Předprototyp Fokker V.29 po odstranění spodního křídla D-VII

[Lubomir Koutny]

Vždy se mi líbily samonosné jednoplošníky Fokker, zvláště pak ty z konce WWI. V šedesátých letech byly velké problémy sehnat kvalitní podklady, byly sice fotk, ale třípohled byl pouze od Fokker D-VIII. Od těch dalších jsem zkoušel rekonstrukce, počítak rozměry porovnáním se známými rozměry společných prvků (jako jsou kola, případně i celý stejný trup V-29 a Fokker D-VII. Nebyl jsem sám, mimo další se o něco podobného pokoušel i Dušan Sedlár, takže když konečně byly publikovány rozměry a třípohledy V.27, V.29 a Fokkera V.25, tak jsme byli rádi, že naše výpočty neměly větší rozdíly od zveřejněných dat než 3%, To, co mi chbělo byla fotka, nebo barevný bokorys od předprototypu V.29, který vznikl jednoduše tak, že A.Fokker nařídil od D-VII odmontovat spodní křídlo. Letoun se pak samozřejmě o dost zrychlil, jeho stoupavost díky menší váze a vyšší rychlosti o mnoho nepoklesla. Zvýšila se však přistávací rychlost a také ona schopnost viset za vrtuli při střelbě již poněkud utrpěla. Prototyp V.29 však již místo křídla z D-VII dostal nové, štíhlejší křídlo o rozpětí 10 m a to mělo tuhý potah, stejné křídlo pak dostaly prototypy V.27 a V.37 toto křídlo je výhodnější pro minimakety – dvacetinky, kdežto méně štíhlé křídlo předprototypu je výhodnější pro oříšky.
Nedávno jsem na internetu objevil fotku z muzea Fokkera D-VII bez spodního křídla a také barevný bokorys předprototypu. Nakreslit stavební výkres oříška nebyl žádný problém. Kostra vznikla brzy. Pak nastalo shánění kdo mi vytiskne lozenge na potahový papír, většina kopíren zásadně odmítá toto dělat na cizí papír. V JASYKO mám známou paní a ta se nechala přemluvit, ale výsledek byl špatný (japan nalepený na kancelářském A3 se přetrhl vinou jiného systému podávacích válečků než je tomu i tiskáren HP 2050 formátu A4, kde tyto problémy nejsou). Já v mé tiskárně tisknu zřídka a tak tonery zaschly, Neuspěl jsem ani u kamarádů. Takže nakonec jsem na internetu hledal nejlacinější nabídky tonerů, Ten barevný za 310Kč z E shopu nikde nemají, napřed nabízí za 900 Kč, pak i za 600, podobné je to i s černým. Nakonec jsem se domluvil s jednou příjemnou paní z prodejny na Palackého, že zkusíme oživit ty mé tonery, den byly namočeny v roztoku vody a líhu, pak doplněny náplně, zaplatil jsem 20 Kč a ono to funguje. Možná jsem byl zbytečně opatrný a místo japanu jsem lozenge tiskl na Plyspane, který sice plněji drží barvu než japan, ale také bohužel je těžší a tvrdší, po otištění je to hodně cítit. Překvapivě pracné bylo zhotovit maketu motoru a kulomety, obojí usadit tak, aby tyto nemířily do poměrně velkého výfuku.
Postavený a zkompletovaný model bez hlavice a vrtule dovážený čtyřmi modelářskými špendlíky má těžiště na odttokovce. Ale přesto krásně klouže, je jasné, že úhel seřízení je velmi malý. Hlavice s vrtulí váží 3g, vkládám svazek 2,5 g/m o délce 350 mm a těžiště je v 35%. při letové 11g, což je hodně. V kluzu je model rychlý, malé natažení VOP a je to lepší. Točím 200 obrátek a následuje prodloužený klouzavý let v délce asi 20m s mírným zatáčením doprava. Zkouším větší vychýlení SOP doleva, ale model je moc na uchu, takže je třeba doladit křidélky (positiv na levém, negativ na pravém. Točím 300 obrátek a následuje stabilní, mírně stoupavá zatáčka po půl okruhu končící na keři ve výšce 3m. Na to, že model má autenticky rovné křídlo, bez lomení do V, tak to je malý zázrak, jenže to by bodovači při soutěži asi neocenili. Žádný problém, on to nebude asi žádný soutěžní model, ale jen splnění dávného snu. Jedno pořekadlo říká,: Pánbůh tě nejvíce potrestá, když ti splní sen!
Pokudd by někdo chtěl stavět tento typ jako soutěžního oříška, pak musím doporučit potah z japonského papíru Kashmir 9 g/m2, emblémy dělat obtisky, vrtule s hlavicí může pak být za 1,5 g, závěs svazku o kousek více do předu, vrtule s menším stoupáním a šířkou listu, pak postačí svazek L=200 2,0 g/m do kterého můžete točit až 1900 obrátek a při letové 7 g mohou být lety až kolem 90s.

[Jiří Doležel]

V JASYKO mám známou paní a ta se nechala přemluvit, ale výsledek byl špatný (japan nalepený na kancelářském A3 se přetrhl vinou jiného systému podávacích válečků než je tomu i tiskáren HP 2050 formátu A4, kde tyto problémy nejsou).

Luboši, řešením tisku potahu na laserové tiskárně, která takto potahový papír válečky zmačká či dokonce roztrhá a zůstane uvnitř ní, je při použití Plyspane natření celé plochy podkladového papíru kancelářským lepidlem Scotch stick či podobným tuhým a nalepením papíru na celou plochu, nikoliv jen okraje. Dokonce vůbec nevadí, že se potah na papíru mírně zkrabatí - tisk a teplota tiskárny to krásně vypne. Válečky pak nemají co mačkat.

