Supermarine S.4
Moderátoři: Jiří Doležel, Pavel Stráník
-
- Reakce: 13
- Příspěvky: 98
- Registrován: 09 úno 2010 09:19
- Bydliště: Kravaře
Supermarine S.4
Supermarine S.4 , dvacetina uvidím co z toho bude, je to můj první plovákový. Zatím 22 g.
Re: Supermarine S.4
Pěkně, Bobši!
Už léta pošilhávám po této předloze, resp. pětce nebo šestce.
Na šestku moc dobrých podkladů nemám, na pětku něco jo.
Pěkné to máš!
Už léta pošilhávám po této předloze, resp. pětce nebo šestce.
Na šestku moc dobrých podkladů nemám, na pětku něco jo.
Pěkné to máš!
0
-
- Reakce: 14
- Příspěvky: 1491
- Registrován: 09 úno 2010 19:20
- Bydliště: Ostrava
Re: Supermarine S.4
Jo, i já uvažoval, že se do S.4 pustím.
Teď už tedy ne, budu hledat jinou předlohu na Schneider cup.
Sice pak už nebudu favorit, ale alespoň eliminuju permanentní uštěpačné poznámky
Teď už tedy ne, budu hledat jinou předlohu na Schneider cup.
Sice pak už nebudu favorit, ale alespoň eliminuju permanentní uštěpačné poznámky
0
Re: Supermarine S.4
Proč? I minulost ukazuje, že to není nic proti ničemu
https://minimakety.cz/forum/viewtopic.php?f=5&t=240
https://minimakety.cz/forum/viewtopic.php?f=5&t=240
0
Re: Supermarine S.4
Nevím jak S-4, ale S-5 měla delší pravý plovák a navíc vysunutý o 20 cm víc doprava.
Když to člověk udělá správně, dostane se mu odměnou stržení bodů za nepřesnou práci
Že měl v pravém plováku i nádrž naštěstí poznat nejde
Ono to zepředu vypadá dost blbě, ten centimetr ve Dvacetině je dost.
Ale fakt nevím, jestli to měla už "eS čtyřka"
Mimochodem - nemá někdo sken S-6 z monografie v L+K? Měla by to být čísla 6-8/1999. Jde mi o výkres v kvalitním rozlišení.
Když to člověk udělá správně, dostane se mu odměnou stržení bodů za nepřesnou práci
Že měl v pravém plováku i nádrž naštěstí poznat nejde
Ono to zepředu vypadá dost blbě, ten centimetr ve Dvacetině je dost.
Ale fakt nevím, jestli to měla už "eS čtyřka"
Mimochodem - nemá někdo sken S-6 z monografie v L+K? Měla by to být čísla 6-8/1999. Jde mi o výkres v kvalitním rozlišení.
0
-
- Reakce: 38
- Příspěvky: 1212
- Registrován: 28 pro 2009 22:46
- Bydliště: Brno
Re: Supermarine S.4
Člověče, nějak si nemohu vzpomenout kdo a kdy ti strhl ty body za nesymetričnost tvé Supermarinky
Jinak obdobně nesymetrická je, tentokrát křídlem, i Macchi MC.202.
Co by však ti zlí bodovači v těchto případech udělat měli (a i udělali), bylo nepřiznání nadhodnocení za nesymetrický letoun
Jinak obdobně nesymetrická je, tentokrát křídlem, i Macchi MC.202.
Co by však ti zlí bodovači v těchto případech udělat měli (a i udělali), bylo nepřiznání nadhodnocení za nesymetrický letoun
0
Re: Supermarine S.4
Pavlíku, nepochopil jsi
Aby to JEMU nestrhli, až to dokončí
Pokud to neudělají, budou to hodní bodovači
Plus to nadhodnocení.
Ale vypadá to, že se to týkalo jen prvního kusu S-5.
Také na jednom plastikářském zahraničním fóru je zmínka, že to tak bylo i u S-6.
Na ten slušný výkres nemám.
I proto mě zajímá ta monografie z L+K.
