Macchi M.72 jako minimaketa s gumovým pohonem

[Lubomir Koutny]

Minimaketa M.72 - koncept
Hydroplán M.72 původně určený pro poslední ročníky soutěže Schneiderův pohár byl postaven v pěti exemplářích, soutěže se nezúčastnil, jednak proto, že dlouho přetrvávaly problémy s karburací, způsobující chvilkové vypadávání chodu motoru a mající za následek smrtelnou havárii nejlepšího italského pilota, ale také proto, že Angličané odmítli italský požadavek o posunutí soutěže o nějaký týden a nesportovně soutěž vyhráli sami, když závod odlétli s jediným letounem Supermarine S.6B. Nicméně později pomohli Italům odstranit uvedené problémy, připravit speciální palivo a tak umožnit v r. 1934 dvojnásobné překonání absolutního světového rychlostního rekordu. Ten druhý 709 km/h pak platí dodnes, jako nepřekonaný rychlostní rekord hydroplánů s pístovým motorem. Tento výkon byl dosažen především díky obrovskému výkonu zdvojeného motoru 3400 h.p. pohánějícího protiběžné vrtule, které odstranily reakční i gyroskopické momenty, usnadnily pilotáž a umožnily zmenšit plováky na minimum.
Modelářské zvládnutí tohoto typu s protiběžnými vrtulemi není u minimakety s gumovým pohonem snadné. Zatím první známý pokus mladého studenta Pavla Stráníka neuspěl hlavně nezajištěním celého systému, takže ten celý i s trubkou obsahující svazek hned po startu samostatné daleko vylétl od vlastního modelu. Tehdy asi stačilo zajistit hlavici špendlíkem do čelní přepážky, což Pavel hned neprovedl a není mi známo, zda to udělal později a jak tento zajímavý oříšek skončil. V současné době kontravirové karantény a hnusného počasí jsem se věnoval především oříškům pro FLY OFF Schneiderova poháru a tak mimo již starší M.39, přibyl nový M.67 a nyní i velká výzva M.72. Váhal jsem zda postavit dvacetinku, která by umožňovala použít převodovku se třemi čelními ozubenými koly a tím i natáčení obou svazků současně dvoumetličkovým šlehačem s počítadlem, nebo oříška, kam se sotva vejde převodovka se dvěma čelními ozubenými koly, svazky budou poměrně blízko nad sebou a každý musí být natáčený zvlášť, pokud neseženu nějaké natáčedlo se stejným smyslem otáčení obou tyček. Od použití převodovky Jirky Doležela,kteá je výhodná, tím, že používá pouze jeden silnější svazek mne odradila jednak její podstatně vyšší váha a také stavební délka a také poněkud zadrhávající funkce.. Takže jsem použil 40 let starou velmi primitivní převodovku s pastorky z elektroměru, která váží jen 1,7g a létala v první dvacetince Payen Pa 112. Bylo rozhodnuto a nejprve jsem zkusil vyrobit protiběžné vrtule s hlavicí a převodovkou. Nebylo snadné vše umístit do přídě oříška M.72.
Stavba oříška začala již před tím prostudováním podkladů, ty se v některých detailech jednotlivých letounů i tvůrců výkresů v různé literatuře lišily (především šlo o tvar SOP a VOP). To, co považuji za nejvěrnější přikládám jako nový podklad. Stavba kostry byla bezproblémová. Problémem však byl potah, po zkušenostech s plyspanem u M.67 a problémy s vypínáním potahu na křídlech, kdy v inkoustové tiskárně žlutý papír potištěný byl nepodajný a choval se jako plechový a venku ve vlhu se přes několikeré lakování hnusně krabatí, jsem se rozhodl použít tenký modelspan. Program rolety pro tisk, který jsem dostal od Standy Černého jsem chtěl upravit tak, aby čáry byly dále od sebe a tisk byl méně tučný. Přestože je ten program v excelu tak se mi to nepovedlo a nedařilo se to ani vnučce Marušce. V JASYKU mi vše vyřešila ochotná pracovnice na jejím PC programem v Coralu, jenže tím můj PC vybavený není, takže ona mi to přeposlala v JPG a ještě i vytiskla na bílý papír. Doma nastal problém : méně tučné černé, či spíše šedivé tony moje tiskárna HP 205 tvoří z barevné cartriže a ta moje je zaschlá a tiskárna to odmítala tisknout. Náhradním řešením bylo dát ten potisk na bílém papíře do tiskárny a jen kopírovat na žlutý modelspan. Povedlo se i když tisk je trošku tmavší, než jsem si představoval. Potahování červeným modelspanen a žlutým s povrchovým chlazením, které je mnoha místech bylo složité a zjišťuji, že po tisku v inkoustovce e i starý dobrý modelspan stává dost plechovým a pak se špatně vypíná. Proto doporučuji křídlo a kormidla potáhnout nejtenším kondenzátorákem, stříkat humbrolkami, agamou, nebo rebelkami a povrchové chlazení řešit buď stříkáním přes šablonu, nebo obtisky, ono to také vyjde lehčí. Příjemným překvapením pak bylo, že zcela hotový oříšek beze svazků váží jen 11g. Kompletace a zhotovení výpletu bylo díky přípravku – montážnímu truhlíku snadné. Horší je, že takto prázdný oříšek má těžiště v 12% hloubky křídla, je tedy po čertech těžký na nos. Ani po dovářením v těžišti svazků 3g se toto neposunulo tam, kam patří, po vyřešil až modelářský špendlík zabodnutý do konce SOP. Takže letová by mohla být asi 15g.
Červík začal vrtat v hlavě, co tak se vrátit k původnímu řešení – jednoduchý kontraprop s balzovou trubkou, bez převodovky. Výsledkem by mohla být úspora cca 2, 5g tedy za převodovku, část gumy a ten špendlík. Jenže jak dostat natočený svazek (původní délka smyčka 370mm. 2.2 g/m) do balzové trubky, která nesmí mít větší vnější průměr než 9 mm? Pak mne napadlo ještě jiné řešení : Kontraprop chudého muže. Ten bude také na jeden svazek, bez trubky a převodovky (tedy pokud za ni nebudeme považovat minimální třícípou drátěnou hvězdu s korálky, nalepenou na pevnou netočící se Al trubičku, nebo silnější injekční trubičku, to mezi dvěma mezikružími z překližky 0,5 mm, polepenými napjatou gumou z kondomu. Ony korálky nahradí všechna ta ozubená kolečka, klece atd.

