Nejbližší akce

05.08.2017

Podpolianský zlet historických modelov - 9. majstrovstvá SR voľných modelov

09.09.2017

Minimaketářské nebe v Trnávce 2017

16.09.2017

Memoriál Rudolfa Drnce 2017

Křídování potahu minimaket

Obr.1: S.E.5 - kostra připravená k potahování

Obr.1: S.E.5

Obr.2: Materiál na křídování

Obr.2: Materiál

Obr.3: Pigment z oxydu železa

Obr.3: Pigment

Obr.4: Papír prosycený křídou

Obr.4: Prosycený papír

Obr.5: Odstranění přebytečné křídy přes sítko

Obr.5: Odstranění přebytků

Obr.6: Roztírání na skle

Obr.6: Roztírání na skle

Obr.7: Přilakování potahu

Obr.7: Přilakování potahu

Obr.8: První výsledek

Obr.8: První výsledek

Obr.9: Přilakování horní části potahu

Obr.9: Horní část potahu

Obr.10: Potažený model

Obr.10: Potažený model

Obr.11: DH-80 - aluminiový pigment v laku

Obr.11: Alu pigment v laku

Návod na zajímavou metodu barvení potahu u halových maket F4F jsem nalezl na stránkách Mika Stuarta (http://www.ffscale.co.uk/cp6.htm) a rozhodl jsem se ji vyzkoušet. Hlavní její výhodou je naprosto maketový vzhled potahu pro letadla potažená plátnem (a mírně ošuntělá do matova), například pro celou první světovou válku. Váha je přijatelná, srovnatelná s barvením vodovkou, ovšem při nesrovnatelně vyšší kryvosti. Je ovšem méně vhodná pro lesklá moderní letadla (ale jen stříkání lesklou Humbrolkou je výrazně lepší - ale také těžší) Různost odstínu na rozdílných materiálech působí spíše autenticky a dá se eliminovat větším množstvím pigmentu.

Rozhodl jsem se touto metodou potáhnout peanut prototypu stíhačky S.E.5 (obr.1). K dispozici mám velmi kvalitní anglický papír StarSpan (10g/m2), na kterém jsem si předem vše vyzkoušel, křídu přijímá dobře a vydrží i hrubší zacházení, odzkoušen je též Modelspan, lesklé papíry jsou nevhodné.

Křída

Suchých kříd existuje několik značek a v zásadě se liší množstvím pigmentu oproti plnidlu a plavené křídě a kvalitou pigmentu. Pozor, velmi podobně vypadají i olejové křídy, ty nechceme! Na našem trhu jsou nejlevnější křídy Koh-i-noor (8,- Kč za kus), mají méně pigmentu, špatně se roztloukají - prášek není tak jemný, hůře roztírají a rozpouští v laku či vodě, vhodné jsou na pokusy s odstínem; nejdražší a nejlepší jsou pak Schmincke (75,-Kč za kus), prodávají se ve 400 odstínech a existuje k nim i bohatý a přesný vzorník s naznačením odstínů při přidávání běloby či černě. Zvolil jsem zlatou střední cestu: italské Ferrario a poté, co jsem se ujistil o odstínech, jsem koupil i čistý pigment oxidu železa - žlutý okr (vše viz obr.2).

Odstín je totiž největší problém - kdo by například řekl, že žlutý okr se změní po nalakování v přesný odstín hnědozelené britských letadel? Věděl jsem již po odzkoušení, že po nalakování velmi radikálně barva ztmavne - největší rozdíly jsou při tom ve středu barevného spektra. Bílá barva nebo slonová kost - rovněž tak černá a velmi tmavá hnědá - nás nepřekvapí, ale z pistáciové se stane tmavá olivová a to vše je ještě ovlivněno barvou potahového papíru! Já jsem spodek S.E.5-ky nechal v "barvě plátna": bílý StarSpan jsem obarvil v čaji. Po neúspěšném chytání odstínu, a že rady v modelářských krámcích jsou opravdu dost bezesměrné, jsem vsadil na autentičnost a namíchal barvu přesně dle popisu prvoválečné P.C.10. Ono jich existuje víc, ale já jsem zvolil ten z publikace S.E.5a in Action: žlutý okr s trochou kostní černé. A konečně! V laku se barva změnila přesně na tu, kterou jsem znal z barevných obrázků anglických letadel. (Myslím tím asi 50% všech obrázků, dalších 50% jsou nesmyslně tmavozelené až černé, anebo zas travnaté, ale P.C.10 byla především hnědá! Měla lesklý zelený nádech, který se v polních podmínkách ztratil, ikdyž na druhou stranu..., kdo ví.)

