Supermarine Spitfire LF Mk.IXe - Pistácio

[Jiří Doležel]

Dlouho mi doma ležela stavebnice kitu Spita v měřítku 1:48, jehož rozpětí v tomto měřítku odpovídá kategorii Pistácio. A jelikož jsem líný, napadlo mne pár dílů použít jako mastery pro stavbu polystyrenového. Jako první jsem využil kabinu, kterou jsem sice znehodnotil, protože jsem ji pro potřeby lisování potřeboval „prodloužit“, což mi ale zas tak nevadí, protože pak mohu mít výlisků kolik chci. Kabina má pěkně znázorněn vystouplý rám, takže v budoucnu odpadá lepení titěrného nabarveného potahového papíru jako rámu. Vylisovaná je z Durofolu 0,15 mm. Možná by šlo na váze ještě více ubrat tak, že by kopyto bylo vyšší a tím pádem stěna výlisku slabší. Zkrátka prostor pro zlepšení je vždy.

[Jiří Doležel]

Co mne láká dlouhodobě, je um jistého minimaketáře z Prahy, který z montážní pěny do forem stříká neskutečně detailní a ultralehké figurky pilotů. Než se za dvacet let ty figurky naučím, začal jsem jednodušeji – koly. Kola jsou párový orgán, takže skoro už sériová výroba, což si zaslouží formu. Jelikož kola má Spit ve stavebnici moc pěkná, využil jsem je jako mastery, které jsem zaformoval do gumy. Předem uvedu, že sondovat, jakou chemii a technologické postupy Michal Křepelka používá je zbytečné, byť to z části vím, beru to jako jeho know-how a toto plně respektuji. Takže jsem se vydal cestou (několika) slepých uliček. Náhodou se mi pod ruku dostala tekutá PU dvousložková guma VytaFlex o finální tvrdosti 50 Sh, takže se šlo na věc. Do os kol jsem zalepil 1,5 mm plastové hřídelky, které slouží jako nálitek, správně vlastně vstřikovací kanál, našel krabičku ne větší než jsou kola, nalil do ní směs a kola do ní ponořil a čekal do druhého dne na vytvrzení. Výhoda tohoto materiálu je ta, že nepotřebujete vakuovačku pro odsátí vzduchových bublinek ze směsi, bublinky tam prostě nejsou. Druhý den následovalo odtržení vtokového kanálku – plastové trubičky a naříznutí formy pro vyjmutí kolečka, kterou jsem po té zalepil. Najít pomyslnou dělící rovinu kola šlo prosvícením celkem dobře. Co už tak dobře nešlo, byla práce s pěnou. Naivně jsem si koupil malou nízkoexpanzní od firmy So_dal s aplikátorem, což mi přišlo jako fajn benefit kvůli opakovatelnosti použití v dalších desetiletích.
První pokus proběhl s aplikací pěny do injekční stříkačky a přes růžovou jehlu do formy. