Racer PIK-21 jako pistácio. Vážné varování !
Napsal: 16 srp 2022 06:28
Když v L+K vyšel malý 3 pohled popis a fotka zcela nového finského racera PIK-21 po závody kolem pylonů a motorem VW, tak Honza Děkaník mne na něj upozornil, že je to velmi vhodná předloha pro model kategorie M-oř.Nakreslil jsem plánek, model postavil s profilem sníženým Clark Y, potáhl bílým plyspane a on moc hezky létal bez potřeby jakýchkoliv úprav.
První soutěží, kde měl být vyzkoušen byla Smetanova síň v Praze. Tehdy jsem vedl kroužek leteckých modelářů v Lužánkách a měl na starosti nejen celou partu chlapců, ale i vyřizování cesťáků s panem Janečkem, což byl vždy problém. Připravil jsem si do krabice své výborné házedlo, špičkového oříška dvoumotorového hydroplánu MDR-6 a PIK-21. Až ve vlaku jsem zjistil, že doma zůstaly podklady na statické bodování oříšků. Nu co, řekl jsem si, tak budu soutěžit jen v házedlech
Hlavním bodovačem a sportovním komisařem byl Ota Šaffek a ten mi řekl, že sportovec a reprezentant by to neměl vzdávat (že i bez podkladů na ten hydroplán dostanu body za oboustranný potah, podvozek, plováky, dva motory a standardní kamufláž to vše dle amerických pravidel, tehdy platných). František Bárta se smál, že konečně jednu soutěž vyhraje on se svým nádherným hydroplánem Zeppelin..
Soutěž házedel jsem s velkým náskokem vyhrál všemi lety přes 30s. Pak začala soutěž oříšků a můj nový PIK-21 letěl nádherných 100 sec., ale to bez řádné statiky nestačilo na čelo závodu. Pak jsem ladil MDR-6 do úzké, ale 15m vysoké haly. Podařilo se, guma točená na doraz a model nádherně vystoupal až ke stropu a pak pomalu sestupoval, časy byly přes 50 sec. Bylo vyhlášení výsledků a velké překvapení, zvítězil MDR-6, těsně před Bártovým Zeppelinem. František neskrýval zklamání, ale zavinil si to sám, byl moc opatrný, protože, nenatáčel gumu naplno a časy pod 40 sec.mu na vítězství nestačily.
Pak se v L+K objevily podklady na amerického racera Sonerai I, podobné koncepce jako u PIKa, ale se spoustou barevných provedení. Postavil jsem jej potáhl červeným plyspane a vyhrál několik soutěží. Na Bohémce létal těsně přes 100 sec. V Pavilonu Zet pak až 140 sec. Menší M-pist tohoto typu, potažené super tenkým kondenzátorákem a stříkané humbrolkami vážilo jen 4g a v Belgickém Flémalle letělo 102 sec. Pořadatelé obdivovali velmi prohnutý tenký profil křídla.
Když jsem z Finska přímo od výrobce dostal perfektní podklady na PIK-21 SUPER SYTKY (tři barevné fotky a velký perfektní 3 pohled . Nakreslil jsem nový stavební výkres oříška, použil osvědčenou profiláž z oříška Soneraie a na potah nový vláknitý papír. Letové vlastnosti pak však byly veĺkým zklamáním. Zalétávání složité, nejlepší výkon v pavilonu Zet sice 100 sec., ale v menší hale nic moc. Zkoušel jsem různé vrtule, ale žádné zlepšení to nepřineslo. Nejprve jsem myslel, že na vině byl onen potahový papír, vyšší váha a jiná drsnost potahu, dnes vím, že hlavní závadou byla malá účinnost VOP (jednak malá plocha a pak asi umístění v úplavu za křídlem).
Nepoučen nezdarem jsem před týdnem začal stavět podle těch dokonalých podkladů nové pistácio PIK-21 SUPERT SYTKY, Plochu VOP jsem trochu zvětšil, křídlu dal podle podkladů dost velký ůhel náběhu vůči ose trupu a žádné lomení do V. Profil u trupu.snížený Clark, na konci tenký prohnutý ala Benedek. Při sestavování jsem použil vteřinové lepidlo, což byla chyba, křídlo bylo zafixováno s nepatrným záporným šípem, což již nejde opravit. Potah je z bílého plyspane, imatrikulace a startovní číslo z černého a sponzorské logo Finnair z modrého. Vrtule 130/150, svazek l=310 smyčka 1,7 g/m váží 1,1 g, N max =1850 otáček. Dovážení v předu 0,3g Pb a celková letová 5g. První klouznutí beze svazku a vrtule s těžištěm v 45% hloubky bylo báječné, nádherný, pomalý kluz. Špatné nebylo ani s vrtulí na volnoběh. Ovšem již první pokusy o motorový let byly naprostou deziluzí. Buď šel model po parabole do země, nebo začal stoupat, po pěti metrech letu nastalo přetažení, pád přes záda beze snahy jej vybrat, Po asi dvaceti pokusech jemně naladit správný úhel na VOP jsem to vzdal, zvětšil plochu VOP o 25% nalepením lepící pásky a začal vše znovu, problémy se opakovaly. Podařil se pak jeden jediný let se třemi okruhy o průměru 10m ve výšce 3m, ovšem již další pokus skončil plácnutím o zem. Snad by pomohlo seřízení s těžištěm hodně vpředu a velkým úhlem seřízení. To však povede k dalšímu nárůstu váhy a rychlejšímu letu. Tudy cesta k výborným letovým výkonům nevede, Ano existují typy letounů, kterým se jako předlohám pro minimakety s gumovým pohonem je dobré se zdaleka vyhnout (mezi mě patří i kupodivu některé prvoválečné parasoly s vysoko uloženým křídlem).
