Jak - 55

[Lubomir Koutny]

Druhá polovina sedmdesátých let byla na akrobatickém nebi zcela ve znamení kralování letounu ZLIN Z-50. Sověti zprvu chtěli konkurovat odlehčením jejich letounu Jak-50 tak, že těžší zatahovací podvozek nahradí lehkým pevným, jenže pak došli k závěru, že tato úprava nabude na Z-50 stačit. Pokus nakoupit velký počet Z-50 ztrostkotal na devizovém hospotářství té doby, výrobce požadoval platbu za motory v dolarech tak jak on tytyto nakupoval, ale sovětský DOSAF prohlásil, že bude platit v rublech. Výsledkem bylo, že Z-50 nebyl vystavován na veletrzích a mělo to vypadat, že jeho výroba byla zastavena.
V této situaci konstrukční kancelář vedená synem známého konstruktéra Jakovleva přišla s protorypem nového celokovového letounu Jak -55, který měl malou štíhlost křídla s 18% tlustým profilem - vypadalo to jako inspirace upoutanými akrobatickými modely. Pak u dalších prototypů se krátké křídlo prodloužilo a nakonec letoun dostal zcela nové křídlo s výrazným zúžením konců lichoněžníkového křídla. To se stalo v době, kdy již byl připravován prototyp Su-26 a oba letouny pak byly k vidění na MS v Hosíně. Někteří moji kolegové se tehdy velmi posměšně vyjadřovali o kompozitovém křídle Su-26, která u prvního prototypu vyšlo příliš těžké, ale sneslo 22g, také dílenské zpracování bylo ošklivé. Jenže za dva roky již nové Su-26 s výrazně lehčím křídlem naprosto ovládlo akrobatické nebe a dodnes nemá tento letoun rovnocenou konkurenci, takže jej používají reprezentanti z mnoha zemí. Jak-55 pak se stal ve velkém vyráběným akrobatickým letounem pro aerokluby DOSAF a také na něm soutěží na MS třídy středně pokročilý.
Onen první prototyp Jak-55 s malým rozpětím se mi zdál jako velmi vhodný typ pro minimaketu třídy M-oř, takže jsem po získání podkladů z polského časopisu Skrydlata Polska nakreslil jeho plánek a Vláďa Kunert si jej moc hezky postavil protradiční soutěže o Československo- sovětský pohár v Novém Městě nad Váhom. Model mu moc hezky létal. Po nějaké desítce let jsem tento typ také stavě, ale povrchová úprava stříkaná humbrolkami se mi nějak nepovedla, jednak výsledek byl moc těžký a nepříliš hezký, takže model brzy skončil v popelnici. Karanténa a spousta času na stavbu moinimaket s pjená s problémem, kde další modely skladovat vedla k tomu, že tyto musí být malé, tedy M-oř a M-pist. Posledním z výtvorů je Jak-55 jako M-oř. Od počátku jsem chtěl dát velký důraz na maketovost i když potah bude z barevného papíru Plyspane. Takže jsem vyráběl složitou maketu devítiválce Ivčenko, která je nakonec pod kapotou a je ze oředu z části vidět za maketou žaluzie, podobně maketově je řešenýpodvozek, který v originálu je z listových titanovýchpružin a u mé minimakety zplátků hliníkového plechu z plechovky od piva, byl to experiment, který hned na poprvenevyšel, podvozek byl moc měkký a když se do modelu dal těžký svazek, tak se nohy podvozku začaly bortit, takže bylo nutné přidat ještě třetí list al plechu a to jižje těžší, nežpůvodní z drtu a balzy. Naví pap již při prvních zalétaávacích pokusec a tvrdším přistání se tento vylomil a celé jeho zakotvení v trupu bylo nutné přepracova a velmi zpevnit, takže váha dále rostla.
V čisté konfiguraci ještě bez podvozku a vrtule model přímo báječně klouzal, jako házedlo s polohou těžiště v 60% hloubky křídla, které mělo jen asi 3° seřízení vůči VOP (to se mi nějak zvrtlo, protože na plánku mám asi 6°. První pokusy hotového modelu s těžištěm ve 40% byly neúspěšné. Posunutí do 35% moc nepomohlo, napřed model měl tendeci jit strmě do země, po natažení VOP pak byl často po krátkém letu přetažený a pád neměl vůbec snahu vybrat. Zkrátka těžiště moc v zadu a malý úhel seřízení to vše s dost prohnutýmprofilem a velkou váhou 13g, Nevěstilo nic dobrého. Nezbývá,než záď modelu riozebrat a VOP posadit tak, aby seřízení bylo alespoň 5° a při té příležitosti musí dostat horní strana VOP po celé ploše bílou barvu (až dodatečně jsem zjistil barevné rozdíly mezi prototypy 07 a 3).

