Vlevo-vlevo v.s. vpravo-vpravo

[Antonín Alfery]

Máte, prosím, někdo praktické poznatky s létáním s volnými venkovními maketami seřízenými vpravo - vpravo? Poslední dobou nad tím uvažuji a vychází mi, že by to mohlo být lepší, než vlevo - vlevo (vpravo). Lepší v tom, že modely by vypadaly lépe (stačilo by menší vyosování vrtule) a ke stejným výkonům by stačilo méně energie. Přitom jsem doposud neobjevil žádný problém. V hale to vyzkoušené mám (Fike, Pottier, Lockhheed Sirius), ale venku zatím ne. Prostě od začátku žiji s tím, že modely mají létat vlevo - vlevo. Teď nevím, jestli mi něco neuniká .

Následující případ s předchozí otázkou sice nesouvisí tématicky, ale myšlenkově ano. Kdysi dávno přede mnou Dušan Sedlár prohodil, že má pocit, že pokud je minimaketa moc lehká, létá hůře, než když se trochu zatíží. Zdálo se mi to tenkrát jako naprostý nesmysl a trvalo dost dlouho, než jsem si byl schopen ujasnit, že to v některých případech skutečně může být pravda. Takže zamyšlení se nad některými samozřejmými a zažitými "fakty" nemusí být někdy na škodu...

[shark]

To je na dlouhé povídání, Tondo. Mě docela štve, že jsem toho svého Taylora neudělal R-R. Jenže to je velké éro, přes 800 rozpětí. Nemůžu mluvit za makety, ale u soutěžních modelů je problém s pravou šturckou při motoru. Stává se to kupodivu i velmi zkušeným gumičkářům. Takže buď kopaná směrovka, nebo R-L, nebo seřízení na hraně. Určitě vyklánět VOP pro seřízení v kluzu, směrovku minimálně.
Obávám se, že dolnoplochy budou na pravou šturcku v motoru velmi náchylné, protože ty prostě z principu létají ostřeji a rychleji. Pomalá, hodná a velmi stabilní minimaketa určitě R-R snese bez problémů.

Momentálně si ,,užívám" bádání nad co nejvyššími výkony volných modelů, optimální seřizování a kopání funkcí. Jenže to jsou detaily, které u minimakety nepůjdou použít. Zabývat se třeba změnou úhlů nastavení při nalétnutí modelu do termiky, to je někde trochu jinde...

[Hugo]

Tady je pár videí kde jsou modely létající vpravo-vpravo. Někde jim to ale na konci přechází do levé zatáčky. M.
http://www.youtube.com/watch?v=b1-WNFV1 ... ploademail
http://www.youtube.com/watch?v=iD8490k1 ... ploademail
http://www.youtube.com/watch?v=AQxMmQs3 ... ploademail
http://www.youtube.com/watch?v=2DuqqEAv ... ploademail
http://www.youtube.com/watch?v=PzuhRHhJ ... ploademail
http://www.youtube.com/watch?v=gsU_0u2Z ... ploademail

[Vlastik]

Honzo,jak lítáš toho Taylora? Proč bys radši R-R? Rozepiš se trochu,ty to umíš.

Tondo,já zas přemíšlel že zkusím oldtimery do leva. I ten hornoplošník mi v kluzu utahuje zatáčku. A to už směrovku mám skoro do leva. Asi ten klopnej moment od velké vrtule. Pokud je teplej vzduch,tak to ještě jde. Ale pokud tam je klesák,tak to vyloženě šturcuje.
Popiš prosím tvé pozorování vztahu hmotnosti a létavosti maket.

[Antonín Alfery]

Děkuji za reakce.

Honzo, že to není jednoduché, je zřejmé - v opačném případě by to létali všichni stejně . Té občasné motorové "šturce" u soutěžních modelů vcelku rozumím i když netuším, jak v současnosti kroutíte křídla. Jenže dvacetinky mají menší vrtuli, takže tam to asi bude možná trochu jinak. A ani těch rychlejších dolnoplošníků bych se nebál - díky vyšší rychlosti bude vzroste význam negativů atd., takže vliv vrtule bude relativně menší.

Martine díky za videa - přechod v kluzu vlevo by neměl být problém. Určitě lepší, než pravá "šturcka" při seřízení vlevo - vlevo. Ten dvoumotorák je pěkná provokace .

