Nejbližší akce

05.08.2017

Podpolianský zlet historických modelov - 9. majstrovstvá SR voľných modelov

09.09.2017

Minimaketářské nebe v Trnávce 2017

16.09.2017

Memoriál Rudolfa Drnce 2017

Nultý ročník Teplice F4F, 21.7.2007

Týden neskutečných veder s teplotami kolem 37 oC nedával zapomenout název města, kde se bude konat nultý ročník soutěže oříšků a pistácií – Teplice. Aby to na člověka modelářského nebylo příliš tepla najednou, akce se konala na Zimním stadionu. Původní záměr, vyrazit jako redakce MinimaketyCZ kompletní, se bohužel změnil doslova pár hodin před odjezdem a tak na místo samé po ujetí 310km za necelé 3 hodiny se v ochozu stadionu objevila dvoumetrová silueta Ruji se dvěma stativy a plnou brašnou hi-tech výbavy, následovaná siluetou Isima s krabicí od kuřat. Vstup na plochu stadionu však byl z ochozu zamčený a tak po prohlídce Zimního stadionu ze všech 4 světových stran jsme se temnými zákoutími technického zázemí dostali na místo.

Hala zimního stadionu Teplice. Výška 15 metrů, hladký strop. Aktuálně treninková hala reprezentace F1D

Hala v Teplicích

Přivítala nás hala pro oříškáře luxusních rozměrů se zcela polochým stropem, bez obvykle očekávaného průvanu s ideální teplotou jak pro soutěžící tak pro „motory“ oříšků – gumové svazky.

Bodovači hodnotí propracovanost modelu

Bodování oříšků

Po nástupu pod dohledem Adama Jeníka (hlavního organizátora, ředitele soutěže a zapáleného soutěžícího v jedné osobě) probíhaly tréninkové lety, modeláři ladili jak stařičké oříšky z minulého století (předlohy i modely), tak nové brusy dokončené v noci před soutěží. Soutěž proběhla ve třech kategoriích, pistácia (3 modely), oříšky (22 modelů) a navíc byl vyhlášen HydroCup, oříšky létajících člunů a plovákových letounů (4 modely).

V poledne začali svoji nelehkou práci bodovači, ve složení Adam Jeník, Zdeněk Cinert a Ivan Šimoník. Vzhledem k počtu modelů a pečlivé práci trvalo bodování poměrně dlouho, komise již byla na konci bodování zjevně utahaná a příští rok, až bude modelů ještě více, bude muset bodování začít asi dříve. I před odhodlání, neprotahovat bodování, neboť nultý ročník „Teplice F4F“ byl spíše přátelským setkáním, končila komise často v delších disputacích. Modely na stojánce s věkovým rozpětím 23 let(!) byly často i srovnáním technologií – zkuste porovnat lozeng na Albatrosu Roberta Coka, který byl na papírový potah s milimetrovou přesností razítkován anilínkami za pomoci tiskátek vyrobených z brambor a práce zabrala celý týden, s lozengem Fokera DVII, který byl vyroben potiskem na inkoustové tiskárně. Bodování tak zabralo půldruhé hodiny a při absenci stolu a židliček byla i prověřením kloubní pohyblivosti bodovačů.

Na pořádné vyfotografování motorů z dílny Ing. Gašparína by bylo potřeba makroobjektivu. Tady je právě prováděna zkouška jednoho z motorů.

Motor z dílny ing. Gašparína

Během bodování proháněl halou Robert Cok své rádiem řízené pistácio Nieuport XI. Nezbývá se než obdivovat a to nejen model, ale i orientaci pilota při řízení takto malého modelu. V průběhu létání mu dorazila posila, tentokráte oříšek Sopwith Schneider Reinera Gaggla z Gratzu. Oba modely jsou poháněny motory Gašparín, jejichž stále činorodý tvůrce se přijel na soutěž podívat a nešetřil pochvalnými slovy na halu i na snahu skupiny KE-PNUT Team (s frontmanem v podobě Adama Jeníka) obnovit dění na scéně malých maket v ČR. A jak je u Štefana Gašparína i zvykem, přivezl ukázat i nové technické zázraky z jeho dílny. . Technické detaily modelů najdete v popiscích u fotografií.

