Síhací Canard Tandem

[Lubomir Koutny]

Japonský Ki-CT (Canard Tandem) Po bezpodmínečné kapitulaci Japonska objevili Američané velké množství velmi vyspělých projektů stíhacích letounů, včetně několika proudových (z nich dva typy již ve 200 kusové sérii těsně před konečnou montáží), několik raketových a také velmi vyspělé typy vrtulových letounů. Všechny tyto nové stroje měly především účinně zamezit ničivým náletům bombardovacích B-29. Takže splňovaly požadavky na velkou stoupavost a rychlost, silnou výzbroj a obratnost. U vrtulových typů mimo klasickou koncepci představovanou např. typem REPU, Ki -87 a vysoce výkonný dvoumotorový Ki-83, to pak byly nekonvenční řešení jako Ki -98 a především dvoumotorová tandemová kachna, která měla mít mimořádnou stoupavost a rychlost přes 800 km/h při vynikající obratnosti. Právě tento typ, který byl představen ve videu, jaké by to bylo v r. 1946, pokud by Američané nepoužili atomové bomby a museli se pokusit o invazi na japonské ostrovy, byl inspirací pro moji stínovou polomaketu. Stavba je jednoduchá, nejprve je třeba vybrat prkénko lehké a pevné balzy o síle 1.5 mm ze kterého vyřízneme všechny díly. Trup pak brousíme z 1,5 na přídi na 1 mm na zádi. Křídlo brousíme do profilu tak, že v místě lomení má nejvyšší bod profilu 1,2 mm, náběžka 0,5 mm a odtokovka 0,3 mm, na konci křídla je to 0,8 , 0,4 a 0,2 mm. Podobně i kachní plocha, směrovky pak 0,5 mm. Po obroušení provedeme povrchovou úpravu, znaky vyříznuté z červeného modelspanu a označení kabiny z modrého modelspanu přilepíme napínacím lakem, zelené skvrny kamufláže uděláme štětcem z anilinových barev, orýsování kormidel, křidélek a klapek tenkým černým fixem a nakonec vše přelakujeme ředěným napínacím lakem. Jednotlivé díly slepíme kanagomem přímo z tuby. Ložiska vrtule jsou z hliníkového plechu 0,5 mm, pásky 3x20 mm, otvory pro osu vrtané modelářským špendlíkem a ohnuté plochými kleštičkami, osy vrtulí z ocelového drátu 0,5 mm. Obě vrtule mohou být z pevné balzy, střed z hranolku 3x3x20mm, listy 1x 12x 50 mm zbroušené do profilu a překroucené na horké žehličce. Přední vrtule je pravotočivá, zadní levotočivá, což vyrovnává jejich reakční momenty. Vrtulové kužely mohou být z pěnové hmoty (styrofan) Přední vrtule může být z kompletu IKARA 110mm u které zúžíme listy a zmenšíme průměr. Zalétávání začíná klouzavým letem, který při dodržení seřízení a polohy těžiště dle plánku je hned dobrý. Motorový let jsem ladil v etapách, protože před pěti roky v původním provedení bez kamufláže měl model jen jeden svazek, který byl na levé straně a poháněl obě vrtule, což ovšem znamenalo, že motorové lety byly dost krátké, model byl odložen a z části kanibalizován, když vrtule byly použity pro jiné modely. Nyní jsem se rozhodl pro radikální úpravu . Provedl jsem tedy generální opravu. této japonské dvoumotorové tandemové kachny. Dopředu jsem dal onen malý vrtulový komplet IKARA 110 mm, dozadu udělal balzovou vrtuli o průměru 95 mm a staré olétané svazky z Ki-98 smyčky z gumy 1,85 g/m. První lety začínaly prudkým stoupáním a pak rychlým přechodem do klesavé spirály na jednu, nebo druhou stranu. Pak jsem zúžil listy na vrtuli IKARA, zalomil kachní plochu do V a začal nové zalétávání. Následovalo velmi příjemné překvapení. Nyní již model začal létat naprosto stabilně, na 550 otáček start s prudkým stoupáním do výšky asi 12 m, tam zhoupnutí a znovu nastoupání nad kandelábry, pak klidný let v horizontu a po skončení motoru velmi pomalý kluz. S novými tenčími svazky, smyčky z gumy 1,6 g/m pak jsou lety klidnější, na 700 otáček s mírným stoupáním v otevřené levé zatáčce do výšky asi 10 m a s posledními otáčkami klidné přistání. Bohužel průměr zatáčky je dost velký a tak není nouze o přistání na některém stromě našeho parkoviště. Takže lety na větší otáčky (maximum se smyčkami o délce 250 mm je 1550 otáček) již byly louce mezi paneláky, parkem a dálničním přivaděčem, lety na 800 otáček byly moc hezké, ale ten poslední skončil na balkoně ve druhém patře paneláku, takže další budou prováděny až na letišti. Pro start ze země je na hladkém asfaltu potřeba použít silnější gumu 2,0 g/m a točit alespoň 1000 ot. Pozor, aby zadní vrtule se nedotýkala země!!! Pak jsem přece jen podvozek odstranil, protože dost snižuje výkony. Ovšem již první let se silnými svazky na 600 otáček byl impozantní, Výška přes25, vysoko nad nejvyššími kaštany a nad baráky, naštěstí tam motor skončil a model přistál ještě před dálničním přivaděčem na chodníku. Žádný další pokus se zde již konat nebude, míra štěstí byla vyčerpána.
Myslím, že jako minimaketa o rozpětí 600 mm by to opravdu bylo dělo. Ještě pár slov o natáčení svazků tohoto dvoumotoríáku. 1 .Samozřejmě, že nejjednodušší je pokud máte pomocníka, který vám model při natáčení podrží a vy máte natáčedlo z upraveného dvoumetličkového ručního šlehače (ten ve výprodeji lze koupit za 59 Kč a úprava může být hotová za hodinu). Také je dobré si udělat násuvný přípravek blokující otáčení vrtulí. Pomocník drží model za předek a přípravek blokuje vrtule, máte li šlehač se souhlasným smyslem otáčení metliček, pak vy zavěsíte oba svazky na háčky a pak současně bez problémů natočíte přesně stejné otáčky do obou svazků. Opatrně sundáte svazek přední vrtule z natáčedla a zavěsíte jej na háček na zádi modelu. sundáte druhý svazek s natáčedla a zavěsíte jej do očka na ose zadní vrtule. Takto je model perfekně natočený a připravený ke startu. Ovšem pokud smysl otáčení metliček je u šlehače opačný, pak je nutné každý svazek natáčet zvlášť.
2. Bez pomocníka je natáčení náročnější. Levou rukou držím model za předek, natáčedlo držím mezi sevřenými koleny, pravou rukou natáčím a přesouvám svazky z natáčedla na model. Tedy podobně, jako v bodě 1.
3. S natáčedlem jen s jedním háčkem je nutné svazky natáčet postupně jeden po druhém.
4. Bez natáčedla, při natáčení prstem je postup skoro stejný jako v bodě 3, ale natáčí se za vrtule, tedy z opačné strany.

