Modely připravené na statické hodnocení
Bodování modelů
Briefing před sobotním zahájením soutěže
Letošní Openscale byl v pořadí již 19. ročník této soutěže, která je nepochybně každoročně nejvýznamnějším počinem v kategorii dvacetinek. Trochu nostalgicky si dovolím zavzpomínat, že kam až moje paměť sahá, vždy v květnu se na Medlánkách konala první soutěž dvacetinek v sezóně a vždy byla nejzajímavější – po zimě se všichni přijeli pochlubit s novými minimaketami, které přes zimu postavili. A to i přes to, že soutěží dvacetinek bývalo více než nyní, v některých letech i pět do roka (pamětníci uroní slzu při vzpomínce na kdysi legendární a dnes již takřka zapomenuté pojmy jako Frenštát, Boleráz u Trnavy, Borač). To je dnes sice asi už historie, ale s potěšením musím konstatovat že letos bylo na Openscale jasně patrné, že dvacetinky se už zase přes zimu staví a na první soutěži je na co dívat. A taky že už neplatí, že tato kategorie je ryze brněnská záležitost, spíš naopak.
Kromě dvacetinek proběhly přidruženě či v rámci k Openscale soutěže dalších kategorií – oldtimerů poháněných gumovým svazkem kategorií BV-1 a BV-3 a maket a polomaket poháněných motory Rapier (Rapiery již svou reportáž mají v příslušné sekci). Díky iniciativě Bernarda Guesta se kromě tradičních dvacetinek konaly také soutěže minimaket poháněných gumovým svazkem podle pravidel FAC (představení těchto kategorií je v samostatném článku zde). Jednalo se jednak o Jumbo Scale, s poněkud specifickými pravidly a tudíž i velmi sporadickou účastí, jednak o soutěže kategorie FAC exhibition s hromadným startem. Tady se čekala účast mnohem početnější, hlavně proto, že bylo možné létat s u nás přece jen běžnějšími oříšky a dvacetinkami, nicméně soutěžící si svoje stroje šetřili na hlavní závod dvacetinek, a tak se v kategorii I. světová válka a II. světová válka bohužel nesoutěžilo a u oříšků se účastnily pouze tři stroje. V rámci FAC exhibition tak proběhlo rozlétávání pouze v podkategorii Schneiderův pohár. Hromadný start vnesl do obvyklého průběhu Openscale příjemnou změnu a vzrušení. Guestovým záměrem snad bylo přitáhnout na Openscale po čase zase větší počet účastníků ze zahraničí. Nevím zda je to silnou korunou, nebo je Brno příliš daleko, přesto byl Bernard Guest pohříchu letos jediným cizincem ve startovním poli. Kdeže jsou doby početné zahraniční účasti na Openscale!
V kategorii Jumbo Scale soutěžil jednak Bernard Guest se samokřídlem Northrop, které se mu podle očekávání zalétat nepodařilo, ale více mě zaujala nádherná a pěkně létající minimaketa třímotorového dopravního letounu Dewoitine, kterou přivezl Robert Pajas.
Ale zpět k dvacetinkám. Těch se letos zúčastnilo celkem 34. Pravda, sedm z nich vůbec neletělo, ale i tak je to po mnoha letech počet nevídaný. A co hlavně potěší – řada nových nebo doposud neviděných minimaket. Představme si je na následujících fotografiích, a to v pořadí v jakém skončily na výsledkové listině:
Aero 102 Jiřího Heřm...
... a v letu. K doko...
PAC-750XL Tomáše Hei...
... a v nízkém průle...
Arsenal VG-39 Stanis...
A tentýž model při v...
Albatros D.III Jiříh...
... a po povedeném v...
Tank Ta-152C Dušana ...
Vzlet modelu Ta-152C...
Vyznavači kurta Tank...
Vždy rozesmáty Adam ...
Jeden z mnoha zalétá...
SE-5a Antonína Křižk...
Vzlet z ruky podle h...
Miles Magister Marti...
... a akční fotograf...
Bolchovitinov Stanis...