Po skončení bodování a nezbytném hvizdu organizátora soutěže, již zasedl na svoji židličku bývalý Kladeňák šéfčasoměřič František Mařík z Bečova. Způsobem blízkým tomu, když diváci popohánějí hokejisty začal burcovat soutěžící k boji s jeho stopkami, a modely jeden po druhém začaly brázdit teplý a klidný vzduch teplické haly. Díky prostoru v hale se mohlo trénovat dle libosti a tak červená čára, dělící obvykle jeden hokejový tým od druhého, pomyslně dělila soutěžní a tréningovou část.

Adam Jeník přivezl novotou vonícího Zeppelina CS1 a po počátečním rozpačitém úvodu předváděl velmi pěkné lety. S ohledem na potenciál tohoto modelu, který byl prověřen několikrát nejen u oříšků, ale i v kategorii dvacetinek, není zaletěných 38 sekund v soutěži jistě Adamovým maximem.

Unikátní model na soutěži - vírník Cierva C30 Tomáše Vostradovského

Vírník Cierva C30

Zcela fascinujícím modelem byl vírník Tomáše Vostradovského. Model však nejevil snahu koordinovaně se pohybovat prostorem a čas 2 sekundy jsou pro Tomáše jistě zklamáním z jinak precizně postaveného modelu. I přes vysoké nadhodnocení by však na vítězství bylo potřeba letět 34 sekund a to je pro model podobného typu proklatě dlouhá doba...

Předloha Waterman Gosling láká stavitele k zjednodušování. Ne tak Petra Onemichla, ten model propracoval skutečně vzorně a tak třeba maketa motoru „zastavěná“ v trupu bodovala i u komise. Na statice si tak model odnesl stejnou nadílku, jako třeba Adamův Zeppelin CS1 a protože Adam byl v komisi, nejde zcela jistě o spolčení.

Krabice s nápisem „ČSFR“ v depu jediného brňěnského zástupce dávala tušit, že neukrývá nové soutěžní brusy. Od rozdělení Česka a Slovenska uplynulo 14 let a modely byly ještě o rok, dva starší. Zájem vzbuzoval i přes svoji notnou olétanost a zubožený stav Zlin-Z50M, kterého znal snad každý z knihy Ing. Koutného a časopisu Modelář a otázka: „Je to on?“ byla nad krabicí vyřčena snad 5x. Ano, byl to on. Ač kondenzátorový papír pracuje, model si uchoval nastavení a nemuselo se seřízení vůbec měnit. Za to, že zůstal daleko ve startovním poli vděčí jiné vrtuli a naprosté netrénovanosti pilota. Najít gumu, se kterou by neskončil po nárazu na stropě a nebo nepředváděl vyhlídkové lety v šesti metrech, se prostě nepodařilo. Druhý model, Renard R-31 měl svoji první soutěžní premiéru a stejně jako při záletu v roce 1992 nakonec skončil s uvolněným křídlem.

Viktor Lukáč se svým Chiltonem létal rychle, létal vysoko. K minutě v soutěži chybělo 6 sekund a model na ni určitě má. Další Viktorův kousek, plováková Macchi zatvrzele odmítala létat a k slušnému letovému projevu jí nepomohla ani asistence Roberta Coka při zalétávání. Viktor si tak slušně polétal pouze s Piperem L, kde letem 85 sekund zaznamenal druhý nejlepší čas v soutěži.

Letové časy se po doladění modelů začaly přehupovat přes minutu, maximum dne bylo 93s Fokkera E-III Pavla Formánka, které dosáhl při svém druhém letu. Let vyšel naprosto dokonale, kdy po kontaktu se stropem se model mírně propadl, aby pak znovu nastoupal a po více než minutě a půl přistál spořádaně na plochu. Stačilo to však jen na třetí místo.

Minuta a jedna sekunda letu pověsila pomyslnou stříbrnou medaily na krk Adama Jeníka a pomohl mu k tomu jeho Fokker D.VII vyvedený v barevné kamufláži, kterou jinou technologií než potiskem potahu na inkoustové tiskárně těžko dosáhnout. Takto provedený oříšek je skutečnou pastvou pro oko.

