Minimaketářské nebe v Trnávce 7.9.2019 - 11.ročník

Ranní zamračená obloha na letišti v Trnávce

Letos to vypadalo, že po jubilejním desátém ročníku nastane zlom a vždy doposud nám přející počasí se tentokrát obrátí k minimaketářům zády. Po celou dobu před soutěží předpovědi ukazovaly deštivé počasí. I noc před soutěží pršelo a všichni mimomístní účastníci přijížděli na soutěž z deštivého počasí. Ale v Trnávce bylo relativně sucho. K dispozici byl opět jiný stan než obvykle a pořádající měli trochu obavy, zda mají pohromadě všechny potřebné komponenty. Ale i tak se podařilo stan postavit v rekordně krátké době. A tak Felda jen s protaženým obličejem po příjezdu na plochu konstatoval "já přišel o stavění stanu". Po deváté dorazili poslední účastníci - rodina Alfery s Michalem Křepelekou a Romanem Procházkou. Michal i Roman přesedli k Tondovi z vlaku v Hranicích na Moravě. Ten, protože má nové auto, je přivítal slovy: "a přezůvky máte?".

Bodovači hodnotí Junkers D.I Mariána Líšky

Po krátkém úvodu hlavního organizátora se přikročilo ke statickému bodování. Ten musel bohužel konstatovat, že ani vyhlášení Alfa cupu pro RC minimakety ze stavebnic firmy Alfa model nepomohlo zajistit dostatečný počet soutěžících v této kategorii. Jediný Pavel Stráník si přivezl model. Kategorie byla tedy zrušena. Ani v dalších kategoriích nebylo nějak přehnaně moc modelů. Jedinou letošní novinkou byl Piper J-3 Michala Křepelky, jak jinak než na CO2. Všichni ostatní létali s již známými modely. K bodování zasedly bodovací dvojice v trochu netradičním složení. Svůj křest jako bodovač si odbyl Tonda Křižka, ve dvojici s Jirkou Doleželem. Po letech si zabodoval Petr Faitl ve dvojici s Pavlem Stráníkem, třetí část bodovala trojice pod vedením Jirky Tamfala, spolu s domácícmi Pavlem Laníkem a Jardou Masopustem.

Dušan Garba s dvacetinkou Ta-Go

Díky poněkud menšímu startovnímu poli a taky díky zběhlosti bodovačů bylo možno více jak půl hodiny před polednem zahájit letovou část soutěže. Bylo sice pod mrakem, ale téměř bezvětří. Modely tak povětšinou stihly přistát na travnaté ploše. Jen těm nejdéle létajícím modely přistály do trochu hrubší orby. Naštěstí hlína byla po předchozích deštích měkká a modelům moc neubližovala. Krásné lety po vyladění gumy ve svém Lockheed Vega předváděl Michal Křepelka. Tedy za vydatné pomoci radami od známého zalétávače Jirky Alfery. Jeho rady "létá ti to málo, měl bys to vyladit" padly na úrodnou půdu a tak Michal jako jediný v soutěži zalétl letové maximum 100 bodů. Přitom maximum nebylo úplně malé - 75,6 sec. Lehký model ale dokázal letět i přes dvě minuty. Pěkně létal i druhý Michalův model - Cessna 120 ze stavebnice Alfa model. Druhý nejlepší letový výsledek tentokrát předvedl pořádající Dušan Garba s už také známým modelem Kawasaki Ki-61 III Kai. Model létá krásně v motorovém letu. Bohužel majitel jej stále nepřiměl ke slušnému kluzu. Při prvním startu skončil motorový let v nevelké výšce a jeho téměř pád neměl vážné následky. Soutěžící prozíravě druhý let absolvoval ze stolu. Po krásném stoupavém letu za mírného přispění termiky následoval velký zhup, zapříčiněný patrně nefungujícím dorazem na hlavici, a posunem gumy do zadní části modelu. Při druhém zhupu pak následoval náraz do střechy auta Jiřího Doležela, který znamenal poškození vrtule. Bohužel zanechal šrám i na autě. Kompenzace škod bude řešena dodatečně. I druhý japonský letoun stejného majitele, dvacetinka Ta-Go, úspěšně ohrožoval přihlížející. Druhým startem (také už ze stolu) atakoval domácího Standu Horvátha, který tentokrát uspokojoval potřeby hladových v bufetu ve stanu. Standa to naštěstí přežil bez úhony. Model ne a čeká jej patrně další, v pořadí pátá oprava. Na bednu by patrně dosáhl Tonda Alfery, ale ten v poslední době záměrně dává šanci jiným a létá jen polovinu startů. Tentokrát se dvěma Cessnami - Bird Dog a Cessna 140 létal jen z ruky. Průměrné starty předváděl Jirka Doležel se svými maketami Morane Saulnier N a Albatros D.XI. Jirka Tamfal se svým Avia AV 36 Bojar tentokrát přes celkem pěkné lety díky horší statice zůstal pod stupni vítězů. Tonda Křižka s Avií BH-1 EXP dosáhl možná rekordního letu 42 sec. Stačilo to na šesté místo. Marán Líška s krásným Messerschmitt Bf-109 E4 při zalétávání poškodil vrtuli a nezapsal soutěžní let. Z vítěžství se tak konečně radoval domácí Dušan Garba s Ki-61 před Michalem Křepelkou s Vegou a Jiřím Doleželem s Morane. Čtrvtý byl Jiří Tamfal s Bojarem, pátý Tonda Alfery s Bird Dogem.

