Roland D.IIa 1:20

[akademikrichard]

Souhlasím s tím že na výsledné letové vlastnosti a výkony má vliv spousta faktorů. Nicméně můj osobní pohled na téma vlivu drsnosti povrchu je zhruba následující. Pokud se v daném ustaleném režimu budu pohybovat v oblasti pod kritickým Reynoldsovým číslem tak si myslím že je pro mě výhodnější hladký povrch na kterém nedojde k nucenému přechodu laminární mezní vrstvy do turbulentní a výsledkem bude (nebo by aspoň podle měl být) nižší součinitel odporu a vyšší součinitel vztlaku pro dané Re než u modelu s drsným povrchem. Problém může nastat ve chvíli kdy dojde k odtržení mezní vrstvy (úhel náběhu blízký maximálnímu případně při změně režimu). V případě odtržení laminární mezní vrstvy je oblast úplavu mnohem "větší". Naproti tomu turbulentní mezní vrstva díky "přívodu energie z vnějšku" mnohem lépe sleduje povrch modelu a k jejímu odtržení dojde blíže k odtokovému bodu než u laminární mezní vrstvy. Výsledkem je vyšší součinitel vztlaku a nižší odporu než u modelu s hladkým povrchem. Příkladem vlivu drsnosti povrchu na proudění v okolí obtékaného tělesa je golfový míček http://entertainment.howstuffworks.com/ ... tion37.htm https://fugahumana.files.wordpress.com/ ... ration.jpg . Dalším příkladem mohou být modely házedel- místění turbulátoru na horní stranu profilu => nucený přechod laminární mezní vrstvy do turbulentní. Obdobně použití ZIG ZAG pásky a jiných turbulátorů u výkonných kluzáků http://www.aeroshop.eu/en/zig-zag-tape- ... or-60.html http://www.archive.jimphoenix.com/archi ... erons.html. Tímto nechci dostat nějak do pozadí vliv "vzájemného sladění" jednotlivých prarametrů modelu (prohnutí profilu kterému odpovídá určitý součinitel klopivého momentu je potřeba sladit s mohutností VOP a jejím úhlem nastavení apod...)

[Lubomir Koutny]

S posledním příspěvkem naprosto souhlasím. Specifickým problémem pak jsou modely létající v blízkosti kritického RE. Tam se výrazně projevuje nejen vliv turbulátorů, ale i jemnosti, či hrubosti posledního nátěru lakem (máme zkušenosti právě s modely P-30). Dalšími nemodelářskými příklady je vliv protivětru na hod diskem, plachtící podání ve volejbalu a tančící vodiče v energetice...
Oproti měřením v aerodynamickém tunelu, která byla poznamenána jeho hlukem ovlivňujícím energii mezní vrstvy, má měření v reálných podmínkách (např. na kluzácích v hale) dvě výhody, měřena jsou křídla zhotovená běžnou modelářskou technologí a měří se tzv. dynamická polára celého kluzáku, tedy i s vlivy trupu akormidel, podle změny seřízení se mění rychlost letu a tím i Re se všemi důsledky podobně jako při skutečném létání.