Nejbližší akce

23.05.2020

AIR RACES BRNO 2020

06.06.2020

Rakovnické minimakety 2020

29.08.2020

Pohár Jiřího Merty 2020

Pohár Jiřího Merty 2019, Brno-Medlánky 24.8.2019

Termín konce prázdnin byl podruhé, a zřejmě již nadobro, dobou pořádání Poháru Jiřího Merty. A to jak přes loňské ne zrovna ideální počasí, tak přes sýčkování o nevhodnosti tohoto ročního období pro pořádání takové soutěže, se zdá, že nebude tak zle. Alespoň tento druhý ročník se vyloženě povedl. Předpověď hrozila odpoledními bouřkami, které se sice do okolí Brna dostavily, ale na to aby narušily krásný letní den na Medlánkách neměly sílu. Vítr také avizovaně nadmíru nesílil, byl slabý, točil se od východního přes jižní až po západní a okamžiky termického klidu byly docela časté. Účast třinácti minimaketářů, z nichž deset soutěžilo v různých kategoriích, je vzhledem k početnosti naší komunity slušná. Takže shrnutí hned na začátek - příjemná soutěž v přátelské atmosféře letní soboty. Pořádající Jiří Doležel je v této roli již dobře zaběhlý a tak vše probíhalo v klidu a pořádku. Nedošlo tentokrát, tak jako na jaře, ke konfrontaci s členy Aeroklubu Medlánky, i když probíhal čilý letecký provoz a točící vítr ztěžoval odhad kterým směrem se volné modely vydají. Za to je třeba poděkovat všem soutěžícím, že tentokrát dbali při vstupu na plochu letiště náležité obezřetnosti.

Minimakety před statickým hodnocením

Minimakety před statickým hodnocením

Bodování minimaket proběhlo standardně U křivé vrtule. Zatímco tři dvojice bodovačů, Antonín Alfery - Jiří Tamfal, Adam Jakeš - Kamil Pítra a Jiří Alfery - Pavel Stráník, se snažily co nejdříve obodovat 18 soutěžních minimaket, na terase bylo vystaveno deset dvacetinek které postavil Jirka Merta a které po jeho smrti obdrželi minimaketáři aby je zprovoznili a vdechli jim nový život. Je třeba poznamenat, že se to skutečně podařilo, osm z nich pak bylo v průběhu dne předvedeno i v letu. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích: minimakety 1:20 bez omezení doby vzniku předlohy, druhoválečné minimakety 1:20 se utkaly o putovní Pohár Jiřího Merty, minimakety poháněné elektromotorem létaly na 60s, stínové polomakety poháněné elektromotorem na kondenzátor pak na 33s a zavedená soutěž hydroplánů ze Schneiderova poháru se létala systémem fly-off. Navíc byly přidruženy i soutěže historiků, BV-1, BV-3 a BV-min.

Schneiderův pohár měl tentokrát jen tři soutěžící, Jána Kuchtu se Supermarine S.4, Lubomíra Koutného s Bernardem HV.220 a Antonína Křížku se Sopwith Tabloidem - a v tomto pořadí také po společných vyřazovacích startech i odpadávali. V prvním rozletu Ján Kuchta nezvládl start, zato Bernard Luboše Koutného překvapil nebývale stabilním krásným dlouhým letem. Tím ale asi vyčerpal své ambice a při rozletu o vítězství pro změnu potvrdil svou obvyklou vrtkavost a po krátkém letu v termické turbulenci skončil šturckou na zemi. A tak oprávněně zvítězil pěkně a stabilně létající Sopwith Tabloid Tondy Křížky.

