Spitfire jako minimaketa

[Lubomir Koutny]

Letouny Spitfire ve velké většině svých modifikací patřily k nejlepším stíhačkám druhé světové války. Piloti je přímo milovali pro jejich neobyčejně dobré letové vlastnosti, především pak velkou obratnost.
Ovšem to, co je výhodou pro skutečný stíhací letoun, kde vysoká manévrovatelnost je velkou výhodou v psích soubojích, tak to se u minimakety často projevuje jako nedostatek stability, který v turbulentním počasí velmi znehodnocuje výkony minimakety. Dušan Sedlár občas cituje jistého Angličana " stavěj, ci se ti líbí, jen ne Spita". Takže si dovolím pár postřehů ze svých zkušeností s těmito minimaketami :
1. Můj první Spitfire Mk XIV byl postaven někdy kolem roku 1965, tehdy ještě s rozpětím 400 mm, souběžně tento také stavěl Jirka Boček, Ten můj měl povrchovou úpravu z modelspanu barveného Duhou, kdežto Jirkův měl povch sříkaný nitrolakem (barvy na kůži, ktereé hodně pnuly). Ten můj měl pomětně velké stoupání své pětilisté vrtule a často i při soutěžích předváděl nejrůznější akrobatické evoluce, (viz reportáž z létání na Výstavišti) nejlepší časy byly těsně přes půl minuty, ten Jirkův létal poněkud "katolicky". Podobně umírněné letové vlastnosti měl i stejně velký Spitfire Mk IX Huberta Pernici a Zdenka Rašky.
2. Jako dvacetinku jsem stavěl v r. 1969 Spitfire Mk VII HF. Ano, nádherný stratosferický Spit jsem si postavil se zatahovacím podvozkem a přesto velmi lehký. Bohužel jsem tehdy měl jen mizerné podklady z německé FLIEGERREWUE, kde byla verze s původní malou SOP, což se projevilo značnou nestabilitou, to pokud jsem chtěl využít vrtuli s průměrem plných 35% z rozpětí, širším listem a větším stoupáním. Ty vrtule jsem nakonec musel dělat tři, než to bylo ono. Musel jsem zmenšit průměr i šířku listu, nakonec i menší stoupání...Pak Spit létal opravdu hezky a vyhrál i nějakou tu soutěž.
3. Dvacetinka Spitfire Mk XIV byla stavěna v mnoha exemplářích podle plánku, který vyšel v Modeláři. Pokud byla dobře postavena a stavitel také něco věděl o zalétávání, pak létala slušně na motor, ale velká pětilistá vrtule velmi limitovala klouzavý let, takže časy přes minutu jsem prakticky od tohoto typu nikdy neviděl.
4. Polystyrenové Spitfire Mk IX velikosti M-oř s ořezanými konci křídel z dílny Tondy Alferyho létaly neobyčejně dobře a vyhrály spoustu soutěží. Tonda je expert, jeho vrtule jsou prvotřídní, ve spojení se superdlouhými svazky a profilem prohnuté desky, při perfektním seřízení byly výkony často naprosto bezkonkurenční.
5.Před pár roky jsem se rozhodl, že si znovu postavím dvacetinku Spitfire HF Mk VIII, ano opět elegantní výškový Spit se špidlatými křídly, původně měl mít opět i zatahovací podvozek, proto byl zvolen dosti tlustý profil, což byla dvakrát chyba. Jednak ten zatahovák tam nakonec nebyl, hlavně pak hambrolkami stříkaný Spit vyšel dost těžký a ten profil je hlavním vyníkem značně přehnané citlivosti na seřízení a ještě více na každou i sebemenší turbulenci. První zalétávání dopadlo dobře, bylo bezvětří a dva lety do termiky hrozily, že nová dvacetinka uletí.
Naprostým fiaskem naopak by jeden z ročníků Drncova memoriálu, asi se hnulo překroucení křídla. Dnes jsem po letech toho Spita opět vytáhl a zalétal si na jetelině hned na konečné trolejbusu č 36 (ano já jsem byl líný jít až na Medlánky). Začátek mizerný, Spit utíkal do prava, postupně se ladilo a vylepšovalo. Na sáčku staré gumy bylo napsáni, max ot. 1500, já jsem točil 800 -900. Některé lety z ruky bez podvozku byly opravdu hezké, výška asi 25m, když pomohla termika tak i 40 m, ovšem více zajímavý byl způsob letu. První dvě stoupavé zatáčky do leva vypadaly stabilně, pak si to Spit klidně zatočil doprava, aby po dlou okruzích zase přešel do levé zatáčky. Místo přistání se nikdy nedalo odhadnout předem, jezdil mi mráz po zádech, když si to dvacetinka mířila nad neprostupnou houštinu bodlavých trnek v oplocené a totálně zarostlé zahrádce. Naštěstí vždy to dobře dopadlo. Lety s podvozkem nebyly nijak vynikající, bylo asi zapotřebí silnější gumu a těžiště trošku posunout do zadu, jinak byla dvacetinka zbytečně rychlá a moc se jí nechtělo nahoru...
6. Mimořádnou citlivost na řízení u RC minimakety Spitfire Mk IX z produkce Flying Styro Kit potvrzuje i Pavel Stráník.

