Pegna P.c.1

[Lubomir Koutny]

Minimakety M- pist, NO CAL letounu Pegna Pc.1
Faktem je, že mezi největší talenty italské konstrukční školy meziválečného období jistě patřil Giovani Pegna. Jeho konstrukce měly vysokou úroveň designe a zároveň přinášely často i velmi revoluční řešení. Zásadně se snažil zredukovat odpor celého systému a hledal proto různé koncepce. Nejvíce však laboroval se samonosnými jednoplošnými létajícími čluny bez dalšich gondol motorů a vyvažovacích plováků Typickým příkladem byl již jeho malý jednoplošník se samonosným eliptickým křídlem, který měl trup člunovitého tvaru a při pojíždění byl až po křídlo ve vodě, nebyly potřebné žádné vyvažovací plováky. Nový letoun měl již tehdy vektorování tahu. Motor i s vrtulí byly výklopné - při startu a přistání o 17stupňů nahoru, takže vrtule byla mimo hladinu vody. Po startu pak byla celá jednotka sklápěna zpět do osy trupu a letoun měl absolutně čistou letovou konfiguraci umožňující dosažení mimořádně vysoké rychlosti. Jeho koncepci si později bezostyšně nechali patentovat konstruktéři v Německu a Velké Británii. Samozřejmě, že takovouto evoluci při startu a přistání mohl zvládnout jen mimořádně zdatný pilot. Tento rychlostní létající člun P.c.1 ( trup navrhl Signor Arrioni) byl stavěn byl v Římě u Societá Bastianelli. Stavba u této společnosti asi nebyla dokončena pro ekonomické potíže firmy ! Pegna se pokusil pokračovat u jiných firem. Také vývoj letounu byl dost časově náročný a ne zcela bez problémů. Je jasné, že pokud by vše řádně fungovalo, tak tento letoun by v celém světě nenašel rovnocennou konkurenci. Pegna byl jistě naprosto geniální konstruktér, ale neměl potřebné štěstí. Byly zde ony již zmíněné problémy a také samotnými Italy vydané propozice požadující dost vysoké „užitečné zatížení“ ztěžovaly zpočátku použití nového, malého, rychlého stroje - ty naopak nahrávaly zavedeným velkým firmám a jejich letounům odvozeným od typů dodávaným pro italské vojenské letectvo. Italové jistě také dle stavu přihlášek si mohli odhadnout, že na slabší zahraniční konkurenci budou stačit i jejich zavedené typy. Podle toho vypadala i účast v soutěži. Snaha zbavit se nežádoucí konkurence občas vede k podivným nehodám, některé prameny uvádějí, že právě toto bylo příčinou toho, že při překládání Pc.1 jeřábem v přístavu se letoun najednou vysmekl a při pádu poškodil. S podklady od tohoto letounu to není slavné : v odborné literatuře i na internetu existují malé 3-pohledové plánky, jedna fotka braná ze předu, kdy je letoun nq malém lešení, jedna na vodě a letový záběr v přechodové fázi zasouvání motorové gondoly (ale zde si myslím, že se jedná o RC maketu)
Minimaketu Pc.1 jsem zatím postavil ve třech exemplářích, nejprve jako M-oř pro soutěže v hale a proto bylo snahou mít model co možná nejlehčí, byl potažený super lehkým, kondenzátorovým papírem (7g/m2), ale ten je křehký a barevná úprava pak stříkáním je pracná i s potřebným vybavením, letová hmotnost pak může být pod 8 g. Podobně bylo stavěno i malé M- pistácio s letovou hmotností 4g. Pro soutěže létané venku, hlavně pak jako FLY OFF Schneiderova poháru byla zvolena varianta potažená barevnými papíry PLYSPANE, vše lepeno herkulesem a pouze hotový model přelakován 2x ředěným napínacím lakem. Letová hmotnost pak je 11g. Pro soutěže v hale je na libovůli bodovačů, jak ohodnotí přistávací zařízení, tedy člunový tvar trupu, bez vyrovnávacích plováků, většinou z toho bude jistá ztráta statických bodů. Ale při soutěžích FLY OFF Schneiderova poháru žádné statické hodnocení není, naopak zde mohou soutěžit všechny kategorie minimaket s gumovým pohonem pohromadě a jsou připuštěny i takové typy, které byly pro tuto soutěž připravovány (včetně projektů).
