Vlevo-vlevo v.s. vpravo-vpravo

[albisko]

ešte jedna fotka k PGI zriadeniu modelu trebárs mojej P30. Je nastavená na vpravo-vľavo na 6nití 3x1

[albisko]

aha a to hlavné som zabudol. Model s konvenčným zriadením, ako vyššie popisuje p.Koutný, by nebol schopný takéhoto strmého "motorového" letu bez potlačenia vyškovky, kdežto pri PGI to ide vcelku ľahko.
palo polonec

[Lubomir Koutny]

Myslím, že opravdu bude lepší držet se téma : vpravo-vpravo, versus vlevo-vlevo a nechat stranou modely F1B, F1Ga P-30.
Konečně jsem se dostal na letiště se členy mého kroužku:
1. Vojta Zoufalý měl minule velké problémy s dvacetinkou HL-2 létající v pravo u které se mu moc zbortilo křídlo, to byl rotor, nebo velká vrtule, rozdím mezi úhly na koncích křídla více jak 10°. Nakroucením nad teplou plotýnkou sporáku jsem tyto úhly zmenšil asi na 1/3, hned první let byl slušný ale rovně bez zatáčky, větší nakroucení SOP prospělo a model letěl nádherně kolem minuty, asi tam také něco slabě dýchlo.
2. Zcela nový plovákový Deperdussin Prévost hydro 1914 Kamila Pitry je sice hezký, ale zatraceně těžký, navíc byl ještě těžký na zadek. Také by měl létat vpravo-vpravo. Dovážení plastelinou a první pokusy o let ukazují, že se jedná o mimořádně choulostivou dvacetinku s malými kormidly, přecitlivělou na způsob vypuštění, na moment svazku i na jeho únavě při dalších letech. Nakonec se povedly 2 lety do vzdálenosti asi 100m v trvání 10 - 15s, v trupu zůstala více jak polovina natočených obrátek. (tah vrtule - odpor plováků) a ta klopí model po startu do země. Říkám, je to velký problém a znásobený tím, že křídlo již nemá žádné lomení do V, naopak tahem drátů má záporné V. Kamil to doma opravil, křídlo má již asi 15mm vzepětí amodel se chová mnohem lépe. Bude potřebovat kvalitnější gumu s větším momentem, ale nyní s SOP nastavenou rovně zatáčí hezky vpravo a start je bez přechodových jevů.
3. Můj zcela nový Morane Saulnier P (viz foto v předchozím mém přispěvku) má také létat vpravo-vpravo. Tomu odpovídají rozdílné úhly náběhu na křídle pravé, vnitřní rovné, levé asi 3 mm negativ. První klouznutí, lehké zhoupnutí, ale odhad, že těžiště svazku je více vzadu - uzlíky. Natáčím hned napoprvé asi 600 otáček. Strart doprava se moc nevyvedl, model šel téměř rovně, bez zatáčky a stále strměji vzhůru, následovalo prosednutí a pád do vysoké trávy. Potlačuji motor podložkou z trávy, není to o moc lepší, model téměř nereaguje na vykopnutí malé SOP. Oprava až doma : dovažuji 1g Pb do kužele vrtule, vyosuji motor o další stupeň dolů a doprava. Ráno ještě za rosy, ale v bezvětří jdu zalétávat na plácek mezi baráky. Model je provlhlý, ale již první let je bez houpání, ale s visením na levé křídlo. Dále namačkávám SOP doprava a současně zmenšuji negativ na levém křídle. Natáčím 500 otáček a startuji tečně ke stěně paneláků. Model hezky stoupá asi do výšky 6m, zatáčí doprava a přistává na větvi stromu, padá dolů do trávy. Zvedám jej a on se třepe, říkám si rozhodilo se stoupání vrtule, naštěstí zůstávám na místě, takže po vytočení svazku zjišťuji, že chybí jeden list vrtule, ano našel jsem jej v trávě a pak šel spokojeně domů - míra štěstí asi již byla vyčerpána.
4. Zcela nový P-51R má sice létat vlevo-vlevo, ale po prvním startu letí S napřed vlevo, pak vpravo a nakonec plochá vývrtka. Zásahy do kormidel to ještě zhoršují, pak již po pár zatáčkách přepadá model do právé šturcspirály. Doma dovažuji a mírně potlačují, další zalétávání se zatím nekonalo.
Takže toto jsou moje nejnovnější zkušenosti s létáním dvacetinek vpravo-vpravo. Ano, létat takto parasol, nebo hornoplošník s větší mírou stability je snadné, u dolnoplošníku je to horší.

