Stabilita plovákových modelů

[Lubomir Koutny]

Každý kdo si postavil nějakého plovákovce ví, že potřeba vyosit vrtuli dolů je podstatně menší než u pozemních typů. Pokud však si ještě vyberete typ, kde osa vrtule je velice daleko nad osou odporu plováků, jedná li se o dolnoplošník s malým lomením křídla do V, nebo dokonce se žádným a použil jste hodně prohnutý profil na křídle, pak se může stát, že takový model vůbec nebudete schopný zalétat. Dvojice sil tah vrtule, odpor plováků x vzdálenost obou os bude tak veliká, že stabilizační moment dany plochou VOP x její rameno od těžiště modelu nebude stačit a model při natočení na větší obrátky půjde nezadržitelně do země.
Uvedu příklad : mimořádně vhodným typem pro plovákovou minimaketu je Macchi M.67. Před mnoha roky si tento typ pro svého oříška vybral Petr Mikulášek, stavěl jej podle mého plánku. Hezky postavený oříšek měl potah provedený barevnými papíry, byl poměrně lehký a báječně létal. Při jedné soutěží v úzké hale v Pardubicích Petrův model narazil do stěny, došlo k distorzi vzpěrového systému a vypadalo to, že dolétal. Jenže Petr s sebou vozil i stend na sesazení modelu ve správné geometrii. Takže za hodinu byl oříšek zase v pořádku. Přes značnou výšku úzké haly dělal Petr soutěžní start ze země a pak model letěl nádherných 64s.
O deset roků později jsem si tentýž typ podle stejného plánku také postavil, Potah byl provedený barevným plyspane a navrch ještě stříkaný humbrolkami. Model vypadal perfektně, ale byl trošku těžší. Ve snaze ještě zvýšit výkony jsem o asi 1,5 mm prodloužil vzpěry k plovákům a více prohnul profil křídla, které bylo nyní zcela bez vzepětí. Počátek zalétávání byl dobrý, model hezky klouzal. První natočení na třetinu obrátek a nastaly problémy s klopením na nos. Musel jsem úplně odbourat i to malé potlačení osy vrtule, aby model trochu slušně letěl. Při natočení na polovinu obrátek již bylo nutné osu vrtule lehce vyosit nahoru a model startovat pod úhlem asi 30° vzhůru aby se neurychlil a neskončil na zemi i tak byl let velmi nejistý. Na 70% z maxima již model něšlo vůbec seřídit tak aby letě!!!
I velice létavá dvacetinka Supermarine S.4 měla problémy s klopením na nos. Tam při soutěžním létání bylo třeba strtovat pod takovým úhlem nahoru, aby se model moc neurychlil. Naplno natočený mohl být jen s již po předhozích letech unavenou gumou, která něměla tak velký počátešní moment. Avšak výkony byly mimořádné - v soutěží přes 70s.
Snadnější seřízení a zalétávání je pak u dvouplošníků, hornoplošníků, nebo středokřídlých typů.

[Lubomir Koutny]

Myslím, že po tom úvodním odstavci o stabilitě minimaket plovákových typů by bylo vhodné zveřejnit dosavadní zkušenosti a ulehčit výběr těch nejvhodnějších typů. Omezím se zde na typy, které jsou vhodné jak pro dvacetinky, oříšky létané v hale, tak i pro FLY OFF Schneiderova poháru. Takže doporučený výběr je podle časové osy. Takže nejprve ty předválečné :

