Příspěvek
od Lubomir Koutny » 18 led 2019 20:44
Ondro díky za podporu, ano, já to také tak cítím od samotného počátku. A pak je zde ještě jedna věc, dnešní doba má jiné priority a to se projevuje na přístupu rodičů k zájmovým činnostem jejich dětí, což se také promítá i do toho, co budou hoši v kroužku stavět. Pro rodiče je problém koupit synovi štěteček s přírodním vláknem a chtít aby synovi zařídil kompresor a stříkací pistoli, to je zcela mimo realitu.
Žáci a minimakety Od poloviny šedesátých let, co vedu kroužky jsem se vždy snažil postupně přitáhnout své žáky ke stavbě minimaket. Zpravidla v kroužku jsme začínali stavbou házedla a pak již model s gumovým pohonem. V té době bylo každý rok hned několik soutěží halových modelů v Zetce a pro mládež byla optimální třída papírový potah, rozpětí do 350 mm. Tam si kluci vyzkoušeli, jaký vliv má delší, nebo kratší svazek, jeho průřez a stoupání vrtule. Ten model létal pomalu a vše názorně předváděl. Později se zde objevila kategorie P-3 a ta jeden čas byla přímo masová. Tyto halové modely létají pomalu a modelář dobře vidí, jak se jeho zsah do seřízení promítl do letových vlastností modelu. Teprve pak se stavěl pořádný gumák. V šedesátých letech to byla kategorie Cupe´dHiver (dnes F1G), což bylo dost náročné na stavbu (především pak sklopná vrtule) od osmdesátých let pak hoši staví jednodušší modely P-30, pak následoval velký gumám Wakefield (dnes F1B, ale v současné době tato se natolik specializovala, že většina soutěžících na MS létá s modely vyrobenými profíky na Ukrajině v ceně asi USD 2000, takže u nás tuto létá jen pár soutěžících, komercializace zabila krásnou kategorii), ale to již většina z hochů zároveň si postavila nějakou tu minimaketu se kterou se kluci mnohem více vyřádili. V polovině osmdesátých let jsem vedl kroužek v ZŠ na Slovaňáku, tehdy byl problém sehnat kvalitní balzu, modelspan a gumu, něco málo jsem sehnal z přídělu klubu od Svazarmu, přesto chlapci jako bratři Vysočanové, Šimoník, Čech, Dolejšek a další stavěli hlavně dvacetinky, napřed to byl především Do- Komet a s touto dvacetinkou dokázali obsadit první tři místa mezi juniory na soutěži modelů P-30 (mezi seniory jsem tehdy vyhrál s dvacetinkou dvouplošníku Knohler), pak Musketeer, Arsenal VG-39 a Macchi Mc-2005. Po sametové revoluci problémy se sháněním kvalitního materiálu skončily, ovšem ceny postupně vyskočily na desetinásobek. Optimální podmínky byly v kroužku u Salesiánů. Jednak byl k dispozici veškerý materiál, stavělo se v hezké místnosti, kde byly prostory pro rozestavěné modely a hlavně se tam sešla parta výjimečně šikovných chlapců. Pravidelně se vyhrávaly Přebory JMK, obsazovaly místa na stupních vítězů na Mistrovství ČR mládeže, mimo modely se také dělala věda – Měření křídel P-30 s různými profily v reálných podmínkách při nízkých Re, což pak byl základ pro doktorandskou práci na VUT. Především však hoši stavěli minimakety a zúčastňovali se s nimi soutěží, takže najednou se objevilo 6 našich chlapců s Komety na OPENSCALE a Albert Stehlík nejen že s krásným IAR 820 vyhrál soutěž žáků, ale jeho výkon mu stačil i na druhé místo mezi seniory. Minimakety také stavěli chlapci v kroužku v Komíně. Jenže když demokratická většina prosadila na soutěžích bodování dle nového návrhu pravidel pro dvacetinky, tak chlapci byli šokováni a demotivováni naprosto minimálním bodovým ziskem za statiku a odmítli minimakety stavět a soutěžně s nimi létat. Pokusil jsem se situaci zachránit tím, že pro chlapce z kroužku v ZŠ Na Slovaňáku připravím stavebnice několika typů dvacetinek a tyto chlapcům v kroužku nabídnu. Je otázkou, zda se ke stavbě dvacetinek ještě před OPENSCALE 2019 dostanou a zvládnou. Tento kroužek byl koncipován jako nízkonákladový a dělám to tam zcela zdarma, kroužkovné je tedy jen 500 Kč na materiál. Problém je, že pracujeme ve třídě, kde nemáme žádný úložný prostor na rozestavěné modely, takže vše včetně pracovních desek si musí hoši nosit. Tu nízkonákladovost měla umožnit i spolupráce s rodiči. Jenže pro většinu to znamená neřešitelnou zátěž, místo modelářských špendlíků koupí synovi něco, co připomíná kopí. Marně jim dám možnost vybrat si z různých typů natáčedel, pokud si vyberou elektrické tak zdůrazňuji, že to musí být čtyřbateriové a podtrhnu to fotografií a kontaktem na prodejce. Výsledkem je, že hoši si donesou dvoubateriové, kterým P-30 nenatočí a i při natáčení malé A-6 točí tak pomalu, že to trvá věčnost. Nakreslil jsem a popsal, jak natáčedlo jednoduše upravit pomocí korkové zátky a háčku z ocelového drátu 1 mm, zdůraznil, že konec drátu tvořící háček nesmí mít žádnou ostrou hranu, jinak zničí natočenou gumu při sundávání. Vše marně, pořád je na konci ostrá hrana po uštípnutí kleštěmi. Když jim připomenu, že opravdu je třeba ten konec zabrousit tak tatínek, i dědeček se cítí dotčeni, že je buzeruji. Při přenášení dvou modelů A-6 v krabici hoch jeden model polámal a druhý zcela rozdrtil. Matka tvrdila, že se modely rozbily samy, já jsem zjistil, že v té krabici hoch nosil nejen modely, ale i velké křivítko a stavební prkno. Dnes rodiče raději zaplatí dvojnásobné kroužkovné, ale chtějí mít svatý pokoj a ne něco pro syna shánět!