Připravil jsem jim čtyřdílné stavebnice, které vycházely z kluzáku PIMPA podle plánku z modeláře. Seřízení jen na rovný let a trup vyztužený smrkovou lištou. Stavěli jsme ve dvou zhruba šestičlenných skupinách. Letadla jsme zalétali ve větší místnosti.
Faktem je, že na takové akce jsou děti ještě malé a nejsou schopné se soustředit, nicméně ukázal se jeden pozitivní efekt.
Jeden předškolák přišel i s osmiletým bratrem a maminkou. Bylo vidět, že starší už doma zkouší něco lepit a práce mu šla lépe od ruky. Také se na ní oba bráchové byli schopni soustředit. Na rozdíl od ostatních si pak s letadly v herně létali s naším prckem asi půl hodiny, než museli jít domů.
Další možný osmiletý adept na modeláře se ke mě dostal tak, že chtěl také letadlo jako jeho sestra, tak jsem ho pozval k nám a slepili jsme jeden model, který mi zbyl. Hned jsme ho v parku zalétali a zase si s naším mrňousem přes půl hoďky neúnavně házeli, než museli domů. I tento klučina si doma s tátou a dědou zkouší něco tvořit. Nicméně létající modely nestaví a byla to pro ně nová zkušenost.
Oběma jsem nabídl možnost postavit si i něco zajímavějšího, tak jsem zvědav, zda se někdy přihlásí.
S paní ředitelkou jsme domluveni na dalším ročníku.
Vidím to jako jednu z mnoha možností, jak dětem ukázat, že něco jako vlastnoručně vyrobená a létající letadla vůbec existuje.
Na statickou ukázku jsem měl sebou i Marabu, stínového Blaníka a Kobru a vystřelovací MIG 29. Tato letadla je zaujala velice a při čekání na zaschnutí lepidla s nimi běhaly po místnosti. Druhé skupině jsem to raději zakázal, neb jsem nechtěl domů přinést třísky
Ale nakonec vše dobře dopadlo a letadla to ustála bez poškození.