Blériot 1911 je velmi vhodný typ, který se dá postavit velmi lehký a to jak dvacetinka, tak i oříšek. Podklady jsou skromější : 3 pohled od Clarke Smyley + 3 fotografie tohoto typu se od sebe v některých maličkostech liší.
Borel 1912 je velmi vhodný typ, dá se postavit velmi lehký. Zdá se, že je to vhodný typ především jako oříšek do haly, ale pozor Petr Mikulášek ve velké konkurenci vyhrál hned první soutěž FLY OFF !!! Podkladů je dost
Blériot 1912 je také velmi vhodný typ, který se dá postavit velmi lehký a to jak dvacetinka, tak i oříšek. Podkladů je dost. Bylo by dobré, pokud by nám Toník Křižka poslal fotku a zkušenosti se zalétáváním svého nového oříška.
Voisin Canard 1912, tato dvouplošná kachna byla stavěna jako oříšek i pistácio, teoreticky může dosahovat extrémně dlouhých časů ve velké hale, kde nevadí, že ráda létá ve tvaru vodorovné osmičky, což je typické pro typy kachna s tlačnou vrtulí. Podkladů je dost.
R.E.P hydro 1912-1913 je mimořádně vhodný typ u něhož plováky neomezují průměr vrtule, takže jako oříšek může dosahovat velmi vysoké výkony. Petrův létal v hale časy přes 70s a velmi dobře také na FLY OFF. Dvacetinka mého hoch v kroužku létala moc hezky, ale měla problémy s přistáním na betonu plochy parkoviště před školou. Podklady : fotky ze závodů jak v Belgii, tak v Monaku, třípohled – moje rekonstrukce v knize Schneiderův pohár, mizerný malý 3-pohled na internetu.
Borel Chemet 1913, krásný, velmi vhodný typ jak pro dvacetinku, tak i oříška.V obou případech se jedná o velmi létavý typ jak do haly, tak pro soutěže venku. Moje dvacetinka hned několikrát vyhrála FLY OFF, běžně létala kolem minuty, ale na videu v reportáži Openscale je let mnihem delší. Podklady jsou dobré jak pro verzi s malým, tak i velkým rozpětím.
Garrosův Morane Saulnier 1913, jedná se o mimořádně vhodný typ jak pro oříška (ten létal v Pardubické hale přes 70s), tak i dvacetinku, která létá časy kolem minuty a umí odstartovat bez postrčeni ze stolu, nebo z parket. Podklady jsou perfektní včetně detailní konstrukce kostry.
Deperdussin 1913, Prévotsův vítězný stroj z prvního ročníku, je velmi létavý jako old-timer BV-min, postavený Adamem Jakešem létá výborně časy těsně pod minutu, jeden ročník FLY OOF vyhrál, v dalších se pravidelně umísťuje v popředí. Podkladů je spousta, ale při přesném provedení minimakety oříška, nebo dvacetinky vychází průměr vrtule malý, vzpěrový systém výztuh složitý. Oříšek mé vnučky Marušky létal časy jen do 30s.
Deperdussin 1914, Prévotsův vylepšený stroj se kterým však soutěž nedolétal. Tento typ je mnohem aerodynamicky čistější než ten z předchozího ročníku, Má vhodné proporce, hezky postavený Kamilem Pitrou měl zbytečně moc prohnutý profil a tím i problémy při zalétávání,tehdy asi úplně stačilo zvětšit plochu VOP 1cm páskem celuloidu a byla by to dobře létající dvacetinka, jenže tuto úpravu Kamil odmítl. Podklady jsou perfektní.
Deperdussin 1914, Prévotsův vylepšený stroj se kterým však soutěž nedolétal. Tento typ je mnohem aerodynamicky čistější než ten z předchozího ročníku, Má vhodné proporce, hezky postavený Kamilem Pitrou měl zbytečně moc prohnutý profil a tím i problémy při zalétávání,tehdy asi úplně stačilo zvětšit plochu VOP 1cm páskem celuloidu a byla by to dobře létající dvacetinka, jenže tuto úpravu Kamil odmítl. Podklady jsou perfektní.
Soptwith Tabloid, krásný malý dvouplošník, vítěz ročníku 1914 musí být postavený velmi lehký, aby mohl létat delší časy. Jako dvacetinku nejprve hezky postavil Dušan Sedlár, ten ji však nikdy pořádně nenatočil, takže časy kolem 30s, podobně létala i moc hezká, těžší dvacetinka Toníka Křižky a to jí v jednom ročníku FLY OFF stačilo k vítězství. Dušan Sedlár postavil tento typ i jako oříška, asi nikdy s ním nesoutěžil a brzy skončil u Gašparína. Podklady jsou perfektní.

Soptwith Tabloid, krásný malý dvouplošník, vítěz ročníku 1914 musí být postavený velmi lehký, aby mohl létat delší časy. Jako dvacetinku nejprve hezky postavil Dušan Sedlár, ten ji však nikdy pořádně nenatočil, takže časy kolem 30s, podobně létala i moc hezká, těžší dvacetinka Toníka Křižky a to jí v jednom ročníku FLY OFF stačilo k vítězství. Dušan Sedlár postavil tento typ i jako oříška, asi nikdy s ním nesoutěžil a brzy skončil u Gašparína. Podklady jsou perfektní.

