Nejbližší akce

10.11.2017

IIFI Nijmegen 2017

Interscale 2015, Nijmegen 14. - 15.11.2015

Účastníci Interscale 2015 v Nijmegenu

Účastníci Interscale 2015 v Nijmegenu

O víkendu 14. a 15.11.2015 se v Nijmegenu v hale Jan Massinkhal (rozměry haly: 50x50m, výška cca 8m)opět po 5 letech uskutečnila největší soutěž halových maket na světě – Interscale 2015. Soutěžit, a zároveň se poveselit, přijelo přes 40 minimaketářů z Holandska, Anglie, Francie, Německa, Řecka, Švédska, Belgie a z České republiky. Sešlo se přes 120 soutěžních modelů, z toho 96 bylo maket. Povoleno bylo soutěžit se 2 modely v každé maketářské kategorii, ne všichni toho ale využili. Několik soutěžících létalo nesoutěžně i s dalšími maketami, takže k vidění bylo hodně přes 100 krásných modelů. Bylo slyšet hlasy, že tolik soutěžících i modelů historie Interscale ještě nepamatuje. Nevím, nemohu posoudit. Organizaci opět zajišťoval místní modelářský klub pod vedením Roela Lucassena.

Jako v minulosti, i letos se soutěžilo v kategoriích:

Nově přibyly dvě kategorie:

Pravidla kategorií dle FAI. Více informací o pravidlech zde.

Sobotní ráno začalo přivítáním soutěžících a prakticky hned od rána probíhal strukturovaný program, kdy jedna kategorie následovala za druhou. Na zalétávání a trimování větších modelů byl čas pouze ráno 1,5hod a potom přes oběd, kdy bylo volněji. Oříšky a pistacia bylo možno ladit ve vymezených časech na tyto kategorie, času bylo tedy dostatek. V sobotním dopoledním bloku se létaly kategorie Kit scale, Scale glider a Pylon race. Po obědě, v odpoledním bloku, se létaly 2 kola kategorie F4D, kategorie Peanut (F4F) + Pistachio a den se uzavíral 2 koly maket F4E.

V neděli ráno se začínalo kategorií Peanut + Pistachio, následovaly 2 kola Kit scale a do oběda se stihly ještě 2 kola F4E. Odpoledne začínalo kategorií Peanut + Pistachio, pokračovalo se kategorií Scale glider a Pylon Race. Vrcholem dne byla 2 kola F4D a kdo potřeboval, mohl poté ještě létat poslední kola s modely oříšků a pistacií (létalo se na soutěžních 9 startů, počítá se součet dvou nejlepších).

Soutěž probíhala hladce, poklidně, zábavně. Jediný problém, co jsem zaregistroval, měl tým bodovačů velkých maket (F4D/E), který bodoval až do samého konce soutěže. Co jsem viděl, nebyl problém, aby se jednomu modelu věnovali přes hodinu. Nervozita, zda to vůbec stihnou, byla patrná u všech, kromě Roela – hlavního organizátora, který vše zvládal s přehledem a velmi klidně. Soutěž nakonec proběhla v určeném čase, včetně vyhlášení výsledků.

Na soutěži je, kromě soutěžení a přehršle krásných modelů, nejlepší atmosféra celých dvou dní. Nejvíc si to člověk užije, když už některé soutěžící zná z předešlých setkání. Neopakovatelná jsou setkání s Angličany, jsou to povětšinou vrtošiví staříci. Hraví, nadšení a pouze vrzání kostí a lupání v kříži naznačuje, že sbírání modelů se země už není co kdysi. Francouzi, bez výjimky, dorazili s manželkami, takže s nimi tolik legrace nebylo. Tedy, mnoho soutěžících dorazilo v páru a soutěžily i ženy, ale u Francouzů mi to přišlo nějak striktně dané. Nejlepší na Interscale bývá sobotní večer, který je pojatý jako společenská událost s výborným a bohatým pohoštěním. Letos se odehrála ve znamení letecké vlaštovkové bitky. Vyprovokoval ji Divs Masters – to je ten anglicky suchý chlapík, který odpovídá na otázky jednoslovně a na nic se zásadně neptá. Zásadně (!) staví SE.5-tky ve všech velikostech a stále dokola. Nejdříve se vlašťovky pohybovaly pouze nad stolem Angličanů, než došlo k mezinárodní bitce, kdy se zapojila Francie, Řecko a nezůstali jsme pozadu ani my Češi. Zábava nebyla pouze v sobotu večer, nýbrž po celé dva dny. Do reportáže se atmosféra moc nedá zachytit, ale za sebe mám dojem, že naše česká výprava si to náramně užila ve všech chvílích, cestou počínaje, ubytováním a průběhem soutěže konče. Chyběl mi Richard Crossley. Je vždy potěšující vidět, jak si staří známí rozumí. Když jsem viděl, jak všichni vítají Tondu Alferyho, jak si pamatují jeho modely, jak si pamatují dokonce jednotlivé průběhy letů před 20 lety… To mě prostě na Interscale baví, že se tam prolínají různé dimenze a vy u toho můžete být.

