Roland D.VI a M1:20

[Antonín Alfery]

Po historických (veskrze špatných) zkušenostech s pokusy o výrobu lozengu jsem se předlohám s tímto typem potahu vyhýbal. Naštěstí se od té doby leccos změnilo a tak jsem se odhodlal k dalšímu pokusu. Významný podíl na tom mají pánové ze Small Flying Aeroplanes, resp. na jejich stránkách dostupné soubory pro tisk. Mnohokrát děkuji! (Nebylo by možné doplnit i pětibarevný? ). Tentokrát jsem s výsledkem vcelku spokojen i když stále je co zlepšovat a vyvíjet - proto ta předchozí otázka ...

[Antonín Alfery]

[Lubomir Koutny]

No, to je nádhera. Přiznám se, že Roland D.Vi mám nakresleného a chtěl jsem jej stavět. Ovšem takto parádní kabát bych mu neuměl dát. Co to váží, kolik tam vozí gumy ?

[Honza Drážek]

TO je prostě boží, nedostižný! To nebude lítat, že?
Štveš mě!

[Ivan Horníček]

Neskutečná krása a taky určitě dokonalá přesnost. Dík za ten zážitek.

[Triplane]

Obávám se, že mnozí z těch nás, kterým se rodí balzové slepence v těžkých porodních bolestech a nějakým posledním vypětím vůle své výtvory rituálně nezapálili, nebo v divokém extatickém tanci nerozšlapali, při prohlížení fotek Rolanda D.II a předešlých modelů A. Alferyho, musí tak neprodleně učinit teď, při prohlížení fotek nového stroje- Rolanda D.VI. To ďábelsky pravidelné výrobní tempo a stále vyšší kvalita se prostě nedají vydržet bez následků. Takhle se likviduje případná konkurence a vzniká velice úzký elitní klub, asi to ani jinak nejde. Není vyloučeno, že už jsou některé minimakety A. Alferyho delší dobu předmětem tajného uctívání.

[Hugo]

Tondo, tak to je cajk! Fakt dobrý! Zajímavý zbarvení, detailíčky... prostě luxus, cajk.
Žádný šlapání na modely, je to inspirace! Pravda, Tondovo tempo stavění modelů se blíží rychlosti světla, ale nezdá se vám divný pánové, že jeho kluci (Jirka a Vláďa) oficiálně už dlouho nic nepostavili nového? Podle mě makaj na Tondových érech! To jinak není možný. Koukněte na ty hejblátka, napínáčky, budíčky, vahadýlka... s tím by se Tonda nedělal... Takže Jirkoooo, faaakt krásný éro! Táta bude závidět . M.

[Jirka Alfery]

Děkuju Martine, dal jsem si záležet. Jsem rád, že někdo poznal moji specifickou stavební školu.

[shark]

Z kterého cirkusu to éro uteklo???


Technický dotaz - shora jsou žebra přelepená pásky? Zespodu asi ne, alespoň to nevidím a popravdě tedy nevím, zda se to u tohoto typu dělalo. Totiž, jestli by ten prosvítající uhlík nestálo za to předem obarvit, jako tady někteří experti podbarvují kostru.

A jak máš řešené uchycení spodního křídla a podvozku? Žádná velká plocha tam není, bál bych se, že to spodní křídlo se bude všelijak kinklat. Z čeho je ten pylon?

Jinak parádní, škoda s tím lítat, schovej ty kolíky na vrtuli, nafládruj jí a běž s tím na soutěž kitařů.

[Antonín Alfery]

Fotky sem dávám opravdu kvůli inspiraci jak modely samotnými, tak - a to především - kvůli postupům, které používám a občas nebývají úplně běžné. Ty mohou být využity ostatními modeláři při stavbě jejich vlastních modelů nebo jako inspirace pro další vývoj. A o tom to snad pro většinu z nás je. Kdybych chtěl někoho naštvat/odradit tak všechno tutlám a nové modely nosím až na soutěže . A s tím časem to taky není tak, jak to možná vypadá. Například mezi dokončením a zveřejněním Rolanda D.IIa uplynula dost dlouhá doba vyplněná pokusy o jeho letové zvládnutí...

Roland D.VIa vznikl tak trochu naopak. Napadlo mne, jak by šel možná vyřešit problém s lozengem, a když to vypadalo, že to asi půjde, bylo potřeba rychle postavit i model, abych si to ověřil. To nešlo vydržet...Takže Rolanda D.VIa jsem začal stavět od potahů.

