Arsenal VG-32

[Lubomir Koutny]

Ještě jednou bych rád poděkoval pořadateli Jirkovi Doleželovi za perfekní zvládnutí opravdu krásné soutěže. Nemalý dík patří i všem dalším, co se podíleli na organizaci. A řekněme si pravdu, veškeré úsilí by bylo na nic, pokud by nám svatý Petr nepřichystal tak parádní počasí, stačilo, aby fronty s děštěm a větrem přišly o 12 hodin dříve, nebo později a všechna snaha by byla PRD platná.
Při soutěži jsme mohli vidět hned několik nových minimaket. Mezi ně patřil i Arsenal VG-32 Jána Kuchty, ten napřed předvedl na polovinu otáček nádherný zalétávací let, ale v soutěži dlouho zápasil s velkým momentem, snaze modelu utéci do pravé zatáčky, nebo přímo s přetažením a pádem až do země. Teprve navečer se mu podařilo najít správné vyosení tahu vrtule a správnou výchylku SOP, takže pak předvedl parádní nesoutěžní let a byla šance, že v neděli může perfektně zalétat. To se však nestalo i když si ode mne objednal svazek z měkkčí gumy. Oba se zetěm odjeli již večer domů. Důvody byly hned dva, Jano se necítil zdravotně dobře a navíc měl dojem, že obodování jeho dvacetinky bylo provedeno natolik svérázně, že nemělo cenu v soutěži pokračovat. Pokusil jsem se jeho zklamání zmírnit mailem a svým pohledem na věc
Ahoj Jano,
znovu jsem prošel své podklady pro Arsenal VG-32, které jsem sháněl více jak 10 let. Problém při bodování byl dvojího druhu:
1. Ty jsi bohužel nepředložil v papírové formě v potřebné kvalitě vše, co jsi mohl, improvizace s fotkou v mobilu pak již byla brána s pochybnostmi a s úsměvem....
2. Znovu opakuji, že veškeré podklady jsem sháněl přes 10 let a dlouho mi trvalo, než jsem se v tom opravdu orientoval. Bodovači mají na každý model jen pár minut, pro ně je pohodlné pokud mají předložený velký 3 pohled včetně řezů, jednu barevnou fotku, která koresponduje s fotkou. A stačí jedna fotka.
Pokud jde o fotky VG-32, pak byla předložena fotka kostry letounu - ta je stejná pro všechny verze, liší se jen motorem a jiným chladičem verze VG-36. Fotka dvou letounů VG-33, z nichž zadní je VG-33 C5 do nějž byl pak instalován motor Alison a letoun nově přeznačen na VG-32(trup se prodloužil na přídi o 480mm a nad motorem je jasně vidět lapač pro kompresor), letoun byl odvezen do Německa, tam testován, později vrácen do Francie v době, kdy bylo jasné, že z USA již žádné další motory Alison nebudou, tak tento byl zpětně nahrazen novou výkonnější verzi motoru HS a letoun označen jako VG-33C (07), Při pěčlivém prohlížení fotka ukáže, že zelené skvrny na šedém podkladu byly podstatně menší než u letounu v popředí. Ovšem je otázkou zda někdy naši bodovači budou ochotní si toto vše někdy prostudovat a podle toho kvalifikovaně obodovat. Současný stav spíše vypovídá o tom, že je snaha, aby každý našel co možná nejvíce chyb, za které může strhnout body. Takže se nevyplatí shánět podklady od méně známých typů. Dones si tedy známé éro s podklady podle přání bodovače a ten se již nikdy nebude starat o to , že pro tento typ jsou i jiné, od jiného autora"zaručené správné podklady". Stačí se podívat na různé 3 - pohledy P-51H, ale i dokonce od notoricky známějšího mustanga P-51D.
S pozdravem Luboš

[Ivan Horníček]

Tady je fotka VG-32.

[Ivan Horníček]

Tak je to 33 no.

[Vladimír Alfery]

Menší research:

Na fotce výše s popisem, že byla vyfotografována Němci, není podle velikosti trávy skutečný letoun, ale model (nehledě na viditelné nosníky).