[Lubomir Koutny]

Pokračování zalétávání se konalo v sobotu dopoledne.
Zatím co u P-51R došlo k určitému pokroku. když po drsném vkopnutí SOP do leva a vyosení motoru vpravo již nekončí let v půlce motoru štůrckou v pravo, ale ta nastává až ke konci motoru. Tento typ mi ukázal, že ne vždy malý šíp na křídle vynahradí nedostatečné lomení křídla do V. Navíc těžiště je asi stále moc v zadu...
Kdežto u Morane Saulnier P moje spokojenost s létání mezi paneláky na letišti vzala brzy za své. Na větší obrátky strmý start téměř vždy přešel do přepadu přes záda vlevo. Překroucení křídla je asi příliš velké, potlačení motoru musí být mnohem větší a dovážení předu také. Ukazuje se, že pro tento typ dvacetinky je seřízení vpravo-vpravo naprosto nevhodné. Bude to chtít velké úpravy!
Podobně dopadl i plovákový Kamilův Deperdussin, lety byly čím dál, tím horší. Nakonec jsme překopali zatáčku do leva a model hned lépe létá.

[Lubomir Koutny]

Takže doma se dělaly nezbytné úpravy :
U deperdusina jsem horkým fénem překroutil křídlo pro létání doleva (na pravém malý negativ, levé malý positiv-téměř rovné, motor vyosem mírně nahoru - podložka 1,5 mm ze spodu pod hlavicí, nový svazek z gumy TAN SS 4x 3,9 g/m o délce 390 mm). Po těchto zásazích to Kamil nevydržel a odpoledne šel zalétávat znovu. Jeho hlášení, ano model nyní létá hezky v levé zatáčce (tedy pokud jej pořádně odstartuji - hodím), bohužel po pár startech starý svazek praskl (to měl již přes 30 natočení, často i přes 80% maxima),? Na nový svazek se vše zlepšílo a lety byly moc hezké. Jenže na letišti je jediná cedule na ocelovém sloupku a tu Deperdussin trefil, výsledkem byly uražené plováky a nutnost opravy doma v montážním stendu.

[Lubomir Koutny]

Velké trápení s dvacetinkou Morane Saulnier P pokračovalo. Při seřízení doleva motor rád přecházel do levé klesavé spirály. Motor více vyosit nebylo možné, protože vrtule již brousila o kryt motoru. Nakrucovámí křídla se vracelo. Nakonec trochu pomohlo zvětšení prohnutí profilu na levém křídle a naopak mačkání odtokovky do autostabilního profilu u pravé poloviny. Po této úpravě to bylo lepší. A tak ráno za bezvětří na plácku mezi paneláky jsem do svazku natočil 700 otáček. Pěkný start, plochá levá zatáčka se po druhém okrihu začala otevírat a model více stoupal, pak již letěl skoro bez zatáčky a za mírného stoupání narazil do větve borovice ve výší asi 10m. Ztuhla ve mně krev, že to tam zůstane, ale model postupně přepadával z větve na větev až na zem. Míra štěstí byla vyčerpána a šlo se domů !

Takže můj závěr : u dvacetinky s krátkým trupem a relativně velmi malými kormidly je létání vpravo-vpravo nesmírně obtížné, někdy i nezvládnutelné. I seřízení při létání vlevo-vlevo není snadné. Dvacetinka M.S. P má nepatrné lomení křídla do V (cca 5mm), i když se jedná o prasol, tak je model velmi citlivý a seřizování náročné. Například podélné seřízení k vůli malé plošné délce musí být extrémní, asi 10°,malá směrovka jen nepatrně v levo, motor silně potlačený a vychýlený do prava.

[Lubomir Koutny]

