Roland D.IIa 1:20

[Antonín Alfery]

Roland D.IIa se zdál být další vhodnou předlohou pro polystyrenovo/klasickou konstrukci. Verze D.IIa je z hlediska gumáku vhodnější - má o trochu delší předek a podvozek vysunutý dopředu. Oproti předloze jsem udělal na křídlech malé vzepětí, směrovku jsem nezvětšoval s tím, že mírný šíp křídel pomůže.
Konstrukce:

[Antonín Alfery]

Hotový model:

[Antonín Alfery]

A několik detailů:

[Antonín Alfery]

Bohužel, při zalétávání se ukázalo, že směrovka dostatečná není. Model byl učebnicovou ukázkou jevu zvaného dutchroll. Naprostý nedostatek směrové stability, každý let jiný s neodhadnutelným průběhem. Ve snaze situaci zachránit jsem udělal nové užší listy, změnil vzájemný úhel seřízení křídel a seřízení mezi křídly a VOP, posouval těžiště neuvěřitelně dopředu a nakonec zkoušel létat doprava - samozřejmě postupně. Objektivně řečeno s nulovým výsledkem. Nakonec jsem boj s fyzikálními zákony vzdal a nalepováním pásky na směrovku začal experimentálně zvětšovat její plochu. Skončil jsem u lineárního zvětšení o cca.23% (plošně asi 50%). Ono by stačilo směrovku "natáhnout" jen nahoru, ale to je u makety těžko stravitelné. S novou směrovkou se model chová normálně - ještě bude potřeba nějaké doladění. Ale lety jsou stabilní a stejné.

[Triplane]

Je to radost koukat! Gratuluji k úspěšnému zalétání.
T.

[Ivan Horníček]

Sypeš ty letadélka jako z rukávu. Vypadá to nádherně, létá to perfektně a ještě se s námi dělíš o vše co znáš. Na tvoje příspěvky se vždy těším.

[Tazi]

No prostě nádhera, jdu do dílny a vše na co přijdu na to šlápnu

[Pavel Stráník]

No prostě nádhera, jdu do dílny a vše na co přijdu na to šlápnu

Jo, to on už má Tonda takovou schopnost nám znechutit naše lopotné pokusy o postavení minimakety. Před pár lety, když takhle začal houfně nosit ty svoje polystyreňáky, tak jsem v okamžiku prozření hodil do krbu v kostře skoro hotového Horneta. Na druhou stranu musím zpětně uznat že to bylo dobře, takže vlastně lze Tondu velebit za to že nás motivuje stavět lépe, výše, rychleji a radostněji. Teda aspoň některé

[Hugo]

Tondo, krásný model, klobouk dolů, ty detaily... i když se zdá, že to už víc maketově nejde, pořád to posunuješ dál, díky za inspiraci.
Mám dotaz na náběžnou hranu křídla - koukám, že je tam uhlík - asi kulatina? pokud ano, je náběžka zbroušena do profilu, nebo má zachovaný původní rádius? Díky, Martin

ad Pavel S. - Pavle, kolik Ti vážil ten Hornet v kostře? (Před žehem )
Ď. M.

[Pavel Stráník]

ad Pavel S. - Pavle, kolik Ti vážil ten Hornet v kostře? (Před žehem )
Ď. M.

To už si Martine opravdu nevzpomínám, ale neměl jsem ještě kužely a vrtule a detaily, takže by to beztak byla zavádějící informace. Ale opravdu si nepamatuji.

[Antonín Alfery]

Děkuji za pozitivní ohlasy. Příběh tohoto modelu je o tom, že když je něco evidentně špatně, je nejlepším řešením to opravit hned. K té opravě stejně nakonec dojde, jen se spotřebuje víc energie a času (někdy to toho model bohužel ani nedočká nebo nepřežije). Tím špatně myslím první pokus o motorový let. Já jsem si opravdu myslel, že by ta malá směrovka stačit mohla. U RC Rumplera je směrovka opticky ještě mnohem menší - tam jsem byl připraven od začátku, že ji budu stavět znova. Jenže model je nejen překvapivě směrově stabilní, ale i výborně řiditelný pouze směrovkou (že tam zase nefungují křidélka je věc jiná...). Tak jsem si z toho vyvodil, že Roland, který má stejně jako Rumpler křídla do mírného šípu, by mohl fungovat stejně. Bohužel jsem podcenil vliv trupu, který - na rozdíl od Rumplera - směrovku velmi dobře "schová". Taky mne mohlo varovat, co lze najít o vlastnostech skutečného Rolanda. U verze D.III , které snad byly postaveny tři rozdílné kusy, laborovali nejen s křídly (bez šípu, rozdílné hloubky), ale zvětšovali i směrovku - bohužel jen v podélném směru. Podobně tomu bylo i u Rolanda C.II. Až toho budu stavět, tak poslední serii, kde směrovku "natáhli" nahoru - byť to vypadá hrozně.
Na druhou stranu mne překvapilo, jak model hezky klouže - až to ve mně budí obavy

Martine náběžka je z uhlíkové kulatiny 1,5mm sbroušené na polokulatinu (hmotní polovinu, i tak vydrží víc než celý model a lépe se lepí k žebrům). Při zabrušování s žebry jsem asi trochu sbrousil hrany, ale jinak jsem tvar neupravoval.

[Honza Drážek]

Krásný model, inspirativní konstrukce!