Minimaketářské nebe v Trnávce 2018

Úvodní nástup - vsedě

Letošní jubilejní 10.ročník minimaketářské soutěže se konal tradičně na malém letišti u Trnávky. Při kontrole plochy pár dnů před soutěží se hlavní organizátor poněkud vylekal. Vedle hlavní letové plochy byl obrovský lán kukuřice. Kdo v ní někdy hledal model ví, že je to téměř zázrak, když jej najde. Okamžitě tak začal jednat a kontaktoval agronoma. Ten přislíbil, že se pokusí zahájit sklizeň tak, aby alespoň v těsném sousedství letové plochy byla kukuřice posečena. V sobotu ráno si tak mohli všichni oddechnout - z kukuřice zbylo strniště. I to není zrovna ideální terén pro malé makety, ale jak se říká "pánbůh zaplať za ty dary". Organizace letos klapala skvěle, takže když se těsně po osmé začal stavět stan, před půl devátou už stál. Pavel Stráník, který dorazil až poté, velmi litoval, že mu unikla tato téměř rituální akce. Hlavní organizátor tedy přislíbil do časového plánu od příštího ročníku žařadit i tento bod programu. Všichni pak čekali, až dorazí výprava rodiny Alfery, která v Hranicích na Moravě nabírala do vozu Michala Křepelku s kamarádem. Vlak měl poněkud zpoždění, takže dorazili až po půl desáté. Mezitím se ze zamračené oblohy spustil slabý déšť. Mnozí škarohlídi začali brblat, že nepomohl ani termín "veletržního počasí". Nicméně déšť zapříčinil jednu atypickou situaci, která se pak, alespoň dle mně, ukázala jako velmi podnětná a příjemná - všichni se shromáždili ve stanu a vznikla tak téměř rodinná atmosféra a prostor pro diskuzi všech se všemi. Když dorazili Alfery a Michal Křepelka, proběhl úvodní nástup - atypicky vsedě.

Bodovači v akci - Tonda Alfery a Pavel Laník

Po krátké poradě s bodovači bylo zahájeno bodování. Toho se kromě domácího Pavla Laníka, kterého zákoutími bodování provázel Tonda Alfery, ujala dvojice Jirka a Jirka (Doležel a Tamfal), druhá pak Pavel Stráník a Jirka Alfery. Pravda, déšť poněkud znepříjemňoval situaci ve stanu, občas někde kapala voda, ale po úpravě dispozice stolů se podařilo umístit modely tak, aby byly v relativním suchu. Přes poněkud menší účast se sešla celkem slušná řádka modelů. V kategorii M-elektro se přihlásili jen dva soutěžící, byla tedy spojena s kategorií M-CO2. Celkem sedm modelů. V hlavní kategorii M-min sedmnáct modelů. V kategorii RC-min nesoutěžil opět nikdo a tak je na zvážení, má-li smysl tuto kategorii příští rok vyhlašovat. Pravda, Pavel Stráník modely měl, dokonce létal, ale to bylo na soutěž málo. Během bodování se ve stanu rozběhla čilá debata. Michal Křepelka všem ukázal figurky 1:20, jejichž polotovary prodával zájemcům za příjemnou cenu. Jak mají být vybarveny názorně předváděl na modelech mimo soutěž - Supermarine Sparrow a Macchi C.202. Radek Čechlovský všem vysvětlil jak to, že nemá s sebou Bregueta. Mezi minimaketáře se po letech vrátil Standa Černý z Prahy, který byl v Trnávce poprvé a moc se mu tam líbilo. V poledne bylo dobodováno, mezitím se počasí naprosto změnilo, vysvitlo sluníčko a vyklubal se z toho krásný den. Větřík pofukoval jen mírný a to v příjemném směru, kde nehrozila ztráta či poškození modelů.

Jiří Doležel vrhající Kawanishi E15 K-1 Shiun

V kategorii M-CO2/el pořadatel stanovil poněkud jiné letové hodnocení, než na soutěžích v Brně. Létalo se na minutové maximum. Jak se dalo čekat, tento čas není žádný problém pro modely s elektrickým pohonem. Tonda Alfery s Vampire předváděl výškové lety, takže díky termice by byl schopen létat i maximum dvojnásobné. Druhé místo obsadil Michal Křepelka se Siemens S.I a to díky lepší statice, ačkoli mu do absolutního maxima něco málo chybělo. Třetí místo vybojoval Jirka Doležel s Blohm-Voss BV-155. Marián Líška letos konečně vyletěl, ale jeho krásné modely v letové části zatím zaostávají. Mezi dvacetinkami po statice celkem podle očekávání vedly modely postavené Tondou Alfery. Bylo tedy otázkou, jestli jej v letové části dokáže někdo předstihnout. Pokusil se o to Michal Křepelka, který se svou lehoučkou Lockeed Vega jako jediný zalétl absolutní maximum. Při startu z ruky i ze země letěl krásných 88 sec. Dlouhé lety předváděl se svojí Lombardou i Radek Čechlovský, ale model díky velkému handicapu ve statice skončil ve druhé polovině startovního pole. Tonda se nakonec prosadil s nenápadnou Cessnou 140 když Rolanda poškodil při přistání a nestihl tak odlétat starty ze země. Druhé místo vybojoval díky letové části Michal Křepelka. Třetí místo pak obsadil domácí Dušan Garba s Kawasaki Ki-61. Na Jirku Doležela s Morane-Saulnier N zbyla tentokrát brambora. Jirka Tamfal s Bojarem, vítěz z Brna, díky slabšímu letu z ruky obsadil páté místo. Nutno však dodat, že neměl příliš prostor na nějaké taktizování. Díky rodinným povinnostem musel odjet už v 13 hodin, létal tedy jen během jediné hodiny. Přes věškerou Jirkovu snahu zalétat nového Itoha žáka Tomáše Adámka se jeho letošní výkony nedají srovnat s tím loňským, kterým silně proháněl seniory, ale uletěl při posledním startu. I druhý model Michala Křepelky - Kokusai Ta-Go - létal velmi pěkné časy. Velkou smůlu měl Vláďa Alfery, kterému neopatrný fotograf shodil model Granger Archeopteryx z bodovacího stolu a při pádu se ulomila vnější část křídla. Ta je u samokřídla jediným seřizovacím prvkem, takže Vláďa nechal opravu raději na doma. Celkem osm modelů dosáhlo letového času, delšího než 70%. Radkovi Čechlovskému se úplně na záver soutěže podařilo alespoň trochu zalétat opravený dvoumotorový Heinkel He-219 Uhu, a tak při svých letech sklidil od všech zasloužený potlesk.

Zatímco hlavní pořadatel zpracovával výsledky a připravoval ceny pro nejlepší, všichni soutěžící kolektivně zbourali a uklidili párty stan se stoly a lavicemi. Při závěrečném nástupu byli odměněni nejlepší soutěžící diplomy, opět krásnými cenami od hlavního sponzora Jeti-model a figurkami od Michala Křepelky. Cenu pro nejlepšího žáka věnoval PV model. Avizovaný sponzorský dar od Pavla Stráníka bohužel pořadatel zapomněl v autě. Nutno přiznat, že i do vyhodnocení M-min se opět vloudila chyba. Správné pořadí tak bylo všem sděleno až den po soutěži. Náhradní ceremoniál ale hlavní postižený Michal Křepelka nežádal. Přes rozpačitý začátek se nakonec jubilejní desátý ročník soutěže vydařil. Všichni se rozjeli domů s pocitem příjemně stráveného dne. Poděkování patří všem pořadatelům, sponzorům a nakonec i soutěžícím za příjemnou atmosféru.