Josefovské létání v Děčíně, 21.3.2009

Josefovské polétání tento rok vítalo minimaketáře prosluněným druhým jarním dnem. Jako tradičně se začínalo pivem a párkem a výtečným gulášem. Na soutěž oříšků a pistácií bylo vyhrazeno 75 minut – věčné diskuse, zda je to málo, nebo dostatek času, patří ke koloritu děčínského létání. Stejně tak i specifický přístup bodovačů, kteří obecně nadhodnocovali spíše více, než bylo záhodno, ale kdo to zažil, tak pochopí...

Hned za začátku odpadl favorit ze statického bodování Pfalz E.V. Martina Huka, kterému praskla guma a poničila trup, už podruhé... Celobalzovému pistáciu Farman Carte Postale Tomáše Vostradovského, který umí ve vzduchu roztodivné kousky, pilot amputoval konce křídel a přilepil je se vzepětím, což zlepšilo stabilitu, ale o moc klidnějších letových projevů se nedočkal. Petr Onemichl zápasil se zalétáváním krásného Fokkera D.VII, zatím bez úspěchu. Fokker D.VIII Viktora Lukáče si vylepšil skóre a zaletěl osobní rekord, těsně nad minutu. Viktorův v pořadí asi padesátý (čtvrtý) Comper Swift zářil nádherně stříbrně (jak to děláš Viktore?) a poletoval si zrovna tak. Martinovo starší PWS 4 konečně přijalo vzduch za svůj živel a předvádělo stabilní pomalé lety okolo minuty, jeden jako druhý. Krásně dlouhé lety předváděly oba Farmanové Dušana Garby, pistácio si ale vysloužilo potlesk po dlouhém dramatickém letu, při kterém vymetalo roh haly. Dušan modýlek vybičoval k dlouhému letu přistřižením vrtule a dovážením. Robert Pajas – po celou dobu spíše v roli kameramana – si pro radost hodil Nieuporta XVII, který poletoval v úzkých kruzích. Robertovo nádherné pistácio Albatrosa (znáte ho z fóra) se vinou lstivé branky na níž Robert natáčel, rozpadlo na prvočinitele. Rozbilo se ale tak geniálně, že to vypadá, jako by Robert tajně propašoval do té precizní konstrukce slabší prvky, které odejdou dříve než kondenzátorák, žebra, trup, atd. Nemohu se zbavit podezření, že ten modýlek umí víc, než „jen“ hezky vypadat a lítat. Takže jeho složení do tvaru, který znáte z fotek bude trvat asi tak dlouho jako u skutečné předlohy, když ji přivezli po transportu na letiště a technikům nad hlavou kroužily DH dvojky.

Došlo i na nové modely – Dušan Garba přivezl nový precizně postavený racer Denight DDT představující klasickou stavbu výkonných oříšků proti modelům sledujících spíše stavební filosofii Peanut Antique – jednoduché modely s tištěným potahem, ovšem provedeným do nejmenších detailů. Denight si ještě vyžádá pár úprav, aby ukázal, co v sobě má. Robert Pajas přivezl nádherného dopravního třímotoráka Fokkera F.VIIb/3m, jehož zalétání si nejspíš vyžádá více času i úsilí. Adam Jeník představil Buckera 131 Jungmanna postaveného podle nového plánku Viktora Lukáče s tištěnou kamufláží od stejného autora. Po kratičkém zalétání v závěru soutěže dokázal pomalu létající model zaletět 80 sekund, což je i Adamův osobní rekord. Kromě toho Adam známý svými čtveráckými kousky se slovy "no počkajtě" vypustil Jungmanna k dalšímu rekordnímu letu, který skutečně takový byl. Nikoliv však délkou letu nýbrž krásným a přesným usazením do basketbalového koše po 63 sekundách letu. Adamovy tři Buckery by si vůbec zasloužily pár slov o jejich rodokmenu.

Létalo se i mimo soutěž. Viktorovi se podařilo seřídit jeho Bristola Scouta do krásného dlouhého pomalého letu. Martin Huk si zkoušel s dvacetinkou Farmana starty ze země, že by zkoušky na F4D? Adamovy elektrické RC oříšky už každý zná, nyní udivoval především tím, co éra vydrží. Michal Vosika předvedl jako inspiraci elektrolet „za pár babek“ a v mnohých probudil touhu po experimentech... v Teplicích možná uvidíme, pokud „hoši z Prahy“ splní alespoň desetinu z toho, o čem snili v blátě děčínského nákladového nádraží za svitu hvězd a žhnoucích cigaret. Zbývá tradičně poděkovat Světlaně a spol. za naaranžování neopakovatelné atmosféry Děčínského nádraží, kde si přijdete trochu jako ve squattu a trochu jako v exteriérech mafiánského filmu. Výsledky soutěže si můžete přečíst v tabulce.

Výsledková listina ve formátu PDF (36kB)