Drncův memoriál 2009, Brno-Medlánky 5.9.2009

Memoriál Rudolfa Drnce se letos konal o týden dříve než je jeho obligátní termín - druhý zářiový víkend - a nutno říci že to rozhodně nebyla šťastná volba. K posunutí termínu prý došlo ve snaze nalákat na souběžně probíhající soutěž oldtimerů účastníky právě končících závodů oldtimerů SAM v Chotěboři, jenže pokud tomu tak opravdu bylo, tento krok se minul účinkem. Čemu tím však Memoriál neunikl byla ukázková nepřízeň počasí - velmi silný a studený vítr který vyvolával nepříjemnou výškovou turbulenci za hřebenem kopců na severozápad od medláneckého letiště a k tomu i přízemní turbulenci za blízkým polem se vzrostou kukuřicí. Prostě podmínky o jejichž regulérnosti pro soutěž volných modelů lze úspěšně pochybovat.

Jak už je u brněnských soutěží zvykem, statické hodnocení modelů probíhalo v prostorách restaurace U křivé vrtule v budově Aeroklubu Medlánky. Počet modelů ani modelářů sice nebyl zdaleka tak oslnivý jako na Openscale a zaostával i za loňským ročníkem Memoriálu, ale vzhledem k nepřízni počasí se není co divit že mnozí svou účast přehodnotili. Přesto příjemně překvapila na jedné straně účast Standy Černého, Martina Huka, Michala Křepelky a Davida Paskeviče "z Prahy" a Petra Koláře ze Zábřehu, na druhé straně nové dvacetinky Lubomíra Koutného, Martina Křepelky a Davida Paskeviče. Obzvláště u Davida zaslouží mimořádné uznání jeho modelářská aktivita a pozoruhodný pokrok v kvalitě stavby. Na rozdíl od předchozích soutěží minimaket bylo rozhodnuto všechny modely od základu nově obodovat, za své vzala zažitá praxe opisování statických hodnocení z předchozích let. Do komise bodovačů byl kromě zkušených dvacetinkářů Lubomíra Koutného, Petra Koláře a Pavla Stráníka povolán i Martin Huk, známý ze zdejší diskuze svými útoky na pravidla dvacetinek a hlavně na jejich aplikaci. Myslím že to pro něj bylo celkem poučné ...

V pravé poledne zahájil Tomáš Heinl z pozice pořadatele soutěžní lety, kterým předcházelo poněkud zmatené pojíždění kolony vozidel ve snaze najít optimální starovací pozici na ploše medláneckého letiště obklopeného poli vzrostlé kukuřice. Vzhledem k větru a turbulenci byly zrušeny vzlety z desky, stejně tak byly zavrhnuty návrhy na zrušení, odložení či posunutí letové části soutěže. Tradičně, a nyní i odvážně, uskutečnil první soutěžní let Lubomír Koutný s Arsenalem VG-36. Ti co ho sledovali pochopili co je čeká. Tento osvědčený typ, který obvykle nemá ve větru problémy, se stal hříčkou povětří. Po strmém stoupání s ním turbulence silně zamávala, obrátila jej na záda a stejně strmě jej nasměrovala zpět do země. Totéž si pak prožili skoro všichni kteří sebrali odvahu uskutečnit soutěžní nebo cvičný let. Některé modely to odnesly menším, větším či fatálním poškozením, tak jako Reggiane Re-2006 Petra Mikuláška a Miles Magister Martina Huka, které byly zničeny úplně. Drobných poškození bylo nepočítaně. Ale i přes silný vítr se vyskytla tu a tam chvíle, kdy termická bublina nabídla ideální okamžik ke startu. Toho využili Petr Kolář s P-51D Mustang, Petr Koutný s Comp Air 7 a i Lubomír Koutný, kterému však jeho Arsenala VG-36 termika ve větrném počasí zanesla po 104s až na druhou stranu letiště do kukuřice, kde už se jej najít nepodařilo. Kolem třetí hodiny se doposud jasná obloha zatáhla, vitr trochu polevil, turbulence ustala a ještě více se ochladilo. V tuto chvíli zkušeně vytáhl svého Letova Š-39 Michal Křepelka, náležitě jej natočil a dvěma více než 100 vteřinovými lety nenechal nikoho na pochybách kdo bude vítězem. Petr Kolář ještě na poslední chvíli před koncem soutěže vylepšil své doposud dosažené časy a získal druhé místo. Třetí místo pak připadlo Lubomíru Koutnému jako slabá náplast za ztraceného Arsenala. V žácích zvítězil Albert Stehlík, který si lety svého Arsenala VG-39 také nechal až na samotný konec soutěže a rozhodně toho nelitoval. Ostatní soutěžící buď nelétali vůbec nebo jen s nevalnými výsledky.

[Felda]