Autorství

[Jiří Doležel]

Ahoj všem,
k aktuálně diskutovanému „autorství minimaket“ v tématu Statické hodnocení minimaket ze stavebnic bych rád znal Váš názor na věc: jelikož jsem chtěl, aby měl kluk „své“ éro do soutěží, přes zimu jsme s Jirkou po víkendech stavěli Itoha (dlouho jsem se rozmýšlel mezi ním a Oscarem, pro mne byl Itoh vždy jen ten červený - líbivější.. A ejhle, na nynějších fotkách nacházím jen světlemodré provedení.) Kluk řezal podélníčky, lepil trup, VOP, SOP, odhadem 25% práce, zbytek já.
Na jednu stranu jsem rád, že ho to baví, rozvíjí ho to, na druhou je mi líto na soutěžících starších žáků ve stejné kategorii, kteří si své modely stavěli z větší části sami.
Neviděl bych třeba v tomto případě problém v jeho „zplnoletnění“, tedy aby s modelem létal v seniorech (?) Předpokládám, že bude převládat názor: je nás málo, každý model a soutěžící je vítán, ale jak zde bylo vyřčeno, není to vůči ostatním úplně fér.. Nebudu se určitě zlobit ani za zamítavé stanovisko ohledně účasti s ne zcela autorským modelem.
Díky za názory, Jura

[Lubomir Koutny]

Samozřejmě, že jsem pro, aby malý Jirka létal. A problém s autorstvím bych nechal na bodovačích a pořadateli. To je problém, který se pořádně neřešil již 40 let.

[shark]

Hele, chlapi, a není někomu líto mně? Mám tady pár rozdělaných nebo už prakticky hotových, ale nezalétaných kousků, kdyby tedy jako někdo chtěl...


Výměnou nabízím nejrůznější serepetičky na modely kategorie F-1G, přestavby motorů Modela CO2, nebo krásné vrtule na oldtimery...

Autorství neautorství, pravidlo BOM neexistuje, bude nás víc...




Pardon, na žádném fóru se mnou dneska nikdo nemluví, tak to zkouším tady... Jo a ten Itoh je moc hezkej!!!

[discobolos]

Itoh je pěkný ale už na první pohled je vidět, že to nedělal kluk v žákovském věku . S takovou čistotou povrchové úpravy mám problém i já, natož 10 letý kluk .
Na druhou stranu, každá nová minimaketářská duše navíc je dobrá. Bohužel ti ostatní, co si to staví sami, asi fakt mohou cítit křivdu.
Pokud bys to Jirko vyřešil jen barevnými papíry, nebilo by to tolik do očí. Navíc by si to syn mohl i sám vyzkoušet. Potahování je už trochu "vyšší dívčí", alespoň pro ty začínající. Já to kdysi zkoušel s neteří (tehdy asi 9 letou) a kupodivu to holce celkem šlo. Byla sice trochu za exota, když pak model dala na školní výstavu (L-410 s placatým trupem, ale s členitou barevnou úpravou, dle rubriky "Pro mladé a staré" - pamětníci jistě vědí), ale dodnes má model vystavený na skříni (dnes už má 15 letého syna) .

[Pavel Stráník]

Původně jsem na toto téma nechtěl vůbec reagovat, myslím že své jsem si odepsal ve vedlejším vlákně, ale když už to Dušan nakousl:
Je dost podstatný rozdíl někomu s něčím pomoci a model někomu postavit (v lepším případě za jeho přihlížení a "otření mi potu z čela"). Samozřejmě asi nelze nic namítat proti tomu, je-li taková pomoc na úrovni toho, jak to dělá vedoucí v modelářském kroužku - řekne jak to udělat, dohlídne jak to kdo mastí, neuměly sprdne a nechá je to udělat znovu atd. atd. Výsledkem je zdárně dokončený model ve stavu upatlanosti odpovídajícím nešikovnosti adeptů modelaření. Jenže na to snad nikdo z nás nemá trpělivost a čas a při vědomí že mnohem efektivnější je to spíše více než méně udělat sám a "ať se mladej dívá jak se to má dělat", model postavit. Výsledkem pak je model na první pohled neodpovídající zdatnosti budoucího malého soutěžícího a otec či děd pak už jen musí s většími, menšími či žádnými výčitkami sám sebe přesvědčit že ta synova (dceřina, vnukova, vnuččina) asistence u stavby byla pro zdárné zhotovení modelu kardinálně důležitá, aby to pak mohl tvrdit všem ostatním.
Což o to, tuto opičí lásku k potomkům jsem celkem schopen pochopit, méně už přijmout, co však už vůbec nechápu je tvrzení o tom jak tento přístup rozšíří minimaketářské řady. Víte snad o někom kdo se tímto způsobem ve šlépějích svých předků (a jimi touto cestou vláčen) stal členem naší komunity? Já ne, a že těch kteří tento proces zrodu novémo modeláře s malým či ještě menším nadšením absolvovali nebylo zas tak málo .....

