Nejbližší akce

13.12.2020

Halové makety Havlíčkův Brod 2020

Pohár Jiřího Merty 2020, Brno-Medlánky 29. a 30.8.2019

Část minimaket na statickém hodnocení

Část minimaket na statickém hodnocení

Tento rok byl skutečně zvláštní. Podzimními soutěžemi, a Pohár Jiřího Merty coby nástupce dříve zářiového Memoriálu Rudolfa Drnce, ač se koná koncem srpna, za takovou soutěž přeci jen považuji, vždy minimaketářská sezona končila. Ne tak letos, letos zjara jak známo bylo vše jinak a Pohár byl soutěží, která sezonu zahajovala. A možná právě proto se nad nebohými minimaketáři smilovalo alespoň počasí a přes nepříznivé předpovědi bylo vše jinak, vlastně spíš tak jako na Medlánkách obvykle - tudíž krásně. A to po oba dva dny, sobotu i neděli 29. a 30. srpna. Podmínky byly vskutku exkluzivní, protrhávající se oblačnost přešla ve slunečno a s tím se dostavila i termika, slabý vítr se trochu točil, ale nic tragického, takže i velmi dlouhé lety do termiky neodnesly modely nikam kam by pro ně modeláři nestačili dojít či doběhnout, tráva posečená ale poté zase tak akorát dorostlá aby se v ní dalo pohybovat a přitom model při pádu ochránila a nakonec i sklizená okolní vegetace, takže se při dlouhých letech nemuselo do kukuřice či řepky. Vypsaných a odlétaných kategorií bylo nespočetně - dvacetinky jako takové, dvacetinky prvoválečné, dvacetinky druhoválečné (Pohár Jiřího Merty), minimakety poháněné CO2, minimakety poháněné elektromotorem, Schneider Cup, kondenzátoráky a k tomu předvedení modelů z pozůstalosti Jirky Merty. A pak také již obvyklí historici a historické minimakety. Je třeba říci že si hlavní pořadatel Jiří Doležel ukousl pěkně velké sousto a jedním dechem musím konstatovat že jej nazadávilo, naopak vše probíhalo v klidu a pohodě podle plánu. K ruce měl šest bodovačů statiky, dva měřiče rozměrů modelů a tři časoměřiče, takže sám na to samozřejmě nebyl. Ale i tak. Jako bonus pak sobotní večerní teoretická přednáška. Uff. Ve výše uvedených kategoriích se zúčastnilo 11 soutěžících, což se pravda může zdát jako ne zrovna moc, ale na druhou stranu tito létali s 37 soutěžními modely a k tomu je třeba připočíst 11 předvedených modelů Jirky Merty. Necelá padesátka minimaket, to už je dost hezké číslo. Nemá smysl vyjmenovávat kdo s čím přišel, to lze vyčíst z výsledkových listin na konci reportáže. Mimo to přijeli i někteří nesoutěžící modeláři, Michal Křepelka si odskočil z dovolené a přivezl ukázat své dvě nové minimakety a Ivan Horníček neúnavně předváděl v letu svého krásného dvoumotorového dvouplošného Handleye Page, Pavel Stráník poletoval s RC dvacetinkou Heinkel a mnozí měli po kufrech aut další nesoutěžní, přesto létající, modely. Takže účast, ač nepočetná, tak byla velmi výživná. Nových modelů bylo překvapivě hodně: Focke-Wulfy Fw-190A a Fw-190D Tondy Alferyho, Fokker D.VIII Dušana Garby, Messerschmitt Bf-109F a Nieuport N.28 Radka Čechlovského, Arsenal VG-32 Jána Kuchty, Sopwith Pup Jiřího Doležela (CO2) a Fairchild FC.1 Petra Faitla (el.)

Sobotní úvod soutěže byl standardní, přivítání, organizační pokyny, vyskládání soutěžních minimaket na stoly v restauraci U křivé vrtule, pro návštěvníky vystavení dvacetinek Jiřího Merty na terase a mohlo se začít. Práce se ujaly tři dvojice bodovačů statiky které si rozdělily jednotlivé položky statického hodnocení - systém který se nadmíru osvědčil. Dvojice Antonín Alfery - Antonín Křižka, Dušan Garba - Pavel Stráník a Adam Jakeš - Kamil Pítra ještě doplnili Vlastmil Šimek s Mirkem Vaňkem coby technická přejímka měřící rozpětí a průměr vrtule jednotlivých dvacetinek. Vše šlo celkem rychle od ruky a až na drobné rozmíšky ohledně dokumentace i hladce, takže po obědě se kolona vozidel, svou délkou odpovídající spíš počtu modelů než modelářů, přesunula podle plánu na oblíbené místo u větrného pytle na letištní ploše. Zde pořadatel upřesnil organizaci letové části, načež se musel okmžitě potýkat s odporem, protože jako první bod programu zařadil předvedení modelů Jirky Merty, zatímco požadavek zněl ihned soutěžit dokud je hezky. Jenže Jirka Doležel věděl své a na itineráři trval, což bylo nakonec dobře i pro rebelující stranu, protože počasí se oproti předpovědi s časem spíš zlepšovalo a na avizovaný přechod fronty nedošlo ani zdaleka.