Stavba začíná výběrem vhodného materiálu, což bude lehká pevná balza převážně o síle 1, 1,5 a kousek 2,5 mm, pak zvětšením plánku na formát A-3, čímž rozpětí bude 330 mm, tedy kategorie M-oř. Na rovné prkno z měkkého dřeva položíme plánek, přes něj mikrotenovou fólii, obojí vyhladíme a zajistíme špendlíky. První co musíme udělat, je pomocí šablon z tvrdého papíru, nebo odřezků balzy slepit lamelované oblouky konců křídel a kormidel. Nejprve tyto v potřebné délce podélně rozřízneme, namočíme na chvíli do horké vody, pak rozříznutý kus natřeme herkulesem a pomocí špendlíků upevníme na šabloně (ta je natřená voskem) a necháme uschnout.
Křídlo má náběžku 2,5 x 2,5 z velmi lehké balzy, hlavní nosník zúžený ze 4 na 1,5 mm a odtokovku z velmi pevné balzy 1,5mm, pásková žebra řezaná podle křivítka z lehké balzy 1 mm. Náběžku i odtokovku nejprve seřízneme ostrým nožem a pak zbrousíme do profilu, nakonec v ose rozřízneme. V trupu při konečné montáži jsou obě půlky spojeny V spojkou nalepenou seshora.
VOP, má náběžku i odtokovku lamelovanou ze dvou nosníků 1x1 mm., podobně jako i náběžka SOP, dimenze jsou závislé na pevnosti balzy.
Trup stavěný ze dvou bočnic z balzy 1, 5 mm, půl přepážek z balzy 1 mm pomocných podélníků 1x1. Hlavice ze dvou kousků 2,5 mm má obě čela z překližky 0,8 mm.
Vrtule má listy z pevné balzy 1,5mm, čepy z bambusu 1,5 mm. Kužel má první mezikruží z balzy 1,5 mm, pak kruh ze stejjného materiál, další kruh je rozříznutý a mezi půlky vlepená papírová trubička 1,5 mm, pak další kruh na něm kroužek z překližky 0,8 mm tvoří čelo, stejně jako i na druhé straně uvnitř mezikruží. Na toto čelo se vteřiňákem nalepí pérová podložka 3 mm a bude tvořit volnoběh. Daších několik mezikroužků z balzy 2,5 mm a závěrečný koužek po vybroušen vytvoří přední díl kužele, ten může být vyndávací, když se vybaví tyčkami ze srku 1 mm zasouvanými do otvorů v zadním dílu. Lze také použít hotovou vrtuli IKARA 150, určenou pro halové modely a tuto doplnit o kužel. Osa vrtule je z ocelového drátu Ø 0,6 mm, opatřená háčkem s nataveným polyetylénem pracuje jako kardan. Pro létání venku je dobré nastavit stoupání na 200.
Potah : ze žlutého plyspanu ustřihneme lichoběžník přesně dle trupu, černým fixem naznačíme chladící trubičky a přilepíme na příď trupu. Zbytek modeluj na SOP s italskou trikolotu pečlivě potahujeme červeným plyspanem. Potah lehce vypneme na párou a pak lakujeme 2x hodně ředěným napínacím lakem.
Motor je tvořen ze 4 nití gumy TAN SS 1,37 g/m, nebo ze smyčky téže gumy 2,7 g/m mazané ricinovým olejem, do které lze ve vytaženém stavu maximálně natočit asi 2500 otáček při teplotě 25°C. Toto je teoretické maximum, které guma snese jen jednou. V tréninku točíme do 1200 otáček v soutěži 1800-2100.
