minimakety.cz

Děkuju kluci... Model visel na tom stromu skoro 24 hodin a jediná škoda, kromě lehké olepenosti z mízy z listů, je mikroskopická dírka velikosti píchnutí špendlíkem v potahu (to když před příjezdem tatrověnky vítr pravé křídlo z jazyka uvolnil a to spadlo do vyschlého křovinatého podrostu).

Pokud se mě zeptáte, kolik ta sranda stála, taktně neodpovím. Protože potom by chtěl v Kuřimi bydlet každý!

Jsem tuze rád, že to klaplo. Včera bych neuvěřil. Gratuluji otci k znovunalezení svého děťátka. Inu hezký se o něj starej ať roste a prospívá.

Chtěl jsem sevčera připojit k Tvému zajímavému příspěvku, ale nějak mi to nebral servr, prý EROR.
Takže, Adame to je paráda jaké máš pomocníky a jak vybavené na sundávání modelů. Na podobném stromě jsem měl P-30 na Mistrovství Moravy asi před sedmi roky. To mi již bylo přes 70, ale já tam šplhal sám a sundal model bez poškození. Dnes bych již na to neměl sílu, ale za to asi již měl rozum, abych si vyhodnotil, jak to dopadne, když se pode mnou ulomí haluz.
Jo, k takovému poznání jsem došel až ve špičce vysoké břízy, když mi místo větve praskla podešev od mokasínů, já se pořádně lekl a při pohledu na panelák pode mnou mi došlo, že padnout dolů na asfalt, tak mne tam budou seškrabovat. Takže nyní již jen lovím minihydroplán na balkonech paneláků kolem našeho parkoviště, točím jen na 30% aby to náhodou nesedlo na střechu, která je zamčená...Pořádné vyzkoušení při natočení na větší obrátky jsem plánoval na Medlánky při Přeboru JMK mládeže, ale tam jsem zkusil jen jeden let na 50% otáček. Pak již jaksi na to nebyl čas, muselo se pomáhat klukům z kroužku, ale i tak hned jsou další dva zájemci o stavbu minihydroplánu Hydra. Inu slibuje to zábavu někde u vody.

Dnes ráno, jako pokaždé za bezvětří, jsem si šel přelétnout Minihyproplán na naše velké parkoviště. Obvykle na 700 otáček model ve dvou otevřených zatáčkách přelétne nad stromy a přistává na asfaltě. Dnes však ke konci otevřel zatáčku a pro přistání si vybral větev stromu ve výšce asi 12 m, naštěstí z této sklouzl a spadl o 6 m níže, takže jsem ulomil tenkou suchou haluz, dlouhou 5m a opatrně sundával éro dolů. Jeden nosník ocasních ploch to nevydržel, takže doma oprava na 10 minut. Kolem šla starší paní s chlapcem, asi vnukem a říká : to máte štěstí, synovi přistál model na Medlánkách a museli jej sundávat hasiči. Říkám já vím, Adam má dobré kamarády - hasiče z Kuřimi.

Nyní podvečer je zase bezvětří, takže mi to nedalo a po opravě se to muselo znovu přelétnout. Bylo to předpisové, dvě velké zatáčky, výška nad panelákem (asi tam něco dýchlo,) pak sestup klouzavým letem a přistání na vozovku. Musel jsem se proběhnout a zvednout model, než jej převálcuje auto, co právě přijíždělo. Jen nevím zda ten model vydrží do léta, abych je vzal na dovolenou k rybníku. Bojím se, že brzy skončí někde na zamčené střeše, nebo příliš vysokém stromě, tedy pokud nebude přejetý autem. Inu to jsou rizika létání na parkovišti....

Táhne mi na osmdesát a tak bych konečně měl přestat blbnout a riskovat, že si zlomím vaz. Ale opak je pravdou. Po asi padesáti letech Minihydroplánu a i když nebyla guma natočena nikdy na více jak 60% z maxima, tak konečně praskla. Nastavování řezačky bylo otřesné, chytit přesně stejný rozměr témeř nemožné. Takže nakonec je gumička o 10% silnější a svazek o 10% kratší. Výsledek se hned dostavil: ta tam je onen pomalý pozvolný výstup a dlouhý let za pomalého klesání. Nyní již na 400 obrátek jde model nahoru jako raketa. Asi 10 letů na parkovišti a vždy jsem měl štěstí. Jenže to se dnes ráno unavilo a hned první let na 550 otáček byl stratosférický, výška přes 25m a pak klouzavý let, který skončil na 30 m vysokém smrku kousek pod pod vrcholem. Smrk má větve až dolů do 1,5 m nad zemí. Zjistil jsem, že jsem již slabý na to, abych se tam dostal výmykem, takže jsem si přistavil žebřík, o kmen přiložil rozdělanou teleskopickou tyčku a lezl nahoru, co čert nechtěl, tak ta tyčka mi asi z výšky 10 spadla na zem. Takže dolů pro tyčku a znovu nahoru. Ve výšce asi 18 m jsem začal tyčkou shazovat model z větví. Podařilo se to bez poškození modelu, ale nepřejte si vidět jak vypadalo moje původně bílé tričko a jeans kraťasy - vše hrálo zelenou barvou jehličí, černou špínou a cákancy lepivé smůly. Praní pak bylo ve třech etapách, vždy s vřelou voudou a velkou koncentrací prášku, pak ještě osobní hygiena, protože i na těle se zeleň jehličí, špína a smola projevily. No, snad jsem vyléčený z létání na parkovišti...