Dvacetinka Fokker V.17

[Lubomir Koutny]

Jak jsem se již přiznal, tak od samotného počátku kategorie minimaket jsem nadšencem Fokkerových jednoplošníků z konce WWI, Takže posledním mým výtvorem je dvacetinka V.17. Snažil jsem se sehnat maximum podkladů pro dokumentaci na internetu jsou tři fotky, ale pouze dvě použitelné. Třípohled je malý, Nakreslil jsem svůj vlastní stavební plánek a v průběhu stavby jsem ještě měnil některé detaily, hlavně pak systém hlavice kompletu s celým krytem motoru.
Je mi jasné, že výsledek a porovnáním s výtvorem Jirky Doležela Nieuport Goshawk, M-pist bude působit jako chudý příbuzný. Mým cílem však bylo postavit dvacetinku létající na smyčku gumy TAN SS 3x1 mm, proto musí být model, co možná nejlehčí. Velký problém byl vhodný potah, nejprve jsem zkusil zelený Plyspane 13 g-m2 a na rubu bílou anilinkou dělal bílé pruhy,
Opticky byl výsledek dobrý, jenže ten Plyspane je velmi citlivý na vzdušnou vlhkost (u mé dvacetinky P-63 je na slunci potah napnutý jako kůže na tamtamu, ve vlhku pak velmi povoluje i když je 3x lakován a navíc i barevně stříkán). Proto nakonec jsem zvolil bílý Kashmir 9 g/m2 a ten pak barvil zelenou anilinkou do nepravidelných pruhů.
Výsledkem je dvacetinka o prázdné váze 13g , když na čele náboje vrtule je Pb podložka o váze 1 g, a se dvěma závěsy svazku. Po odstraněných problémech s velmi těsným krytem motoru jsem vzal dvacetinku ven na malý plácek mezi paneláky. Pro jistotu jsem zkusil klouzavý let a musel model hodně natáhnout VOP a dovážit v předu modelářským špendlíkem. Pak jsem do svazku z gumy TAN SS 3,5 gm o délce 450 mm Nmax 2000 ot. natočil jen 400 otáček. Bohužel v tom čase již byl cítit slabý průvan (sotva 1 m/s) já odstartoval proti průvanu. A stalo se. Model rychle v levé spirále nastoupal výšku asi 20m a při tom létal zatáčku těsně kole balkonů dvou paneláků. Bylo jasné, že je tam stoupák, po 15s motor skončil. Ale modek ve stále velké výšce dělal další okruhy, začal dost houpat, ale výšku neztrácel. Konečně okruh trochu dále od paneláků a tam již stoupák není, model přistává na vrcholu velkého jehličnatého keře ve výšce asi 7m. Je jasné, že musím domů pro teleskopickou tyč. Když se vrátím, dost dlouho model hledám, spadl o nějaký ten metr doulů do změti větví. Nakonec jej sundávám dolů za cénu zlomení jedné vzpěry podvozku a ulomení ostruhy.

[Lubomir Koutny]

Rychlá oprava vteřinovým lepidlem a pak se čekalo, zda se navečer utiší vítr, ale až do večera to stále foukalo. Za to ráno 21.4 v 8 h 30 min bylo naprosté bezvětří a tráva bez rosy, takže jsem spěchal na můj větší plácek, že vyzkouším dvacetinku na větší otáčky a v klidném ovzduší. Asi jsem byl zbytečné opatrný a natočil jen 500 otáček. Po startu model hezky stoupal v úzké levé zatáčce do výšky asi 7m, udělal tam 5 okruhů a po 20 s motor skončil, model pokračoval v levé sestupné zatáčce a na přistání si bohužel vybral místo bez trávy s tvrdým povrchem, ozvalo se slabé rupnutí a výsledkem byla zlomená zadní vzpěra, opět na levé strané, tu musím udělat novou z pevnějšího materiálu, Již nyní je jasné, že model na motor létá hezky stabilně, ale ta levá zatáčka je zbytečně úzká, takže otevřít narovnáním SOP a pak točit naplno při létání na letišti.

[Lubomir Koutny]

Navečer se zdálo, že je bezvětří, ale na mém plácku byl slabý průvan ve směru jeho většího rozměru východ-západ.. První let na 900 otáček byl do výšky asi 8m. ale poněkud rozhoupaný, čas 30 s. Stačilo malé natlačení VOP a druhý start naštěstí zcela z východního kraje plácku byl na stejné otáčky do výšky 10m, poslední zatáčky těsně vedle větví stromů, co jsou na západě u dálničního přivaděče, pak hezký kluz a čas 35s. Myslím, že je zalétáno.
Ještě přikládám fotku mých minimaket jednoplošníků Fokker z konce WWI, chybí tam jen V.27, ten je někde ve sklepě v některé z mnoha krabic. Fokkera V.37 jsem zatím nestavěl, pouze nakreslil výkres dvacetinky, myslím, že je to asi vůbec nejvhodnější typ, díky velkému půlkulovému kuželu před vrtulí pak vyjde těžiště dobře bez zbytečného dovažování a závěs svazku může být opravdu dlouhý. Poklud jde o podklady, pak existuje asi 5 fotek, včetně kostry, schema barev z kabice kitů, tam je také 3 pohled, další větší jako rekonstrukce jednoho experta - shoduje se s daty, co jsme spočítali s Dušanem Sedlárem i s tím, co bylo nyní na internetu zveřejněno.