Vyvážení seřízení a zalétávání : můj model s křídlem s úhly dle plánku , rovnoměrně rozloženou gumou měl těžiště kousek za nosníkem a malý úhel seřízení. Klouzavý let za mnoho nestál. Motorový let na 200 otáček se někdy povedl, ale při větších natočených otáčkách nastalo brzy přetažení s akrobatickým obratem zvaným lomcovák a následným pádem. Bylo nutné v předu dovážit 0,5g a mírně model natáhnout pomocí VOP a osu vrtule potlačit podložkou 1mm nahoru mezi hlavici a čelní přepážku. Pak již model létal moc hezky, ale většinou rovně bez zatáčky. Zásah do SOP nebyl moc platný, pomohlo zmenšení vyosení vrtule doprava podložkou 0,4 mm na pravé straně mezi hlavici a čelní přepážku. Moje zalétávání probíhá ráno, nebo navečer za bezvětří na travnatém plácku asi 60 x 40m, mezi paneláky a po stranách jsou vysoké stromy. Nejlepší lety byly na 600 – 650 otáček, kdy model v levém pravidelném okruhu o průměru 35m nastoupal výšku asi 10m a přistál na smrku ze kterého pak sám spadl. Další lety skončili v koruně ořechu a následovalo opatrné sundávání teleskopickou tyčkou, pouze jeden let byl pěkným 1 ½ okruhem a přistáním na travičku plácku. Je jasné, že lety na větší počet otáček již musí být na letišti. Je předpoklad, že za bezvětří mohou být lety při natočení 2000 otáček přes 70s, což by mělo stačit na špičkové umístění v soutěžích FLY OFF Schneiderova poháru. Pro létání v hale lze použít i takto postavený model, pouze je třeba buď zvětšit stoupání vrtule na 250 mm, nebo lépe beze změny stoupání použít svazek ze čtyřech nití 1x1, do kterého lze maximál ně natočit až 3000 otáček, samozřejmě, že pak není třeba ono 0,5 g olova v předku, takže letová může být pod 10g a ve velké hale časy přes 100s
NO CAL Tento typ jsem postavil jako zatím poslední v této u nás nové kategorii. Dlouhá příď dostatečně velká VOP ,dostatečná plocha křídla a zkušenost s relativně velkou vrtulí u pistácií dávaly možnost slušných výkonů i pro tuto kategorii, Model vycházel velmi lehký a tak jsem udělal maketovou verzi s velkým, fěžkým kuželem, závěs svazku byl původně kratší, tak aby těžiště gumy bylo v přepokládaném těžišti modelu, ale ono se to zvrtlo a těžiště vyšlo v 10% od náběžky, takže to chtělo modelářský špendlík zabodnutý do SOP, to aby těžiště bylo v 25%. S vrtulí o průměru 24Omm na gumu Kalina l=420mm 2, 5 g/m při natočených 500 otáčkách model letěl půl okruhu v horizontu a pak klesal. Pak jsem přitáčel prstem, lety byly každý jiný, ten nejlepší asi 150 m rovný po přímce středem silnice nad nahřátým asfaltem. Takže domů, spočítal jsem o kolik je třeba prodloužit délku závěsu, aby těžiště bylo v 33% při stejném svazku, vyšlo to na délku 300 mm tedy až pod kormidla, zároveň jsem zmenšil průměr vrtule na 220mm. Nyní na 600 otáček letěl dva okruhy o průměru 20m, maximální výška byla 7mm bylo riziko, že model skončí na stromě, proto přesun na velký plácek, tam však byl častý závan větru, první okamžik bezvětří a start do utržené bubliny teplého vzduchu, po půl okruhu výška 15m, pak to bylo jako ve výtahu, 5 m nahoru, pak zase dolů, 4 okruhy o průměru 30m, těsně kolem stromů a baráku, přistání s téměř vytočeným svazkem. A šel jsem domů, takový test mi nic neřekne o tom, jak to bude létat v hale, ale riziko posazení modelu na vysoké stromy je veliké.