Ale není to jediná "nová" věc. Poté, co jsem si zvykl na odtokovky z uhlíku, vznikl problém, jak dělat ty "vlnkované". Původně jsem je chtěl opravdu zkusit z drátu, potom z uhlíkové štěpiny v místech žeber naříznuté, aby se příslušně prohnula. Nakonec jsem se k tomu neodhodlal - nebyl jsem si jistý, co by po vypnutí potahu dělala izolovaná žebra. Teď je odtokovka udělaná tak, že vnitřní hranu tvoří uhlík 0,13mm a vlnky jsou vyřezané do balsové vnější části. Ještě to není dokonalé, ale oproti relativně široké celobalsové odtokovce krůček dopředu. Uhlíkem 0,13mm jsou také podlepeny dlouhé balsové nosníky, které se po vypnutí potahu rády prohýbají - např. hrany koncových oblouků křídel nebo VOP.

U lozengu přeskočím myšlenkovou historii a omezím se na vysvětlení praktické realizace.
Lozeng je vytištěn na inkoustové tiskárně na Plyspan. Orientaci vláken volím tak, že se vrásky tvoří na žebrech. Potah se sice více prohýbá mezi žebry (těch je tu ale dost, takže to není na závadu), ale neohýbá křídlo. Plyspan jsem si na kancelářský papír přichytával pomocí přenosového lepidla ve spreji. Ale asi je to zbytečné - pokud tiskárna papír napíná, stačí i běžně doporučované přichycení na okrajích. Barva přes Plyspan skoro vůbec neprosakuje. Nepozoroval jsem větších rozdílů při rozdílných kvalitách tisku. Podotýkám, že to byl můj první pokus o tisk potahu a byl jsem docela pyšný, že jsem nic nezničil .
Po vyschnutí barvy je Plyspan ze strany tisku na voskovém papíře jednou přelakován hodně zředěným zaponovým lakem jako fixace barvy. Pokud bude lak řídký až moc, bude potisk méně vodě odolný a náchylnější na oděr. Hustější lak zase vede k "plechovějšímu" potahu. To je obecná závislost, ale prakticky to není až tak kritické.
A teď to kouzlo . Potah je z druhé strany lehce přestříkán stříbrnou barvou rozmíchanou v řídkém zaponovém laku (já použil pigment z Humbrolky). Množství barvy je dané naší představou o průsvitnosti potahu. Stříkal jsem "nasucho". Přírůstek hmotnosti na A4 byl u všech potahů do 0,1g.

[Antonín Alfery]

Pro lepení potahu jsem použil Metylan. Z obavy, co se bude dít, byl tentokrát trochu hustější a dával jsem ho co nejméně. Nedělo se nic - jen pokud jsem někde moc "drhnul", stíral jsem barvu (ale asi to vidím jen já). Tím, že je Plyspan lehce prolakovaný, nereaguje na vhlkost tak moc a "neplaší" se. Na druhou stranu není po zvlhčení úplně měkký, ale není to nic nezvládnutelného.

Jen potažená spodní strana - zvenku a zevnitř

Při vypínání vodou je potřeba pracovat trpělivě a opatrně. Použít buď hodně jemný rozprašovač (já používám od Stopanginu) nebo raději nad parou. Pokud se na potahu objeví kapky, spolehlivě barvu "vyžerou" - jak to asi vím

Potažené a vylakované křídlo. Žebra vystupují tvarově - kostra prosvítá minimálně

Hotové křídlo, nalepené porty a vyřezané oblouky v odtokovce

[Antonín Alfery]

A hmotnost?

Kostra - bez spojek

Kompletní křídlo

Tento postup je vlastně alternativa k podkřídovávání, které používá Robert. Nemám představu, kolik křída navíc hmotní.

Ale je tu jedna výhoda navíc - byl jsem opravdu překvapený, že prakticky vůbec nevystupuje kostra. I když budu dělat normálně stříkaný model, při použití stříbrné barvy na rubu nenalakovaného papíru není potřeba podbarvovat kostru a spotřeba vrchní barvy je minimální - i pro dosažení malé průsvitnosti. Hned jsem si to vyzkoušel na OP.

Podle mne to otevírá další možnosti při použití tištěných potahů. Výsledek bude určitě řádově lepší než při použití jen tištěného potahu a váhová penalizace je minimální...