[Jiří Doležel]

Luboši, ty seš fakt nezmar Máš v tomto můj obdiv, pěkný! Obávám se, že s tím kontrapropem do haly to bude jak psal Tonda. Zatím jsem nejdelší let s Pistácio XP-56 Black Bullet zaznamenal kolem 15 sec., ovšem až po tom, co jsem ho blbě hodil, on se přetočil na záda a naprosto stabilně v této poloze letěl dál. Jako dvacka to s termikou umí k minutě. Z toho třecího převodu z korálků bych měl strach, každý let bude jiný, ale když se nudíš..

[Lubomir Koutny]

Jirko, pokud jde o funkci toho třecího převodu, tak to de musí vyzkoušet. PROBLÉM VŠAK JE V TOM, ŽE TO BUDE SKORO HODINÁŘSKÁ PRÁCE A NA TO MOJE RUČIČKY NEJSOU! Průměr kružnice po které se ty korálky budou odvalovat by v tomto případě měl být 10 mm, to já nezvládnu především vyrobit tu tříramenou drátěnou hvědici a její upevnění na Al. trubičku, nebo lépe injekční jehlu s vnitřním průměrem 0,6 mm. Napřed zkusím, jak bude funovat ten kontraprop, co jsem vytvořil, ale je to moc těžké na nos a obsluha při natáčení dvou svazků, každý zvlášť bez pomocníkaještě nemám dořešené... Takže je možné, že nakonec to bude létat s obyčejnou čtyřlistou vrtulí bez kontrapropu. Inu ber to opravdu jako koncept pro vyzkoušení možností, tedy žádný soutěžní model. Ono jetaké otázkou, kdy nás covid vůbec pustí do haly.