Stínové polomakety poháněné elektromotorem s kondenzátorem měly premiéru na jaře a dá se říci že tato oddychová kategorie vyloženě zaujala. Inu poměr radosti z vyblbnutí se při létání ku náročnost stavby je bezkonkurenčně nejvyšší ze všech létaných kategorií. Nebezpečí poškození modelu je minimální, cena pohonné jednotky zanedbatelná, takže jediné co snad hrozí je ulétnutí a přijít takto o model je celkem snesitelné. Zalétnout s lehkými, přibližně 10g vážícími modely co nejpřesněji požadovaných 33s bylo v termickém počasí otázkou náhody. Přesto se osvědčila sofistikovaná nabíjecí aparatura Miroslava Kuby, umožňující nastavit konečné napětí při nabíjení kondenzátoru, a tak s depronovým Zerem zvítězil s překvapivě vyrovnanými časy. Ostatní se tak nějak snažili na cílených 33s trefit a více či méně se jim to i dařilo.

Pavel Stráník s Boulton-Paul Defiantem

Pavel Stráník s Boulton-Paul Defiantem

Letové ukázky dvacetinek Jiřího Merty byly zařazeny přibližně uprostřed soutěžního dne. Bylo to z toho důvodu, že se za námi přijeli podívat oba dva jeho synové, David a Ondra, a vzhledem k panujícímu horku jsme Davida nechtěli nechat zbytečně dlouho smažit na pálícím slunci. V letu byly předvedeny převážně druhoválečné dvacetinky Jirky Merty, opravené a zprovozněné jejich novými majiteli: Bell P-39 Airacobra předváděl Jirky Alfery, Fw-190D a Horten VII Antonín Alfery, P-51D Mustang Kamil Pítra, P-47 Thunderbolt Jiří Doležel, Boulton-Paul Defiant Pavel Stráník, Blohm-Voss BV.155 Radek Čechlovský a Aviatik 30.40 Jirka Tamfal. Všechny modely létaly krásně, některé přímo báječně. Zaujaly hlavně stratosférické lety výškového BV.155 a dvoumotorové samokřídlo Horten VII. Videa z některých letů lze shlédnout zde na diskuzním fóru.

Farman F.451 Petra Faitla - 1.místo mezi elektrami

Farman F.451 Petra Faitla - 1.místo mezi elektrami

Minimakety poháněné elektromotorem létaly na cílový čas jedné minuty a v této kategorii soutěžili jen tři soutěžící. Nejblíže, na dvě vteřiny, se tomuto času přiblížil posledním letem Farman F.451 Petra Faitla, když předtím předvedl dva nádherné, avšak ke škodě věci příliš dlouhé lety, kterými by spíše uchvátil kdyby se létalo na délku letu. A tak Petr Faitl, zanícený propagátor elektropohonu minimaket, v této kategorii zvítězil, když Antonínu Alfery s jeho nádherným DH-100 Vampire, poháněným elektrodmychadlem, chybělo do 60s skoro čtvrt minuty. Nejvyšší statické hodnocení mu přesto zajistilo druhé místo v celkovém pořadí.

Vítězné dvacetinky Jak-55M a P-51H Mustang

Vítězné dvacetinky Jak-55M a P-51H Mustang

Dvacetinky bez omezení doby vzniku byla nejobsazenější kategorie, soutěžilo v ní 7 minimaketářů s 9 modely. Vítězství vybojoval Lubomír Koutný s modelem Jak-55M, který je postavený ryze klasicky konstrukčně a je potažený barveným papírem. Trpí řadou drobných nepřesností a nepříliš přesvědčivou dokumentací, což zapříčinilo nejnižší statické ohodnocení. Avšak vše si vynahradil v letové části, kde jako jediný zalétal dvě maxima a to mu vyneslo prvenství. Druhé místo obsadil Jiří Tamfal s modelem Avia AV-36 Bojar. Ani tato dvacetinka na statice moc neperlila a třetí místo od konce nedávalo velké vyhlídky na dobré umístění. Ale krásné a dlouhé lety blížící se maximu vše zvrátily a zajistily Jirkovi stříbro. Třetí místo pak zcela opačným postupem získal Antonín Alfery s Lavočkou La-7. Nádherný model, kterému je jen málo co vytknout, kraloval statice a tak mu i lety něco málo přes půl minuty stačily na stupně vítězů. Smůlu měl Ján Kuchta, který létal s Fokkerem D.VIII. Obvykle první pokus o start nezvládl a model skončil vzápětí v trávě, aby pak vzápětí opakovaným hodem předvedl krásný, avšak již neměřený, let. Alespoň jeden třičtvrtěminutový soutěžní let se mu povedl, jenže nízká statika mu nemohla pomoci k lepšímu umístění.