[shark]

Chceš říct , Luboši, že kdyby Ki CT existovala, dopadlo by to v srpnu 1945 nějak takhle?

[Lubomir Koutny]

Honzo nejsem prorok. Ale nebýt atomové bomby, pak by Američané museli dobývat japonské ostrovy. Ovšem nálety bez doprovodných stíhaček, ale se silnou protivzdušnou obranou japonců by pak koncem r. 1945 vypadaly zcela jinak. Nasazení proudové techniky, ale i nejmodernějších vrtulových stíhaček by byly pro B-29 naprosto devastující. Myslím si, že pak by se nejednalo o bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, ale o ukpončení války podobné jako měla W.W.I.

[shark]

Tak ony nad Japonsko doprovodné Mustangy létaly zcela běžně... navíc naprosto perfektně fungovala (nejen) ponorková blokáda ostrovů, takže to, co se nepovedlo Německu, se USA povedlo na 100% Proudové ani vrtulové stíhačky nebylo čím pohánět, nebyl materiál, nebyly potraviny, atd, takže pokud by Japonci do konce roku 45 nepomřeli hlady, nepochybně by tuto zimu zmrzli...
Svádět tedy vítězství jen na atomovky nelze, nepochybně ale konec války s Japonskem urychlily.
To jen tak na okraj k podobným What-ifům

edit: s Enolou Mustangy neletěly, protože to prostě už nebylo potřeba.