Dosti filosofování, zpět k soutěži a modelům.

Kdybych měl porovnat rozdíl mezi Interscale 2010 a 2015 (na jiných jsem nebyl), tak jsem zaznamenal velký nárůst kvality ve stavbě a taky nárůst kvality letů kategorií velkých maket. Konkurence dost narostla a do příštích let dále poroste. Své o tom vědí Angličani a předpokládám, že to příště pozná i Andre Petit, pokud nepostaví náhradu za svého Martleta, se kterým léta kraluje kategorii F4D a s nímž vyhrál i letos. Když modely nejen skvěle vypadají, ale i létají, je to atraktivní i pro diváky. Nejvíce informací o průběhu soutěže dostanete, když se podíváte do výsledkové listiny, kde jsou rozepsané detailně zvlášť tabulky pro statickou a letovou část a je i tabulka s finálním umístěním. Pořadatelům za to patří velký dík, v tabulkách můžete vidět dynamiku soutěže, zejména kategorií F4D a F4E. Je až neuvěřitelné, jak těsné výsledky jsou. Nebudu se zde zabývat detaily kdo vyhrál a prohrál, to přenechám Vaší analýze tabulek. Další informace o atmosféře soutěže můžete čerpat z videí, které jsme uploadovali na Youtube.

Česká výprava – soutěžící a jejich modely (jeli jsme ve dvou autech, 7 členů výpravy, z toho 4 soutěžící):

Tonda Alfery kombinoval staré modely s novými, ve všech případech úspěšně. Přítomnost jeho starých modelů (Heinkel He-70 a Mustang P-51H – oříšky; Kingfisher – pistachio a Vickers Vimy – F4E) vzbuzovala velký zájem ostatních modelářů, protože téměř všichni jsou pamětníky minulých Interscale, kde tyto modely létaly. Koho to zajímá, může se podívat do výsledkových listin na stránkách Mika Stuarta. V oříšcích a pistaciích Tonda zalétal bezchybně, až tak, že porazil sám sebe, když oba jeho peanuty shodně skončily na 1 místě. Větší napětí si Tonda připravil, když při tréninku poškodil plováky svého Curtisse R3C2 a pro model soutěž tímto skončila. Druhý model v kategorii F4D, Pfalz D.III, v tréninku létal nad očekávání. Soutěžní lety ale vyvolaly napětí, protože první tři lety nedosahovaly kvality těch tréninkových. Poslední, čtvrtý let byl už bezchybný – nejlépe hodnocený v kategorii maket. Pfalz do všech fází letu vstupoval s jistotou a využíval celou halu. Video je k dispozici. Dvoumotorák Vimy byl do haly v Nijmegenu přemotorovaný a i když Tonda snížil výkon motorů na minimum, pořád to bylo moc (tento problém neměl jenom Vimy, přemotorovanost modelu připravila o umístění v kategorii F4E i Divse Masterse u jeho SE.5).

