Racer PIK-21 jako pistácio. Vážné varování !

[Lubomir Koutny]

Když v L+K vyšel malý 3 pohled popis a fotka zcela nového finského racera PIK-21 po závody kolem pylonů a motorem VW, tak Honza Děkaník mne na něj upozornil, že je to velmi vhodná předloha pro model kategorie M-oř.Nakreslil jsem plánek, model postavil s profilem sníženým Clark Y, potáhl bílým plyspane a on moc hezky létal bez potřeby jakýchkoliv úprav.
První soutěží, kde měl být vyzkoušen byla Smetanova síň v Praze. Tehdy jsem vedl kroužek leteckých modelářů v Lužánkách a měl na starosti nejen celou partu chlapců, ale i vyřizování cesťáků s panem Janečkem, což byl vždy problém. Připravil jsem si do krabice své výborné házedlo, špičkového oříška dvoumotorového hydroplánu MDR-6 a PIK-21. Až ve vlaku jsem zjistil, že doma zůstaly podklady na statické bodování oříšků. Nu co, řekl jsem si, tak budu soutěžit jen v házedlech
Hlavním bodovačem a sportovním komisařem byl Ota Šaffek a ten mi řekl, že sportovec a reprezentant by to neměl vzdávat (že i bez podkladů na ten hydroplán dostanu body za oboustranný potah, podvozek, plováky, dva motory a standardní kamufláž to vše dle amerických pravidel, tehdy platných). František Bárta se smál, že konečně jednu soutěž vyhraje on se svým nádherným hydroplánem Zeppelin..
Soutěž házedel jsem s velkým náskokem vyhrál všemi lety přes 30s. Pak začala soutěž oříšků a můj nový PIK-21 letěl nádherných 100 sec., ale to bez řádné statiky nestačilo na čelo závodu. Pak jsem ladil MDR-6 do úzké, ale 15m vysoké haly. Podařilo se, guma točená na doraz a model nádherně vystoupal až ke stropu a pak pomalu sestupoval, časy byly přes 50 sec. Bylo vyhlášení výsledků a velké překvapení, zvítězil MDR-6, těsně před Bártovým Zeppelinem. František neskrýval zklamání, ale zavinil si to sám, byl moc opatrný, protože, nenatáčel gumu naplno a časy pod 40 sec.mu na vítězství nestačily.
Pak se v L+K objevily podklady na amerického racera Sonerai I, podobné koncepce jako u PIKa, ale se spoustou barevných provedení. Postavil jsem jej potáhl červeným plyspane a vyhrál několik soutěží. Na Bohémce létal těsně přes 100 sec. V Pavilonu Zet pak až 140 sec. Menší M-pist tohoto typu, potažené super tenkým kondenzátorákem a stříkané humbrolkami vážilo jen 4g a v Belgickém Flémalle letělo 102 sec. Pořadatelé obdivovali velmi prohnutý tenký profil křídla.
Když jsem z Finska přímo od výrobce dostal perfektní podklady na PIK-21 SUPER SYTKY (tři barevné fotky a velký perfektní 3 pohled . Nakreslil jsem nový stavební výkres oříška, použil osvědčenou profiláž z oříška Soneraie a na potah nový vláknitý papír. Letové vlastnosti pak však byly veĺkým zklamáním. Zalétávání složité, nejlepší výkon v pavilonu Zet sice 100 sec., ale v menší hale nic moc. Zkoušel jsem různé vrtule, ale žádné zlepšení to nepřineslo. Nejprve jsem myslel, že na vině byl onen potahový papír, vyšší váha a jiná drsnost potahu, dnes vím, že hlavní závadou byla malá účinnost VOP (jednak malá plocha a pak asi umístění v úplavu za křídlem).
Nepoučen nezdarem jsem před týdnem začal stavět podle těch dokonalých podkladů nové pistácio PIK-21 SUPERT SYTKY, Plochu VOP jsem trochu zvětšil, křídlu dal podle podkladů dost velký ůhel náběhu vůči ose trupu a žádné lomení do V. Profil u trupu.snížený Clark, na konci tenký prohnutý ala Benedek. Při sestavování jsem použil vteřinové lepidlo, což byla chyba, křídlo bylo zafixováno s nepatrným záporným šípem, což již nejde opravit. Potah je z bílého plyspane, imatrikulace a startovní číslo z černého a sponzorské logo Finnair z modrého. Vrtule 130/150, svazek l=310 smyčka 1,7 g/m váží 1,1 g, N max =1850 otáček. Dovážení v předu 0,3g Pb a celková letová 5g. První klouznutí beze svazku a vrtule s těžištěm v 45% hloubky bylo báječné, nádherný, pomalý kluz. Špatné nebylo ani s vrtulí na volnoběh. Ovšem již první pokusy o motorový let byly naprostou deziluzí. Buď šel model po parabole do země, nebo začal stoupat, po pěti metrech letu nastalo přetažení, pád přes záda beze snahy jej vybrat, Po asi dvaceti pokusech jemně naladit správný úhel na VOP jsem to vzdal, zvětšil plochu VOP o 25% nalepením lepící pásky a začal vše znovu, problémy se opakovaly. Podařil se pak jeden jediný let se třemi okruhy o průměru 10m ve výšce 3m, ovšem již další pokus skončil plácnutím o zem. Snad by pomohlo seřízení s těžištěm hodně vpředu a velkým úhlem seřízení. To však povede k dalšímu nárůstu váhy a rychlejšímu letu. Tudy cesta k výborným letovým výkonům nevede, Ano existují typy letounů, kterým se jako předlohám pro minimakety s gumovým pohonem je dobré se zdaleka vyhnout (mezi mě patří i kupodivu některé prvoválečné parasoly s vysoko uloženým křídlem).