[Jiří Doležel]

Když už, tak bych na to použil střední část axiálního ložiska, trubičkami vyvložkoval průměr pro hřídelku A JE TO.

[Curtiss]

Stačílo by asi použít i kotouček z překližky a po obvodě dirky podle použitých kuliček. Akorát by se muselo nějak zajistit, aby se ty vrtule vůči sobě nemohli posouvat, aby ty kuličky nevypadly.

[Lubomir Koutny]

Toto se mi zdá jako nejelegantnější řešení, akorát s\ myslím, že stačí jen tři kuličky (tři body určují rovinu), ten kroužek (klec) by měl být z hliníku, jako kdysi ložiska ve Svazarmu a mít otvor přesně na hliníkovou trubičku a na ni bude napevno přilepený, jen kdo mi to vyrobí s vnějším průměrem 10 mm.
Také nevím, zda koeficient tření je větší nezi sklem a gumou, nebo ocelí a gumou?

[Lubomir Koutny]

V poštovní schránce jsem objevil obálku s adresou Luboš. V ní pak malinký sáček s perfektním axiálním ložiskem, které Jirka již vyfotil se svou rukou a všichni zde můžeme vidět. Jirko moc děkuji, ale budu ti to muset vrátit. To ložisko má dost velkou díru, tedy muselo by se vyfutrovat, což je operace na kterou nejsem vybavený, malý soustruh opravdu nemám. Také se bojím, že při použití oněch ocelových podložek - součást ložiska by ty kuličky větší moment třením nemohly přenášet, klouzaly by.
Takže zatím jsem udělal novou hlavici a pevnou štyřlistou vrtuli a zkusím, jak bude oříšek M.72 s ní létat. Také jsem udělal novou VOP zvětšenou o 10%, protože s maketovou bez vrtule, dovážovaný modelářskými špendlíky s těžištěn v 35% odmítal letět a šel po nose dolů, klouzat začal, až když těžiště bylo v 65%, což by nešlo v motorovém letu.
Nyní je prázdná váha 10g a letová s gumou svazek l = 420 smyčka 2x 3,4 g/m cca 13 g.

[Jiří Doležel]

Střední část ložiska není problém vyfutrovat např. pomocí vhodné vypsané náplně do propisky a dále pak injekční jehlou, soustruh k tomu opravdu není třeba. S těmi původními ocelovými čely by to opravdu nefungovalo, držel bych se gumových, jak si navrhoval. Pokud ho nevyužiješ, nechej si ho na další projekty nebo třeba na P-30 nebo BV-1

[Lubomir Koutny]

Tak jsem zkusil udělat detail toho ptřecího převodu se třemi skleněnými korálky. První pokus, kdy na malém překližkovém kroužku jsou nalepeny 3 ocelové dráty 0,5 mm , na nich ony korálky a proti vypadnutí jsou konce těch drátů zahnuté se moc nepovedl. Takže druhé řešení: v dělící rovině kruhový terč o průměru 15 mm, v ose zalepená injekční jehla, v ní bude osa z ocelového drátu 5 mm pro přední vrtuli, po 120° na okrajích terče z překližky 0,6 mm vyvrtané kruhové otvory 2,5mm a v nich kulové korálky o průměru 2mm, navlečené na oskách z uhlíku, které jsou uprostře nalepené na tom terču. Více asi ukáže fotka. Pokud budu pokračovat, pak asi místo zajištění tření korálků s čely obou vrtulí napjatým kondomem, polepím ta čela velmi jemným smirkovým papírem. Uvidíme zda to tak bude fungovat. Samozřejmě, že hodinář by vše řešil profesionálně, místo korálků by tam byly maličké ozubené pastorky a ty běhaly mezi oubeným mezikružím na obou čelech vrtule.