[Lubomir Koutny]

První poválečný ročník Schneiderova poháru skončil jako naprosté fiasko, utopené v mlze, jediný výborný italský pilot Janello se skvělým letounem Savoia S.13, což byl létající člun, odlétal všechny okruhy celé soutěže. Vzácný smysl angličanů pro FAIR PLAY jej pak diskvalifikoval, pro údajné minutí jednoho pylonu NO CONTEST!!! Tento nádherný létajíící člun jsem stavěl jako oříšek a vítězil v mnoha soutěžích. Nejlepší letový výkon byl při Interscale 64 s ve 12 m vysoké hale v Prostějově. Michal Králík stavěl také jako pistácio a létal kolem 40s. Podklady jsou perfektní.

Sopwith RAINBOW 1919-23, nádherný plovákový dvouplošník, stavěl jsem jej před třiceti roky jako dost těžkého oříška (letová 18g), létá v 8,5 m vysoké hale nádraží Královo Pole až 56s a používal jsem jej jako stend pro testování různých várek gumy, venku uměl kolem 60s. Jako hezká dvacetinka vinou relativně malé vrtuli létá časy kolm půl minuty. Jitka Doležel postavil tento typ jako nádherné pistácio i oříšek, ten při podobné váze jako můj starý létá v hale téměř stejné časy, při soutěži FLY OFF patřil k favoritům, ale nešťastnou náhodou byl hned pi prvním startu taranován P.1 Dušana Garby. Podklady jsou perfektní

Fairey IIIA 1919, zajímavý typ s velmi dlouhým trupem jsem stavěl jako pěkné pistácio, vinou dost tlustého profilu a vyšší váze byly letové výkony slabé, do půl minuty. Proto jsem jej daroval jedné známé, jako ozdobu v obýváku, Ta po nějakém roce hadrou htěla utřít usedlý prach a model zničila. Tento typ jako nádherné pistácio také postavil Jirka Doležel ,letové výkony neznám. Podklady jsou perfektní.

Avro 539 1919, velmi vhodný typ nejprve stavěný jako oříšek Petrem Mikuláškem, letové výkony si nepamatuji, nyní naprosto perfektní postavený Jirkou Doleželem, výkony zatím neznám. Podklady jsou perfektní

Supermarine Sea Lion 1919-1923 byl rovněž létající člun s dobrými naultickými vlastnostmi ale pro minimaketáře s velmi členitým trupem, takže by bylo obtížné jej dokonale postavit, vyšel by asi velmi těžký. Podklady jsou perfektní.

Následující tři ročníky 192-1922 se konaly v Itálili. Dva z nich vyhráli domácí s upravenými sériovými vojenskými letouny. Velmi úspěšný byl především létající člun Macchi M.7, tento podle mého plánku výborně postavil jako oříšek Michal Králík a dokázal jej naladit na neuvěřitelných 80s.
Další zajímavý typ modelářsky vhodný byla Savoia S. 21, která v čak z důvodů nemoci pilota v soutěži neletěla. Jakp pistácio si ji postavil Michal Králík.

V literatuře se objevuje 3-pohled velmi pěkného Nieuporta Sesquiplane 1920 na plovácích. Není známa jediná fotka a je otázka, zda vůbec tento letoun na plovácích byl posazen na vodu a letěl. Takže jen projekt, velmi vhodný pro FLY OFF Schneiderova poháru, který jsem si postavil jako oříška a on velmi stabilně hezky létá.

Asi nejvýkonějším typem pro FLY OFF je bezesporu Pena P-1, Bohužel existuje jen 3-pohled popis a fotka od Clarka Smileye, která je však asi upravenou z pozdělšího P.7, Letonúdajně spadl při manipilaci z jeřábu v přístavu v Terstu. Model Dušana Garby naplno natočený by měl letět kolem 80s.