[Lubomir Koutny]

Podklad

[Lubomir Koutny]

Konečně mne napadlo oskenovat v jpg vytištěný podklad, co je ve wordu a nyní jej přikládám spolu se dvěma letovými fotkami. Létání na parkovišti je velmi riskantní i když model seřídím na zatáčku o průměru 20m, tak stačí nepatrný závan a model změní zatáčku, několikrát to byl vysoký strom a dvakrát stejný balkon paneláku, naštěstí tam bydlí sympatický student a ten mi model předal bez poškození. Ani na velkém travnatém plácku u dálnice to není lepší protože tam je větší problém najít chvilku úplného klidu a při delším letu pak v půli přijde nečekaný závan a model sedá o 80m jinde, tedy na vysokých stromech, nebo na paneláku. Bohužel výborná gumička od Kaliny nevydržela nešetrné zacházení : sice jen 4x natočení natáčedlem v napjatém stavu na 4OO a 600 otáček, ale asi 5Ox dotáčení prstem bez vytažení nakrátku až na potřebný moment, Takže guma praskla, udělal jse z ní kratší svazek l=360mm na trénik dude dobrá.

[Lubomir Koutny]

Ano, na zkrácený a dost unavený svazek jsem včera podvečer za noprostého bezvětří pro jistotu trénoval na velkém plácku, což bylo dobře, protože všech 7 letů bylo s přistáním na trávě plácu. Natáčel jsem na první let natáčedlem na 600 otáček a bylo to málo,výška jen 2m a čas 30s, další lety pak již dotáčeno prstem na potřebný moment (cca 800 až 1OOO otáček, výstup do 5 až 6 m a časy kolem 40s)- Při jednom letu se utrhla bublina teplého vzduchu, model vystoupal přes 10 m a čas přes minutu. Je jasné, že model by potřeboval silnější, nebo alespoň nový, neunavený svazek, aby přistání bylo se zcela vytočeným svazkem, zatím tam zůstávají otáčky na další minutu letu.
NA závěr mohu řící, že tento typ je velmi výhodný tím , že má dlouhý předek, tak závěs svazku může mít délku 300 mm a létat na dlouhé svazky. Ten dlouhý předek však má za následek velkou citlivost na i nepatrné změny vektoru osy vrtule, kdy se pak velice mění poloměr zatáčky, také doba vybrání pádu po nárazu do překážky je hodně dlouhá. Takže lze doporučit do vysoké haly, kde nebude riziko častých nárazů na překážky.

[Lubomir Koutny]

Dnes sobota ráno 7h 3Omin, jasno, bezvětří opět můj velký plácek u dálnice. NA 800 otáček lety do výšky asi 6m z počátku věšené po stromecm, nakonec hezká zatáčka o průměru 15m a čas 90s, Takže seřízeno, ale je stržený svazek na jedné straně 2cm od uzlu. Nasliním a svazuji, v 8 hodin točím 1000 otáček a je to dost tvrdé, start jako raketa, po dvou okruzích výška 20m okruhy nad středem plácku a model stále stoupá, po minutě je vysoko nad nejvyšším panelákem a pomalu se přesouvá k němu, to může skončit na střeše, model létá horizont, pak začíná pomalu sestupovat, již je pod úrovní střechy, ale asi slaboučký průvan od severu natlačil model tak, že krouží okruhy cca 1m od stěny baráku a tam funguje svahové proudění, co nechce model pustit dolů, je riziko, že skončí v některém z otevřených oken v nejvyšším patře, nakonec náraz do stěny a pád dolů, čas 150s a ve svazku je asi ještě 1OO otáček. Míra štěstí byla vyčerpána, přichází paní s velkým černým psem, který se zajímá o mé natáčedlo, říkám fuj, to není k žrádlu a spokojeně jdu domů.
Krásné polétání, ale pro případnou soutěž v hale to moc neřeklo, snad jedině pokud by se létalo v Pavilonu Z na výstavišti, což dnes nikdo neumí zajistit, Jirka kalina a Eda Chlubný jsou pod kytičkami a hlavně je jiná doba není Svazarm, který to zaplatil za režijní cenu domluvenou mezi ředitelem výstaviště a generálem ze Svazarmu. Dnes je problém i zajistit dobrou halu v Prostějově.

[Lubomir Koutny]

Je zde nápad tento typ do soutěže dvacetinek a s vektorováním tahu vrtule a se starty ze země, při využití časovače CHEPO o váze 1,5g. Dvacetinka o rozpětí 400 mm by měla vrtuli o průměru 140 mm asi by byla dobrá i upravená IGRA 15, která má menší stoupání a vyšší statický tah, změna vektoru tahu vrtule vyklopení motorové části by bylo sladěno s vektorováním VOP jednoduše spojením nejtenším rybářským vlascem sklápění do osové polhy by pak zajišťovala smyčka gumy 1, 0 g/m. Dvcetinka by dostala nadhodnocení za zatahovací podvozek a za start ze země, Asi by k pohonu stačila smyčka gumy TAN SS o délce 400 mm 3,5 g/m do které lze maximálně točit až2000 otáček, takžezaletět letové maximum by bylo snadné. Je jasné, že vyladění by zabralo určitý čas, ale bylo by to oživení soutěže zajímavou novinkou i se šancí dobře uspět