Pomocník není třeba, stůl není třeba, držák není třeba. Vítěz soutěže natáčí svůj model S.E.-5a

Robert Cok při natáčení

Stabilně přesminutových letů dosahoval Robert Cok se stařičkým, ale nádherně zpracovaným dvouplošníkem SE-5A. Vyletanost modelu a zkušenosti se tak proměnily v lakonické: přijel, natočil, zvítězil. Nutno podotknout, že Robert model natáčí sám bez pomocníka, ale také bez jakýchkoliv držáčků a jiných pomůcek. Jako jediný tak svoje depo umístil přímo na plochu. Model si podrží jednou rukou, natáčedlo přišlápne nohou a natáčí. Takto připravenému mu vlastně stačil k vítězství hned první let a tak měl spoustu času, který střídavě dělil mezi předvádění RC minimaket a pomoc ostatním soutěžícím při zalétávání jejich oříšků.

Dva lety ze tří přes minutu zvládnul také Fike E Zdeňka Cinerta. Ale více radosti mu jistě udělal jeho plovákový Blériot, který letem bez mála 40 sekund získal stříbrno v hydrocupu.

Soutěž pistácií byla vyhlášena tak, tak, přeci jenom zvládnout tyto titěrné modely je ještě o poznání těžší než oříšky. Jeníkův Bristol Brownie postavený týden přes soutěží předváděl jankovité lety a umravnit ho bude stát Adama ještě nějaký čas. Fike E je pistáciovou klasikou a v rukou Petra Onemichla se proměnil ve vítězný model. Třetí do mariáše, Bristol Scout Roberta Pajase měl handicap ze statického bodování, ale chuti k létání mu to nebralo.

Jak bylo již zmíněno, byl v rámci soutěže vyhlášen i "Hydrocup" pro hydroplány. První místo pobral Zeppelin CS1 Adama Jeníka, druhý byl Bleriot Zdeňka Cinerta a třetí místo získala Macchi Viktora Lukáče, to díky nadhodnocení, při stejně dlouhém letu jako čtvrté Morane Saulnier od Roberta Pajase.

Naladit oříška k soutěžnímu letu není nic jednoduchého, a tak občas hlavní časoměřič marně vzýval soutěžící ke startu a jindy byla na měření fronta, což v několika případech vedlo ke zvadnutí gumy a zklamání z výsledku. . Vše ale proběhlo v přátelském duchu, protesty nebyly žádné a po dokončení soutěžních letů a bleskovém zpracování ve výpočetním středisku mohl Adam Jeník oznámit výsledky, rozdat ceny a diplomy a ceny pro nejlepší ve třech vyhlášených soutěžích. Bylo hotovo. Akce se podařila, a příští rok bude počet modelů jistě dvojnásobný.

Již v průběhu soutěže došlo po dohodě s Josefem Kubešem, trenérem reprezentace F1D, která v Teplické hale trénuje, k předběžnému naplánovaní dalšího ročníku. To dává možnost zvolit si lepší termín, kterým bude pravděpodobně konec června, kdy led z plochy jej již odstraněn, hala rozumně prohřátá a snad i méně modelářů na dovolené. Opět by mělo jít o samostatnou soutěž věnovanou pouze minimaketám. Oficiální vyhlášení dalšího, tentokrát již prvního ročníku však necháme v rukou KE-PNUT TEAMu, ale zcela jistě propozice uveřejníme i na těchto stránkách.

Na závěr se patří poděkovat členům KE-PNUT TEAMu za to, že zorganizovali a zvládli svoji první soutěž M-oř, Josefu Kubešovi za zprostředkování kontaktu na pronájem haly, vrchnímu časoměřiči Františkovi Maříkovi a samozřejmě v neposlední řadě těm, bez kterých se jakákoliv soutěž uspořádat nedá - sponzorům letošních Teplic F4F. Pro každého „na bedně“ tak byl k dispozici "potahový set" na jeden model M-oř s již natištěnou kamufláží od firmy Microinvent, jednu z cen věnoval Jiří Kalina a na pronájem haly přispěl Ing. Štefan Gašparín.

Výsledková listina Výsledková listina ve formátu PDF (43kB)

Ruja pro vás celou soutěž fotografoval co to šlo a výsledkem je galerie, kde si můžete celou soutěž projít ve více než 70-ti fotografiích.

Ruja & ISim