Radek Čechlovský vrhá Blohm-Vosse B.V.155

Radek Čechlovský vrhá Blohm-Vosse B.V.155

Jak jsem uvedl, letovou část Poháru Jiřího Merty zahájilo předvedení jeho modelů v letu. Letos se jich sešlo jedenáct a jejich předvádění organizoval a komentoval Vlastík Šimek. Až na jednu dvě výjimky všechny modely nádherně létaly, z čehož by měl Jiří Merta určitě obrovskou radost, protože jemu se ne všechny podařilo takto zalétat. Protože se nám to líbilo, dali jsme si celé předváděcí kolo ještě jednou a na závěr pak ještě společný start všech Jirkových dvacetinek. Záznam těchto exhibičních letů je na jednom z dole odkazovaných videí, snad aspoň trochu přiblíží atmosféru létání pro radost s dvacetinkami, z nichž většina je několik desetiletí stará.

Dušan Garba připravue k letu vítězný Ki-61 Hien (foto Petr Faitl)

Dušan Garba připravue k letu vítězný Ki-61 Hien (foto Petr Faitl)

Dále pak následovalo běžné soutěžní létání s minimaketami s tím, že v sobotu se odlétal jeden let z ruky a jeden ze země, zbývající pak čekaly na neděli. Současně létaly minimakety na CO2 a elektromotor, jejichž cílem bylo co nejvíce trefit dobu letu 60s, a do toho všeho se vloudily lety stínových polomaket poháněných motorem na kondenzátor - ty měly za cíl dosáhnout pro změnu cílového času 33s. Ve vzduchu bylo stále plno a bylo se na co dívat. Občas se podařilo trefit i termiku a tak například Nanzan Jirky Doležela přeletěl po čtyřech minutách celé letiště a jen díky tomu že skoro nefoukalo a že stihnul z termiky nakonec vypadnout neskončil někde v sídlišti v Komíně. Ale povedených letů byla celá řada. Výborně létaly prvoválečné dvacetinky Tondy Alferyho, což až tak velké překvapení nebylo, své letové kvality dokazují na všech soutěžích, ale vyloženě překvapily oba jeho nové Focke-Wulfy, Fw-190A a Fw-190D. A to si myslím že tím přijemně překvapily i jejich autora samotného. Spolehlivě létala Kingcobra Luboše Koutného, spolu s Nanzanem Jirky Doležela jako jediní dokázali zaletět v soutěži obě maxima a získat tak plný počet letových bodů. S velice hezkým novým Arsenalem se ze začátku dost trápil Ján Kuchta, po sérii zalétávacích pokusů se mu jej za asistence Lubomíra Koutného podařilo umravnit a zahlédl jsem několik povedených letů

Lubomír Koutný, vítěz Schneider Cupu (foto Petr Faitl)

Lubomír Koutný, vítěz Schneider Cupu (foto Petr Faitl)

V pět hodin vpodvečer byly soutěžní lety ukončeny a na řadu přišlo fly-off modelů předloh hydroplánů projektovaných, stavěných či účastnících se soutěže o Schneiderům pohár. Letos se létalo tak jak to má být, čili na kola vyřazovacím způsobem, kdy do dalšího kola již nenastoupí ten kdo v předchozím přistál jako první. Do prvního rozlétavacího kola nastoupilo šest soutěžících a hned po staru došlo ke srážce Pegny PC.1 Dušana Garby se Sopwith Rainbow Jirky Doležela - ten spadl na zem o zlomek vteřiny dříve čímž Dušan mohl postoupit do dalších kol a až do finále. V tom se utkal Lubomír Koutný s osvědčeným, ale občas nevyzpytatelným Bernardem HV.220 právě s Pegnou Dušana Garby. Byl to zcela vyrovnaný souboj, oba modely letěly dlouho, vysoho a daleko ale tentokrát přistál o pár zlomků vteřiny později pro změnu Koutného Bernard a vybojoval tak vítězství.

Tím sobotní program na ploše medláneckého letiště skončil, ale neskončil sobotní program jako takový, protože po večeři byl naplánován oblíbený workshop, tentokrát teoretická přednáška Antonína Alferyho na téma vrtule. Přednáška byla nahrávána, odkaz na video je dole pod reportáží. Omluvte kvalitu zvuku, podmínky nebyly ideální.

