Tradičně první soutěž minimaketářské sezony, Openscale, letos rozšířila svůj záběr. Hlavní pořadatel, Pavel Vysočan, vyslechl hlasy které na diskuzním fóru volaly po opětovném zařazení kategorie M-CO2/elektro a navíc přibyla ještě kategorie dvacetinek prvoválečných předloh, jako připomenutí nadcházejícího stého výročí vypuknutí Velké války. Takže celkový výčet vyhlášených kategorií je na jednu, ač dvoudenní, soutěž více než úctyhodný: minimakety M-min 1:20, z nich samostatné vyhodnocení prvoválečných typů, minimakety M-CO2/elektro, Schneiderův pohár pro gumou poháněné minimakety rychlostních hydroplánů, oldtimery kategorií BV-1/BV-3, z nich samostatně hodnocený Lanštiakův pohár pro žáky a nakonec oldtimery BV-min - skoro bych řekl že více než dost na jednu soutěž a nepočetnou družinu bodovačů, časoměřičů a jediného pořadatele. K tomu je však třeba jedním dechem říci, že se tohoto titánského úkolu zhostili více než dobře, drobná škobrtnutí zakryje milosrdný prach zapomnění.
Na tomto místě se tradičně hodnotí počasí, takže nebudu vybočovat. Ač předpovědi věštily všechno možné jen ne to pravé minimaketářské počasí, skutečnost, alespoň na Medlánkách, byla jiná. Počasí bylo nádherné, v sobotu se během odpoledne po bodování postupně uklidňoval vítr, termika byla sice jen sporadická, ale vynahradila si to v neděli dopoledne kdy to bylo skutečně ono - slunce, sem tam obláček, sem tam termický závan, teplota příjemná.
Na statickém bodování, kde jinde než ve velkém party stanu přináležícím k restauraci U křivé vrtule, se sešlo 27 dvacetinek a 6 minimaket poháněných elektromotory nebo kysličníky. Jak soutěžící přinášeli své modely, přibývalo na stolech nových minimaket, skoro jako v dávných dobách kdy představit po zimě nový model bylo takřka minimaketářovou povinností. Nebudu se snažit vyjmenovat všechny novinky, určitě bych na nějakou zapomněl, ale co opomenout nemohu je obří Blohm Voss BV-155 Jirky Doležela, vysochaný (trefnější charakteristiku neznám) ze stavebního polystyrenu. Co bylo dále nepřehlédnutelné, bylo množství prvoválečných minimaket, k jejichž stavbě jistě motivovalo vyhlášení samostatné kategorie těchto modelů. Nevděčné role bodovačů se zdárně zhostili ve dvacetinkách Antonín Alfery a Ivo Čerešňák, v kategorii M-CO2/elektro Petr Faitl a Martin Huk. Tonda, který měl dvě nádherné více či méně polystyrenové prvoválečné dvacetinky, kvůli své angažovanosti v roli bodovače s nimi létal mimo soutěž.