Asi tak
Aby to JEMU nestrhli, až to dokončí
Pokud to neudělají, budou to hodní bodovači
Plus to nadhodnocení.
Ale vypadá to, že se to týkalo jen prvního kusu S-5.
Také na jednom plastikářském zahraničním fóru je zmínka, že to tak bylo i u S-6.
Na ten slušný výkres nemám.
I proto mě zajímá ta monografie z L+K.
Asi tak
0
-
- Reakce: 31
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 04 pro 2010 17:44
- Bydliště: Brno
Re: Supermarine S.4
Tento typ jsem stavěl jako dvacetinku i jako oříška, je to jedna z nejlepších předloh plovákobého letounu. Bude vám výborně létat, pokud zvětšíte plochu VOP. Snad vám pomůže to,co jsem napsal před třiceti roky a pár fotek.
Supermarine S.4jako M 1/20 Byl ve své době naprosto revolučním řešením rychlostního hydroplánu a měl být také velkým britským trumfem pro Schneiderův pohár v r. 1925. Již před tím pilot Henri Biard na tomto samonosném jednoplošníku překonal světový rychlostní rekord hydroplánů výkonem 365 km/h. Ovšem takový závod kolem pylonů je něco jiného, než jen rychlý let na 3 km bázi a tak při tréninku v ostré zatáčce došlo k přetažení letounu na vysoké rychlosti (provázené do té doby neznámým flatterem) a následný pád znamenal zničení letounu.
Dvacetinku S.4 jsem stavěl již před více jak tčiceti roky. Dnes již je na tento typ spousta dobrých podkladů, jsou také jisté zkušenosti s několikaletým provozem dvacetinky a tak bylo nutné původní výkres v některých detailech mírně upravit.
Stavba je trochu náročnější než u běžné dvacetinky stíhačky z druhé větové války a předpokládá se, že tento typ bude stavět modelář, který již má jisté zkušenosti se stavbou minimaket. Proto místo podrobného popisu stavby jen zdůrazňuji důležité body a případná rizika. Velice pečlivě vybíráme materiál, moje dvacetinka byla stavěna z velmi lehké, ale dost křehké balzy, což se v provozu projevovalo při tvrdých přistáních praskáním skořepiny trupu v místě vzpěr plováků. Tuto chybu nyní odstraníme kotvením vzpěr pomocí bambusových kolíků do papírových trubiček lepených do pevných bodů kostry. Křídlo má pásková žebra, dva nosníky z pevné balzy a koncové oblouky zhotovené lamelováním na šabloně. Trup je stavěn z přepážek, čtyřech osových podélníků a pomocných podélníků, které jsou na přídi doplněny pásky z lehké balzy 5x1mm zbroušené a lepené tak, aby vytvořily pevnou skořepinu. Kormidla jsou lepena ve špendlíkové šabloně a mírně zabroušena do profilu. Plováky se staví podobně jako trup. Vzpěry jsou z pevné, ale lehké balzy a jsou do nich zalepeny bambusové kolíky, které pak při kompletaci se zasunou do příslušných papírových trubiček v trupu a plovácích. Správné úhly zalepení těchto trubiček je třeba velmi pečlivě provést ještě při sestavení celé dvacetinky v kostře. Pečlivě kontrolujeme celkovou geometrii (rovnoběžnost plováků s trupem, jejich správnou polohu ve všech osách atd.). Trubičky lepíme kanagonem, abychom v případě nutnosti mohli spoj naleptat nitroředidlem a nastavení jejich úhlů dodatečně upravit. Vrtule i s hlavicí mohou být lehké, na listy není třeba volit žádnou tvrdou a pevnou balzu, ta je chráněna plováky do jejich špic se zalepí dovážení 1 g olova. Potah mé dvacetinky byl z bílého lesklého japanu lepeného na kostru ředěným herkulesem, což umožňovalo snadné provedení i na složitých krytech motoru. Potah byl vypínán vodou (vlhká vata), pak 2x silně ředěným napínacím lakem, potom stříkaný bílou humbrolkou a na konec opatřený obtisky, orýsovaný a přestříknutý ředěným zaponem. Motor byl u mé dvacetinky tvořen smyčkou z gumy TAN SS 5x1 mm o délce asi 600 mm, mazanou ricínovým olejem.