Michal Křepelka startuje Nieuporta 11

Michal Křepelka startuje Nieuporta 11

Michal Křepelka, nováček na mezinárodní maketářské scéně, neudělal ostudu, naopak. Michalovy modely jsou detailně a čistě postavené a navíc výborně létají. V kategorii maket není vůbec jednoduché se prosadit a Michal to dokázal s Bristolem M1C, kdy díky vyvážené statice i letové části získal 3. místo v F4D. Nejvíce obdivu sklidil detailně provedeným pilotem. Siemens E.III v kategorii F4E na pomyslnou medaili nedosáhl, ale nemohu nezmínit skvělé lety plné jistoty. Je to o to cennější, že model je poháněný motorem na CO2 – G-43T. Model má bohatou historii včetně ulétnutí, nalezení náhodnou turistkou a navrácení se k Michalovi. Je neuvěřitelné, kde všude je Michal s tímto modelem schopen létat a bodovat (Pelhřimovská – malá hala nebo venkovní létání). Model je třeba pro každé létání nově seřídit. Siemens E.III dokazuje Michalův um a také charakter modelu. Druhým modelem v kategorii F4D byl letitý Nieuport 11, který před lety po devastační srážce s Adamovým Vindicatorem a následné generální opravě už nelétá jako kdysi. Ale i tak skončil na pěkném 5. místě. V oříšcích Michal létal s Dewoitine D7. Jednoduchý model s pěknými letovými výkony neuspěl díky slabší statice. Michal s Vláďou Alferym též v praxi realizovali ideu aerovleku, když použili Michalova Siemense E.III jako tažný letoun a pomocí nitě jej propojili se stínovou maketou Vláďova Blaníka.

Robert Pajas a jeho Fokker Universal, všimněte si neskryté reklamy na naše Openscale

Robert Pajas a jeho Fokker Universal

Robert Pajas jako tradičně přivezl plnou krabici modelů. V kategorii F4D startoval s dvěma modely Fokkerů: Fokker F.IX a Fokker Universal. Modely létají líbivě pomalu, umožňuje to profil prohnuté desky. Ale o to více ztrácejí na statice. Nicméně i tak modely skončily v první desítce (stojí za povšimnutí, že v kategorii F4D obsadila Česká výprava 7 míst v první desítce…). Robertův model Caproni Ca.97 poháněný motorem na CO2 je moc pěkně postavený a po vytrimování i spolehlivě létá. Jako jediný z české výpravy létal Robert v kategorii Kit scale s modelem Stinson SR2. Model byl po statické části první v pořadí, ale zřetězením smolných situací nezapsal slušně bodovaný let, přestože v tréninku to problém nebyl. Došlo ke kuriózní situaci kdy model se prudce rozjel k razantnímu startu, ale ještě než vzlétl se náhle zastavil, jakoby se zarazil o neviditelnou překážku. Příčinou byla zablokovaná vrtule zacuckovanou gumou. Oříšek Fokker F-VIIA pěkně létal, ale slabší statika jej připravila a lepší umístění.

Martin Huk (budu psát v „ich“ formě): Raiden hezky létal, ale ne tak dobře jako na IIFI 2014. Model jsem rozladil v Pelhřimově aby se vešel do menší haly a už to není ono. Fokker B.II měl sice slušnou statiku, ale létání se nepovedlo, chtělo to roztáhnout zatáčku a větší negativ na pravém křídle. DH-6 v kategorii F4E jsem vzal jen do počtu, protože model v současné konfiguraci úhlů nastavení a vzepětí naladit asi lépe nejde. Model dostane RC výbavu a v hale si s ním ještě zalétám. Dost mě ale překvapil nový Morane Saulnier „L“. Nízká váha dovoluje modelu velmi pomalý let, když přechází do vyklesávací fáze, vypadá to, jakoby se ve vzduchu zastavil. Chtělo by ještě poladit přistání – více motoru. Pomohl by chytřejší časovač, který by zachoval zbytkový výkon. Morane „L“ svedl zajímavý souboj s jasným favoritem F4E – DH-9 G. Kandylakise, který je perfektně postavený a taky parádně létá. Sice to moc nechápu, ale rozdíl mezi Moranem a DH-9 je pouhých 30b ve prospěch Morana. Oříšek Ki-43 Oscar dosáhl svého maxima a předvedl pár pěkných letů, protože měl i pěknou statiku, dosáhl na bronzovou medaili. Naopak se moc nedařilo favoritu minulých let – pistaciu Fly bi-Baby. Beru to jako výzvu ke stavbě nového modelu.

Úspěšná mise Českého týmu: 3x zlato, 1x stříbro, 3x bronz

Úspěšná mise Českého týmu: 3x zlato, 1x stříbro, 3x bronz

Při vyhlašování výsledků byli nejdříve odměněni bodovači a pomocníci. Nakonec došlo i na vyhlášení vítězů, což byla pro českou výpravu radostná událost. Celkově naši minimaketáři získali ve 4 kategoriích 7 medailí – 3x zlatou; 1x stříbrnou a 3x bronzovou medaili. V úplném závěru sdělil maketářům Michal Gašparín zprávu o úmrtí svého otce – Štefana Gašparína. Většina účastníků soutěže Štefana znala a na posledním Interscale 2010 se s ním viděli. Všechny modely na CO2, které byly na soutěži k vidění, létaly s jeho motory. V kategorii F4E obsadily první 2 místa modely se Štefanovými střídavými motory, které nemají konkurenci díky poměru výkonu k vlastní váze. Většina jeho stříďáků je poháněna 1 článkem Li-pol, což ještě více šetří celkovou váhu modelu. Michal Gašparín též sdělil svůj záměr každým rokem udělit cenu za realizaci zajímavé inovační myšlenky v oblasti modelářství.