Výše uvedený polský zdroj zpracován pomocí OCR a následného překladu:
Piąty prototyp VG-33-05 miał podobno otrzymać amerykański silnik typu Allison V-1710-C15 (V-1710-33) o mocy startowej 845 kW (1150 KM) i nominalnej 764 kW (1040 KM). Natomiast według najnowszych informacji prototyp VG-33-05 ukończono z silnikiem HS-12Y-31 jako pierwszą maszynę seryjną VG-33C1 No.01 (zobacz dalej). Wariant z silnikiem Allison opracowano z obawy o brak wystarczającej ilości silników dużej mocy rodzimej produkcji. Wkrótce jego oznaczenie zmieniono na VG-32 (pierwotnie oznaczenie VG-32 zarezerwowano dla płatowca przeznaczonego do prób statycznych). Ponieważ silnik Allison nie pozwalał na instalację działka strzelającego przez oś śmigła, więc VG-32 uzbrojono w dwa działka i dwa karabiny maszynowe w skrzydłach. Ze względu na większą długość silnika Allison przedłużono przód kadłuba o 48 cm. Oblot pierwszego prototypu VG-32-01 przeciągał się z powodu opóźnienia w dostawie silnika i ostatecznie zaplanowano go na czerwiec 1940 roku, ale wcześniej wojska niemieckie zajęły fabrykę Arsenal w Villacoublay.

Pátý prototyp modelu VG-33-05 měl údajně obdržet americký motor Allison V-1710-C15 (V-1710-33) s výkonem 845 kW (1150 k) a jmenovitým 764 kW (1040 k). Podle nejnovějších informací byl však prototyp VG-33-05 dokončen s motorem HS-12Y-31 jako prvním sériovým strojem VG-33C1 č. 01 (viz dále). Varianta motoru Allison byla vyvinuta ze strachu, že nebude mít dostatek domácích vysoce výkonných motorů. Brzy se jeho označení změnilo na VG-32 (původně bylo označení VG-32 vyhrazeno pro drak určený pro statické zkoušky). Protože motor Allison neumožňoval instalaci děla střílející osou vrtule, byl VG-32 vyzbrojen dvěma děly a dvěma kulomety v křídlech. Kvůli větší délce motoru Allison byla přední část trupu prodloužena o 48 cm. Let prvního prototypu VG-32-01 byl zpožděn kvůli zpoždění dodávky motoru a byl nakonec naplánován na červen 1940, ale předtím německé jednotky obsadily továrnu Arsenal ve Villacoublay.

zálet se nestihl uskutečnit -> nenaplňuje podmínky pravidel [1].

http://www.all-aero.com/index.php/conta ... -vg32-vg33

The VG 32 reverted to the original wing and was powered by a 1,040hp Allison V-1710- C15 engine, but the prototype was captured by German forces at Villacoublay two weeks before its scheduled maiden flight in 1940.

zálet se nestihl uskutečnit -> nenaplňuje podmínky pravidel [1].

https://oldmachinepress.com/2019/03/05/ ... -aircraft/

Because of delays with acquiring the V-1710 engine, the VG 32 project followed after the VG 33. The fifth VG 33 airframe formed the basis for the VG 32, and a desperate France ordered 400 copies of the aircraft in 1940. However, the Germans arrived before the V-1710 engine, and the VG 32 was never completed. The aircraft was captured at Villacoublay in June 1940.

32 ani nebylo dokončeno -> nenaplňuje podmínky pravidel [1].

https://warmachinesdrawn.blogspot.com/2 ... 03132.html
PS: stejný zdroj, jako výše uvedený obrázek zbarvení

at the same time, the VG-32 was equipped with the American Allison V-1710C-15 (the same engine that powered the Curtiss XP-37, one of the prototypes of the widely renown Curtiss P-40) was completed in early 1940 and was captured by German forces when it was waiting to be tested.

zabaven němci před testem -> nenaplňuje podmínky pravidel [1].

https://forum.warthunder.com/index.php? ... 30-series/

Since at that time there were concerns about the stability of the supply of motors Allison, French engineers prepared a modification of the VG-32C.1, intended primarily for static testing. Then they decided to bring him to the status of a full-fledged fighter. The VG-32C.1 was equipped with a new armament: the American engine did not allow mounting the motor-gun in the collapse of the cylinders, so instead of it two ordinary 20-mm cannons and two machine guns were placed in the wing. From external changes, this variant had only a nose of the fuselage extended by 48 cm. The construction of the fighter was noticeably delayed and its first flight was scheduled for June 1940. "Thirty-second" and waited until the arrival of the Germans, standing in a hangar factory Villacoublay without an engine.

VG-32 určen primárně pro pozemní testy, nestihl se testovací let kvůli, nalezen Němci v hangáru bez motoru -> nenaplňuje podmínky pravidel [1].