Jiří Tamfal a Letov Š.39 (foto Petr Faitl)

Jiří Tamfal a Letov Š.39 (foto Petr Faitl)

Sobotní ráno nás uvítalo sluncem a modrou oblohou, časem připluly letní obláčky a začala se projevovat termika, s blížícím se polednem čím dál víc. Zbývalo dolétat jeden let z ruky a jeden ze země u všech dvacetinek a pak to co komu chybělo v kategoriích minimaket na CO2, elektromotor a v kategorii kondenzátoráků. Bohužel v sobotu večer musel odjet Radek Čechlovský a v neděli již nedorazil ani Ján Kuchta, takže nedělní část soutěže se konala bez jejich účasti. V takřka ideálních podmínkách byly zase k vidění i nádherné lety. Luboš Koutný uletěl své druhé maximum s Kingcobrou, opět krásně létaly oba Focke-Wulfy Tondy Alferyho. Nezvykle povedené lety s Ki-61 se dařily Dušanu Garbovi a nakonec se mu tak podařilo vybojovat vítězství v kategorii druhoválečných dvacetinek a odnesl si putovní Pohár Jiřího Merty. Moc hezky létal Jiří Tamfal jak s Avií Bojar tak hlavně s Letovem, se kterým byl překvapivě druhý ve dvacetinkách, kdy skončil o necelý bod za vítězným Antonínem Alferym s Ceesnou Bird Dog, tomu však k vítězství stačil jediný let délky bezmála maxima. Viděl jsem i nádherné lety Chiltona Tondy Křižky, ty však byly mimo soutěž. Působivé pak, jako vždy, byly dynamické lety Black Bulleta Jirky Doležela s nenapodobitelným rachotem tlačného kontrapropu. Vítězství v prvoválečných dvacetinkách si odnesl Jirka Doležel s Moranem N, favorizovaný Tonda Alfery nedělní lety vypustil poté co lehce poškodil Rolanda v oraništi a byl s letovým výsledkem ze soboty druhý s Bristolem. To v kategorii minimaket poháněných elektromotorem si Tonda Alfery vitězství ujít nenechal a s Albatrosem zvítězil před Petrem Faitlem s Farmanem. V této kategorii bylo pro minimakety v termickém počasí obtížné zaletět minutový let ne pro jeho délku, ale právě naopak, problém byl včas přistát. Viděl jsem je létat vysoko, daleko a zbytečně dlouho. V kategorii modelů na CO2 zvítězil Jiří Doležel s Pupem, a to ani ne tak přesvědčivým letovým výkonem ale spíš protože soutěžící byli jen dva. To ale nemění nic na tom že jeho Pup je opravdu nádherná maketa provedená do všech detailů.

V kategorii stínových polomaket na kondenzátor nakonec stejný čas 34s měli Lubomír Koutný s Narvalem a Pavel Stráník s Arsenalem a tak došlo na rozlétávání. Oba se dohodli, že rozlétávat se nebudou na čas 33s ale na to kdo poletí déle. Přestože Arsenal celé dopoledne při letech pro radost lovil jednu termiku za druhou, při soutěžním letu nenatrefil na žádnou a tak vyhrál Koutného Narval, který svůj stoupák naopak našel.

Dušan Garba vybojoval putovní Pohár Jiřího Merty

Dušan Garba vybojoval putovní Pohár Jiřího Merty

Závěr soutěže proběhl opět tak jako každý rok, soutěžící poobědvali, pořadatel zpracoval výsledky a připravil ceny. Pak následovalo dekorování vítězů, vzhledem k počtu soutěžících i kategorií se dostalo skoro na každého. Jak se kdo a s jakým modelem konkrétně umístil v jednotlivých kategoriích najdete v přiložených výsledkových listinách. Zhodnocení soutěže je celkem nasnadě, krásné počasí, výtečná organizace, průběh soutěže byl naprosto pohodový a vše se s dostatečnou časovou rezervou stíhalo. Takže nezbývá než se těšit na příští rok na další ročník. Někteří musí splnit vlastní předsevzetí a něco nového konečně postavit, Dušan Garba bude muset obhajovat putovní pohár s jiným modelem než s Ki-61 a snad se objeví i ti, kterým to letos nevyšlo.

Vzhledem k tomu, že se letošního Poháru Jiřího Merty zúčastnilo i několik zdatných fotoreportérů, rozhodně lepších než jsem já, je zdejší fotogalerie jen strohá a převážně ze statiky. Opravdu početné fotogalerie a videoreportáže najdete na níže uvedených odkazech:

Odkaz
Fotogalerie Franty Brablce
Fotogalerie Petra Faitla
Fotogalerie Lubomíra Šaška
Video Lubomíra Šaška z bodování
Video Lubomíra Šaška z exhibice modelů J. Merty
Video Lubomíra Šaška z letové části
Video Lubomíra Šaška z letové části
Video Lubomíra Šaška z fly-off Schneider Cup
Video z workshopu "VRTULE" Antonína Alferyho

[Pavel Stráník]

Výsledková listina kategorie minimaket

Výsledková listina kategorie prvoválečných minimaket

Výsledková listina kategorie druhoválečných minimaket - Pohár Jiřího Merty

Výsledková listina kategorie elektromotorem poháněných minimaket

Výsledková listina kategorie minimaket poháněných motorem na CO2

Výsledková listina kategorie stínových polomaket poháněných motorem na kondenzátor

Výsledková listina fly-off Schneider Cup

Fotogalerie (foto: Ivo Čerešňák, Pavel Stráník)