Nejbližší akce

09.09.2017

Minimaketářské nebe v Trnávce 2017

16.09.2017

Memoriál Rudolfa Drnce 2017

10.11.2017

IIFI Nijmegen 2017

BMFA Nottingham, 25.4.2010

S Michalem Vosikou a se Štefanem a Michalem Gašparínovými jsme se dohodli, že navštívíme největší anglickou halovou maketářskou soutěž. 25.duben bylo napínavé datum - vulkán usadil anglické letecké společnosti na zem, Štefan prorokoval zrušení akce. Michal Gašparín je znalý cestovatel, vše měl připraveno a zachovával anglický klid. M. Vosika nemohl, vyrazili jsme jen ve třech.

Doprava a zavazadla

CO2 bombičky jsme rovnou nechali doma, baterky, nabíječky, lepidýlka, olejíčky a skalpely šly do zavazadlového prostoru. Modely na palubu - jinak vám to roztřískaj dopravníky plus chlapi na ještěrkách. Povolené rozměry příručního zavazadla: 40x20x55 cm - 10 Kg - přes to nejede vlak.

"Co tam máte?" "Letadla." "Prosim?" "Letadla." A letěli jsme. V Nottinghamu jsme vše měli zařízeno díky Peterovi Smartovi, Richardu Grangerovi a Chrisi Strachanovi.

Kategorie, modely, pravidla

Soutěží se pouze s jedním modelem v každé kategorii.

F4D Rubber: soutěž přesných maket poháněných gumovým svazkem, královská kategorie, měřítko volné, většinou 1/24 nebo kolem 50-ti cm rozpětí. Jde o věrnost letu, krásné makety nemohou být přetížené. Modelář musí dělat kompromisy mezi množstvím detailů a váhou.

F4E (Co2,El.): Nejpropracovanější makety soutěže, některé na úrovni velkých RC maket. Často mají velké plošné zatížení a jejich havárie jsou závažné. Například Iliffův 18"-ový Albatros D.V váží 50 gramů! Každopádně jsou to modely designované do rozměrné haly. Knightův propracovaný Tigermoth měří přes 60 centimetrů a využívá celý prostor, Smartův Heinkel 111 při kroužení "líže" stěny. Tak se dá dosáhnout velmi realistického dojmu letu.

Kit Scale: lze soutěžit pouze s modelem postaveným z kitu nebo dle plánu, který byl součástí kitu, například s Bristolem Bulldogem, Kit NO.518, Comet 1936. Změna měřítka naní povolena, hodnotí se shoda s plánem, čistota stavby a let; penalizována je nadměrná maketovost (stříkaný povrch, přidané detaily, propracovanější konstrukce atd.), změna pohonu povolena.

těchto tří kategorií je podstatná kvalita letu. 15 sekund je kvalifikační minimum, obvyklá je půlminuta. Čtyři starty, počítají se body nejlepšího letu. Hodnotí se kvalita startu, výdrže a přistání. Některé modely jsou tak seštelované, že startují rovně, po nastoupání se překotí doleva a zůstanou v zatáčce a při doběhu gumového svazku či motoru otevřou zatáčku a přistávají zase téměř rovně (např. Mikova Kamikatze) - to je ceněno vysoko, ale chce to velkou dávku odvahy a dosti štěstí. Sympatické je též to, že umístění ve statice a v letové části se sčítá (jsem-li první a šestý, mám 7 bodů) a kdo má nejméně bodů, vyhraje. To zaručuje naprostou vyváženost mezi statikou a létáním. Krásné makety "nad televisor", ani dobře létající "jakobymakety" nevítězí.

F4F (Peanut, Pistachio): modely stavěné na dobu letu, rozpětí 33 cm (20 cm u pistácia), devět startů pro model. Pravidla podobná našim, boduje se základní shoda s předlohou a doba letu, zvýhodněné jsou složité typy. Nicméně PZL Roela Lucassena, Se5A Divse Masterse nebo Ju 87 Stuka Richarda Crossleyho jsou opravdové makety.