[Pavel Stráník]

Tak já se tedy přidám:

Toto je text co jsem napsal v jiném vlákně: "Spita 24 jsem měl, myslím že celkem pěkného, bohužel krapet těžkého a ke všemu s malým vzepětím - nešlo se s tím domluvit, ač SOP je obrovská (a v poslední fázi zalétávání byla udělaná jako za letu přestavitelná) tak model buď letěl na gumu nebo klouzal - oba dva režimy nezvládal."
Ona ta verze Mk.24 vypadá na první pohled jako naprosto ideální. Mně se ten model nepodařilo postavit tak abych to potvrdil, ale je pravda že jsem měl v čumáku snad 10g olova - takže myslím že pokud by to někdo zvládl postavit do 40g, tak určitě létat bude.

[Hugo]

Na Interscale 2010 jsem viděl malé polystyrenové pistacio Spitfira od francouze J. Cartigny, tuším, že verze MK XIV, křídlo mělo rovnou destičku, čtyřlistá vrtule z kelímku od jogurtu. Časy okolo 40s a ve vzduchu vypadal kouzelně.

[Lubomir Koutny]

Tak já se tedy přidám:

Toto je text co jsem napsal v jiném vlákně: "Spita 24 jsem měl, myslím že celkem pěkného, bohužel krapet těžkého a ke všemu s malým vzepětím - nešlo se s tím domluvit, ač SOP je obrovská (a v poslední fázi zalétávání byla udělaná jako za letu přestavitelná) tak model buď letěl na gumu nebo klouzal - oba dva režimy nezvládal."
Ona ta verze Mk.24 vypadá na první pohled jako naprosto ideální. Mně se ten model nepodařilo postavit tak abych to potvrdil, ale je pravda že jsem měl v čumáku snad 10g olova - takže myslím že pokud by to někdo zvládl postavit do 40g, tak určitě létat bude.

Ano, moc dobře si na tu Pavlovu hezkou dvacetinku Spita 24 pamatuji. Tehdy jsem létal s velkým poprskaným ruským monstrem Bolchovitinov, které také bylo dost těžké, ale létalo stabilně, kdežto Pavlovo éro mělo perfektní stříkanou kamufláž a jankovité letové vlastnosti. Myslím, že chybou mimo tu velkou váhu (to se dá řešit kratším závěsem svazku, bez nutnosti dovažovat), bylo rozhodnutí kopat směrovku, ono to asi chtělo změnu výchylky křidélka, ale to by byla předělávka mnohem pracnější.. L. K.

[Pavel Stráník]

A pro úplnost doplňuji fotografii výše popisované dvacetinky Spitfire HF Mk VIII Luboše Koutného

spit.jpg (179.16 KiB) Zobrazeno 4765 x

[Marcelo Pricoli]

beatifull!!!!