Trápení s Morane Sailnier P je na pokračování. Při tréninku na Medlánkách ve větru 3m/s asi 5 letů mizerných od pádu po přetažení až po ůzkou zatáčku ve výšce 1m. Pak se podařilo nadýchnout ten pravý negativ, následoval moc hezký let, možná tam i trochu dýchla termika. Po dvou minutách model přistál do tak vysoké trávy, že desetiletý Nikolas se v ní ztrácel, ztrácely se i modely P-30 a také Morane, které jsme hledali půl hodiny. Pak jsem přelétl P-51R, konečně hezké lety, ten poslední moc hezký, až příliš (model se ztratil v BUŠI bývalého účkařského kruhu).
Po pár dnech jsem se brzy ráno vypravil P-51R znovu hledat - hodina zbytečně ztraceného času. Protože bylo bezvětří, tak jsem znovu vytáhl M.S. P. Začínal jsem pomalu od 400 otáček, lehce postupně dolaďoval a přidával po 200, stal se zázrak a všech asi 6 letů bylo naprosto perfektních, ty poslední do výšky asi 30m a dost přes minutu. Byl jsem nadšený. Ovšem týden na to bylo vše jinak, stačil slabý vítr asi tak 1-3 m/s a jankovitost tohoto typu se projevila v plné míře. Pro soutěžní létání je tento můj typ naprosto nepoužitelný. Když si vzpomenu jak jsem obtířně sháněl dokumentaci o barvách, kolikrát jsem opravoval polámané vzpěry podvozku i křídla a jak málo radosti přinesl tento typ, pak musím uvažovat, že jej jako danajský dar někomu dám, nebo ještě lépe brzy zpopelním.
Myslím, že zde se ani tak nejedná o problém, zda vpravo - vpravo, nebo vlevo - vlevo, ale o naprosto jankovitou dvacetinku!

[Lubomir Koutny]

Včerejší trénink na Medlánkách byl parádní, nic se nerozbilo, vše se zalétalo. Přelétl jsem old-timery Disperato a M.B. 23, pak postupně i dvacetinku R-7 s novým seřízením a nakonec i jankovité Morane-Saulnier P, to hlavně díky brutálnímu dovážení plastelinou mezi válce motoru, což zařídil Jirka Doležel. Vlastík Šimek pak naučil pořádně létat RC větroň Rozita Adama Jakeše. Lety parádního Jirkova plovákovce s kontrapropem končily nádherným natažením a odbržděním před přistáním tak, že to sedalo jako do peřin...

[Triplane]

Konečně zalétávám Fokker Dr. 1 na CO2 podle plánku p. Rašky. Motor Modela CO2 jsem nahradil motorem GM 300. Rozpětí modelu je 550 mm, letová váha asi 108g. Model překvapivě stabilně klouže. Na motor je seřízený vpravo - tak, jak jej nakreslil autor plánku. První lety na motor ukázaly překvapivou schopnost pronikat proti mírnému větru a letět stále rovně dopředu, jen s občasným zakolísáním (nakloněním) vlevo, po kterém následovalo mírné zhoupnutí. Při prvním zalétávání jsem nechal domal šroubovák a tak bylo možné seřizovat zatáčku pouze nouzově směrovkou, to bylo ale téměř bez efektu. Při druhém záletu už byl motor vyosen více vpravo a o něco více i dolů, model však stále startoval rovně a teprve po delší chvíli začínal neochotně zatáčet vpravo. Motor jsem tedy podložil kouskem papíru ještě více vpravo a přidal ještě trochu směrovku. Takto seřízený model začal konečně stoupat v pravé zatáčce, objevil se však nový neduh - s ubývajícím plynem se pravá zatáčka začíná postupně zužovat a model zpravidla končí pádem po křídle. Doma jsem vyosení motoru doprava trochu vrátil a v rámci možností sladil negativy (levé půlky křídel -2, pravé -1). Uvidíme, co bude dál...

T.

[Hugo]

https://www.youtube.com/watch?v=2jGfdLd ... ploademail
https://www.youtube.com/watch?v=SBAfHYM20K0

[Antonín Alfery]

Martine díky. Ten Roland je úžasný. Vzhledem k tomu, že prakticky nemá žádné vzepětí (šíp není až tak velký), letí docela spořádaně. A ten čas - nezbývá než smeknout. Přitom to vypadá, že je stavba není nějak ošizená - připadá mi to dokonce stříkané. Taky se na něj chystám - někdy...
Já mám nachystané na zalétávání vpravo-vpravo tři modely (Cessny + M1C). Jen chybí základní položka zmiňovaná v každém návodu na zalétávání - vyšší tráva...

[Hugo]

Já na toho Rolanda taky zíral a hlavně na to jak má malé vzepětí...
Na hodně videích obdivuji jejich délku letu. Asi to nebude jen americkým nebem . Přemýšlím o tom, že délka letu i stabilita bude nějak souviset s větším průměrem vrtule, než se používá u dvacetinek (35%). Jejich kategorie to umožňuje. Ale nemám zkušenost tak nevím. Napadá mne, že se tam nějak kloubí: lehká, trochu jednodušší konstrukce (když se dívám na plány podle jakých to stavějí), velikost modelu, velká vrtule, pomalejší vytáčení = menší reakční moment a tím pádem větší stabilita letu? (I když zrovna ten Roland stoupá docela rychle). Kdyžtak mě někdo opravte. M.