Memoriál Rudolfa Drnce 2015, Brno-Medlánky 20.9.2015

Bodovači při práci

Kdo však novému pořadateli situaci určitě neulehčil bylo počasí. V původně plánovaném sobotním termínu soutěže bylo letiště obsazeno jinou akcí a na neděli předpověď hlásila déšť a silný vítr. Z deště nakonec nic nebylo, zato vítr dul ze strnišť o sto šest, chvílemi to bylo za hranicí regulérnosti a jediní kdo si to užívali byli pouštěči draků a kiteři. Všechny to mrzelo o to víc, že den předtím v sobotu bylo počasí přímo ukázkové, no a v pondělí bylo taky moc pěkně - to nepotěší. Přesto se při nedělním ránu na terase restaurace U křivé vrtule sešlo dvanáct soutěžících s devatenácti dvacetinkami. Když k tomu přičteme ještě pár soutěžících s historiky BV-1 a BV-3 a ve Schneider cupu, je to více než slušná účast. Navíc byly k vidění i tři novinky - to nebývá na podzimních soutěžích zrovna pravidlem: tříplošný Nieuport 17 Triplan Petra Koláře, Atlas Kudu Tomáše Heinla a Chiltow DW.1 Kamila Pitry. Po zahájení soutěže se do práce pustily dvě dvojice bodovačů statiky Jiří a Antonín Alfery, Adam Jakeš a Pavel Stráník, Vlastimil Šimek se postaral o přeměření rozpětí a kontrolu průměrů vrtulí.

Starty z desky byly někdy obtížnější

V jedenáct hodin byla zahájena letová část soutěže, ale silný studený severní vítr moc k létání nelákal. Jako první se odhodlal Petr Kolář se spolehlivým MiGem a srdnatě vzdoroval větrným poryvům. Vzápětí letěl Luboš Koutný s Mr.Smoothim, tento malý racer si s povětřím celkem dobře poradil, po minutovém letu však skončil až ve vzdáleném oraništi, kde se nevyhnul poškození. Přistání v tvrdém poli byl ostatně úděl řady modelů, kterým se podařilo slušně zaletět, poškození bylo víc než dost. V tomto počasí měly výhodu jednak modely které byly schopné rychle strmě vystoupat do bezpečnější výšky bez turbulencí a pak stabilní hornoplošníky které nějaký ten poryv ustály. Mnohé jiné vítr srazil k zemi hned po startu, jako například Me-209 Petra Mikuláška, který si po nárazu do země hned po vzletu z ruky poškodil předek trupu a tím byl z další soutěže vyřazen. Petr však s potěšením konstatoval, že model půjde i po tak tvrdé ráně celkem dobře opravit. Vzlety z desky byly ještě dramatičtější, Bede BD.4 Michala Křepelky i Mr.Smoothie Lubomíra Koutného nečekaně v nožovém letu atakovaly nic netušícího fotografa, načež skončily v trávě. Po poledni se však přece jen slunce ukázalo častěji a déle a výsledkem byly chvíle klidu a ve studeném okolním vzduchu i silné termické bubliny. Toho někteří využili k velice slušným letům, např. Michal Křepelka s Bedem BD-4 i s Letovem Š.39, Jirka Doležel s Itohem a Tomáš Heinl s Kudu. Všechny překvapil Petr Kolář s Nieuportem Triplanem, o kterém mnozí pochybovali zda vůbec je schopen letu, když ve vzácných klidnějších okamžicích letěl nejen stabilně, ale i na takový model docela dlouho. Jak už bývá zvykem, přes minutu spolehlivě letěl i Morane A-1 Tondy Alferyho při letu z ruky, let ze země se mu však stal osudným - po pěkném vzletu a stabilním strmém stoupání v pravé zatáčce si našel termiku a stoupal a stoupal a stoupal .... S rostoucí výškou termika sílila a model ve společnosti několika kroužících ptáků po pár minutách zmizel všem z dohledu. Neméně létavé hornoplošné Cessny Tonda už pak raději do vzduchu ani nepouštěl, nebylo se co divit. Na silnou termiku v kombinaci s větrem doplatil i oldimer Vlastíka Šimka, když zmizel za kopcem směr Žabovřesky, ještě předtím ulétl také model P-30 Vojty Zoufalého. Před samým koncem soutěže se nečekaně na startu objevil Jirka Doležel s plovákovým Kawanishi E-15 K-1 Shiun s kontrapropem. Nic nedal na nabádání aby takový model šetřil a do silného větru raději nepouštěl. Naštěstí model let zvládl bez poškození. Někteří soutěžící s některými svými modely radši ani neletěli, nikdo jim to ale nemůže zazlívat, většina z nich má modely seřízené do podstatně klidnějších podmínek, stejně tak lze pochopit obavu z poškození některých složitějších typů.