[Lubomir Koutny]

Na závěr bych rád zdůraznil, že celá historie letectví je zápasem s váhou. U modelařiny, kde není pravidly určená váha to platí dvojnásob a zvláště pak u modelů s gumovým pohonem, minimakety jsou pak typickým příkladem. V.17 je pak typ, u kterého lze tento fakt dobře využít. Rozměrově je stejný jako Fokker D-VIII, ale díky tomu, že nemá složitý vzpěrový systém tak může být postavený o 20% lehčí a je i aerodynamicky čistější, výsledkem pak je, že mu k dobrým výkonům stačí svazek s průřezem také o 20% menším (smyčka 1x3 mm), tento může být delší a můžeme do něj točit o hodně více otáček. takže má o dost delší motorové lety a také dobrou výšku. Tato dvacetinka je velmi stabilní. výkonná a příjemná při létání, dalo by se říci, že je optimální na původní pravidla dvacetinek. Nová pravidla kladou důraz na složitost a potlačují vyšší letové výkony, takže sotva lze počítat s umístěním někde na špici soutěže. ale o to větší je pohoda z létání pro radost.
Po více jak sto letech lze pouze teoretizovat, zda a jak velkým problémem byl špatný výhled pilota při přistání na polním letišti, kdy pohled na podvozek byl zcela zakrytý křídlem. Asi by se to zlepšilo posazením křídla níže. Ale, ze stejného důvodu výběrová komise odmítla i dolnoplošný V.25 u kterého možná i trochu mohla vadit menší stabilita způsobená křídlem bez lomení doV. Úspěšný Fokker D-VIII měl nejen výborný výhled pilota, včetně toho na podvozek při přistání, ale také asi nižžší váhu křídla, kde centroplán mohl být lehčí než u křídla beze vzpěr.

[Krucoun123]

Lubosi gratulace ke krasnemu modelu! Je fajn sledovat Tvé příspěvky. Ono totiž dávat sem fotky hotových modelu je skoro k ničemu a nikoho nového to nepřinese, spíše odradí….

[shark]

Já mám nejraději ty pasáže o sundavání modelů ze stromu Strom křestu...bez toho éro nemůže lítat

Ale vážně: Lubošův elán nelze neobdivovat. Klobouk dolů...

[Lubomir Koutny]

Neděle 28.1.2024 nádherné počasí, boužel Petr je marod, takže na hory se nejede a na Vysočině a na Drahanské vrchovině, kam mohu zajet veřejnou dopravou nyní sníh není, takže běžky musí zůstat v komoře v klidu. V pravé poledne jdu do Billy nakupovat a před ní vidím jak se lidé´opalují. Po obědě beru malého Fokkera V. 17 + natášedlo a jdu na svůj velký plácek mezi paneláky, parčík a dálniční přivaděč. Teplota + 8 C bezvětří, ale ve stínu je na trávě jinovatka. Vím, že do 450 mm dlouhého svazku lze při T= +25 C maximálně natočit 2000 ot. dnes sotva 1500, Pro jistotu točím 1000 a startuji na východním okraji, následuje krásný stoupavý let v levé spirále do výšky téměř 20, pak za kroužení v horizontu se model přibližuje k vrcholku vysok=ho smrku, naštěstí to vyšlo bez doteku s větvemi stromu, ke konci model lehce houpal- Druhý let byl poznamenán odpadnutím levého kola, to jsem sice našel. ale ne špenflík jeho osy, Takže opět točím 1000 a startuji od parčíku. protože cítím slaboučký průvan od západu. Zdá se, že bez toho kola je seřízení optimální, model nyní má otevřenější zatáčku, rychleji stoupá, ale také se přibližuje k vysokému paneláku, po 40 sec by měl končit motor a model klouzavým letem jít na přistání, jenže opak je pravdou, funguje svahové proudění, takže model dále stoupá, již je nad barákem ve výšce asi 25m, naštěstí ten průvan se na chvili otočil a model je konečně pod úrovní střechy paneláku, pak másledují tři kontakty se stěnou baráku a nakonec přistání v záhomu zmrzlých kytek bez poškození. Míra štěstí byla vyčerpaná a jde se domů. Naprostá spokojenost.