Technický postup

Technika nánosu barvy je patrná z obrázků: Nejprve rozemeleme křídu láhví na skle či ve hmoždířku a naneseme na papír (množství se nebojíme - obr.3) a lehce rozetřeme prstem, to samé i z druhé strany; pak ještě promneme mezi prsty z obou stran a zkontrolujeme, zda je všude stejné množství a zda je papír přesycen (obr.4). Takto máme nádherný neprůsvitný povrch, ale extrémně těžký. Proto přes sítko vysavačem z obou stran odstraníme co nejvíce křídy (obr.5) a výsledkem by měl být na první pohled rovnoměrně probarvený papír. Takto si připravíme všechny díly potahu. Pak je jeden po druhém, vždy ten, který potřebujeme, namočíme do vany a opatrně vyndáme "za uši" a přeneseme na sklo; prstem tak dlouho potah roztíráme, až je úplně hladký, též křída se sjednotí na povrchu a nadbytek po luxování se s konečnou platností vymyje mimo papír (obr.6). V návodu StarSpanu je uvedeno, že nejlepší výsledek dosáhneme potahováním za mokra; skutečně to jde, ale chce to odhad pro pevnost konstrukce; po několika zkouškách jsem zvolil kompromis: na vyrovnaný papír na sklo přiložím noviny (jednu, dvě vrstvy) a všude pozorně přitlačím - papír je akorát vlhký a dá se přilakovat lepícím lakem i shora, můžeme tedy rychle natřít obvod potahované kostry, ihned přimáčknout a dousadit a pak teprve přilakovat k jednotlivým částem (např. žebrům křídla) - zbělalé barvy laku se nebojíme (obr.7), po přelakování vypínákem zmizí a máme krásný autentický povrch veterána (obr.8). Budete sami překvapeni, jak pod potahem mizí kostra a přesto proti světlu krásně vynikne. Spodní strana křídel se potahuje stejně, ať již křídovaná či jen barvená čajem; navíc papír vysychá od vody mnohem pomaleji než od laku, a tak je přilakování proklenuté části snadné! (obr.9,10)

Pigment do laku

Zbývá dořešit, jak sjednotit barevně i papírem nepotažené části modelu. Nejlépe tím samým práškem rozpuštěným ve vypínacím laku; zde je vhodné použít co nejkvalitnější křídu, bohatou na pigment, ale na přední části modelu to není tak podstatné, prostě dáme prášku více. Zatím nevyzkoušené je přidání malého množství okrového pigmentu do lakování spodních ploch jako imitaci lakovaného plátna. Vůbec pigment v laku je zajímavá metoda a je vhodné vyzkoušet, jak je to s kryvostí různých pigmentů bez pomoci křídy. Například bílá křída kryje perfektně sama o sobě, kdežto hnědá vodovka téměř vůbec.

Adam Jeník vyzkoušel na svém De Havillandu DH-80 Puss Moth aluminiový pigment do laku a výsledek je fakt krásný (obr.11); uvažujeme tak o propojení a vyzkoušení těchto technik, ale je v tom malý háček: pokud nechcete stříbrnou, bílou, černou nebo jinou základní barvu, zabere míchání a zkoušení odstínů asi 4 x více času, než samotné potažení.

Obě techniky vřele doporučuji k vyzkoušení, zvláště křídování je velmi příjemná umělecká práce.

Autor: Robert Pajas, Foto: Rober Pajas