[Lubomir Koutny]

Létáni na parkovišti má tu výhodu, že to mám u nosu. Velkou nevýhodou je že tvrdší přistání zoravidla končí nárazem do auta, pak dříve, nebo později dojde k uražení vteřibového lepidla, kterým je přilepeno duralové ložisko. Následuje oprava a hledání správného vyosení tahu vrtule.Naposledy to bylo příliš doleva. Takže jsem silou ložislo přeformoval, asi po čertech příliš doprava. Naštěstí to bylo na mém velkém plácku u dálničního přivaděče. Po natočení 1000 otáček model vystřelil jako raketa vzhůrů v pravé stoupavé spirále. Po prvním okruhu byla výška 20 m, po druhém již byl model nad střechou paneláku. Tam létal ještě 4 okruhy a pak začal klesat, Naštěstí neskončil na střeše, ale hrozilo, že přistane v některém otevřeném okně v nevyšším podlaží, naštěstí to byl jen parapet a model z něj spadl, nicméně skončil na okně ve rřetím podlaží, musel jsem domů pro teleskopickou tyčku, ta má jen 5 metrů, lehoučký smrkový nosníček má 1,5m, ale aní to nestačilo i když jsem tyčju držel ve výšce 2,3m, pokus nadstavit vše metrovým tenkým protkem skončil na jeho váze, nakonec bylo dobré vyschlé stéblo trávy a model jsem dostal dolů.
Další létání na parkovišti po pár hezkých letech hrozilo přistáním na balkonech baráku, naštěstí ta nejvyšší patra byla minuta asi o metr a další okruh již byl ve výši asi 5m, zdáko se, že model letí a přistává mezi keři u chodniku a balkony. Marně jsem jej tam dlouho hledal, hoch z toho baráku však ze shora zahlédl model nahoře na tom keři sešel dolů a keřem marně třásl. Řekl jsem mu, ať to nedělá, je to marné a jen model poškodí, že si donesu dlouhý prut, zespodu model zvednu a dostanu z keře. Když jsem přicházel s prutem tak již hoch model držel, ale obě křídla byla polámaná. Takže oprava, vteřiňákem v šabloně a znovu zalétávat.

[Lubomir Koutny]

Další starty dnes ráno na parkovišti byly dobré, ale natáčel jsem jen na 600 otáček, to aby výška letu nebyla větší než 6m. Pokračování pak na velkém plácku a natočeno 1200 otáček, Start jako raketa do 20m výšky po prvním okruhu o průměru 20m, po minutě asi 26 m a pomalé přesouvání k paneláku, pak pokles a po dvou minutách náraz do stěny ve výší nejvyššího patra, naštěstí otočení od stěny a přistání uprostřed plácku, ve svazku zbylo ještě asi 150 obrátek a tak model znovu odstartuji, ten však po půl okruhu naráží do kovové branky a roztříštil si levé křídlo. náběžka i odtokovka jsou na třech místech zlomené a z části rozdrcené. To rozhodlo. že ulamuji příď trupu s vrtulí a spolu se svazkem beru domů, zbytek končí v popelnici.

Zatím marně jsem pátral po tom, jaké rozpětí křídel měl letoun P.1.c můj odhad je 8 až 8,5m. V literatuře jsem objevil informaci, že stejné křídlo bylo použito i pro stíhačku Piaggio P-2. Ta byla postavena ve dvou kusech a dosahovala dobrou rychlost 235km/h. Existuje i fotka tohoto letounu v kostře,
ano způsob konstrukce a tvary jsou stejné, ale P-2 měla mnohem větší rozpětí 10, 5m Byla by to hezká a jistě velmi létavá dvacetinka, možná i vhodný typ na NO CALL.

[Lubomir Koutny]

Objevil jsem třípohledy s s rozměry Pegnových letounů, taKže P.c.1 byl větší než jsem myslel