Seřízení a vyvážení se poněkud liší od běžných dvacetinek : především odpadá potřeba většího potlačení osy vrtule, u mé S.4 to bylo pouze malé vyosení doprava, jinak 0. Na pravé polovině křídla je malý negativ, levé křídlo je rovné. Také správná poloha těžiště je poněkud více v zadu cca 40% od náběžky . Pro zalétávání je nutné vybrat větší plochu s měkkou vyšší trávou a bezvětrné počasí. Nejprve ještě jednou zkontrolujeme zda celé seřízení je dle plánu a při rovnoměrně rozloženém svazku těžiště ve správném místě. Případně jemně dovažujeme plastelinou na špicích plováků. Klouzavý let by měl být v rovném směru, nebo v otevřené levé zatáčce. Jemné doladění provádíme nakrucováním kormidel, případně plastelinou. U mé dvacetinky nebyl třeba žádný zásah. Je-li vše v pořádku, tak mžeme zkusit prodloužený kluz na cca 150 otáček. Začátek bude sotva v horizontu a plynule by měla dvacetinka přejít do delšího kluzu bez zhoupnutí. Pak točíme asi 400 otáček, to by již měla dvacetinka mírně stoupat, nebo alespoň letět v levé ploché zatáčce alespoň celý okruh a velkém poloměru. Velikost zatáčky lze upravit vychýlením SOP, nebo podložkou mezi hlavici a čelní přepážku. Pokud je vše v pořádku, tak můžeme natočit 800 otáček, to již má dvacetinka v levé zatáčce nastoupat asi 20m výšky udělat pár zatáček a přejít do klouzavého letu. Pokud v první polovině zatáčky dvacetinka prudce stoupá a v druhé klesá, pak je nutné zvětšit negativ na pravé straně křídla. Může se také stát, že zpočátku dvacetinka letí rychle nad zemí a až za nějakou dobu teprve začne stoupat. Dá se to léčit buď startem s osou trupu více nahoru, nebo tenkou podložkou mezi spodek hlavice a čelní přepážku. Při natáčení na 1200 a více otáček je nutné aby start byl provedený pod úhlem alespoň 30 stupňů nahoru, jinak tato dvacetinka nebude vůbec stoupat a přistane pár kroků před vámi (projevuje se zde klopný moment dvojce sil tah vrtule, odpor plováků na rameni dané vertikální vzdáleností jejich os). Při soutěži jsem natáčel až 1500 otáček a starty byly pod úhlem skoro 45 stupňů, dosažená výška kolem 35m a časy bez termiky 69 a 71 sec. Při předvádění pro novozélandského delegáta FAI byla na Medlánkách pěkná termika, zdaleka jsem svazek netočil naplno, nechtěl jsem jej strhnout, náhradní jsem si nevzal a tři po sobě následující lety byly vždy přes dvě minuty, delegát byl úplně v transu a jen nechápavě kroutil hlavou jak to zde v Brně děláme. Také jsem pak zkoušel starty z vody. Po pravdě musím říci, že regulerní start z vody po normálním rozjezdu tato dvacetinka nezvládá, pouze jezdí po vodě se zvednutým ocasem. Ano pár startů z vody se podařilo, ale to musíte dvacetinku držet za ocas tak, že zadky plováků jsou zabořeny ve vodě a jejich předky nad vodou, dvacetinka musí mít dost velký úhel náběhu oproti hladině a navíc ji musíte ještě v tomto směru urychlit postrčením ! S dvacetinkou S.4 jsem si hezky zalétal po několik sezón, občas jsem ji bral i k vodě, nakonec jsem ji dal do frcu u Rumcajza a tam si ji koupil Milan Luža, jak moc si s ní zalétal on, to nevím, marně jsem mu vzkazoval nechť s ní přijde na Schneiderův pohár…
Přeji všem minimaketářům, co se do stavby S.4 pustí, aby jim tato dvacetinka přinesla tolik radosti z krásného polétání jak tomu bylo v mém případě.