Sejmutí potahového papíru z podkladu je pak snadné pomocí páry z hrnce či rychlovarné konvice, funguje to dokonale. Pozor jen, aby se při sejmutí tištěná vrstva z potahu nesetkala s protější - dojde k odlepení barvy z potahu. Stejné pak platí pro přežehlení.

J.

[Lubomir Koutny]

Jirko děkuji za radu. Já jsem to vyřešil, tím, že kazetu s barevnými tonery mé inkoustové tiskárny HP 2050 jsem vymáchal v lihu, pak ji nechal doplnit barevnými tonery, což kupodivu stálo jen 20 Kč a nyní bez problému tisknu jak na Plyspane, tak i na Kashmir 9g/m2. Kupodivu nějak se nedaří stejné oživení kazety s černým tonerem i když je prý plná, to fungovalo 2 řádky a pak přestalo, takže text ve wordu musím tisknout jako tmavomodrý.

[Lubomir Koutny]

Ještě pár dotazů, Ty tiskněš vždy lozenge na laserovce? Je takový tisk lehčí než z inkoustovky? Myslím, že je ale choulostivý na nitroředidlo, nehrozí rozmazání při lakovvání? Naopak z inkoustovky je možné barvy narušit vodou, proto před prvním lakováním vypínat jen parou, i tak se plyspane vypíná málo (asi byl vypnutý již po tisku v inkoustovce). Pro mne je nyní jednodušší tisknout na mé tiskárně než shánět, kde by mi to vytiskli na laserovce., jiný problém jsou obtisky...

[Jiří Doležel]

Vždy ne, Plyspan na laserovce, Kashmir na inkoustovce. Váhu jsem nikdy nezkoumal, obecně ale preferuji Plyspan, odpadá pak zalakování pórů a nárůst váhy. S rozmazáváním problém nemám, jen nesmí pistole prskat, takže hodně ředit.

[Lubomir Koutny]

Ty lakuješ napínák pistolí, já štětcem...

[Lubomir Koutny]

Bylo pár chvil, kdy na mém plácku to nefoukalo. Natáčím asi 300 otáček, ale model nestoupá, je to jen takový prodloužený kluz po přímce, na 600 otáček model začíná stoupat a zatáčí doleva v nepřirozeném náklonu, pak následuje přepadnutí na záda, pád a odtřžené vzpěry, po opravě dávám nový svazek smyčku z gumy 3,7 g/m. Model se chová zcela jinak, vystřelí do výšky 5m a tam předvede něco jako lomcovák a přistává na zádech. Malé potlačení osy vrtule nějak nepomáhá a model zase přepadává na záda. Zkouším vyosit motor doprava a stal se zázrak, model krouží několik levých okruhů. Pak jsem tu podložku vyosení trochu zvětšil a model hezky vystoupal v pravé zatáčce do výšky 5m , kde vydržel až do vytočení svazku, následoval slušný kluz, Asi by to chtělo gumu smyčku 3,2 g/m o délce tak 320 mm, vyzkoušíme příště. už vím, že žádný soutěžní model to nebude, nicméně jsem rád, že model s křídlem bez jakéhokoliv lomení do V se podařilo seřídit ke stabilnímu letu. Naposled jsem toto viděl snad před půl stoletím v Novém Mestě n.V. u Fokkera D-VII Roberta Coka. jinak to snad nikdo nezvládl. (možná se mýlím a budu rád pokud se zce někdo pochlubí s vlastní zkušeností)

[Lubomir Koutny]

Dnes ráno v 9 hodin bylo bezvětří, teplo 21 C a již bez rosy. Využívám klidu, točím 600 otáček a následuje docela slušný let i když náklon do pravé zatáčky byl velký. Kroutím negativ na levé straně křídla, znovu točím 600 a je to lepší. Natáčím 800 a model letí moc hezky ve výšce asi 4m a přistává pak na smrku ve výšce 2 m. Spokojenost, do svazku se vejde maximálně 1500 otáček a dostup by pak mohl být 10 m. Do nižší haly by to asi chtělo slabší svazek, smyčku x 2,8 g/m o délce 400 mm a pak by se dalo točit až 2000 otáček. To je teorie, praxe je taková, že bez auta mimo Střelic asi nikde létat nebudu.
Beru GP 5 točím 800, mačkám větší zatáčku SOP a natahuji VOP, po startu vystřelení do výšky 8m, pak pád přes záda, vybrání nad zemí a zatáčka do prava. Zmenšuji prokroucení křídla i natažení VOP, točím 600 a je to dobré, výška 3m okruh tak akorát na plácek. Znovu točím 800 a nyní je to paráda, dokonce se mi zdá, že tam něco dýchlo termiky, výška je asi 15m a malý průvan táhne model každým okruhem blíže k dálničnímu přivaděči, pak kontakt se stromem ve výšce asi 9m, pád a zachcení ve větvích ve výšce 6m přímo nad kamenitou cestou. Jsem líný jít domů pro teleskopickou tyč a tak lámu dva šíhlé letorosty, je to něco mezi tvrdou trávotou a šlahounem stromu, svazuji pomocí prutů ze smuteční vrby a snažím se model nabrat tak, aby nespadl na tu štěrkovou cestum, bohužel nakonec je z toho svislý pád na tvrdo, Poškozená špice vrtulového kužele, vyvrácená noha podvozku, prasklý potak křídla, budou to nepříjemné opravy. Inu, ale musím to opravit a pak darovat v pořádku.