[Lubomir Koutny]

Testování pokračovalo výrobou nové VOP, která již je zabudována s větším úhlem seřízení a se správnými barvani na horní ploše, co patří pro stroj s číslem 3. Jenže to by bylo moc jednoduché, mně se totiž podařilo oočit orientaci vláken toho bílého plyspanu o 90° a výsledkem bylo,že VOP je prohnula do obráceného lavoru a navíc ještě profil do prohnuté desky mohutně natahující model. Rovnání VOP na žehličce a pak založení v knize dle Stráníka nakonec tuto vadu odstranilo. Takže se šlo zalétávat, jenže než jsem došel na svůj plácek, tak úplné bezvětří se změnilo na drobné závany a ty postupně sílily. Podařily se sice dva dosti slušné lety, ale se značným pohupováním a přistáním s velkým zbytkem obrátek. Pak již opravdu začalo pofukovat a šlo se domů. Podvečerní úplné bezvětří pak již umožnilo slušné pokračování. Je zřejmé, že s těžištěn někde kolem 33% je rozsah vhodných úhlů seřízení proklatě úzký. Přesto se svazkem - smyčka 2,1 g l=380mm 2.65 g/m na 1000 otáček model nastoupal asi 4m výšky a letěl s mírným pohupováním asi 20s, přistál s velkým zbytkem. Po osazení silnějšího svazku smyčka 2,5g l=360 3,4 g/m a natočení 300 otáček model hezky stoupal a přistál s poslední otáčkou ve svazku, po natočení 600 otáček již by start připomínající raketu do výšky asi 10m, tam přetažení a následný pád střemhlav beze snahy toto vybrat,inu těžiště bylo již ve 37% a úhel seříze velmi malý - tudy cesta nevede. Takže jsem uřízl nový svazek vážící jen 1,95 g z gumy 2,85 g/m o délce 350 mm, těžiště nyní by mělo být v 30% hloubky křídla a úhel seříze o trošku větší. SNAD JIŽ MODEL NEBUDE HOUPAT A PŘISÁVAT S VELKÝM ZBYTKEM OTÁČEK. Až se venku uklidní silný vítr, tak navečer budu vědět, zda má zbožná příní se podařilo splnit.
Již nyní musím říci, že oproti dobráckému Jaku - 55 Vládi Kunerta je tem můj naprosto přecitlivělý prevít. Zavinila to zvýšená váha a hlavně menší úhel nastavení křídla, takže VOP je za letu v jeho úplavu. Ale s tím již nyní nic neudělám. Chyba se stala při zabudování papírových trubiček pro bambusové kolíky spoje křídla a trupu. Pokud by toto bylo dle plánku, tak by asi žádné problémy nebyl. Inu technologická nekázeň se vymstila problémy se zalétáváním.

[shark]

Luboši, promiň, ale ty jsi fakt šílenec! Stíháš se při takovéhle rychloprodukci taky najíst a dojít si na záchod? Obdivuji tvoji chuť stavět a vytrvalost při zalétávání, fakt!

[Lubomir Koutny]

Honzo to máš tak, jsem 20 let v důchodu a můj vrchol kariéry byl zmocněnec GŘ Chepos pro výstavbu jaderných elektráren, druhého největšího finálního dodavatele pro všechbny naše JE, pozdeěji pak v ABB řízení výstavky elektráren a tepláren. Představ si, že za těch 20 let nikdo nechtěl, abych mu na záhrádce řídil stavbu jaderky, nebo jen teplárny. V příštím životě bych si vybral jiné zaměstnání, to abych i v důchodě mohl dělat nějaké fušky...
Takže z nudy při karanténě a mizerném květnovém počasí jen stavím a zalétávám oříšky, které ani nepotřebuji. Baví mne hlavně náročnější typy, kde je to na hraně, zda to ještě zvládnu. Na větší modely není již v bytě místo.

