelářskou vsuvku: kromě naší soutěže měla na medláneckém letišti probíhat i jakási branně turistická akce, avšak její potenciální účastníci se počasí zalekli ještě víc než minimaketáři a během dopoledne se skoro nikdo nedostavil. To některým z nás umožnilo si v klidu a pohodě zkusit střelbu z celkem dost slušných vzduchovek s optikou, abychom zjistili, že žádní ostrostřelci nejsme, biatlonová budoucnost nám nekvete a lepší bude zůstat u modýlků.

Po poledni bylo bodování hotovo a kupodivu se začalo lepšit i počasí. Mraky se z temně šedých změnily na šedé a začaly se protrhávat, vítr foukal sice svěží, ale rozumně podél dráhy a hlavně z takového jižního směru, že se nevyskytla obávaná turbulence působená pří jen trochu více východím směru větru nedalekými kopci nad městskou částí Komín. Abych ódy na počasí už ukončil, v průběhu letové části soutěže se vše v dobré obrátilo, vítr se postupně uklidnil, slunce se občas mezi mraky prokousalo takže i termika byla, prostě na podzimní soutěž nebývale více než přijemné počasí. Nebudu děkovat za počasí svatému Petrovi, jak mají někteří ve zvyku, spíš bych opět velebil mnohokrát v praxi ověřené zvláštní mikroklima medláneckého letiště, kde je vždycky o poznání lepší počasí než všude kolem. Ostatně mimobrněnští soutěžící kteří se po soutěži vraceli domů poznali, že už kus za Brnem byla celkem pěkná slota.

Příprava modelu Mr.Smoothie k soutěžnímu letu

Příprava modelu Mr.Smoothie L.Koutného k soutěžnímu letu

Po přesunu kolony vozidel soutěžících na jižní okraj letiště byla zahájena letová část soutěže a Lubomír Koutný tradičně soutěžní lety zahájil. S modelem Mr. Smoothie odletěl dvě maxima a nadále se pak již věnoval své nové dvacetince Endeavor, která už ale tak úspěšně nelétala, a oldimerům. Jediným dalším soutěžícím, který zaletěl dvě maxima, byl Tonda Alfery s modelem Bristol M1C, se kterým také zvítězil díky vyššímu statickému hodnocení. Právě nízké body ze statiky u Koutného Mr.Smoothie způsobily, že skončil až na pátém místě. O další stupně vítězů se podělily prvoválečné modely Sopwith Swallow Petra Koláře a Morane-Saulnier N Jirky Doležela. Oba získaly slušné statické hodnocení a navíc i velmi dobře zalétaly. Za dříve nezvykle dobré výsledky modelů z první světové války může kromě toho, že měly na této soutěži štěstí termiku i to, že tyto modely jsou menší, mají tudíž nižší maxima a získávají nadhodnocení za krátké trupy respektive předky trupu. Navíc jim vyloženě vyhovovalo počasí, v silnějším větru a turbulenci by jejich letové výkony asi nebyly tak excelentní. Ostatně pohled do výsledkové listiny ukazuje, že v příhodných povětrnostních podmínkách drtivá většina modelů létala velmi dobře, takže je těžké někoho zvláště vyzvednout. Každopádně po celou dobu soutěže byl stále ve vzduchu stále nějaký ten model, ať už dvacetinky nebo oldtimery všech jmenovaných kategorií, tudíž se bylo pořád na co dívat.

Rozlétávání Schneider cup

Rozlétávání Schneider cup

Soutěž dvacetinek byla doplněna ještě dalšími doprovodnými kategoriemi - historiky BV-1 a BV-3, BV-min a oblíbeným fly-off Schneider cup. Reportáž ze soutěže historiků se možná objeví na stránkách SAMu http://www.sam78.cz. Schneider cupu se zúčastnili čtyři soutěžící. Jako první překvypivě vypadl Deperdussin Adama Jakeše, který tak úspěšně zabojoval na jarním Openscale, v dalším kole přistál první Jiří Doležel se Savoiou-Marchetti SM.65 a přesto sklidil za svůj výkon potlesk přihlížejících protože tento dvoumotorový model nejen krásně stoupal ale i překvapivě stabilně klouzal - asi nejhezčí let této dvacetinky co pamatuji. Vítězství, jako již tradičně, vybojoval Tonda Alfery s Curtissem R3C2, když na první pohled mnohem létavější Bernard HV.220 Luboše Koutného si v předchozích rozletech poškodil plovák a celkově při této soutěži jeho výkony zaostávaly za tím co pamatuji z dřívějších soutěží.

Zakončení soutěže proběhlo jako obvykle na terase hospody U křivé vrtule. Pořádající Jiří Doležel opět připravil krásné tematické poháry kdy soškám atletů nahradil jejich sportovní náčiní napodobeninami modelů, a tím byl memoriál Rudolfa Drnce ukončen. Touto soutěží skončila i letošní sezona dvacetinek a i když je možná na nějaké celkové hodnocení ještě brzy, přece jen si dovolím pár osobních postřehů, což jako nezaujatý pozorovatel snad mohu. Jednak se ukazuje, jaké plody přinesla před dvěma lety spuštěná propagace modelů z první světové války uspořádáním jejich samostatné profilové soutěže poprvé v rámci Openscale 2014. Dříve tyto modely stály ve stínů předloh z druhé světové války, nyní soutěže vyhrávají, druhoválečníka aby na soutěži člověk pohledal. Je to jistě dáno, kromě již výše zmíneného, i tím, že jsou v duchu současných pravidel snadněji maketově zpracovatelné, ale především tím, že se na jejich stavbu zaměřila řada soutěžících s protagonistou nových technologií Tonou Alferym v čele. To se snad od příštího roku trochu změní pro změnu ve prospěch druhoválečných předloh. Další co mě zaujalo, jsou přesně a čistě postavené minimakety velmi jednoduchých předloh - na této soutěži reprezentované modelem Kokusai Ta-Go. Takové dvacetince není při bodování statiky co vytknout a v řadě položek jí zodpovědný bodovač musí dát maximální počet bodů; na druhé straně pak ale zase nesmí váhat jít u položek typu složitost/pracnost až k samotné nule, jinak je výsledná statika s ostatními modely nesrovnatelně nadhodnocená. I tak takový model, je-li špičkově létající, není bez ambicí na velmi dobré umístění - a o to také při koncipování pravidel šlo.

[Pavel Stráník]

Výsledková listina kategorie M-min 1:20 ve formátu PDF

Fotogalerie Memoriál Rudolfa Drnce 2016 (foto J. Kuchta)