Pohár Dušana Krumploviče

[Lubomir Koutny]

Naprosto souhlasím s Pavlem. Sice nemám kompletní sestavu IPRO minimaket (chybí mi Avia, Fokker, Bufalo a Bucaneer), některé plánky mám jen ve zmenšeném měřítku. Ale objevil jsem něco, co zde Toník nemá, je to dolnoplošník se zatahovacím podvozkem SPORT, podobně jako CADET je to volná fantazie na stíhačku, asi se to dá postavit lehké, ale jednostranný potah křídla + vzpěry budou asi trochu brzdou, zaklápění podvozku lze nyní řešit místo táhla od zadního pohyblivého závěsu lépe malým časovačem, nebo doutnákem pod přídí. Jsem moc zvědavý, zda se ještě neobjeví další nějaký plánek z IPRO serie.

[Lubomir Koutny]

Takže již máme dosti ucelenou představu o téměř všech pláncích minimaket IPRO. Přiznám se, že můj pokoj i sklep již mám plný krabic s modely, takže si postavím nějakou malou minimaketu, která nezabere moc místa. Líbí se mi Arado Ar-196 a Caudron.
Také bych rád zde domluvil formu Krumplovičova memoriálu. Moje představa je, že soutěž by rozšířila naše brněnské soutěže podobně jako Schneiderův pohár. Pravidla jednoduchá. Každý soutěžící by mohl přihlásit dvě minimakety z kolekce plánků IPRO- V soutěži by se u každého modelu počítaly součty ze tří letů měřených do 60 s, což by určilo pořadí jako u BV-min,.
Jiná složitější a možná zajímavější varianta by byla , že ony součty z letů by byly jen pořadím v letové části. Té by předcházela statická část ve které u každé minimakety by každý soutěžící zapsal jak se mu líbí – tedy pořadové číslo, Pak by se ta čísla sečetla a určilo pořadí ve statické části. Nejnižší soušet statického a letového pořadí by určilo výsledné pořadí v soutěži. Soutěž budu dotovat cenami.
Budu rád pokud mi zájemci sdělí svůj názor, která varianta se jim více líbí.

[Lubomir Koutny]

Dostal jsem mail od Milana Drnce, který mimo jiné má i všechny plánky IPRO minimaket. Milan vrámci úklidu se rozhodl většinu všech plánků old-timerů prodat na aukru, asi by nebyl problém od něj odkoupit kopie na ty, které vás zajímají.

[Lubomir Koutny]

Myslím, že nyní již každý, kdo má zájem postavit si minimaketu z kolekce IPRO, tak má možnost si vybrat a získat plánek na typ, který se mu nejvíce líbí. Samozřejmě záleží na tom, čemu dává přednost. Pokud chce létat dlouhé časy, pak bude volit větší model kolem půl metru rozpětí, myslím, že takový Bf-109 je optimálním typem právě pro vysoké výkony, podobně bezproblémový by mohl být i Hurricane. Ale i menší modely mohou moc hezky létat, můj Zlín Z-XV běžně létal 40-50 bez termiky a tyto časy s ním zalétal i chlapec, kterému jsem jej daroval. Maličký Caudron létá Vlastíkovi Šimkovi fantasticky, ale jednak je výborně postavený a hlavně perfektně zalétaný, ovšem čím menší model, tím choulostivější na seřízení.
Takže zatím jsem zaregistroval, že máme 3x Cadet, 2x Z-XV, 2x Caudron, 1x Bufalo, Věřím, že přibudou i další typy a jsem moc zvědavý kolik z nich se zúčastní soutěže o Pohár Dušana Krumploviče,

[Lubomir Koutny]

Jak jsem avizoval, mám doma málo místa pro další větší modely, takže jsem si postavil z IPRO minimaket maličkého Caudrona. Oproti údajům z výkresu udávající váhu 30 g, tak ten můj má letovou pouhých 15g. Bohužel při potahování mi u kořene křídla vznikly vrásky, které se mi zatím nedaří odstranit.