Asi nejkrásnějším letounem z tohoto období je jeden půlplošný létající člun Savoia S. 51. To měl být jasný vítěz ročníku 1922.ale nebyl, odlepená bandáž vrtule znemožnila letět na plný výkon a Sea Lion byl o něco málo rychlejší. Vše si pak tento letoun vynahradil ustanovením nového světového rychlostního rekordu hydroplánů 300 km/h. Oříška tohoto typu jsem si postavil, malá vrtule snižovala výkon tak, že létal v nízké hale asi 50 s. Ovšem ve 20m vysoké hale, když se mi podařilo najít výborný svazek z gumy Pirelli Alfa romeo a natočit jej na doraz, tak časoměřiči zapsali neuvěřitelných 71 s. Podklady jsou výborné.

V r. 1923 v Coves byli favority Američané s malými plovákovými letouny Curtiss CR-3, tento typ má malé VOP a tak není modelářsky vhodný, To Navy Wright-2 se třílistou vrtulí a obrovskými kormidly se jeví jako velmi vhodný pro stavbu minimakety i když má složitější vzpěrový systém, podklady jsou výborné.

Britský Blackburn Pellet i francouzké letouny CAMS nejsou vhodné pro minimakety se špičkovýli letovými výkony. I ldyž jejich dokumentace je výborná.

Ročníky 1925 a 1926 se konaly v USA, zatím co ten první ročník byl poznamenán havárií favorizovaného držitele světového rychlostního rekordu Supermarine S.4, plovákového středokřídlého letounu mimořádně čistých tvarů a bez jakýchkoliv výztuh. Tento letounjsem nejprve stavěl jako dvacetinku, která výborně létala (v soutěži 70 s, , ale v exibici pro australského delegáta FAI dvouminutové lety v termice). Letoun má velmi malou VOP, a tuto je nutné o 20 % zvětšit. Jako oříšek létaný Jánem Kuchtou patří k favoritům, na plno natočený umí 80 s podklady jsou perfektní

Jasným vítězemr.1925 byl Doolitle s krásným dvouplošným plovákovým letounem Curtiss R3C-2. Letoun má opravdu velká kormidla, velkou plochu křídla, i může mít velkou vrtuli což i při vyšší váze minimakety zaručuje dobré stabilní vysoké výkony. To potvrdil Tonda Alfery se svým vítězstvím ve FLY OFF. Podklady jsou perfektní

Ročník 1926 měl být jen potvrzením vylepšených letounů Curtiss, jenže vinou chyb pilotů vše dopadlo jinak, vítězství si odnesl hezký plovákový dolnoplošník Macchi M.39 s dráty vyztuženým křídlem, což byla koncepce, která vydržela u vítězných typů až do posledního ročníku. M.39 jsem si postavil jajko oříška a ve velké hale v Pardubicích létal přes 70s. Podklady jsou perfektní.

[Lubomir Koutny]