Létání kolem pylonů (balónků): adrenalinový závod polomaket (většinou oříšků) na gumu, počítá se počet obletů kolem pylonů v pěti minutách, startuje se kolikrát chcete, rychlá natáčedla a pěkně do kruhu létající modely s sebou!

Hala, zalétávání a soutěž

V sobotu se zalétává, večer se diskutuje u piva, v neděli je soutěž. Hala nottinghamské university je čtverec 50x50 metrů s hlaďounkou podlahou, při zalétávání pomáhají po obvodu "chytači modelů", kteří několikrát zachránili život třímotoráku Spartan Cruiser. Každý pomalu povoluje směrovku i uzdu motorům, až model využije prostor haly a ve výšce očí předvede impozantní let - tak jako zbrusu nový He 111 Petera Smarta. V šesti metrech číhá složitá konstrukce. Ale makety tak vysoko nelétají a oříškům ňáká ta ranka nevadí - beztak zde zalétal Richard Crossley se svou novou peanut Štukou 80 sekund.

Již od osmi je zde frmol, skoro sváteční nálada, modeláři rozkládají své stolky, u vchodu je krámek plný modelů a příslušenství, manželky pletou, kreslí, navlékají korálky, pomáhají s organizací ba i s natáčením. Soutěž je organizována promyšleně. Při hlavních kategoriích (F4D, F4E, Kit Scale) je jméno každého soutěžícího napsáno šestipalcovými písmeny na tabulkách a posunováno v pořadí: 5 minut, ready, NOW! Máte perfektní přehled, kdy nastoupit. Jednotlivé lety v každé kategorii jsou vlastně jednotlivými koly (session) soutěže. Celkem je 12 takových session ve čtyřech blocích po třech kategoriích. Je tudíž klid a čas na doladění, neboť ten samý model poletí znovu až za hodinu. Tři bodovači pro let korigují i průběh soutěže, vyvolávají jména, určují začátky a konce jednotlivých kol.

Statika? Čtyři dvojice bodovačů (F4F-pnt, F4F-pist, F4D+E, Kit Scale) sedí na svých místech, soutěžící má odpovědnost si nechat své modely obodovat - dát je do fronty, nebyl s tím jediný problém, dokonce bylo možné na požádání vzít bodovačům model takřka z ruky, odletět si, a pak jej vrátit - dodržení letového režimu je to hlavní, dle čeho se celá soutěž otáčí.

F4F (oříšky a pistácia) mají dvě společná 40-ti minutová kola, ve kterých každý létá jak může, aby stihl devět povolených startů pro ořecha a devět pro pistácio - no úplný závod v natáčení gum. Můj třímotorový Fokker se například nedal ani teoreticky tolikrát natočit a mému pistáciu nechal sotva tři starty. Na place je šest časovačů a vše se to měří a létá, místa dost.

Ještě masovější je létání kolem pylonů, zahájené hlasitým troubením Richarda Grangera v letecké kukle. Asi dvacet starších pánů pak pobíhá po ploše a honí své modely, aby je znovu a znovu natáčeli a pouštěli do boje.

Vše jde jako na drátkách a od devíti do šesti se to krásně zvládne. Dvakrát je čtvrthodinka na oddech, ve které létáme s Peterem Smartem a Peterem Iliffem s RC modely: Vickers F.B.8, Vickers Vimmy a Fokker D.VII - dokonalá maketa, jediná se kterou se odvážil Peter Iliffe letět, jeho světově známé makety na úrovni F4C, Albatros D.V na CO2 a elektro Siemens Schuckert D.III, raději nechal na zemi. Mimosoutěžní polétání přitahovalo diváky, ve kterých - marná sláva - vzbudí až vysílačka to správné nadšení.