[Lubomir Koutny]

Asi bych se měl přiznat, že se synem jsme fanatici na běžky, on běhá závody SKI CLASIC po celé Evropě, já zase úměrně věku starce přes osmdesátku místo běhání na běžkách spíše chodím a pouze při jízdě z kopce mohu konkurovat mladým. Takže pokud byl v prosinci sníh, tak jsme byli na běžkách, nyní, když je obleva tak to je čas pro stavbu modelů. Jak jsem zde již dříve avizoval, tak pro Memoriál Dušana Krumploviče jsem se pustil do dalšího typu z kolekce IPRO a tím je maličké plovákové Arado Ar-196. Stavba zabrala nečekaně hodně času, vyloženě jsem se trápil s výrobou kabiny, dodržel jsem původní postup (kostřička lepená ze dvou žeber a nosníčků, potažená ze třech dílů z diafanu 0, 1 mm). Vřele doporučuji kabinu vylisovat z diafanu 0,3 mm, bez kosty a spousty lepidla to jistě vyjde lehčí a přispěje maketovosti. Beznosníkové křídlo, jen široká náběžka a odtokovka, to je problém našich konstruktérů té doby. Počítal jsem s pnutím prolakovaného potahu a tak v kostře udělal lomení menší, jak již u Caudrona, tak u Arada, kreré je potaženo japanem a asi jsem je více lakoval, projevilo se to snahou o lavorové prohnutí.
Prázdná váha hotového modelu je 10 g, svazek smyčka TAN SS 1x3 o délce 4000, má 3 g. Těžiště vychází asi ve 45% a správně bude potřeba nějaké dovážení ve špicích plováků. Otázkou je jaké?!!! Snažil jsem se dodržet úhly seřízení podle plánku. Ještě beze svazku. tedy při váze 10 g a těžišti ve 35% jsem zkusíl model klouznout do měkké pokrývky postele. Ale to nebyl let, spíše hod a pokračování po parabole. Bylo potřeba velké prokroucení VOP a řádné natažení! Klouznutí se svazkem a těžištěm hodně vzadu bylo podobné. Dvojice sil (setrvačnost - později tah vrtule, odpor plováků x vzdálenost osy tahu a odporu vytváří velký klopivý moment a nebude snadné tento zvládnout. Zbytečným problémem u tohoto modelu jsou příliš dlouhé vzpěry, ano ty jsou o dost delší než maketové, což je zbytečné při udávaném průměru vrtule. Doporučuji tyto zkrátit o cca7 mm. Druhý problém je pronášení potahu na horní straně plováků, doporučuji přidat tam pár položeber. Se zalétáváním bych měl počkat, až napadne pár centimetrů nového měkkého sněhu, nebo až bude nová vyšší tráva.
Nevím, zda mezi minimaketáři je někdo, kdo postavil více minimaket plovákových typů letadel. Čím menší model, tím složitější zalétávání. Takže právem se může někdo zeptat, proč jsem se rozhodl právě pro maličké Ar-196. Mimo již zmíněné skladovací problémy v bytě je zde ještě jeden hřích, který bych rád tímto odčinil.
V roce 1955 jsem byl v prvním ročníku učení na elektrikáře v Jevíčku. Podle plánku Oty Šafka v Modeláři jsem si postavil malou polomaketu Po-2 Kukuruznik. Když jsem s ním létal v tělocvičně, tak jeden druhoročák z Ostravy řekl. To hnusango ti docela hezky létá, přijdi k nám na cimru a uvidíš jak má vypadat malá maketa. A já jen zíral, on měl vypůjčený právě IPRO plánek Ar-196 a ten tuší na pauzák překresloval s tím, že to bude stavět, plánek nepoškozený prý musí vrátit. Musel jsem si vyslechnout spoustu nepříjemných poznámek k mému amatérskému modelaření od něj, člena aero klubu Ostrava. A stalo se, v čase kdy si odskočil, tak já vzal redispero a na SOP jsem pečlivě nakreslil hakenkrajc. Když se vráti, tak se rozuřil, ten pauzák roztrhal, řekl, že jsem hovado a nic již v Jevíčku nepostavil. Takže toto Ar-196 je tak troch snahou, koupit si odpustek za hřích mládí...