L. Koutný
S,4 jako oříšek je zde jiné vlákno
Supermarine S.4jako M 1/20 Byl ve své době naprosto revolučním řešením rychlostního hydroplánu a měl být také velkým britským trumfem pro Schneiderův pohár v r. 1925. Již před tím pilot Henri Biard na tomto samonosném jednoplošníku překonal světový rychlostní rekord hydroplánů výkonem 365 km/h. Ovšem takový závod kolem pylonů je něco jiného, než jen rychlý let na 3 km bázi a tak při tréninku v ostré zatáčce došlo k přetažení letounu na vysoké rychlosti (provázené do té doby neznámým flatterem) a následný pád znamenal zničení letounu.
Dvacetinku S.4 jsem stavěl již před více jak tčiceti roky. Dnes již je na tento typ spousta dobrých podkladů, jsou také jisté zkušenosti s několikaletým provozem dvacetinky a tak bylo nutné původní výkres v některých detailech mírně upravit.
Stavba je trochu náročnější než u běžné dvacetinky stíhačky z druhé větové války a předpokládá se, že tento typ bude stavět modelář, který již má jisté zkušenosti se stavbou minimaket. Proto místo podrobného popisu stavby jen zdůrazňuji důležité body a případná rizika. Velice pečlivě vybíráme materiál, moje dvacetinka byla stavěna z velmi lehké, ale dost křehké balzy, což se v provozu projevovalo při tvrdých přistáních praskáním skořepiny trupu v místě vzpěr plováků. Tuto chybu nyní odstraníme kotvením vzpěr pomocí bambusových kolíků do papírových trubiček lepených do pevných bodů kostry. Křídlo má pásková žebra, dva nosníky z pevné balzy a koncové oblouky zhotovené lamelováním na šabloně. Trup je stavěn z přepážek, čtyřech osových podélníků a pomocných podélníků, které jsou na přídi doplněny pásky z lehké balzy 5x1mm zbroušené a lepené tak, aby vytvořily pevnou skořepinu. Kormidla jsou lepena ve špendlíkové šabloně a mírně zabroušena do profilu. Plováky se staví podobně jako trup. Vzpěry jsou z pevné, ale lehké balzy a jsou do nich zalepeny bambusové kolíky, které pak při kompletaci se zasunou do příslušných papírových trubiček v trupu a plovácích. Správné úhly zalepení těchto trubiček je třeba velmi pečlivě provést ještě při sestavení celé dvacetinky v kostře. Pečlivě kontrolujeme celkovou geometrii (rovnoběžnost plováků s trupem, jejich správnou polohu ve všech osách atd.). Trubičky lepíme kanagonem, abychom v případě nutnosti mohli spoj naleptat nitroředidlem a nastavení jejich úhlů dodatečně upravit. Vrtule i s hlavicí mohou být lehké, na listy není třeba volit žádnou tvrdou a pevnou balzu, ta je chráněna plováky do jejich špic se zalepí dovážení 1 g olova. Potah mé dvacetinky byl z bílého lesklého japanu lepeného na kostru ředěným herkulesem, což umožňovalo snadné provedení i na složitých krytech motoru. Potah byl vypínán vodou (vlhká vata), pak 2x silně ředěným napínacím lakem, potom stříkaný bílou humbrolkou a na konec opatřený obtisky, orýsovaný a přestříknutý ředěným zaponem. Motor byl u mé dvacetinky tvořen smyčkou z gumy TAN SS 5x1 mm o délce asi 600 mm, mazanou ricínovým olejem.
