Avia 156

[Lubomir Koutny]

Asi nejsem sám, kdo rád vzpomíná na idilické časy, kdy jsme jezdili do Nového Mesta nad Váhom na soutěže oříšků Československo-sovětský pohár. Byly to časy velkého nadšení a také účasti - až 50 modelů v soutěži. Na druhé straně byly problémy sehnat dobrou dokumentaci. V té době jednou z inspirací byla Němečkova kniha Československá letadla. A tam se mi moc líbila fotka dopravního letounu Avia 156. Možná by bylo dobré něco málo o tomto typu říci : Počátek třicátých let znamenal ve firmě AVIA nástup nových konstruktérů Novotného a Nebesáře. Ti se pokoušeli o moderní kovové konstrukce svých letounů, zatím co u Novotného se projevila inspirace britskou školou používající konzervativnější řešení s kovovou kostrou a plátěným potahem, tak Nebesářovy nové letouny byly inspirovány americkou školou celokovových skořepinových trupů a potahem křídel z větší části kovovým. Je třeba dodat, že jak konstruktér, tak i výroba tento velký kvalitativní skok zcela nezvládli. Takže byly postaveny velmi moderně a esteticky na výši nové dopravní letouny Avia 156 a Avia 57, které však měly pevnostní problémy končící haváriemi.
Nicméně pevnostní problémy Nebesářových letounů se vůbec nemusí týkat jejich zmenšenin t.j. minimaket. Takže jsem začal pátrat po podkladech pro Avii 156, nebylo to jednoduché, ale díky panu Benešovy z NTM jsem si mohl v depozitáři na Invalidovně ofotografovat jak třípohled, tak i další fotky tohoto letounu. A pak jsenm nakreslil stavební výkres M-oř. Model byl v kostře moc hezký a docela lehký. Problémem tehdy byl stříbrný potah, tehdy jsem dostal nějaký japonský stříbrný papír a tak jsem neváhal a potahoval. Jenže ten papír byl moc těžký, špatně se s ním pracovalo a při vypínání bortil kostru. Výsledkem byl těžký oříšek s letovou přes 15g jehož povrch nebyl moc hezký. Přesto jsem model zalétal, ale výkony nebyly přes minutu, takže žádná konkurence oproti Kalininům K-5, které uměly 150 s. Ovšem dnes lze potah zvládnout superlehkým kondenzátorákem, nebo Kašmírem a stříkat stříbrnou Humbrolkou, imatrikulace pak obtisky, takže model může být hezký a při tom i lehký.
Dávám zde v příloze podklady a také fotku malé stínové Avie 156, jejíž zalétávání nebylo snadné, ale za to zajímavé.