Vlastíku, oldtimer má taky relativně velkou vrtuli a utahování kluzové zatáčky, obzvláště v klesáku, má logiku. Tady bych vyzkoušel vrtuli bez volnoběhu - jednak bude mít menší odpor než v režimu "mlýnek" ( i když u těch vašich "lopat" to nemusí být jisté...) a klonivý moment od vrtule bude spíše statický, na rozdíl od dynamických jevů jako důsledků vrtule se točící. Ale opět nevím, jak máš zkroucená křídla.

S těmi lehkými modely je to podobný problém, jako u seřízení víceplošníků - má v tom opět "prsty" Reynolds... Máš model o nějaké hmotnosti a tomu odpovídá potřebný vztlak na křídle. Pokud se "podaří", že díky profiláži, seřízení atd. je křídlo obtékáno v podkritickém režimu, máš sice potřebný vztlak, ale odpor je velký - takže potřebuješ překvapivě hodně výkonu pro motorový let a kluz je nekluz. Pokud model "ztěžkneš" tak, že se křídlo dostane do nadkritické oblasti obtékání (je potřeba více vztlaku tj. při dané profiláži vyšší rychlost), odpor výrazně klesne. Takže těžší model zdánlivě paradoxně potřebuje pro motorový let méně energie a i lépe klouže než když byl lehčí. Je to napsáno velmi zjednodušeně jen pro objasnění principu, takže prosím nekamenovat...

[Vlastik]

Všude lítám "velký"negativy,vně zatáčky ještě větší.

Můj skoro nejlepší old model přecházel do kluzu,že to skoro nebylo poznat.Jen začal klesat.Skrátka jak po kolejích.Vrtule asi 37 procent,300 na 400.Samo hornoplošník,lítal pravá - pravá. Když jsme lítali srada soutěž přesně na 60 vteřin,tak jsem zrušil volnoěh a model šel víc dolů.

[Vlastik]

To lítání v hale je vlastně furt na motor. Tam přechod do kluzu moc neřešíš,ale je potřeba to uhlídat,aby neotvíral zatáčku.Při lítání veku má velkej vliv hýbající se vzduch.Nenech se ale odradit. Ty na to máš znalosti a kapacitu.Aspoň budem mít co opisovat.

Já třeba u COdvojek nikdy úplně nezvládl přechod z motoru do kluzu.Ale viděl jsem v Pejhřimově, že to dělá i jinejm.Nezapomenutelnej byl pro mne tvúj Pup za letního podvečera,když celej let absolvoval pořád ve stejných kruzích.Jak nahoru na motor,tak dolů v kluzu.Prostě paráda,úplně jsem z toho uchcával.Možná to až tak nebylo,ale s odstupem času si to tak víc a víc pamatuju.

[shark]

Vlastíku, R-R u Taylora mě napadlo proto, protože jsem tak zvyklý. Lítám tak všechno a je to většinou takové čistší, přirozenější. Prakticky nikdy neseřizuji zatáčky směrovkou. Motor vždy vyosováním vrtule, kluz vykloněním VOP.

Tondo, u soutěžáků si šturcku v motoru nemůžeš jen tak dovolit. Tam se to řeší kopáním směrovky a kopáním křídla. Pokud jde o negativy, ty jsou malé, vlastně jen na levém uchu. Tady se totiž už kalkuluje s tím, že zkroucení křídla=větší odpor v motoru. To jde ale zcela mimo makety, i když maketa s kopáním směrovky po dotočení svazku...

Oldtimery bych doleva nezkoušel, proč? A rovněž stojící vrtuli. Nevidím důvod to dělat. Sice poslední dobou lítám jen sklopky, ale kdo zná Jaguára, nebo Ellilu, ví, že lítám i pevné a ještě se značným průměrem. Ale je fakt, že to jsou velká éra a přirozeně stabilní, promyšlené konstrukce. A nejnovější Thermaller taky...