Seřízení a vyvážení se poněkud liší od běžných dvacetinek : především odpadá potřeba většího potlačení osy vrtule, u mé S.4 to bylo pouze malé vyosení doprava, jinak 0. Na pravé polovině křídla je malý negativ, levé křídlo je rovné. Také správná poloha těžiště je poněkud více v zadu cca 40% od náběžky . Pro zalétávání je nutné vybrat větší plochu s měkkou vyšší trávou a bezvětrné počasí. Nejprve ještě jednou zkontrolujeme zda celé seřízení je dle plánu a při rovnoměrně rozloženém svazku těžiště ve správném místě. Případně jemně dovažujeme plastelinou na špicích plováků. Klouzavý let by měl být v rovném směru, nebo v otevřené levé zatáčce. Jemné doladění provádíme nakrucováním kormidel, případně plastelinou. U mé dvacetinky nebyl třeba žádný zásah. Je-li vše v pořádku, tak mžeme zkusit prodloužený kluz na cca 150 otáček. Začátek bude sotva v horizontu a plynule by měla dvacetinka přejít do delšího kluzu bez zhoupnutí. Pak točíme asi 400 otáček, to by již měla dvacetinka mírně stoupat, nebo alespoň letět v levé ploché zatáčce alespoň celý okruh a velkém poloměru. Velikost zatáčky lze upravit vychýlením SOP, nebo podložkou mezi hlavici a čelní přepážku. Pokud je vše v pořádku, tak můžeme natočit 800 otáček, to již má dvacetinka v levé zatáčce nastoupat asi 20m výšky udělat pár zatáček a přejít do klouzavého letu. Pokud v první polovině zatáčky dvacetinka prudce stoupá a v druhé klesá, pak je nutné zvětšit negativ na pravé straně křídla. Může se také stát, že zpočátku dvacetinka letí rychle nad zemí a až za nějakou dobu teprve začne stoupat. Dá se to léčit buď startem s osou trupu více nahoru, nebo tenkou podložkou mezi spodek hlavice a čelní přepážku. Při natáčení na 1200 a více otáček je nutné aby start byl provedený pod úhlem alespoň 30 stupňů nahoru, jinak tato dvacetinka nebude vůbec stoupat a přistane pár kroků před vámi (projevuje se zde klopný moment dvojce sil tah vrtule, odpor plováků na rameni dané vertikální vzdáleností jejich os). Při soutěži jsem natáčel až 1500 otáček a starty byly pod úhlem skoro 45 stupňů, dosažená výška kolem 35m a časy bez termiky 69 a 71 sec. Při předvádění pro novozélandského delegáta FAI byla na Medlánkách pěkná termika, zdaleka jsem svazek netočil naplno, nechtěl jsem jej strhnout, náhradní jsem si nevzal a tři po sobě následující lety byly vždy přes dvě minuty, delegát byl úplně v transu a jen nechápavě kroutil hlavou jak to zde v Brně děláme. Také jsem pak zkoušel starty z vody. Po pravdě musím říci, že regulerní start z vody po normálním rozjezdu tato dvacetinka nezvládá, pouze jezdí po vodě se zvednutým ocasem. Ano pár startů z vody se podařilo, ale to musíte dvacetinku držet za ocas tak, že zadky plováků jsou zabořeny ve vodě a jejich předky nad vodou, dvacetinka musí mít dost velký úhel náběhu oproti hladině a navíc ji musíte ještě v tomto směru urychlit postrčením ! S dvacetinkou S.4 jsem si hezky zalétal po několik sezón, občas jsem ji bral i k vodě, nakonec jsem ji dal do frcu u Rumcajza a tam si ji koupil Milan Luža, jak moc si s ní zalétal on, to nevím, marně jsem mu vzkazoval nechť s ní přijde na Schneiderův pohár…
Přeji všem minimaketářům, co se do stavby S.4 pustí, aby jim tato dvacetinka přinesla tolik radosti z krásného polétání jak tomu bylo v mém případě.
L. Koutný
S,4 jako oříšek je zde jiné vlákno
- Přílohy
-
- S,4.po startujpg.jpg (29.45 KiB) Zobrazeno 1347 x
-
- S,4. v zatčce jpg.jpg (27.61 KiB) Zobrazeno 1347 x
-
- S,4 na vodě .jpg (15.25 KiB) Zobrazeno 1347 x
0