[Lubomir Koutny]

Heuréka. Moje teorie se potvrdila. Přidáním 0,3 g plasteliny na špici vrtulového kužele se těžiště modelu posunulo z původních 35 na 25% a po výrazném
natažením VOP jsem hned natočil do svazku 600 otáček, což je 1/3 z teoretického maxima a na malém plácku za bezvětří jsem model vodorovně vypustil. Následoval hezký, stabilní, ale dost rychlý let - půl okruhu o průměru asi 20m, končící nárazem do stěny balkonu paneláku a následným pádem do šípkového keře. Až po vyndání jsem zjistil, že na křídle chybí křidélko, to jsem pak pod keřem našel. Nyní po opravě bude následovat ladění seřízení s cílem ten let zpomalit větším natažením VOP, případně i ubráním té plasteliny na špici kužele. Uvidíme, co si model nechá líbit...

[Lubomir Koutny]

Podvečer 16.8. téměř bezvětří 26 st. C. Točeno 600 a první lety rychle do země. Kroutím VOP a zkouším zmenšit množstbí plasteliny, což je špatně. Teprve když je na špici náboje vrtule 3,3 g plasteliny a VOP správně nakroucená tak se podařil parádní let na 630 otáček model mastoupal asi 10m výšky a kroužil stabilně hezky okrtuhy o průměru 15m, nakonec přistál po 25 sec na borovici ve výšce 7m, Asi byla tam termika. Nyní priblém najít vhotný klacek alespoň 5m dlouhý. Při sundávání jsem asi nectěně hrábl do nastavení křidélek, takže další let byl bez zatáčky. Nové ladění, točím 600 a opatrně startuji v úplném bezvětří. Následuje krásný let, maximální výška 4 m 25 sec a přistání uptostřed plácku s posledními obrátkami ve svazku.
Chtělo by to nějak zafixovat to správné nastavení kormidel a křidélek.