Zajímavé byly německé projekty, v r. 1924 Dornierúv hezký plovákový letoun byl testován jako dřevěný model v aerodynamickém tunelu, existuje fotka a třípohled, pak v roce 1927 moc pěkný projekt He-11 (existuje třípohled) ten jsem postavil jako oříška. V roce 1928 pak to byl tandemový Dornierův katamaran, dostí podobný jako Savoia S. 65.
Ročník 1927 se konal v Itálili v Benátkách. Italové vylepšili své letouny, zvýšili výkon motoru, zmenšili plováky a velikost kormidel, nový typ byl označen jako M.52 a měl větší šíp křídla s menší plochou. Poruchy motorů způsobily vyřazení ze soutěže. Tento typ se mi zdá pro stavbu minimakety méně vhodný než starší M.39.
Britové přišli se zcela novým letounem Supermarine S.5, který byl menší než italský M.52, jeho moto rtřířadý Napier Lion měl sice o cca 130 h.p. nižší výkon než italský motor, ale byl spolehlivý a závod vítězně dokončil. S.5 je velmi vhodný typ pro stavbu minimakety.
Dalším britským letounem byl dvouplošník Gloster IV, a jeho motor byl ještě o cca 25 h.p. vyšší než u S.5. Asi se jednalo o vůbec nejrychlejší plovákový dvouplošník na světě. Závod však musel přerušit pro vibrace vrtule způsobené naprasklým hřídelem. Je to velmi zajímavý typ, ale pro stavbu minimakety velmi složitý a neslibuje velké letové výkony.
Třetím britským zástupcem v soutěži byl Short-BristoWw Crusader poháněný hvězdicovým motorem, křídlo krásných eliptických tvarů. Poměrně malé plováky a celkově elegantní designe. To vše přišlo v niveč vinou mechaniků, kteří opačně zapojili ovládání křidélek a letoun byl hned po startu zničen. Tento typ si jistě zaslouží postavit jako oříšek, nebo dvacetinka. Já jsem si pokusně postavil jen malinké pistácio z pěnového polystyrenu.
Ročník 1929 se konal v Anglii a domácí mimo starší Supermarine S.5 a nový vítězný Supermarine S.6 (ten není pro stavbu minimakety příliš vhodný), postavili tvarově nádherný Gloster VI, který se později na krátkou dobu stal držitelem světového rychlostního rekordu. Tento typ je mimořádně vhodný pro stavbu minimakety. Před 40 ti roky jsem jej postavil jako moc hezkého oříška a ten v nízké hale v Hradci Králové létal časy kolem 45 s.
Velice zajímavé letouny pro tento ročník připravovali Italové. Mimo starší rekordní M.52R, to byl a nová krásná Macchi M.67 (tento typ byl stavěn jako oříšek 4x, Petr Mikulášek v ůzké 12m vysoké hale v Pardubicích dokázal po startu ze země letět 64s. Jeho minimaketa byla velmi lehká, další tři mnohem těžší exempláře zdaleka tak hezky nelétaly, Zajímavý by tento typ byl i jako dvacetinka. Podklady jsou naprosto perfektní a popis ze stavby oříška zde najdete na jiném samostatném vlákně.
Tandemová dvoumotorová Savoia S. 65 měla problémy s tuhostí konstrukce a do závodu neasáhla. Jako oříška ji krásně postavil Jirka Doležel. Letové výkony byly kolem 30s.
Maličký FIAT C-29 nebyl do soutěže přihlášený, ale jako minimaketa by to byl zajímavý typ.
Macchi M.72 byla na počátku svého vývoje pronásledována problémy s karburací a vynechávání motoru, ale měl to být velký příslib pro budoucnost.
Geniální konstruktér Pegna připravoval svůj revoluční typ P.7, ale byly problémy při startu z vody, přenášení výkonu z lodního šroubu na vrtuli nebylo dobře zvládnuto a letoun se nezvedl do vzduchu. To jeho RC maketa s přebytkem motorového výkonu to zvládá perfektně. Podle našich pravidel může tato minimaketa soutěžit pouze ve FLY OFF Schneiderova poháru. Pokud si pamatuji, tak jako oříšek – dvacetinka byla postavena 3x a vždy výborně létala, já mám tento typ jako pistácio.
Z předchozího období existuje hned několik jeho projektů rychlostních speciálů, některé jsou velmi revoluční a byly by zajímavým zpestřením FLY OFF, pak jsou to i realizované plovákové letouny, některé z nich byly dodány armádě.
Ve Francii byly připravovány rychlostní speciály, asi nejhezčí byl Bernard H.V. 120, byl postaven a létal jak původně s dvoulistou, pak s třílistou a nakonec se čtyřlistou vrtulí. Podklady jsou perfektní a tento typ je velmi vhodný jak pro stavbu dvacetinky, tak i oříška. Firma Nieuport postavila plovákové letouny 450 a 650. Pro nedostatek času a smrtelné havárie se však Francouzi vlastní soutěže v r,1929 nezúčastnili.