Vzácný lyžový podvoz...
Nádherný Douglas Sky...
Také Bernard strávil...
Mustang P-51H Viktor...
Tentýž model při dyn...
Nové byly i dva Dorn...
Vlastní soutěž dvacetinek začala v sobotu až v 16:00 starty z ruky, následovanými starty ze země – z desky rozměrů přibližně 1x2m. Co bylo pro letošní ročník příznačné, bylo naprosto ideální počasí z kategorie minimaketářských snů a bájí – teplo, sem tam mráček, bezvětří či proměnlivé větrné závany, termika – a to po oba dva dny. Prostě předpoklad vysokých výkonů. A tady je snad největší paradox letošního Openscale – obě dvě maxima dokázal zaletět jen Lubomír Koutný s oběma svými modely, P-63 Kingcobra a MiG DiS. Tím bylo o vítězi rozhodnuto. Oba tyto letité modely však létají metodou dlouhého, nepříliš dynamického motorového letu, takže jsou schopné uletět velice solidní časy, aniž by se s termikou vůbec potkaly. Panující počasí jim vyloženě vyhovovalo, ve větru a turbulenci by asi bylo vše jinak. Ostatní soutěžící měli na ten správný okamžik startu buď smůlu nebo se jejich modely termice zdatně vyhýbaly, ale kriticky je třeba zhodnotit že jen tři další uletěná maxima modely ostatních soutěžících je opravdu málo. Druhý v celkovém pořadí, také již letitý MiG I-224 Pavla Stráníka, ač obvykle spolehlivě termiku nachází, tentokrát tolik štěstí neměl a let hodný tohoto výškového stíhače se mu podařil jen jediný. Velice krásné a vzácně vyrovnané lety předváděl Adam Jeník s Fairchildem PT-19 Cornell. Tato nádherná minimaketa měla svou premiéru Na Memoriálu Rudolfa Drnce v předchozím roce. Další pěknou a dobře létající dvacetinkou bylo nepříliš známé Aero A-102 Jiřího Heřmánka. Pěkně létali s podporou termiky i Jiří Merta s Aerem C-104 a Antonín Křižka s Avií BH.1 Exp., ačkoliv ani jedna z těchto minimaket zrovna ideální předpoklady k vysokým letovým výkonům nemá. Velice dobře zalétali i žáci ze saleziánského modelářského kroužku s velmi vhodnými a spolehlivě létajícími dvacetinkami Dornier Komet. Na Antonína Křižku s Itohem, vítěze kategorie žáků, však neměli. Přece jen veliký a tvarově jednoduchý Komet má dost vysoké maximum, kterého se obtížně dosahuje.
Vítězný MiG DIS Lubo...
Příprava vícemotorov...
Správně provedený vz...
Letový záběr MiGu DI...
P-63 Kingcobra Lubom...
Vzlet Kingcobry by p...
MiG I-224 zajistil n...
Soutěžní vzlet napln...
\panující bezvětří u...
CompAir 7 Petra Kout...
I s jednoduchým mode...
Aero C-104 Jiřího Me...
Avia BH.1 Exp, Anton...
Itoh Antonína Křižky...
Příprava ke vzletu z...
Dobře zalétali i hoš...