Touto reportáží bych rád též poděkoval svým spolukolegům modelářům a taky pomocníkům – Jirkovi a Vláďovi Alferyovým a Michalovi Gašparínovi, díky němuž můžete shlédnout tak skvělé fotky.

[Martin Huk]

Výsledkové listiny všech kategorií Interscale 2015 ve formátu PDF

Fotogalerie (foto Michal Gašparín)

01.JPG

Stojánka pistacií, v...

02.JPG

Jednoduchý a létavý ...

03.JPG

S krásně postaveným ...

04.JPG

S Voklsplanem na CO2...

05.JPG

Peanut Bf-109E Trop ...

06.JPG

Peanut Santos-Dumont...

07.JPG

Mimo soutěž létal P....

08.JPG

Peanut Halberstadt D...

09.JPG

Bucker Jungmann Mika...

11.JPG

Další Bucker M.Hadla...

10.JPG

Vítězný peanut Musta...

12.JPG

Peanut Ki-43 Oscar M...

13.JPG

Modely Roberta Pajas...

14.JPG

Lancaster Petera Sma...

15.JPG

Mimo soutěž Peter Sm...

16.JPG

Bestiola Be-60 Micha...

17.JPG

Sorrell Hiperlight C...

18.JPG

DH-6 Martina Huka so...

19.JPG

Vítězný Morane Sauln...

21.JPG

Sopwith Triplane a S...

22.JPG

Letitý, stále však k...

23.JPG

Caproni Ca.97 Robert...

24.JPG

Waco AGC-8 P.Boyse z...

25.JPG

Stampe SV-4C M.Hadla...

26.JPG

Nieuport 11 Michala ...

27.JPG

Nový a nezalétaný F-...

28.JPG

Polystyrenový Curtis...

29.JPG

Antoinette IV P. Far...

30.JPG

... i hrubě tesaný p...

31.JPG

Gee Bee Model X Spor...

32.JPG

Fairey Firefly D.Pri...

33.JPG

Fokker B.II Martina ...

34.JPG

Fokker F.IX Roberta ...

35.JPG

Skvěle staticky hodn...

38.JPG

Jemná patina je vidě...

39.JPG

Vítěz kategorie F4D,...

40.JPG

Agrární letoun Auste...

41.JPG

P.Boys staruje Waco ...

42.JPG

Moc pěkně létající F...

43.JPG

Gee Bee Ch.Strachana...

44.JPG

Nebylo lépe létající...

45.JPG

Vzácné letové foto A...

46.JPG

Stampe SV-4C M.Hadla...

47.JPG

Fokker B.II Martina ...

48.JPG

... to samé je možno...

49.JPG

J2M3 Raiden Martina ...

50.JPG

Farman 455 J.Cartign...

51.JPG

Vítěz juniorské F4D ...

52.JPG

Travel Air Mystery S...

53.JPG

Působivý snímek Vend...

54.JPG

Volksplane Ch.Strach...

55.JPG

Modely E.Couvreuxe z...

57.JPG

Nový DH.82a Tiger Mo...

58.JPG

... nádherné modely ...

59.JPG

... pokud ovšem nesk...

60.JPG

Caproni Ca.97 Robert...

61.JPG

Lancaster P.Smarta p...

62.JPG

... impozantní "Dam ...

63.JPG

Vickers Vimy Antonín...

64.JPG

... a využívá celý p...

65.JPG

D.H.9a G.Kandylakise...

66.JPG

... model je poháněn...

67.JPG

Jankovitou, mrňavou ...

68.JPG

D.Masters startuje s...

69.JPG

Morane Saulnier "L" ...

70.JPG

Siemens E.III - nejp...

71.JPG

Flycatcher Roberta P...

72.JPG

Bestiola Be.60 Micha...

73.JPG

Instalace gumového s...

74.JPG

I toto je běžný obrá...

75.JPG

Vladimír Alfery s Mi...

77.JPG

Vyhlašování výsledků...

78.JPG

Takto vypadaly ceny....