A nyní asi poslednch pár slov o zalétávání toho Jaka -55. Včera podvečer sice podle předpovědi mělo u nás pršet, ale ono se udělalo hezké klidné ovzduší a tak jsem vzal Jaka s novým svazkem z gumy smyčka l=350 mm, 1,95 g cca 2,85 g/m. A bylo to ono, těžiště je nyní ve 30% hloubky křídla. První let na 300 otáček v nové gumě mne potěšil klidným letem a přistáním s posledními otáčkami. Další let již na 600 otáček vypadal v prvním okamžiku hezky, levá strmá stoupavá spirála však po pár vteřinách přešla v přetažení, pád přes záda do střemhlavého letu a vybrání těsně nad zemí. Takže trošku potlačit nakřivením VOP a znovu točím 600 otáček. Povedlo se, krásná mírnější stoupavá spirála dovýšky asi 8m, tam výdrž a pomalý sestup skončil na stromě ve výši 6m. Našel jsem vhodný prut a bez poškození model sundal. Točím 800 otáček, asi jsem tio přehnal,guma je dost tvrdá, levá stoupavá spirála končí ve výšce 10m, pak několik okruhů v horizontu a velmi pomalý sestup, přistání s posledními otáčkami za 35s. Spokojenost. Ale další let na 600 otáček je rozhoupaný a opět s přepadnutím do pádu, inu ta VOP si dělá, co chce, takže znovu mírně potlačit. Točím"jen"700, krásný stabilní výstup a usazení se ve výšce asi 8m, jenže pak od severu přišel slabý závan a před dlouhým panelákem se vytvořilo svahové stoupavé proudění, model poskakuje nahoru, jako ve výtahu, zvláště v půl okruhu poblíž baráku je to kritické,hrozí, že model zůstane na střeše ve výšce 20m, naštěstí pak se namotal svazek jako velký uzel za hlavicí, to v momentě kdy byl model nad středem plácku, kam také přistál. Míra štěstí byla vyčerpána a jde se domů.
Pro létání v hale to bude dobré, možná ještě přidat 0,5 g plasteliny do přídě před motor, nebo na špici náboje vrtule...

[jios]

Škoda, že vás nemám jako souseda. Docela by se mi líbilo to sledovat. Když někdo něco umí, je to vždy radost.

[Lubomir Koutny]

Všechno je jinak, jak řekl moudrý rabín těsně před smrtí.
Ano, dal jsem kousek plasteliny dolů do krytu mororu a doufal, že tím přestane časté pohupování modelu. Jnže při vyndávání hlavice s vrtulí plastelina se uvolnila a spadla do vysokétrávy, kde jsem ji již nenašel. Takže jsem si natočil 300 otáček a zkusil let, ten nestál za nic - vlhkem se povolil potah na VOP a model ošklivě houpal. Následovalo natlačení a druhý let byl opakem toho prvního, natlačený model přistál asi 01m přede mnou. Tak zkouším nové nastavení, něco mezi tím a positiv na vnitřním křídle, točím 700 otáček, to jsem neměl dělat, protože model vystřelil do výšky 10 m, tam přetažení a pád střemhlav na snad jediné místo bez trávy s tvrdým povrchem. Ozvalo se křupnutí, zjišťuji, že vrtule je naražená na kryt motoru a nemůže se točit. Ano, uhrhlo se přilepení karteru motoru do čelní přepážky a ten se posunul o 2mm dozadu. Zkouším motor ppovytáhnout, jde to z těžka a docela to drží, takže na zbytek otáček model znovu hážu do vzduchu.
A stalo se : model krásně stabilně letí, bohužel bez zatáčky a stále stoupá, již přeletěl celý plácek, tedy asi 65m a míří do mezery mezi vysokými paneláky, doufám, že přeletí nízké garáže a přistane na ulici za nimi, ale on trošku změnil směr do prava a zachytává o vrchol 20 m vysokého smrku, naštěstí tam nezůstal viset, ale jako po schodech se při pádu odráží od větví, nakonec zakotvil ve výšce asi 6m, takže beru dloutý prut co tam mám již uschovaný a bez dalšího poškození model sundávám. Doma marně zkoumám, jak se dostat k zadní části karteru motoru a ten zalepit do čelní přepážky, zkrátka ono to nejde. Takže alespoň lepím celuloidovvé mezikruží se žaluziemi na čelo krytu motoru, ale to bude taková spíše FUSY poloha. Nevím jak se to projeví při dalších pokusech o solidní létání.