První soutěží, kde měl být vyzkoušen byla Smetanova síň v Praze. Tehdy jsem vedl kroužek leteckých modelářů v Lužánkách a měl na starosti nejen celou partu chlapců, ale i vyřizování cesťáků s panem Janečkem, což byl vždy problém. Připravil jsem si do krabice své výborné házedlo, špičkového oříška dvoumotorového hydroplánu MDR-6 a PIK-21. Až ve vlaku jsem zjistil, že doma zůstaly podklady na statické bodování oříšků. Nu co, řekl jsem si, tak budu soutěžit jen v házedlech
Hlavním bodovačem a sportovním komisařem byl Ota Šaffek a ten mi řekl, že sportovec a reprezentant by to neměl vzdávat (že i bez podkladů na ten hydroplán dostanu body za oboustranný potah, podvozek, plováky, dva motory a standardní kamufláž to vše dle amerických pravidel, tehdy platných). František Bárta se smál, že konečně jednu soutěž vyhraje on se svým nádherným hydroplánem Zeppelin..
Soutěž házedel jsem s velkým náskokem vyhrál všemi lety přes 30s. Pak začala soutěž oříšků a můj nový PIK-21 letěl nádherných 100 sec., ale to bez řádné statiky nestačilo na čelo závodu. Pak jsem ladil MDR-6 do úzké, ale 15m vysoké haly. Podařilo se, guma točená na doraz a model nádherně vystoupal až ke stropu a pak pomalu sestupoval, časy byly přes 50 sec. Bylo vyhlášení výsledků a velké překvapení, zvítězil MDR-6, těsně před Bártovým Zeppelinem. František neskrýval zklamání, ale zavinil si to sám, byl moc opatrný, protože, nenatáčel gumu naplno a časy pod 40 sec.mu na vítězství nestačily.
Pak se v L+K objevily podklady na amerického racera Sonerai I, podobné koncepce jako u PIKa, ale se spoustou barevných provedení. Postavil jsem jej potáhl červeným plyspane a vyhrál několik soutěží. Na Bohémce létal těsně přes 100 sec. V Pavilonu Zet pak až 140 sec. Menší M-pist tohoto typu, potažené super tenkým kondenzátorákem a stříkané humbrolkami vážilo jen 4g a v Belgickém Flémalle letělo 102 sec. Pořadatelé obdivovali velmi prohnutý tenký profil křídla.
Když jsem z Finska přímo od výrobce dostal perfektní podklady na PIK-21 SUPER SYTKY (tři barevné fotky a velký perfektní 3 pohled . Nakreslil jsem nový stavební výkres oříška, použil osvědčenou profiláž z oříška Soneraie a na potah nový vláknitý papír. Letové vlastnosti pak však byly veĺkým zklamáním. Zalétávání složité, nejlepší výkon v pavilonu Zet sice 100 sec., ale v menší hale nic moc. Zkoušel jsem různé vrtule, ale žádné zlepšení to nepřineslo. Nejprve jsem myslel, že na vině byl onen potahový papír, vyšší váha a jiná drsnost potahu, dnes vím, že hlavní závadou byla malá účinnost VOP (jednak malá plocha a pak asi umístění v úplavu za křídlem).
Nepoučen nezdarem jsem před týdnem začal stavět podle těch dokonalých podkladů nové pistácio PIK-21 SUPERT SYTKY, Plochu VOP jsem trochu zvětšil, křídlu dal podle podkladů dost velký ůhel náběhu vůči ose trupu a žádné lomení do V. Profil u trupu.snížený Clark, na konci tenký prohnutý ala Benedek. Při sestavování jsem použil vteřinové lepidlo, což byla chyba, křídlo bylo zafixováno s nepatrným záporným šípem, což již nejde opravit. Potah je z bílého plyspane, imatrikulace a startovní číslo z černého a sponzorské logo Finnair z modrého. Vrtule 130/150, svazek l=310 smyčka 1,7 g/m váží 1,1 g, N max =1850 otáček. Dovážení v předu 0,3g Pb a celková letová 5g. První klouznutí beze svazku a vrtule s těžištěm v 45% hloubky bylo báječné, nádherný, pomalý kluz. Špatné nebylo ani s vrtulí na volnoběh. Ovšem již první pokusy o motorový let byly naprostou deziluzí. Buď šel model po parabole do země, nebo začal stoupat, po pěti metrech letu nastalo přetažení, pád přes záda beze snahy jej vybrat, Po asi dvaceti pokusech jemně naladit správný úhel na VOP jsem to vzdal, zvětšil plochu VOP o 25% nalepením lepící pásky a začal vše znovu, problémy se opakovaly. Podařil se pak jeden jediný let se třemi okruhy o průměru 10m ve výšce 3m, ovšem již další pokus skončil plácnutím o zem. Snad by pomohlo seřízení s těžištěm hodně vpředu a velkým úhlem seřízení. To však povede k dalšímu nárůstu váhy a rychlejšímu letu. Tudy cesta k výborným letovým výkonům nevede, Ano existují typy letounů, kterým se jako předlohám pro minimakety s gumovým pohonem je dobré se zdaleka vyhnout (mezi mě patří i kupodivu některé prvoválečné parasoly s vysoko uloženým křídlem).