A abych nezůstal jen u chvály za vydařené výkony a při vědomí toho že objektivní kritika má také svou cenu, dovolím si uvést i ty, kterým se tolik nedařilo. A začnu u sebe – již druhým rokem jsem se snažil přimět Martinsyde Buzzarda ke slušným letům a stále nic. Model slavil své úspěchy jako maketa kategorie F4D, avšak venkovní létání mu moc nejde, respektive nešlo. Po nezdařeném vzletu ze země se poškodil a svůj život skončil v plamenech a v hromádce popela. Adam Jeník přivezl na Openscale moc pěkného nového Tanka Ta-152H, avšak lety za moc nestály. Jak by ne, to co jej mělo pohánět mělo k vrtuli opravdu daleko, byla to spíš vzdušná brzda. Snad do příště vybaví tuto svou hezkou minimaketu něčím co bude schopné přeměnit energii gumy na tah. O nic lépe nezalétal ani další nový Tank, tentokráte Ta-152C z dílny Dušana Garby, ale tady důvod neznám. A nepříliš oslnivé lety předváděl i Petr Mikulášek s Me-209. Tento kdysi výkonný a spolehlivý model už má dobu slávy za sebou a chtělo by to inovovat letový park. Ale to neplatí jen na Petra, potrefených tímto výrokem je nás mnohem více. Překvapivě jsem žádné mimořádné letové výkony nezahlédl ani u nového, krásného a neokoukaného Bolchovitinova Standy Černého. Kde je chyba také netuším, na první pohled má model všechny předpoklady stát se dobře létající minimaketou. Ostatně i SE-5a Antonína Křižky nesporně má na víc než na zapsaných 30s. Stejně tak se se zalétáním svého pěkného tříplošného Fokkeru Dr.I. zoufale trápil i Miloslav Stodůlka, ale tady je to celkem pochopitelné, tento typ není jako předloha minimakety nejvhodnější. Ale proč nezaznamenali jediný soutěžní let Martin Huk s Milesem Magisterem, Viktor Lukáč s P-51H Mustangem a Chiltonem mi zůstává tajemstvím, všechny tyto modely mají ty správné modelářské proporce a postaveny byly velmi pečlivě. A ze stejného soudku jsou letové výkony Douglas Skyraidera Bernarda Guesta, pamětníci si možná vzpomenou, že před řadou let tato dvacetinka, i když ne tak pěkně do detailu provedená, právě na Medlánkách beznadějně uletěla Vladimíru Kunertovi.
Pavel Stráník připra...
Zde Buzzard ještě v ...
... a tady je neslav...
Me-209 Petra Mikuláš...
A navíc ne každý vzl...
Miloslav Stodůlka se...
Fokker dr.i při zalé...
Příprava Fokkeru k l...
Pracovní úsilí stavitelů bylo značné, jen pro ilustraci: Ruju, který byl v pátek večer u mě ještě zastříknout obtisky na svůj rapierovitý stroj napadlo při spatření zarudlých očí ostatních modelářů udělat malou anketu, do kdy ještě noc před soutěží na svých strojích ostatní pracovali. Ze 14 oslovených modelářů jen tři šli spát v rozumnou dobu, průměr byl o půl třetí ráno a rekord v pět ráno s hodinovým zdřímnutím a v šest už cesta do Brna na Openscale.
Tak takové bylo Openscale 2008. Ne všechno jsem zaregistroval, ne všechno zachytil Ruja svým fotoaparátem. Ale zažili jsme po letech zase jednu vynikající minimaketářskou soutěž. Díky za její uspořádání patří především Lubomíru Koutnému, který chvílemi poněkud nervózně osciloval mezi funkcí pořadatele a soutěžícího. Neméně stejnou zásluhu na hlubokém modelářském prožitku mělo rozmístění tlakových výší a níží na západ a východ od nás, které se zase postaraly o fantastické minimaketářské počasí. A abych nezapomněl na letošní časoměřiče vedené Honzou Děkaníkem, kteří strávili dva dny koukáním po modelech, mačkáním stopek a zapisováním letových časů, na rozdíl od loňska bez chaosu a nervozity.
Výsledky byly vyhlášeny za přítomnosti starostky Medlánek, ceny byly vskutku reprezentativní, vítězové byli obšťastněni k tomu i poháry a všichni žáci se navíc dočkali ocenění v rámci Petříkova poháru pro soutěžící do 15 let.
Příští ročník Openscale bude jubilejní, již dvacátý. Minimaketářům nezbývá se než se na něj nejen těšit, ale i nějakou tu novou dvacetinku ulepit. A ostatní budou vítáni třeba jako diváci.
[Felda]
P.S. Jelikož se všechny fotky do reportu nevejdou a je nám líto je jen tak hodit do koše, slíbená fotogalerie je tu (173 fotek).