[Lubomir Koutny]

Ano, FUSY oprava byla na nic. První tvrdší přistání a maketa motru je vražená dovnitř trupu, čelní přepážka na níž byla přilepená je rozlomená a z notoru umomené 4 válce. Oprava zabrala dvě hodiny velmi nepříjemné práce, ale využil jsem ji, abych trošku více vyosil tah vrtule dolů. Pak se šlo znovu zalétávat. První fva lety byly rozhoupané, stačilo malé natlačení VOP, natočení na 500 otáček a pak již model hezky kroužil ve výšce 3m okruhy o průměru 20m. Je úplné bezvětří a tak riskuji a natáčím 800 otáček, následuje krásná stoupavá spirála do výšky asi 15m, pak přechází model do horizontu a v tom slabý termický závan jej zvedá až navýšku 25m, to pak krouží nad střechou paneláku i nad dálničním přivaděčem. Naštěstí je zde konec motoru v momentě kdy je model natočen na střed plácku a v kluzu klouže téměř rovně, jenže v cestě je vysoký smrk, první kontakt těsně pod vrcholem dopadl dobře a model se jenotočil, klesl o 10m, ale pak zajel mezi spoustu suchých větviček ve výšce asi 7m. To je již v dosahu dlouhé větve, kterou tam mám schovanou. Ale je složité, napřesd se snažím model zvednout a posunout mimo suché větvičky,do očí mi padá suché jehličí a úlomky větviček, které jsou i nad modelem, takře zvednutí se nedaří, nakonec nějak se podařílo rozhrnout ten zatracený suchý porost a model po nose padá o mertr níže do ještě otřesnější houštiny. Půl hodiny opatrně rozhrnuji ten hustý chumáč větviček bez výsledku, model je tam nějak moc dobře zapletený. Nakonrc jej zachytávám za pevnou příď a silně táhnu ven. podařilo se, jenže VOP je na obou polovinách ve třech místech zlomená, jeden list vrtule má o nějaký ten milimetr obroušenounáběřku, ten druhý je po celé délce rozlomený, ostruha ulomená a ze spodu v křídle díra a listová péra noh podvozku hnusně pokroucená.. CHVÍLI JSEM ZÁPASIL S TOUHOU NA TY TROSKY ŠLÁPNOUT A HODIT DO POPELNICE. Nakonec jsem vzal model domů a dvěhodiny opravoval. Zkusím ještě zvětšit vyosení vrtule dolů. Ale, je zajímavé, že nejvíce času člověk věnuje modelům, se kterými jsou problémy a trápení je téměř bez konce. Ty, co létají hned na poprve, ty jsou již dávno v klidu uložené do bedny.

[Lubomir Koutny]

Konečně zalétáno. Ano každé zlo je k něčemu dobré. Po opravě a nastavení potlačení osy vrtule na -4° byla první příležitost k létání nyní v pátek, když se po deši vyjasnilo a bylo bezvětří. Takže o půl osmé za velké rosy se šlo na věc. První let na 400 otáček byl hodně potlačený a bez zatáčky. Po natažení VOP se to zlepšilo. Na 600 otáček pak již to byl moc hezký stabilní let ve výšce 4m okruhy o průměru 20m, točím tedy 700 otáček a ještě trošku natahuji VOP a startuji. To není let, to je paráda: hezky stabilní výstup do cca 5m výšky, pak 3 velké okruhy o průměru přes 20m se zájmem sledoval jeden pejskař a pak měl slova chvály a dotazy jak se dá takový model udělat. Na to, že potah modelu byl ve vlhku silně povolený, dalo by se říci krabatý, tak čas odhadovaný přes 30s na 700 otáčekje velmi dobrý. Jsem zvědavý, jaké to bude za sucha s vypnutým potahem. Jen škoda, že to silné potlačení motoru mne napadlo až po tak dlouhé fdobě, kdy již model byl několikrát zbytečně poškozený.

[Lubomir Koutny]

Tak dnes mi byl ukraden M-oř Jak-55. Opět jsem létal na svém plácku. Při třetím letu a druhém okruhu model otevřel zatáčku a ve výšce asi 7m narazil do zdi paneláku nad balkonem v prvním patře a padal dolů na něj. Za pár vteřin jsem byl pod balkonem a díval se zda náhodou přece jen model nepadl mimo balkon dolů na keř, ale v na něm, ani v okolí model nebyl. V bytě ke kterému balkon patřil, nikdo nebyl. ZačŠel jsem tam navečer a požádal paní, aby mi z jejího balkonu přinesla můj model letadla, který mi tam odpoledne přistál. Ona zavřela dvéře a velmi dlouhou to trvalo, než se vrátila a řekla, že žádný model tam není. Pro jistotu jsem se zeptal i o patro výše i v přízemí. VŠE MARNÉ, NĚKDO MODEL UKRADL.