Bernard H.V. 220 jako dvacetinka

[Lubomir Koutny]

Ani mně nemluv, ten můj dáreček se tváří jako strašně zaměstnaný, nemůže se uvolnit, aby v sobotu přišel ve tři odpoledne na Medlánky, prý možná až večer o sedmé (před týdnem jet lyžovat s vnučkou na ledovec, to problém nebyl).

[Pavel Stráník]

Já si myslím že je to otázka každého jednoho soudruha, otázka vlastních priorit a postojů. S tím lze udělat jediné - smířit se s tím a nedělat si zbytečné iluze

[discobolos]

Bohužel je to tak. Pokud někdo nechce (či se mu nechce), jakékoli přesvědčování je zpravidla marné .
Pokud dotyčný nemá ten patřičný zápal, asi se s tím člověk musí smířit (taky bych měl jeden příklad) .
D

[Lubomir Koutny]

Ano, nemá cenu zbytečně brečet, můj chlapeček tvrdí, že ve tři na OPENSCALE přijít nemůže. Takže ho beru za slovo, nemusím chystat svazky do jeho oldtimera, dvacetinky a REPa. Ale sere mne to ! Takže mám více času na své modely, mimochodem podařilo se mi objevit, že listy vrtule mého H.V. 220 nejsou zalepeny a každý má jiné stoupání. Doufám, že po nastavení správného stoupání a zalepení se letové vlastnosti výrazně zlepší. Hlavně aby to v sobotu nefoukalo !

[Lubomir Koutny]

Doufal jsem, že s tímto typem budu létat na OPENSCALE 2012 ve FLY OFF Schneidrově poháru. První pokusy na plácku jsem zde již popsal. Další byly v sobotu v podvečer. Tam jsem zkoušel zalétat zcela nový Bernard H.V. 220, tato dvacetinka je však velmi choulostivá a zpočátku naprosto odmítala létat, po velkém úsilí si trochu dala říci, odmítla však přistávat do měkkého obilí a dlouhým letem si to namířila nad asfaltovou plochu pro RC modely, konec motoru byl provázen střemhlavým letem, jeho vybrání těsně na plochu a jemné přistání s doběhem na nizoučké travičce sice bralo dech, ale vedlo k rozhodnutí vzít do soutěže osvědčeného Borela.
Takže dnes jsem vzal fén a pod proudem horkého vzduchu jsem zmenšil negativ na pravém křídle, také jsem posunul zadní překližku na hlavici tak, abych zvětšil potlačení osy vrtule a zároveň zmenšil vyosení doprava. Na letišti to foukalo asi 2 m/s. Domácí úpravy se osvědčily i když po konci motoru přecházelo éro do pravé spirály. Nicméně na toto známe mast - na levý konec křídla se dá kousek plasteliny. Natočil jsem do svazku 950 otáček a byl moc zvědavý (asi bych byl vděčný za půlminutový let), výsledek mne mile překvapil, velká výška cca 40m (asi tam bude stoupák) po konci motoru model dost houpal - 40 sec. Pak jsem si zašel na pivo a mezitím vítr těměř úplně ustal. Na další let jsem tu plastelinu přemístil z konce levého křídla na špici levého plováku, nakroutil SOP doleva a natočil na 1200 otáček. Start byl přímo raketový, výška obrovská (přes 50 m - asi opět stoupák), nyní model konečně slušně klouzal a stopky se zastavily na 50 sec. Teoretické maximum této gumy je 1800ot., praktické asi 1500 a na toto by mohlo éro letět čas těsně přes minutu. Nyní mi vrtá v hlavě, zda svazek ze čtyř nití výborné gumy TAN SS 07/2011 3,6 g/m o délce 600 mm cca 8,6 g od Bernarda není zbytečně silný. Nabízí se se radikální změna : smyčka z gumy 5 g/m o délce 840 mm, ale to by bylo po čertech tenké a sotva stačilo na nějaké ploužení nad zemí. Ještě je tu možnost 8 nití 1,5 g/m o délce cca 700 mm a váze 8,4 g, nebo 6 nití 2,0 g/m, což jsem udělal. Teoretické maximum pak bude 2000, praktické asi 1700 a na tyto otáčky by již bylo možné uvažovat o letu až 70 sec. (pokud ovšem tento svazek bude stačit na nastoupání alespoň 20m na konci motoru).
Takže nyní mohu nejen Pavlovi vřele doporučit stavbu Bernard H.V. 120 o kterém dříve uvažoval...

[JardaF]

Paráda, krásný éro!

[Lubomir Koutny]

Děkuji, ale dnes vím, že kdybych je stavěl znovu, tak ten modrý trup by byl stříkaný...

[slavkoss]

pekny kusok.