Junkers D.I Mariána Líšky

V kategorii M-CO2/el byla převaha elekter. Hlavní pořadatel zvolil létání na maximum 60 sec. Jak se ukazuje, pro elektry to není žádný problém a je tedy na zváženou, jakým směrem se v této kategorii vydat. U létání brněnským způsobem, tedy co nejpřesněji k času 60 sec s odečtem přelétaných vteřin, jsou elektry opět ve velké výhodě. Jsou většinou vybaveny regulátorem s možností nastavení délky motorového letu a je tedy jen otázkou zkušenosti majitele, aby správně odhadl, za jak dlouho model doklouže na zem. Osobně nechápu jak to dokážou odhadnout majitelé modelů s pohonem na motor na CO2, a to jsem byl několikrát svědkem, že takové modely porazily elektry. V Trnávce se představily Albatros D.V Tondy Alfery, Blohm & Voss BV 155 Jiřího Doležela, Farman F 451 Petra Faitla, kysličníkový model Piper J3 Cub Michala Křepelky a rovněž kysličníkový Junkers D.I Mariána Líšky z Prievidze. Maxima 120 sec ze dvou lepších letů dosahly první tři jmenované modely, takže o pořadí rozhodla statika. Zvítězil Tonda Alfery před Jirkou Doleželem a třetím Petrem Faitlem. Čtvrtý pak Michal Křepelka.

I letošní zpracování výsledků se podařilo dokončit v rekorně krátkém čase, a tak kolem půl druhé již stáli všchni nastoupeni k vyhlášení výsledků a předání cen nejlepším. Díky tomu, že hlavní sponzor Jeti model z Příbora poskytl ceny pro tři kategorie, mohli být cenami odměněni i soutěžící na čtvrtém a pátém místě v kategorri M-min a čtvrtý v kategorii M-CO2/el. Po slavnostním ukončení byl rychle zbourán stan a když byly uklizeny poslední zbytky výbavy, začalo lehce pršet ... Jak se ukázalo, pršelo všude kolem, jen letiště v Trnávce déšť v době soutěže obešel. Při uklízení materiálu do skladu už hustě pršelo. Zdá se, že pořadatel měl opravdu z pekla štěstí. Proto poděkoval svatému Petrovi za přízeň. Nicméně poděkovat je potřeba všem, kteří pomohli soutěž zajistit pořadatelsky. Za trvalou přízeň pak hlavnímu sponzorovi Jeti model.