[Lubomir Koutny]

Pavel tady ťal do živého. V podstatě má pravdu. Jako vždy tak i zde existují vyjímky, jen tak si vzpomínám, že dcera Zdeňka Bedřicha docela slušně modelařila, dokonce vedla kroužek v pionýráku a později reprezentovala v elektroletech. Nevím jak je to se stavbou modelů u slečny Vosejpkové a jak u mladých Alfery...
Pravda je, že náš Petr postavil poslední dva modely celé sám na kšeft pro Šarocha před deseti roky, před tím ještě Bobíka jako vzorový kus pro Rumcajse, na všech ostatních, především na dvacetinkách jsem vždy značný díl dělal i já. Málem bych zapomněl, jeho zcela samostatným dílem na vojně byl oříšek Skylark.
Pokud jde o Marušku, tak tam to bylo vždy od začátku u Bobíka tak, že půlku křídla v kostře jsem dělal já a tu druhou ona, podobně i bočnice trupu, pak jsem jí přilepil čelní přepážku na čelo bočnic a holka sama vylepila vodorovné příčky. Potahování a lakování dělala téměř sama. Podobně to vypadalo i u třech P-30, které postavila a tří oldtimerů. U dvacetinek pak podíl mé práce byl větší (lisování kabiny, výroba vrtule, hlavice, čelní přepážky, vsazení křídla do trupu). Jenže ani v tom kroužku to není o moc jiné, ty hlavice a čelní přepážky musím často také pro chlapce dělat. To, že modely vypadají více upiplané, jako, že je dělali hoši sami, to je optický klam daný tím, že jich tam mám 8 a nemohu vše pohlídat, nestihnu kontrolovat, zda hoch pro odříznutí potahu použije ostrou žiletku atd. A při vší péči sotva 1/4 jich v kroužku zůstane déle jak 2 roky.
Mám pocit, že moji hoši jsou takové ty rychlokvašky, co hned první rok zalétají na Přeboru JMK limity pro účast na Mistrovství ČR mládeže, oni ty přebory většinou i vyhrávají, někteří jsou i velmi úspěšní na Mistrovství ČR mládeže, ale právě ti nejúspěšnšjší, kterým jsem se nejvíce věnoval, pak velmi rychle končí. Ani dobrá myšlenka pana Petříka, přitáhnout hochy ke stavbě pomocí stavebnic, jako cen na OPENSCALE moc nepomohla. Oni něco dostali zadarmo (tedy nemá to pro ně a jejich rodiče žádnou cenu), jo něco jiného je, když mizernou stavebnici nějaké A3 draze koupí v obchodě a pak mi to vnucují, aby se to v kroužku stavělo !.
Mnohem lepší výsledky byly, když v klubu Mirka Hrubého si tento dva roky vedl úplné začátečníky a já si pak tři z nich vybral, těm se plně věnoval a za dva roky to byli reprezentanti.
Jenže to byla jiná doba nebyly PC, nebyl internet a dokonce ještě ani většinou nebyly ani kalkulačky. Kluci uměli počítat v hlavě, nebo na papíře. Uměli číst, a když článek přečetli, tak o něm uměli také hodně říci (takoví Vysočanové některé články z Modeláře uměli snad i nazpaměť). Byl problém sehnat lehkou balzu, často nebyl modelspan (Šimoník i vysočanové potahovali Arsenala VG-39 a Macchi M.202 brvenou mikelantou), ale bylo zde velké nadšení i podpora od rodičů.

[Jirka Alfery]

Nevím jak je to se stavbou modelů u slečny Vosejpkové a jak u mladých Alfery...

Tak taťka vždycky říkal, že viděl dost odstrašujících příkladů na to, aby nám stavěl letadla a do čehokoliv nás nutil v souvislosti s modelářstvím. Bratr si svoje soutěžní "brusy" staví sám, baví ho to a jde mu to. Mohl bych říct, že jsem svoji Macchi 202 postavil ze zateplovacího polystyrénu pomocí tupého kuchyňského nože za pomoci pár kapek lepidla značky Hercules. Bohužel by to byla lež. Autorem je taťka, jsem pouze vrhač. Žádné stavební nadšení mě v nejbližší době nechytne, byla snaha jen rozšířit startovní pole o jednoho člověka. Klidně si budu vrhat svoje letadlo mimo soutěž (radost, že to hezky letí budu mít stejně), než abych byl svědkem něčího infarktu.

[Lubomir Koutny]

Myslím, že všichni zde zde jsou pro, aby jsi s Macchi M 202 na OPENSCALE 2014 létal. Pro to aby pak bylo o čem se dále bavit, by to nemělo být jen létání pro radost, ale dvacetinka by měla být také normálně obodována. Hodně jsem přemýšlel o systému navrženém tvým otce, asi byl nejlepší z toho, co se zde objevilo, ale jistě i on sám cítí, že to není systémové a hlavně ne dobré pro případ, že dvacetinek ze stavebni bude na soutěžích přibývat.

Takže asi přihraji na stranu Pavla Stráníka, když řeknu, že naprosto nejčistší bude, když dvacetinky ze stavebnic budou hodnoceny zcela samostatně, pak nebude nutné vymýšlet žádné problematické koeficienty. Navíc takový systém nám ukáže které stavebnice jsou nejlepší a tím to perspektivně i může přispět ke zvýšení jejich kvality.