V USA jak armádní letectvo, tak i NAVY ztratily o účast v soutěži zájem, takže pouze moc hezký plovákový středoplošník American Mercury konstruktéra Williamse byl postaven a testován. Bohužel letová váha byla oproti projektu o 200 kg vyšší a pro zkoušky byl dodán motor s výkonem jen 1200 h.p. oproti projektovaným 1500 h.p. Výsledkem pak bylo, že po startu přehřátý motor začal ztrácet výkon a bylo nutné přistát. Když konečně přišel ten správný motor, byl namontován a letoun naloděn k přepravě do Anglie, tak během cesty došlo k poškození letounu a NAVY neposkytla pomoc, takže vlastní soutěže se nezúčastnil. Existují perfektní podklady, třípohledy, spousta fotek a barevné malůvky i na intenetu. Tento typ je mimořádně vhodný, má velkou plochu křídla i kormidel, umožňuje použít vrtuli velkého průměru, což dává předpoklady k dobré stabilitě a mimořádným výkonům. Postavil jsem dva oříšky tohoto typu. Ten první s letovou váhou asi 14g létal báječně, bohužel skončil ve vrcholu třešně ve výšce asi 15m a nešel sundat. Druhý mi vyšel těžší, letová 18g a byl rychlejší, méně stabilní, často při tvrdším přistání docházelo k distorzi plovákových vzpěr, což mne iritovalo natolik, že skončil v popelnici.
Pro ročník 1931 britská vláda neuvolnila prostředky pro stavbu nových speciálů, nakonec to byl sponzorský dar lady Houstonové 100 000 liber. Který umožnil pokračovat ve vývoji nové verze Supermarine S.6B, která měla především nový motor se zvýšeným výkonem, větší zásobu paliva a prodloužený trup. Také výkon motoru u Glostera VI byl podstatně zvýšený.
V Itálii pokračovaly práce na zvýšení spolehlivosti motoru u Macchi M.72, který mohl podávat fantastický výkon a letoun by byl favoritem soutěže. Podklady jsou naprosto perfektní a popis ze stavby oříška zde najdete na jiném samostatném vlákně. Bylo postaveno celkem 5 těchto letounů, které se od sebe lišily v drobných detailech (materiál plováků, tvar kormidel). Smrtelná havárie jejich nejlepšího pilota vedla k žádosti odsunu termínu soutěže asi o měsíc, aby se Italové mohli připravit. Angličané však žádost odmítli, závod absolvoval jediný jejich letoun Supermarine S.6 B A jako vítěz (a zároveň i poslední), umožnil získat trofej po třech po sobě následujících vítězství do trvalého vlastnictví.
V Americe vznikl US Project 1930 Desing concept Naval Aircraft Factory krásného plovákového racera bez výztužných drátů, jen se vzpěrovým systémem, existuje hezký 3- pohled a popis pravděpodobných barev (modrý trup a kormidla, žlutá křídla). Mohla by to být vynikající minimaketa pro FLY OFF.
Ve Francii se věnovaly velké prostředky pro vývoj a stavbu jak nových velmi výkonných motorů, tak i nových letounů.U firmy Bernard byly postaveny nádherné prototypy Bernard HV 220 a HV 230, ale ty nedostaly v čas nové motory. Na oba letouny jsou perfektní podklady. Dvacetimku HV 220 jsem postavil ata zvítězila hned v několika ročnících FLY OFF S.P. Jediná firma Dewoitine dostala nový motor Radium a její HD 410 dosáhl rychlosti 600 km/h. Na tento typ jsou dobré podklady. Dvoumotorový létající člun Bernard bimotor zůstal v projektu. Tento typ si jako oříška kdysi postavil Petr Dolejšek, létal stabilně, ale jen krátké časy, protože obrátky z jedonoho krátkého svazku se odvíjely z onou stran. Loni jsem si postavil jen malý stínový koncept tohoto projektu a vyzkoušel pohon dvěma dlouhými svazky šikmo vedenými po obou stranách. Tento systém perfektně funguje a model nádherně létá. Takže je zde možnost postavit zajímavou minimaketu pro FLY OFF.

Na závěr bych rád zdůraznil, že celá historie letectví je zároveň zápasem o minimální váhu při dostatešné pevnosti, Toto pro minimakety s gumovým pohonem platí dvojnásob. Tedy pro dobrou stabilitu a mimořádné výkony je nutné naopřed vybrat vhodný typ ( k tomu může velmi přispět tento článek), pak jej postavit lehký, pevný a rovný, při rozumném plošném zatížení. Těžký model nejen , že nebude dosahovat velkých výkonú, ale také bude mít velké problémy se stabilitou.
U předválečných typů z pionýrských let je snadné u jednoduché konstrukci dosáhhnout letovou váhu oříška do 8g a ten bude hezky létat i v menší hale. Venuku při FLY OFFjen pokud bude klidné počasí. Naopak typy z posledních ročníků jsou náročnější na stavbu a jen stěží se u oříška dostanete na letovou váhu kolem 12 g, takže minimaketa má vyšší rychlost, lepší pronikavost a snese i slabší větřík, ovšem jako oříšek se vám vejde jen do větších hal.