[Lubomir Koutny]

Podvečer 22.8, téměř bezvětří 26 st. C. Točeno 620 první let v klidu výška asi 4m 30 s. Přistání s posledníma obrátkami. Pak začal průvan gumička neměla již plný moment, přistání za 15 s, další let na zbytek dalších 10 s. Nicméně zdá se, že se podařilo optimální seřízení i pro halové létání. Pro halu by mohl být průřez svazku o 5% slabší, který by byl bez záběhu a model bez plastelinového dovážení. Stabilitě by prospělo menší prohnutí koncového profilu.
Na internetu je zajímavé červené provedení s třílistou vrtulí a také můj stavební výkres pro Modelbau překreslený Benno Sabelem.

[Lubomir Koutny]

Ještě pár slov k problémům s podélnou stabilitou. Ty se často objevují u malých modelů, kde je použitý hodně prohnutý profil a současně je malá plošná délka VOP, pokud se tato dostane do úplavu za křídlem pak máme problém. Velmi podobnou koncepci jakou měl můj oříšek PIK-21 měl i Kunertův BOO RAY, ten i když měl velmi malou VOP, tak u něj žádné problémy se stabilitou nebyly, asi proto, že měl téměř symetrický profil.
Pro toho, kdo so chce postavit neokoukaný typ jednoduchého finského letounu mohu zde doporučit ultra light PIK-26. Je to dolnoplošník a problémy s úplavem tam nebudou, letoun má u slušné lomení křídla vo V, což lze maketově dodržet. Doporučuji použít snížený profil CLARK-Y

[Lubomir Koutny]

Ještě jedna fotka

[discobolos]

Lubosi, trochu pletes dobromady dva typy. Ten dolnoplosnik je PIK-26 Mini Sytky.

[discobolos]

Jo, pardon, ty to pises, prehledl jsem to.

[Steve]

Padají tady občas zmínky o "perfektních" podkladech, občas i o získání přímo továrních podkladů.
Bylo by bezva občas nějaké z nich "pustit" mezi nás, obyčejný lid
Podle toho shluku čar nic smysluplného (maketového) postavit nejde. Pokud nechci být na statice smutný nebo se dohadovat (zbytečně).
Navíc nějak nekorespondují s fotkami. Vstup vzduchu, SOP, štíhlejší trup na té mušce... Víc vidět moc není (křídlo).

[Pavel Stráník]

Na PIKa má borec co ho stavěl profil na FB, sice dloouho neaktualizovaný, ale můžeš mu napsat, když tě ten typ tak bere za srdce. Ale obávam se že ve skutečnosti to nebude takový ideál jako na Lubošově výkresu. Totéž platí o Monnett Sonerai, tam je to jestě dobrodružnější, protože co homebuild to originál. Ale zase firma Sonex ty plány na stavbu prodavá, můžeš si je objednat - myslim že pár stovek USD to spraví

[Steve]

FB nemám a nechci, takže nic
No...bere...
Relativně méně pracný (zvlášť když chybí na "výkresech" detaily), snad volňas do haly.
Ale asi to ani bodově nebude zázrak i kdyby byl full scale.
Tím požadavkem jsem nemyslel jen PIK, zmínky o "perfektních" , odsouhlasených nebo přímo továrních podkladech se táhnou většinou všech vláken o zalétávání, slézání stromů a odhánění psů i pejskařů
Takže obecně - když kdokoliv načmárá výkres, je fajn mít výchozí podklady, zejména pokud je má a pokud jsou opravdu.....jedinečné

Pokud mám dobré podklady, můžu přemýšlet jestli jo nebo ne. Tady není o čem přemýšlet.
Je rozumnější vzít Jirkovu monografii na Onex (One-X) a stavět. Kabinku mám
Oficiální monografie tedy je, i s fotkami, mám tady Sport Aviation, kde je článek i s fotkami. Škoda, že žlutá verze měla kouřovou kabinu.

[Lubomir Koutny]

Dobře Prtře. myslel jsem, že stačí to, co jsem předložil a internet. Ty chceš pořádné podklady. Takže přikládám 3 pořádné fotky a výkres přímo od výtobce. Snad budeš spokojený.