Pohár Jiřího Merty 2018, Brno-Medlánky 25.8.2018

Skupinové foto s modely Jiřího Merty

Celé toto léto bylo poněkud fádní: krásné letní počasí s teplotami vyššími než obvykle, déšť žádný, takže neskonalé sucho. Jenže ouha, 25. srpna, v poněkud neobvyklém termínu, se uskutečnil první ročník Poháru Jiřího Merty, a tak předpověď hlásala zimu, vítr a déšť. S tím se samozřejmě na fóru objevily pochybovačné příspěvky o smysluplnosti volby tohoto termínu, kdy prý bývá vždy hnusně. No já tedy nevím, já mám v paměti obvykle celkem příjemné počasí zakončující prázdniny. Takže ráno o půl deváté se na tradičním místě, v restauraci U křivé vrtule, začali scházet nejen pořadatelé, ale tentokrát i vcelku dochvilní soutěžící. Abych se přiznal, měl jsem trochu strach o účast, přeci jen řada lidí si koncem srpna ještě užívá prázdnin a dovolených. Leč nestalo se a soutěžících i modelů se sešlo celkem dost - deset modelářů s 27 modely. Potěšila hojná účast slovenských modelářů - Mariána Líšky s krásnými minimaketami Me-109E a Fokker D.VIII, Dušana Sedlára v doprovodu Karola Vinše, který létal BV-min, a již tradičně fotografujícího Jána Kuchty. Kromě soutěžních minimaket byly vystaveny i modely z dílny Jiřího Merty, které byly jeho syny minimaketářům rozdány a ti je zprovoznili a právě při příležitosti této soutěže se s nimi scházejí. Pořadatelem vypsané soutěžní kategorie Schneider cup, M-min, M-min druhá světová, M-el a M-CO2 byly nakonec zredukovány vypuštěním Schneider cupu, o účast v něm kvůli tvrdším přistávacím podmínkám nebyl tentokráte zájem.

Kamil Pítra a Antonín Alfery v roli bodovačů

Bodování s osvědčeným schematem tří dvojic bodovačů ve složení Jiří Alfery s Pavlem Stráníkem, Dušan Garba s Adamem Jakešem a Tonda Alfery s Kamilem Pítrou proběhlo celkem svižně a krátce po poledni bylo hotovo. Počasí doposud vypadalo celkem příznivě, jen trochu sílil vítr, ale z věže aeroklubu hlásili, že do hodiny přijde déšť a setrvá až do večera. Takže se všichni urychleně přesunuli na plochu aby toho stihli co nejdřív odlétat co nejvíc, což díky trojici obvyklých brněnských časoměřičů Mirka Kuby, Ivoše Čerešňáka a Mirka Vaňka nebyl problém. Velkým zklamáním byl stav plochy medláneckého letiště - vyschlá nízká zešedlá tráva na vyprahlé ztvrdlé půdě rozhodně nebyla povrchem, který by ochránil model při tvrdším přistání. To už snad měkčí bylo čerstvě poorané pole, na kterém řada modelů nakonec i skončila, protože vítr vál napříč plochou letiště. Takže nepřekvapí, že více či méně poškozených modelů bylo celkem dost, většinou to odnesl potah spodních částí modelů nebo vrtule, nejhůř asi skončil Fokker D.VIII Mariána Lišky a Kokusai Ta-Go Dušana Garby, oba přišly o křídlo.

Petr Mikulášek vrhající letitého Messerschmitta Me-209

Po zahájení soutěžních letů se naštěstí ukázalo, že to s tím počasím zase nebude až tak zlé: vítr sice pofukoval, ale docela snesitelně a vzhledem k nebezpečí turbulence z dobrého směru, slunce občas prokouklo mezi mraky a na termiku taky nebylo až tak těžké natrefit. Ale co hlavně, katastrofické předpovědi o dešti se nepotvrdily a za celý den nespadla ani kapka. Řekl bych, že se opět ukázalo genius loci medláneckého letiště, zde je počasí prostě vždy o poznání příznivější než kdekoliv jinde.

Hned na začátku letové části předvedl pěkné lety Jirka Doležel s Kawanishi E15K-1 Shiun a s Northropem XP-56 Black Bullet, oba modely jsou poháněny funkčními protiběžnými vrtulemi. Největším překvapením byl Jiří Tamfal s Avií Av-36 Bojar, který opakovanými nádhernými lety vyhrál nejen letovou část dvacetinek, ale umístil se celkově první v kategorii nedruhoválečných minimaket. Na druhém místě v této kategorii se umístil Dušan Garba s letitým Spinks Akromasterem. Pohárovou kategorii dvacetinek spadajících do období druhé světové války vyhrál Jirka Alfery s Macchi C.202. V této kategorii mě nejvíc překvapil Petr Mikulášek s obstarožním, nespočítaně let starým modelem Messerschmitt Me-209, který létal opravdu výborně. Zde platí, že čím je Petrův Mezek starší, tím lépe létá, a zaslouženě skončil třetí. Ve vzduchu byl dále k vidění třeba Roland D.VIa, Cessna 140 a Lavočka La-7 s ručně zatažitelným podvozkem Antonína Alferyho, samokřídlo Granger Areopteryx jeho syna Vládi, Avia BH-1 Exp. Tondy Křižky a Letov Š-39 Jiřího Tamfala. Kategorie M-elektro a M-CO2 se létaly již dříve vyzkoušeným a osvědčeným způsobem "na jednu minutu". Tomuto času se nejvíce příblížil Jirka Doležel s Blohm-Vossem BV-155, když mu do minuty chyběly pouhé dvě vteřiny. Díky vysokému statickému hodnocení však vyhrál Antonín Alfery s dmychadlovým D.H.100 Vampire, i když jeho let měl do kýžené minuty dost daleko. Poté co Marián Líška havaroval s Fokkerem D.VIII, v kategorii M-CO2 již žádný ze dvou soutěžících s céóčkami nelétal. Obecně lze říci, že s řadou modelů se jejich majitelé raději rozhodli nelétat, přeci jen obava z poškození při tvrdším přistání byla patrná a není se ani moc co divit. Ostatně i z tohoto důvodu bylo nakonec společné létání s modely Jiřího Merty nahrazeno jen společnou fotografií, letitý zkřehlý potah těchto historických strojů by jistě doznal poškození ať už při přistání do toho co kdysi bývalo trávou nebo do vzdálenějšího oraniště. Přesto byly některé z Jirkových modelů k vidění nejen na statické výstavce, ale i v letu - Pavel Stráník poletoval velice pěkně s Boulton-Paul Defiantem, Tonda Alfery předvedl několik letů s dvoumotorovým samokřídlem Horten VII, které vzbudily značný ohlas, obřího Blohm-Vosse BV-155 zalétal Radek Čechlovský a překvapivě pěkně létal i Jiří Tamfal s Aviatikem 30.40, do kterého bych to zrovna moc neřekl (do toho Aviatika, míním).

Putovní Pohár Jiřího Merty pro vítěze v kategorii druhoválečných typů

Soutěž byla opět zcela tradičně zakončena vyhlášením výsledků a oceněním vítězů na půdě restaurace U křivé vrtule. Lze shrnout, že vše dopadlo nakonec velice dobře, počasí přes všechny nepříznivé předpovědi bylo více než ucházející, soutěžících i modelů se sešlo dost i při neúčasti minimaketářů z Čech a celý průběh soutěže se nesl v přátelské a poklidné atmosféře, což opravdu nemíním jako klišé.