A interresting varriant fitting the american engine, Allison V-1710-C15 of 1400hp and since the engine couldn't have a internal cannon, the aircraft was to carry a pair of 20mm HS 404 on the wing along side with a pair of 7.5mm MAC 34. an order of 400 VG.32 was made but never built as the engine was never available. the plane was capture by the german and most likely scraped

motor nikdy nebyl dodán -> prototyp pravděpodobně zničen -> nenaplňuje podmínky pravidel [1].

https://www.passionair1940.fr/Armee%20d ... l-VG33.htm

The VG32 was expected to be powered by a 1400-hp Allison V-1710-C15 engine and a variable-pitch Curtiss propeller. This engine required a lengthening of the nose of 42 cm It was armed of 2 20mm cannon and 2 machine-guns of 7.5mm. The prototype was not completed, due in part to delays in delivery of its American engine. A series of 400 aircraft was planned.

prototyp nebyl dokončen -> nenaplňuje podmínky pravidel [1].

Ještě jsem to zkusil z druhé strany, tzn. najít referenci k letadlu v informacích o motoru, ale též neúspěšně.
https://cs.qwe.wiki/wiki/Allison_V-1710 ( https://en.wikipedia.org/wiki/Allison_V-1710 )
https://www.valka.cz/Arsenal-VG-30-t41898 -> [1]

At last but not least... odkazy na český text o VG32
https://forum.warthunder.com/index.php? ... nt-7769964

Last but not least, the Czech seem to have a lot of written references quoted in this article:

http://rejpalek.blog.cz/0908/arsenal-vg-32

https://www.secretprojects.co.uk/thread ... nts.29728/

http://rejpalek.blog.cz/0908/arsenal-vg-32

http://www.airwar.ru/enc/fww2/vg30.html

a dodatek pod čarou... výše uvedený průzkum jsem uskutečnil pouze z vlastní zvědavosti.


[1]

1. Definice makety
Maketa je zmenšeninou letadla těžšího vzduchu, které neslo člověka a které letělo

[Ivan Horníček]

Konec Arsenalů v Čechách.

[Lubomir Koutny]