[Lubomir Koutny]

Tak jsem provedl několik letových zkoušek se čtyřlistou vrtulí. Nejprve se svazkem 2x 3,2 g/m o délce 420 mm, model byl vyloženě těžký na zadek a velmi těžko seřiditelný. Kratší svazek o délce 360 mm sice posunul těžiště do správné polohy, ale seřízení bylo dále velmi náročné. Na menší natočené obrátky ( cca 250) model docela slušně letěl a hezky přistál. Již 400 otáček přineslo komplikace, z počátku hezký let, ale po 20m se model natáhl, pověsil za vrtuli a dělal lomcovák, přistál jako vrtulník na kormidlech. Po natlačení VOP to naopak byla klesavá levá zatáčka, přistání, asi 3 m pojíždění po sněhu a hezké odstartování po něm pak asi 20m hezký let s parádním přistáním. Po srovnání SOP a natočení 400 otáček následoval krásný rovný stoupavý let, bohužel ten skončil na zdi panelák ve výšce asi 5 m a pád dolů na zmrzlou zem. Bohužel došlo k distorzi vzpěrového systému a nepříjemná oprava až doma.
Dva dny jsem si hrál s novou hlavicí a contrapropem s třecím systémem. Bohužel ale nedaří se mi pořádně napevno zalepit injekční jehlu do hlavice vteřinovým lepidlem, aniž bych tím znečistil axiální teflonovou podložku mezi hlavici a druhou vrtulí. Celé je to na heslo, opravdu hezky to fungovalo jen chvíli, pak se zalepení té injekční jehly znovu utrhlo.
Myslím, že spolehlivě by to fungovalo, pokud místo těch korálků tam byly tři malé ozubené pastorky o průměru roztečné kružnice cca 2mm a ty zabíraly do uzubeného plechového hřebenu stočeného do kružnice o průměru max 12 mm. To by snad zvládl hodinář, ale ne já bez potřebného vybavení a se stále se zhoršujícím zrakem.
Vůbec se mi potvrdilo, že M.72 s cotrapropem je u velikost minimakety M-oř problém, podstatně lépe pak vše vychází u dvacetinky.

[Lubomir Koutny]

Pořádně zalepit tu injekční jehlu v hlavici se mi po demontáži podařilo. Takže na stole třecí převodovka fungovala. Na plácku let na malé otáčky byl hezký, mnohem stabilnější než se čtyřlistkou. Na větší obrátky však nevydrželo slepení kruhového terče z překližky 0,6 mm držící korálky s injekční jehlou, takže zadní vrtule přestala být poháněná a jen se volně protáčela a také jistě brzdila. Ano vteřiňák není schopný zajistit pevnost spoje tak maličké plochy. To potvrdily další pokusy doma o opravy včetně celkové demontáže a znovu montáže. možná by pomohlo místo oné injekční jehly použít hliníkovou trubičku většího průměru. To bude asi poslední pokus o oživení tohoto systému.

[Lubomir Koutny]

Dnes ráno v 9h bylo bezvětří, slunečno, kolem nuly. Vzal jsem tedy oříška M.72 s třecí převodovkou kontrapropu a šel zkoušet na svůj plácek. Klouzavý let byl v pořádku, nesrovnatelně lepší, než se čtyřlistkou. Natočil jsem něco přes 200 otáček, převodovka fungovala tak, že se zdálo vše OK, prodloužený kluz, snad zbytečmě krátký. Točím tedy 400 otáček, převodovka nějak funguje, ale zdá se mi, že zadní vrtule se v protisměru oproti té přední točí pomaleji, nicméně startuji a let nestojí za nic model vůbec nestoupá, to se nezlepšilo ani při 500 otáček, zbytek který zůstal v gumě byl větší než polovina natičených otáček. JE JASNÉ, ŽE ÚČINNOST JE MENŠÍ NEŽ 50%, TAKŽE ZADNÍ VRTULE JE JEN BRZDA, TUDY CESTA NEVEDE! Pokud tento přední převod nebude vyroben s ozubenými pastorky a kruhovými hřebeny, což je hodinářská práce, pakjsou pokusy s tímto převodem ztrátou času.