minimakety.cz

Mezi formulemi létajícími v Renu kolem pylonů se objevují zcela nové typy. Místo starých modelů s velkou hloubkou křídla a malým rozpětím do 6m se nyní množí typy se štíhlým křídlem o rozpětím přes 8m. Samozřejmě, že takové křídlo má daleko menší indukovaný odpor, zvláště pak při veklých úhlech náběhu v zatáčkách kolem pylonů, které pak prolétávají rychleji. Ano, ale aby to váhově vyhovělo, tak je nutné stavět z karbonových kompozitů!
Postavil jsem si tedy dvacetinku jednoho z nejhezčích letounů této nové generace Endeavor. Dvacetinka je hezká, popisky na trupu však byly neobyčejně pracné, poprvé jsem ve větší míře použil ke stavbě pevný jemnozrný polystyren od Jirky Doležela. Model je to od počátku velmi choulostivý, možno říci jankovitý, v naprostém bezvětří - v halových podmínkách to ještě šlo, ale na Medlánkách za velmi slabého větru se děly věci. Pokud bylo správné seřízení, pak začátek v dost úzké stoupavé zatáčce, pak i výstup do cca 10 m, tam zpomalení a looping, vybrání a znovu looping, pak normální let. Většinou však to sebou pláclo o zem hned po prvém lopasu!
Model byl těžký na zadek, malé podélné seřízení a dost potlačený motor dohromady s krátkým trupem a dlouhým svazkek jaksi neladily dohromady. Zkrátil jsem tedy svazek o 30 mm a šel vyzkoušet za bezvětří na travnatím plácku mezi paneláky. První let na 440 otáček byl z počátku nebezpečně přímý a hrozil nárazem do paneláku, naštěstí model zatočil a let byl docela slušný. Druhý let s větším nakroucením SOP do zatáčky skončil brzy plácnutím o zem. Třetí s nakrouceným positivem na levém křídle byl zoufalý, přepad přes křídlo po pár metrech. Návrat k původnímu seřízení a natočeno 600 otáček, parádní start a stoupání do cca 200 v hezkých zatáčkách, asi tam i něco dýchlo, model otevřel zatáčku a letí přímo na vysokou borovici, tam zůstává viset ve výšce přes 20m. Borovice má od výšky 1m nad zemí větve pravidelně po půl metru. Lezu tedy nahoru, ale dřívější jistota mi chybí, inu je mi 75 let a něco podobného jsem dělal před 15 ti roky, již tehdy jsem říkal, že naposledy... Konečně jsem ve výšce modelu a vidím, že svazek s vrtulí je přehozený přes větev na které visí. Třepání nepomáhá, je nutné ulomit suchou větev a s její pomocí přehodit vrtuli s gumičkou na opačnou stranu. Povedlo se a model spadl o 10m na větev sousedního smrku. Postup sundávání se opakuje a tentokrát je model již na zemi. Příště jedině na letišti !