Myslím že za těch více jak 10 let pátrání po historii Arsenalu VG-32 jsem došel k názoru, že pravdě nejblíže jsou polské podklady. Takže můj závěr je tento : Arsenal VG-32
17. srpna 2009 v 11:30 | Koutný
Arsenal VG-32
Vývoj nejlepšího francouzského stíhacího letounu Arsenal měl jednu slepou větev. Tou byl prototyp VG-32 s americkým motorem Allison V-1710-C15 o výkonu 1040/1150 h.p. Tento poměrně silný motor mohl být vybaven turbokompresorem (jak tomu bylo u P-38, nebo i prototypu XP-39) a umožňoval dosahovat vysoké výkony ve vyšších letových hladinách, což jinak byl jistý problém tehdejších francouzských stíhaček. Motor Allison neumožňoval použití osového kanónu, proto bylo použito 6 kulometů v křídlech (jiný zdroj říká 2 kanony 20 mm a dva kulomety MAC 7,6 mm). Před zahájením letových testů fabriku obsadili Němci a letoun zabrali, tím zatím jeho stopa končí (pravděpodobně spolu s dalšími dvěma novými VG-33C1, které ještě nebyly ve Villacoublay zalétány a skončily ve zkušebním středisku Luftwaffe v Rechlinu).
Reference : 1. Výkres - Francouzské stíhací letouny 1918-40. 2. Barvy - Avia Mag. International, dále pak Green Fighters W.W.II., Encyklopedie letadel, L+K, internet...(hlavně polská část). Francouzské stíhací letouny W.W. II.
Barvy : spodek světle šedo modrý, vrch a boky šedé s malými nepravidelnými zelenými skvrnami. Francouzská trikolóra na směrovce a kokardy na křídlech a trupu.
Tento typ mělo 480 mm delší předek trupu oproti sériovému VG-33C a je proto ze všech Arsenalů nejvhodnější pro stavbu minimakety - dvacetinky. Moje původní dvacetinka z r. 1982 měla zatahovací podvozek, stříkanou kamufláž s obtisky a proto dost vysokou letovou váhu 45 g, přesto výborně létala. Pro případné zájemce zde předkládám své podklady. Barevné bokorysy z Avia Mag. International z konce sedmdesátých let jsem doplnil o VG-32 ve stylu posledního bokorysu VG-39. Fotografie stojícího letounu je pak fotkou mé dvacetinky, protože fotku hotové VG-32 se mi za posledních 30 let nepodařilo sehnat. Aby byla splněna podmínka jedné fotky skutečného letounu, tak je zde fotka letounu v kostře - ta byla až na motor totožná s VG-33, prototyp VG-32 pak měl celý drak z již hotového a zalétaného prototypu VG-33 05 (s motorem HS lze snad jeho fotku v archívech najít) v kombinaci s dodatečně zamontovaným americkým motorem Allison V-1710-C15 )a dále pak také přístrojovou desku
Ještě pár informací o historii vzniku tohoto letounu. Téměř všechny dostupné prameny uvádí, že Arsenal Vg- 32 vznikl kombinací draku z letounu VG-33 05 a amerického motoru Allison V-1710-C15. Nicméně velmi zajímavá je historie samotného draku. Ten tedy byl nejprve dokončen jako pátý prototyp VG-33, pak uveden do finální podoby jako první seriový letoun VG-33 C1, ale již 1. 2 1940 byl vyměněn původní motor za nový, výkonnější HS 12Y-51 a letoun přeznačen na VG-35 a bez problémů přelétnut již 25. 2. 1940. Tím anabáze tohoto draku nekončí, poměrně dlouho se čekalo na americký motor Allison V-1710-C15, ten přišel poměrně pozdě, protože byl motor delší, musel tento dostat novou kapotáž a zabudovat vše potřebné pro turbokompresor. Takto nově přestavěný letoun byl označený jako VG-32 01. Před příchodem Němců však nebyl Francouzi zalétán. Údajně pak byl přesunut ke zkouškám v německém Rechlinu a zde měla stopa končit.
Možná, že nekončí, protože polské prameny říkají, že v r. 1942 byl na tento drak znovu namontován motor HS a byl z něj znovu VG-33C (17) a existuje i mizerná fotka, kde je letoun jako druhý vzadu, ale i tak je na ní zřejmá kamufláž s malými skvrnami (asi opravdu zelené na šedém podkladě, jak byly kresleny na bokorysu VG-39 v Avia Mag. Inter). Zdá se tedy, že fabrika používala tento drak jako zkušebnu pro různé motory a bylo jí to povoleno i v době po kapitulaci Francie, souběžně s pracemi a vylepšené verzi VG-39, protože však po vstupu USA do války již nebyla žádná šance získat další americké motory Allison, tak se tam znovu namontoval mezitím vylepšený domácí motor HS. Tento snímek v mnohem dokonalejší kvalitě jsem pak objevil na internetu a onen drak VG-33 05 by měl být ten druhý letoun, všimněte si malých skvrn kamufláže a také otevřené krytky v místech, kde byl vstup vzduchu do tubodmychadla u VG-32...

Mimo přiloženou stránku s barevnými bokorysy ještě přikládám popis barev jednotlivých letounů Arsenal VG-33 až VG-39 podle toho, jak tyto byly v různých knihách a časopisech publikovány :
Barevné provedení letounů Arsenal VG-30 až VG-39
prototyp VG-30 byl bez kamufláže jednobarevný, u dalších letounů z celé řady lze skutečně pouze odhadovat z černobílých fotografií a porovnávat různé, více či méně zdařilé rekonstrukce, publikované v různých časopisech a knihách. Takže se stane, že jeden konkrétní letoun, který byl v jediném prototypu má díky různým autorům tři naprosto odlišné rekonstrukce barevného provedení (mezi typické patří známý VG-39C1, nebo VG-33 C1 s číslicí 4 na SOP, patřící k pokusné eskadře EAA-301). Rovněž výborný ilustrátor L+K M. Balous v rozpětí pár let vytvořil a publikoval dvě naprosto odlišné kamufláže pro VG-33. U té první byl spodek světle šedo/modrý, u té pozdější blankytně modrý, velikost a barvy skvrn na bocích pak zcela odlišné, ale to je v pořádku, jen se podívejte na různé fotky skutečných letounů. Jinak lze řící že těměř každý z 19 ti dokončených letounů VG-33 měl asi poněkud odlišnou kamufláž - co kus, to originál.


