Berounská runway 2010, Beroun 21.3.2010

V první jarní den roku 2010 se uskutečnila Berounská Runway No.3. Zajímavosti byly dvě: Zaprvé se přišlo podívat 2x tolik diváků než bylo minimaketářů a zadruhé podmínky v hale byly příznivé natolik, že to lítalo všem, takže bylo na co se dívat. Létalo se od 9 hodin do 15h. Pokusím se být stručný - nejzajímavější jsou vždy nové modely, tak tedy:

Martin Hartl si kromě výkonného házedla přivezl nové parádně postavené Macchi M-67, podařilo se mu jej bez problémů zalétat, ve vzduchu vypadá impozantně. Jeho stoleček okupoval i Bucker Jungmeister, který předvedl velmi pěkný let pod stropem.

Michal Křepelka dokončil zálet Ditricha a předváděl opakované starty ze země. Zdá se, že je to v Michalově hangáru další adept na model „otevři krabici a leť“, podobně jako jeho Avie. Od obou modelů existují pěkná videa.

Robertson Mirka Stodůlky dostal kabinku, i nový barevný kabát a poletoval si v pěkných stabilních kruzích ke spokojenosti stavitele. Jak velký protiklad k „vrabčákovi“, který svým trhavým letem hrozil roztrhnout bránici nejednoho z nás! Mirek si jej postavil podle plánku pana Alferyho.

Kouzelník s časem David Paskevič vykouzlil krásného R/C oříška Po-2, se kterým ale nelétal. Nejvíce vířil vzduch pistaciem Farman Jabiru 171. Model je potažen Kashmirem 8,6g a povrchová úprava byla provedena kombinací tisku a airbrushe, pohání ho CO2 G-5. David dále létal s R/C oříškem Avro 552. Lahůdkou pro oči byl Voisin Canard Hydro, který si svou premiéru odbyl na minulé Runwayi.

René Fanta s sebou, kromě početné rodiny, vzal oříška Ki-84 Hayate, připomínajícího létající kit. Model ve skutečnosti vypadá ještě lépe, než na fotkách. Energii, se kterou Renda vrhal Hayate proti zdem haly, ve snaze model zalétat, připomínal nasazení pilotů kamikadze. Model skutečně tyto líté boje vydržel a dokonce byl i zalétán a kdyby nepraskla gumička, tak tam snad létá dodnes.

Robert Pajas se věnoval zejména svým elektrickým modelům, mezi nimi vynikal zejména dvoumotorový Vickers FB.8. Ale i na modely poháněné gumou došlo. Zejména Fokker E.VII Trimotor zaujal. Robert ho vyladil do klidného dlouhého letu a zaslouženě sklidil potlesk.

Petr Konopásek poletoval s ultralehkým elektrooříškem Sayers Monoplane. Tento model svým letovým projevem kolem sebe šíří pohodu a mír. Vedle „peacemakera“ se Petr trápil s pistaciem HL-2, ani nevím, jestli létalo. Nejvíce času trávil zalétáváním perfektně postaveného oříška Fokker E.III – (měli byste vidět ten kompas na křídle). Kromě oříška, má Petr i pistacio Fokkera poháněné motorem CO2. Model předvedl několik pěkných letů. Poté co zvedl otáčky motoru, model po dlouhém stoupavém letu přepadl do vývrtky. Doufám, že to nebude znít jako škodolibost, ale tak krásnou vývrtku jsem u volně létající minimakety ještě neviděl! Petr ovšem moje nadšení nesdílí protože polystyrenový pilot manévr nevybral a model skončil poškozen.

Martin Huk měl s sebou z nových modelů Zlína 526 AFS, jehož zalétávání začíná být noční můrou. Kdybyste věděli jak zalétat tuhle dlouhonosou dolnoplošnou stíhačku, dejte vědět. Větší radost mu dělal Sorrell Hiperbipe SNS7, který letěl hned napoprvé, ale stejně bude ještě potřeba ladit a ladit. Největší radost ale měl z Caudrona 1912, se kterým se dlouho trápil tak, že byl napevno rozhodnutý dát do něj CO2 motůrek. Naposledy, 10 minut před koncem létání vzal nůžky, ustřihl vrtuli a na rozloučenou si model naposledy natočil a ejhle, rázem se z něj stal krasoletec.

Radek Gregovský létal se svými starými modely, jak jinak, než ze země. No a nechyběli ani Štefan Gašparín s Martinem Vilimovským, ten létal s RC modely a pomáhal kde se dalo.

[Martin Huk]