Pokud jde o lépe létající těžší makety, můj laický názor je ten, že jde především o špatný výběr profilu. On ten legendární B 6356b asi nakonec nebude nejvhodnější pro tuto kategorii. U F-1B funguje dobře, zrovna tak jeho derivát AA-29, ale u menších s podstatně nižším plošným zatížením modelů už tak skvělý není. Modely s ním samozřejmě létají, ale jsou jiné a lepší profily. Obecně tenčí a méně klenuté... Mám velmi dobré zkušenosti s Goettingenem 795. Placatý spodek a cca 5% tloušťka. Na modelu P-30 nebyly proti B 6356b v kluzu znát rozdíly...

[Vlastik]

Tondo,u soutěžáků nepovedenej let znamená pokaženou soutěž,někdy i model.Tam se lítá na samé maxi,pak rozlítávaj i několik kol.
U dvacek by to nemuselo tak vadit,možnost opravy a počítá se lepší let.

[Antonín Alfery]

Rozdíl mezi soutěžními modely a maketami snad vcelku chápu. Navíc, většina maket potřebuje negativy i kvůli tvaru křídla, takže žádný problém. A rovněž striktně netrvám na vpravo-vpravo. Pokud bude kluz doleva, nevadí - naopak to bude zajímavější. Určitě to bude bezpečnější než pravá "šturcka" u seřízení vlevo-vlevo. Canardy také létají "osmičky" a jak je to hezké. Dodělávám hornoplošníka a na něm to vyzkouším. Rychlejší dolnoplošník bude následovat...

Ohledně profilů s Honzou souhlasím. Pokud je křídlo obtékáno podkriticky, tak je na vině především profil. To, že B6356b není na venkovní létání úplně nejlepší mi potvrzují třeba i poslední víceplošníky (kromě Pfalze), které mají profily podstatně placatější. Jsou sice rychlejší v motorovém letu (a tím méně náchylné na poryvy), ale kluz je naprosto uspokojivý. Navíc evidentně potřebují méně energie. Albatros D.V, který má okolo 40g, létá na 4 nitě 1x3,2mm. Kdysi dávno postavený Albatros D.II s prohnutým profilem byl "pluh na vzduch". Jsem si jistý, že dneska se skoro placatým profilem by létal stejně dobře jako D.V.

Když Vláďa Hadač létal RC raketoplány (cca. před 25 lety), ptal se mne na vhodný profil. Všichni používali něco s v podstatě rovnou spodní stranou. Tak jsem mu doporučil trochu ho prohnout s tím, že by to mělo lépe klouzat. Když se mnou potom zase začal mluvit, dozvěděl jsem se, že model sice klouzal o něco lépe, ale bohužel z poloviční výšky, než všichni ostatní. Takovou věc si jeden dobře a dlouho pamatuje

[Lubomir Koutny]

Zajímavé postřehy. A mohu říci, že souhlasí s mou zkušeností. Takže abych řekl něco navíc, co zde ještě nebylo řečeno :
1. U létání s dolnoplošníky LL bývá někdy problém, že tento, má li velmi malé lomení křídel do V, tak v kluzu přechází do pravé štůrcky. Nazval jsem to křidélkovým efektem. Tentýž model to dělá, pokud má těžiště více v předu, naopak je-li těžší na zadek, pak se štůrcaka nekoná, model však někdy houpe. Tento problém je výraznější u konstrukce křídla s páskovými žebry, naopak u plných žeber s nosníky na horní straně je tento jev málo častý.
2. Hornoplošník létaný RR při použití rozumného profilu mi zatím nedělal problém. Kdysi létaná kategorie minimaket o rozpětí 600 mm neměla žádné problém Fokker D-VIII, nebo Morane N, případně Bristol 1M s profily o tlouštce asi 6% a prohnutí cca 3 % létaly výborně. Tytéž typy o rozpětí 400 mm měly často problémy jak s výkony, tak se stabilitou. To, co píše Tonda o profilech je pravda.
3. To, co píše Honza o ladění kluzu nakloněním VOP, případně kopání, to je dobré pro volňasy.
Tonda by asi mohl více říci o Polikarpovovi se stavitelnou vrtulí, on to zvládl výborně, ale Vláďa Kunert měl se stavitelnou vrtulí do praporu u Spitfire Mk I velký problém při přechodu do kluzu, ten jeho vždy hodně ztratil výšky zhoupnutím.

[Vlastik]

Ta pravá - levá zní zajímavě.Už se těším.