Barevné provedení letounů Arsenal VG -30 až VG-39 podle Avia Mag. Inter. (30 let staré)
a) VG-33 C1 N0 01 celý letoun tmavě zeleno/modrý trikolóra na směrovce
b) VG-33 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené velké skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech, bílá 4 na SOP
c) VG-33 C celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené menší skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech
d) VG-33 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené malé skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy jen na křídlech
e) VG-36 C1 celý letoun na horních a bočních plochách hnědý podklad + tmavě zelené velké skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech
f) VG-39 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené malé skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech
g) VG-32 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené malé skvrny, spodek světle modrý, jako i kužel vrtule, trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech tak, jak měly barvy poslední dokončené letouny (první prototyp VG-32-01 vznikl kombinací draku VG-33-05 a amerického motoru Allison V-1710-C15)

Barevné provedení letounů Arsenal VG -33 podle l´aviation de chasse francaise 1918-1940
VG-33 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené a hnědé velké skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech, bílá 4 na SOP
VG-36 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené a hnědé velké skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech

Barevné provedení letounů Arsenal VG -33 podle L+K 32/832 a 7/91
VG-33 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené a hnědé velké skvrny, spodek světle modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech, bílá 4 na SOP
VG-33 C1 celý letoun na horních a bočních plochách šedý podklad + tmavě zelené a hnědé malé skvrny, spodek světle šedo/modrý trikolóra na směrovce, kokardy na trupu a křídlech


U všech provedení na směrovce bylo vždy tmavomodré, nebo černé označení typu...

Je zcela prokázáno, že tento letoun (drak) létal a byl testován se dvěma různými francouzkými motory HS. Pokud jsem dobře četl pravidla, tak fotka nemusí být nutně od toho konkrétního letounu, pokud se jedná o stejný typ. Němci si VG-23 1 společně s dalšími VG-33 odvezli domů ke zkouškám a proto je veimi pravděpodobné, že v této podobě jej testovali - létali. Pak byl letoun vrácen, dostal nový motor HS, ale na horní straně přídě trupu je jasně vidět lapač vzduchu pro turbokompresor (původního motoru Alison), toto jinak žádný VG-33 neměl !

[Vladimír Alfery]

Prosím o referenci polských pramenů. Každopádně i z Vašeho textu vychází, že VG 32 s motorem Allison V-1710-C15 neletěl a zatím jsem nenašel žádný zdroj, který by se o možném letu vůbec zmínil .

https://forums.spacebattles.com/threads ... er.734623/

The VG 33 prototype sits complete with main gear doors on a muddy airfield. Many of the completed VG 33s, like the second aircraft in the image, were finished without gear doors.

popis fotografie -> dva VG 33 [1]

A když to vezmu podle oblíbeného vrhání stínu, podle mě to není lapač, ale otevřený kryt/položená deska na trupu (minimálně všechny uvedené zdroje, či mnou nalezené, mluví o jiném potenciálním umístění lapače).

https://www.lasegundaguerra.com/viewtopic.php?t=12296

El segundo prototipo (VG.31) voló en 1939, demostrando tener un excelente rendimiento. El siguiente prototipo (VG-32) se completó en 1940 y está en espera para realizar su vuelo de prueba cuando fue capturado por los alemán en Villacoublay.

nestihl se zkušební let -> [1]

https://oldmachinepress.com/2019/03/05/ ... -aircraft/

The Arsenal VG 32 was an attempt to secure a second source of power for the VG 30 aircraft. A 1,040 hp (776 kW) Allison V-1710-C15 (-33) replaced the Hispano-Suiza engine, requiring the fuselage to be lengthened by 16.5 in (.42 m) to 28 ft 11 in (8.82 m). The wings were modified to accommodate one 20 mm cannon and one 7.5 mm machine gun. Because of delays with acquiring the V-1710 engine, the VG 32 project followed after the VG 33. The fifth VG 33 airframe formed the basis for the VG 32, and a desperate France ordered 400 copies of the aircraft in 1940. However, the Germans arrived before the V-1710 engine, and the VG 32 was never completed. The aircraft was captured at Villacoublay in June 1940.

Němci přijeli před motorem -> [1]

[Pavel Stráník]