Bf-109G Antonína Alfery, vítěz Poháru Jiřího Merty

Bf-109G Antonína Alfery, vítěz Poháru Jiřího Merty

Druhoválečné dvacetinky, či spíše jejich majitelé, soutěžili v Poháru Jiřího Merty. Pět soutěžících se šesti modely bojovalo o právo mít své jméno vyryté na destičce putovního poháru. Letos, stejně jako loni, zvítězil Antonín Alfery, tentokrát s Messerschmittem Bf-109G. Tato předloha, dříve považovaná za "nelétající", v Tondově provedení z vakuovaného Depronu, si vedla velice dobře nejen ve statice ale i v letové části. Devadesáti vteřinový let z ruky ve velké výšce, pravda s vydatnou podporou termiky, hrozil ulétnutím. Výrazně smutnější osud potkal jeho druhou dvacetinku, FM-2 Wildcat. Ta při havárii, kterou jsem ovšem nezaregistroval, přišla o křídlo a ze soutěžních letů tím byla vyřazena. Na druhém místě skončil P-51H Mustang Jána Kuchty. Tato předloha je známá vysokými letovými předpoklady, což se opět potvrdilo dvěma krásnými lety, delšími než maximum, a tak i přes nízké hodnocení ze statiky obsadil druhé místo. Třetí skončil Lubomír Koutný se starou a osvědčenou Kingcobrou. Tentokrát však letový výsledek zůstal nejen za očekáváním ale i za tím na co jsme u tohoto modelu zvyklí. Povedeným letem z ruky sice zalétl maximum, ale při letu se země model nevystoupal a v nízké výšce se i přes vysoký počet natočených otáček maximu ani nepřiblížil. Velice působivé byly lety dvoumotorového Heinkela He-219 Uhu Radka Čechlovského, který při svých průletech nejednou těsně minul zaparkované automobily. Jiří Doležel s extravagantním Black Bulletem, obvkle se umisťujícím na čelných pozicích, tentokrát zapsal jediný nedlouhý soutěžní let. Takže na plaketě putovního Poháru Jiřího Merty přibude v pořadí již podruhé jméno Antonína Alferyho, což by mělo být výzvou pro ostatní před dalším ročníkem soutěže v pozdním létě 2020.

Kromě zdejší menší fotogalerie se můžete pokochat celou řadou převážně letových fotografií z fotoalba Franty Brablce na Zoneramě a Rujovými fotografiemi na Rajčeti.

[Pavel Stráník]

Výsledková listina kategorie stínových polomaket

Výsledková listina kategorie M-elektro

Výsledková listina kategorie M-min 1:20

Výsledková listina Poháru Jiřího Merty ve formátu PDF

Fotogalerie (foto: Ivo Čerešňák, Ján Kuchta)

01.JPG

Modely Jiřího Merty...

02.JPG

Modely Jiřího Merty...

03.JPG

P-51H Mustang a Fokk...

05.JPG

Polystyrenové modely...

06.JPG

Bodovači Pavel Strán...

07.JPG

Opět bodovači Pavel ...

08.JPG

Druhá bodovací dvoji...

09.JPG

Třetí bodovací dvoji...

10.JPG

P-51H Mustang Jána K...

11.JPG

Pořadatel soutěže Ji...

12.JPG

Vítězný elektrifikov...

13.JPG

Horten VII z pozůsta...

14.JPG

Horten VII po startu

15.JPG

Ján Kuchta startuje ...

16.JPG

Antonín Alfery při j...

17.JPG

Vítězný model Poháru...

18.JPG

P-51H Mustang startu...

19.JPG

Jiří Doležel vrhá sa...