Naše účast, modely

Vezli jsme: RC-peanuta Vickerse F.B.8, dále Ořecha Fokkera F. VII na tři gumové svazky, který létal příliš vysoko (tedy přes 6 metrů) a neustále narážel na konstrukce - i tak zaletěl s pěti nárazy do konstrukce a stěn slušných 50 sekund. Pistácio Albatros D.II zlobilo pod stropem, kde přestalo letět rovně a pikovalo až na zem. Snad jen statika mu vybojovala 3. místo. Nejvíce pozornosti vzbudilo však Avro 504K v měřítku 1/48, které dostalo statické body na úrovni špičkových velkých maket a navíc krásně létalo - z nějakého důvodu byly jeho lety málo hodnoceny, přeci jen je to prťavounký model bez dynamiky s celkem velkou poměrnou rychlostí vůči předloze. Bristol Bulldog neodstartoval - problémy s výkonem Co2 devítiválce se nepodařilo vyřešit, ačkoliv při záletech v Říčanech byl motor v pořádku - že by menší tlak anglických bombiček? Potlesk vyvolal let Sopwithe 1-1/2 Struttera v měřítku 1/72 poháněný prototypem Štefanova 300-miligramového stříďáčku s časovačem.

Ceny a ceny

Jeden ze starších bodovačů mi vracel po statice Avro se stručnou pochvalou: "Very nice model, Robert" a plynně navázal poznámkou o tom, že naši soutěžící byli dříve vídáni na modelářských mistrovstvích ve škodárnách a žigulech narvaných spacáky a konzervami, ale nyní, jak prý vidí, se již máme dobře. Ale snad ze zvyku budou někoho zajímat ceny. Zpáteční letenka nízkorozpočtové Bmibaby stála 2700 Kč (pouze příruční zavazadlo), ubytování s bohatou anglickou snídaní rovnající se obědu v hotýlku Acron stálo 55 €, vstupenka pro diváky i soutěžící 10Ł (což je jentaktak na pronájem haly - 1600 Ł) a startovné navíc 3 Ł za každou kategorii. Večeře v Indické restauraci: 10-25 Ł.

Ceny za umístění v královské kategorii Open-scale (rubber, CO2, electric) byly na úrovni - časovače, stavebnice, plakety, diplomy a nějaká hračková maketka. Navíc jsme něco přivezli i my a kluci z Holandska. Štefan vezl několik CO2 motorů, já nějaké plány a lehké potahové papíry a parádní set na Albatrose D.II v 1/20 i v peanutu od Radka Gregovského (www.sfa-models.com) včetně leptaných dílů.

Richardova garáž na závěr

Anglickým modelářům je známá. Je tam rozvěšeno mnoho neuvěřitelných modelů, vypadá to spíše jako muzeum. Po boku stojí Granger Archeopteryx! Nyní jej Richard renovuje dle původních fotografií a plánů. Mohli jsme se tak kochat touto zajímavou modelářskou předlohou face to face. Největší libůstkou je parní automobil Stanley z roku 1910, ve kterém nás Richard povozil po Nottinghamu rychlostí 55 MPH. Tímto úžasným zážitkem končil v pondělí náš výlet a čekala nás celkem malá odbavovací hala nottinghamského letiště a přístavné schůdky k B-737-ičce...

Odkazy

Pravidla a výsledky jsou na oficiálních stránkách BMFA

Výsledková listina a reportáž M. Stuarta

Velmi rozsáhlé světové fórum

Podrobnosti ke stavbě a technické údaje o mých modelech

text [Robert Pajas], foto [Michal Gašparín]

a1.jpg

André Petit se stati...

a2.jpg

Avro_504K ještě při ...

a3.jpg

Bristol Bulldog měl ...

a4.jpg

Gee Bee X Chrise Str...

a5.jpg

Heinkel He-111 Peter...

a6.jpg

Mike Stuart je autor...

a7.jpg

Nádherný laser-cut k...

a8.jpg

Parádní Stuka Richar...

a9.jpg

Peter Iliffe před ha...

a10.jpg

Richard Crossley pom...

v pistáciu M. Huk...

Štefan Gašparín opat...

a12.jpg

Vítězný Brewster Ric...