Tohle je stejná, pořád dokola omílaná písnička. Každý normální maketář (ať už mini nebo maxi) by si měl uvědomit, že správný a jediný možný postup je napřed shromáždit dostatečné množství podkladů a teprve po jejich kritickém posouzení se rozhodnout zda daný typ postavím, v jaké verzi, zbarvení nebo ho stavět nebudu vůbec. Tím se předem eliminuje budoucí pocit křivdy nad výsledky statického hodnocení. Bohužel jsou typy, které skutečně jsou jako minimaketa velice vhodné, ale prostě na ně podklady neexistují, jsou jen dílčí nebo jsou kdoví kde a maketářská komunita jimi nedisponuje. A nebo nelze doložit že splňují požadavky dané kategorie ("letadlo neslo pilota a letělo"). Jen namátkou uvedu Bernard HV.220, Bf-109H (ten výškový nejvhodnější ), Macchi (co měl Petr Mikulášek a je od ní jen fotka ve žluté barvě v jakémsi photošopovaném hangáru ), Arado Ar-440 a jistě i celá řada dalších, Arsenal VG-32 je jedním z nich.
Svého času jsem na Arsenaly VG-3x shromáždil docela obstojný stoh dokumentace převážně z francouzských zdrojů a nikde jsem nenašel jedinou fotku VG-32 kterou bych mohl bez uzardění předložit bodovačům. O verzi VG-32 se tam obecně píše velmi málo, o nějakých letových zkouškách už vůbec ne, dočetl jsem se mimo jiné třeba že drak na instalaci zmiňovaného Allisonu byl připravený ale motor nikdy nedorazil. O tom nepříliš umně ručně malovaném posledním bokorysu (G) přilepeném na stránku barevných schemat různých verzí Arsenalů se asi radši nebudeme bavit vůbec, to samo o sobě by mohlo být důvodem k diskvalifikaci předkladatele takové "dokumentace". Když to shrnu, ona celkově dokumentace předložená na soutěži k jinak velmi hezkému Arsenalu byla podle mého názoru hrubě nedostatečná, barevné schema bylo zfixlované a fotka ukázaná na displeji mobilu s tím, že se nejedná o stroj v popředí ale až o ten za ním, z něhož nekouká skoro nic podstatného a což by mohl být jakýkoliv Arsenal řady VG-3x, mě vyloženě pobavila. A pokud se stavitel Arsenalu cítí dotčený nízkým statickým ohodnocením, tak zase bodovači mají právo se cítit dotčeni že se cítí dotčený . Prostě k hodnocení minimakety patří předložit patřičnou dokumentaci a pokud ne tak to pravidla řeší.

[Jiří Doležel]

Musím říct, že Arsenal postaven klasickou technologií se mi moc líbil, především trup, který vypadal jako plechový a podélníky na něm nebyly skoro znát. Myslím, že větším zklamáním, než je bídný bodový zisk s ještě bídnějšími předloženými podklady při hodnocení barevného provedení, pro Jána Kuchtu bude spíš fakt, že v dobré víře dostal od Luboše připravený model na soutěž (tedy alespoň podle techniky stavby tak usuzuji), který podle všeho nesplňuje základní soutěžní pravidla minimaket - a to klidně i těch původních. Výsledkovku měnit nehodlám, stejně to na pořadí nemá vliv.

PS. Jednu fotku Arsenalu VG-32 v letu jsem přeci jen našel.

[Pavel Stráník]

Osobně si nemyslím že je zrovna u Arsenalů nutné se honit za fiktivním VG-32, když ony jsou vhodné skoro všechny ostatní. Měl jsem dva, oba létaly na svou dobu moc hezky a ten druhý, docela těžký, mi i uletěl - a to to byl VG-39.

[Vyvel]

Už je to tu zase. Někteří se stále ženou za " svatým grálem", "bílou velrybou" nebo "paní Colombovou", ať už to nazveme jakkoliv. Společnou vlastností těchto předmětů je, že je sice nikdo neviděl, jejich existence je nejistá pouze podle stručných zmínek v kronikách a legendách ale mají úžasné vlastnosti. V případě minimaket ideální proporce a očekávané úžasné letové vlastnosti.
Tohle mohlo procházet jen s odřenýma ušima už i v předinternetových dobách, kdy těch podkladů opravdu nebylo. Čas ale oponou trhnul a najednou se z lapače stane otevřený kryt nebo odložená deska s nářadím, když k tomu přidám na směrovce zcela evidentní VG 33 tak se celá vybudovaná teorie hroutí jako domeček z karet.
Vzhledem k chaosu jaký panoval ve francouzském znárodněném leteckém průmyslu bych se přikláněl k už uveřejněnému názoru, že Němci přišli dřív než motor. Dodal bych, že drak bez motoru byl buď použit po úpravě pro nějakou sériovou verzi nebo byl sešrotován ale to už jsem čistě v rovině spekulací.

[Lubomir Koutny]

Jano Kucha mne požádal, abych upřesnil jeho důvod nedělní neúčasti na soutěži - tou bylo to, že se po zdravotní stránce necítil dobře.