[Ivan Horníček]

Zajímavý článek. Ale žádná sláva to nebyla.

http://pavel70slama.blog.cz/1708/mustangy-nad-tokiem-2

[Lubomir Koutny]

Ivane děkuji, opravdu zajímavý článek. Jenže to popisuje jak se Japonci bránili s několik let starými typy letounů s maximální rychlostí kolem 600 km/h. Asi podstatně jinak by to vypadalo při nasazení proudových Kika, které by byly o 150 km/h rychlejší než mustangy, létaly by nad svým územím a mustangy by měly jen pár minut pro pobyt nad Japonskem. Američané sice již měli P-80 Shooting star, ale ten neměl potřebný dolet. Jiný problém by byl, jak by na tom Japonci byli s pohonými hmotami...

[shark]

Opravdu zajímavý článek... jen škoda, ža jsem si ho nestihnul přečíst včera, 16.8.2020 byl blog ukončen
No, možná si dovedu představit jeho obsah...

Mám sice podobné úvahy cobykdyby rád, ale je třeba věci vidět vždy komplexně. Tedy úvaha o Kikkách je fajn, ale jak píšu výše - nebylo palivo, nebyli zkušení a vycvičení piloti, nebylo co žrát, nebyla schopnost vyrábět sériově relativně složitý stroj, atd... Navíc notoricky známé problémy s hydraulikou na všech jap. letadlech, a spousta dalších "drobností", které technologicky nebyli schopni zvládnout, předurčovala k vítězství stranu, která tyto problémy zvládnout dokázala...

A kdyby měli tamti to, tak ti druzí by zas měli ono, a tak furt dokola.

Ještě dvě poznámka - Kikka rozhodně nebyla rychlejší o 150km/h než Mustang, to bylo jen zbožné přání Japíků. Z provedených vzletů a výpočtů je udávaná rychlost shodná s Mustangem. Opravdu to nebyla Me 262.

No a k tomu stíňáku - jo, je to pěkný

[shark]

Jedna poznámka

[Lubomir Koutny]

Kika byla menší než Me- 262, motory byly stejné, nemělaší pové křídlo, Pokud by ty mototy dávaly 850 kg statického tahu, pk by těch 860 km/h mohla létat. A oni již měli 200 kusů hotových, stačilo dokončit montáž... Ano, problémy s palivem ty by asi byly podobné, jako u Němců na konci války. Pokud jde o potraviny, tak to nevím.

[shark]

Odkud čerpáš údaj o 200 hotových kusech, Luboši?? První prototyp se zřítil, druhý - někde se uvádí třetí - čtvrtý a pátý - odvezli Amíci do USA a nalezeno bylo 18, v různých fázích rozestavěných draků. Což by odpovídalo oficiálně uváděným 23 Kikkám.

[Lubomir Koutny]

Ahoj Honzo,
při pátrání na google o Ki-98 se mi náhle v pravém sloubci objevila kniha Tajné japonské projekty z konce války (snad si ten název dobře vzpomínám) a dalo se to otevřít, tam se mimo jiné psalo o dvou proudových letounech, jedním byla tuším Nakajima a druhým Kika, také tam bylo psáno, že Američané objevili 200 kusů těchto proudovýchs stíhaček tesně před dokončením konečné montáže. Takže potřebovaly asi měsíc na dokončení, než by vzlétly. Můj velký problém je v tom, že když na něco podobného narazím, tak to hned čtu, ale si nezaznamenám adresu a pak mám problém to znovu najít. Toto již jsem marně hledal včera do půl noci a nyní dopoledne. Naprosto beznadějné je znovu najít to video, leteckých soubojů nad Japonskam v r. 1946. Já mám pocit, že některé věci jsou z google po nějakém čase odstraňovány.

[Steve]

V tom článku byl popis leteckých činnosti, misí, sestřelů a pod. v jarních měsících 1945.
Nic zásadního. Jen z toho úplně nevyplývala nějaká zásadní převaha američanů na japonském nebi.
Ale japonci už by stejně neměli zdroje, jen oddanost.
Šli do války s tím, že buď do roka vyhrají, nebo "skončí".
Důvodem byly m.j. embarga a nedostatek zdrojů.
Kromě dalších bodů , jako např. limit 60 lodí na každých 100 amerických.. . Proto např. postavili Yamato a dceřinou Musashi...
Těch důvodů k válce bylo dost na slušnou knížku.. .