Sobotní letový program byl zahájen o půl čtvrté odpoledne ze startoviště v jihovýchodním cípu letiště. Zpočátku se zdálo že budou, jako již nejednou na tomto místě, potíže s turbulencí za nedalekými kopci, ale vítr se rychle zklidňoval až utichl úplně. Této pohody využila většina soutěžících s dvacetinkami a zaletěli velice slušné časy. Obě maxima se sice zadařila jen Tondovi Alferymu, těch co se k nim přiblížili velmi těsně bylo ale více, a to Lubomír Koutný s Bristolem M1C, malým racerem Mr.Smoothie i P-51H Mustang, Jirka Doležel s Aichi Nanzan, Albert Stehlík s IAR-827 a Dušan Garba se Spinks Akromasterem. V kategorii CO2/elektro se do poslední chvíle nevědělo jak to bude s maximem, ve hře bylo rozdílná požadovaná délka letu pro modely poháněné elektrikou a kysličníkem i stejná požadovaná délka letu pro všechny, jen kratší, aby modely poháněné CO2 nebyly handicapovány. Nakonec bylo vyhlášeno maximum 60s pro všechny a s tím se začalo soutěžit, při zpracování výsledků však již pořadatel změnil maximum na 100s. Hned zpočátku se ukázalo, že kysličníky co do délky letu a spolehlivosti chodu pohonné jednotky elektrikám konkurovat nemohou. To jasně předváděl Tondal Alfery s dvoumotorovým dvouplošným Vickersem Vimy a zelektrizovanou dvacetinkou (která si před tím ještě prošla etapou pohonu kysličníkem) WKF 80.05 i Petr Faitl s Farmanem 451. Stabilní lety jejich minimaket co do délky letu omezovala jen doba letu nastavená časovačem. Naproti tomu Pavel Stráník a Martin Huk s modely poháněnými motory na CO2 měli s dosažením maxima mnohem více starostí. Navečer pak přišel na řadu maraton několika společných startů modelů hydroplánů, jejichž předlohy byly připravovány pro Schneiderův pohár. Zde se čas neměřil, první přistavší byl vyřazen a ostatní rychle natáčeli gumové svazky a pokračovali dalším společným startem. Do této soutěži nastoupilo na začátku sedm soutěžících, nakonec zvítězil Antoním Alfery s Curtissem R3C před Lubomírem Koutným s Bernardem HV.220. V této kategorii není určeno měřítko ani jiné omezení, statika se nehodnotí, proto je překvapivé že se v naprosto klidném ovzduší neprosadil žádný z oříšků, které mají mnohem výhodnější poměr hmotnosti gumy vůči hmotnosti letounu i větší velikost vrtule.
V neděli ráno bylo startoviště umístěno pro změnu v severní části letiště, protože byl předpovídán severozápadní vítr. Vítr se během soutěžních letů nakonec nedostavil a tak příhodných podmínek, dokonce ještě lepších než předchozí den, většina využila buď ke zlepšení svých výkonů, jako například Jirka Doležel s Aichi Nanzanem, Dušan Garba se Spinks Akromasterem, Petr Kolář s MiG-3 i Sopwithem Swallow, Petr Mikulášek s obstarožním Me-209 či Antonín Křižka s Avií BH-1Exp., nebo k zalétávání a ladění nových modelů. Tak překvapoval Tonda Alfery s krásnými stabilními, dlouhými a vysokými lety svého nového Albatrosu D.V a všeobecný zájem budily zalétávací pokusy Jirky Doležela s jeho BV-155 - motorový let zvládl ale stabilního kluzu se ne a ne dopracovat. Moc se mu nedařilo ani se zalétáváním nového Pfalze D.III, stejně jako Dušanu Garbovi, který na doladění svého krásného nového Kawasaki K-61 Hien bude muset ještě zapracovat. Pěkně létala i další polystyrenová dvacetinka z Alferyovic dílny, se kterou soutěžil Vladimír Alfery - Macchi MC.202. Na tomto krásném a do detailu zpracovaném modelu (nejspíš se časem dočkáme jeho stavebnicového provedení) bylo nejzajímavější to, že k nerozeznání stejný druhý exemplář byl osazen elektromotorem a RC soupravou a Vláďa s ním předváděl k udivení všech moc pěkné lety s řadou akrobatických obratů.
V kategorii dvacetinek nakonec celkově zvítězil Lubomír Koutný s Bristolem M1C, který byl současně vyhodnocen jako nejlepší dvacetinka prvoválečné předlohy, před Jirkou Doleželem s Aichi Nanzanem a Vladimírem Alferym s Macchi MC.202 (i když při vlastním vyhlašování výsledků se pořadí trošku pomotalo). V minimaketách CO2/elektro sice také došlo ke zmatení výsledků (tentokrát vinou vyhodnocovacího programu), ale na pořadí to vliv nemělo - zvítězil zcela zaslouženě Antonín Alfery s Vickersem Vimy před Petrem Faitlem s Farmanem 451 a Pavlem Stráníkem s Heinkelem He-112B.
[Pavel Stráník]
Výsledková listina kategorie M-min 1:20 ve formátu PDF
Výsledková listina kategorie M-CO2/elektro ve formátu PDF
Výsledková listina soutěže dvacetinek z I. světové války ve formátu PDF
Výsledková listina minimaket rychlostních hydroplánů ve formátu PDF
Statická část
Letová část
Fly Off Schneider Cup