[Lubomir Koutny]

V neděli 2.1.2022 když opadla mlha a vysvitlo slunko bylo bezvětří a já hned po nákupu vzal Ar-196, že je zkusím klouznout venku do keříku nějakého jehličnanu. Povedlo se, jen to chtělo trochu doladit VOP. Takže jsem natočil 200 otáček a poodešel o keříku asi 10m a model hodil, ten pak mírně sestupoval, nad keřem zpomalil, natáhl se a jemně se na něj posadil. To mi dodalo odvahy a já zašel na malý plácek mezi baráky, je tam také lavička se správnou mezerou mezi prkénky sedačky tak, aby se tam dal model hezky uchytit při natáčení. Takže jsem hned natočil 500 otáček, riskl to a model hodil v horizontu. Začátek byl docela hezký, pokračoval let v horizontu půl zatáčky o průměru asi 12m a pak zachycení v tenkých větvích keře. Takže na zbytek, asi tak 200 otáček jsem model hodil rovno v horizontu, byl to již jen pomalý mírně klesavý let, lehké kývání z křídla na křídlo ( přestabilizováno zbytečně velkým prohnutím křídla do V a v závěru přetažení a pád naplocho jako na deter z výšky 1/4 m na zem. Je to jasné, je třeba model dovážit tak, aby těžiště bylo někde kolem 35% hloubky křídla.

[Lubomir Koutny]

Tak jsem dovážil Ar-196 0,5 g Pb do špice každého plováku a také 0,5 g do hlavice Caudrona a kolem čtvrté odpoledne znovu zašel na ten malý plácek mezi baráky zkusit, zda to pomohlo. Ano, pokud byl okamžik úplného bezvětří tak Arado na 500 otáček letělo jeden okruh. Pak na zbytek otáček hezky rovno asi 15m. Kupodivu choulostvější na zalétání byl Caudron. Ovšem oba malé modely nesnáší ani slabý průvan ze zadu. Asi by to bylo dobré do haly. Nicméně radost, že to létá...

[Lubomir Koutny]

Tak jsem pečlivě prošel seznam českých plánků na SAM 78 a objevil tam 3 další plánky minimakett z IPRO kolekce.
Velká, hezká Beta Minor, velký Papoušek s jednoduchým potahem křídla a maličký, jednoduchý Mikro s jednoduchým potahem křídla, který by mohl být zajímavý do haly, nebo venku jen za sucha a bezvětří. Tím nevylučuji, že ještě něco dalšího existuje, on ten SAM seznak také není naprosto úplný...

[Lubomir Koutny]

Takže přikládám ty tři plánky

[Lubomir Koutny]

Papoušek byl v PDF, což zde kopírovat nelze, takže napřed vytisknout, pak scan do jpg

[Lubomir Koutny]

Díky podkladům na Bucaneera, které mi napřed poslal Dušan Garba (ten si jej asi také postaví) a po té i Toník Křivka (který má některé části modelu hotové již z dřívějška) jsem tento typ začal hned stavět. Možná by další případné zájemce mohli zajímat mé zkušenosti.
Pokud budeš stavět toho Bucaneera, pak Ti možná trochu může pomoci zkušenost Toníka Křižky i snad i moje z již hotového modelu a jeho prvních letů. Toník má 100% pravdu pokud jde o malé seřízení, já jsem malinko přidal na křídlo a potlačil VOP, celkem asi 4 stupně, ale i to bylo málo a při zalétávání bylo nutné ji ještě hodně kroutit. Ano, ta balzová vrtule co je na plánku za moc nestojí, mám tam Igru. Ty bočnice trupu z lehké balzy 1 mm je dobré směrem dozadu zbrousit na 0,5 jinak to bude těžké na zadek. Kormidla mám z balzy 0,8, přebroušená na 0,6 nepotahovaná. jen obarvená anilinkami. Ale i tak je letová 12 g, takže svazek 2x 2,5 g/m byl dost slabý, na 500 otáček horizont, na 800 výška 2 m na 1000 výška 5 m a přistání s polovinou otáček. Se smyčkou 3x1 na 700 otáček výška 6 m a přistání ve větvích stromu se zbytkem 50% otáček. Model je dost rychlý, přechod z motoru do kluzu jsem zatím neviděl, ale asi to nebude slavné. Nejdelší lety lze očekávat, pokud to bude přistávat s posledními obrátkami.