[Lubomir Koutny]

Takže po dvou měsících došlo na vyzkoušení s novým svazkem ze šesti vláken 2.0 g/m o délce 700 mm a váze 8,4 g. Bohužel jsem jaksi zapomněl na plastelinu na špici levého plováku. Dnes dopoledne bylo bezvětří, nebo jen slabý severní vítr do 2 m/s. Byl jsem požádán otcem Kuby Válka, abych mu zkontroloval jeho P-30 před Mistrovstvím ČR žáků, hoch přišel pozdě a tak před tím jsem měl čas na své modely. Naštěstí jedn radiáčkář mi dělal pomocníka. První let po dvou měsících na nový svazek byl zajímavý : natočil jsem 1200 otáček (60% z teoretického maxima), pěkný start, stoupání do 20m, pak otevření zatáčky, zhoupnutí a znovu nastoupání do 25m, pak již velmi dlouhý let směrem k hangárům proti větru a po minutě na poslední otáčky velmi jemné přistání do zválcovaného oraniště, přesto z toho byl malý šrám na špici plováku...
Na druhý let jsem natočil 1500 otáček a zašel dále do plochy a doufal jsem v přistání do trávy na ploše letiště. Trochu jsem nakroutil SOP do levé zatáčky. Start byl strmější, nastoupaná výška kolem 30 m, ale model po dvou zatáčkách začal lehce pohupovat, což se postupně zhoršovalo. Po necelé minutě pak přistál naštěstí do měkké trávy se značným zbytkem obrátek ve svazku. Míra štěstí byla vyčerpána a měl jsem vzít éro strčit do auta a přemýšlet, jak odstranit houpání, to by udělal rozumný, opatrný modelář, třeba by mu došlo, že vzadu se na dlouhém svazku udělal uzlík a éro je proto těžké na zadek a proto houpe.
Stačilo povytáhnout svazek, rozmotat gumu a mohlo se to i klouznout, nebo dát na špici plováku plastelinu. Ale já frajer jsem si éro klouzal tak, jak přistálo. Po třetím pokusu provázeném zhoupnutím se ozvalo rupnutí. Výsledek byl dosti ošklivé zlomení většiny podélníků plováku před přední vzpěrou a utržení vzpěry od trupu. Oprava pak zabrala tři hodiny práce. Současně s opravou plováku došlo na zkrácení svazku na délku 640 mm a tím snížení jeho váhy na 8,1 g, což dává naději, že těžiště se posune více dopředu a model nebude houpat, na stejné otáčky bude větší moment a model nepatrně odlehčený, takže je šance, že nastoupá větší výšku a přistávat snad bude až po vytočeni všech obrátek.
Pak jsem vzal vyzkoušet malého amerického prkénkového old-timera Speedster. Natočil jsem 1200 otáček a model v pěkných pravých zatáčkách nastoupal 50m výšky a pak klouzal, byl to let přes minutu. Další let na 1500 otáček by s narovnanou SOP a do termiky, fantastické strmé stoupání do výšky asi 100, pak klouzavý let bez klesání po třech minutách nový velmi siný stoupák, ten nasál model do výšky asi 400 m a byl na hranici toho, co starší člověk může vidět. Po čvrt hodině model přistál asi 100 od hrany lesa. Teprve pak přišel Kuba se svou P-30 a my ji bez problémů přelétli.

[Lubomir Koutny]

Dnes v podvečer jsem byl s Jirkou Doleželem na Medlánkách opět zalétávat, či spíše ladit jeho dvacetinku Z-42, povedlo se viz jiný příspěvek. Počasí bylo příznivé, jen slabý vítr 1-2 m/s. Současně jsem si také vzal opravený Bernard H.V. 220 s novým, kratším svazkem ze šesti nití 2,0 g/m o délce 640 mm, do kterého je možné natočit maximálně až 2000 otáček. Natočil jsem tedy 1500 otáček a odstartoval. První dvě užší stoupavé zatáčky vynesly Bernarda do výšky asi 30m, pak se zatáčka otevřela a éro lehce stoupalo a pohupovalo, následoval dlouhý přímý let po větru a po 55 sec. měkké přistání s posledními otáčkami. Po návratu jsem vyslechl velkou chválu a neprotestoval. Bohužel mám jen jeden svazek této gumy, takže jej musím šetřit na soutěž. Další let jsem již proto nedělal.
Možná někomu bude divné, že zde dávám již třetí pokračování zalétávání a ladění dvacetinky plovákového racera Bernard H.V. 220, ale ten, kdo podobnou dvacetiku již postavil a zalétával, ten se nediví a naopak je asi velmi vděčný za podrobný popis, co vše je v takovém případě zapotřebí udělat, aby se z takovéto dvacetinky vymáčkl celý její potenciál a neriskovat zbytečné poškození, které je u plovákovce určitě větší. Takže nyní se to podařilo naladit na optimum. Pokud na některé z příštích soutěží bude bezvětří, nebo jen slabý vítr do 2 m/s, tak mohu zkusit Bernarda přihlásit do soutěže. Je mi jasné, že zopakovat optimální výkon v soutěžních podmínkách nemusí být snadné.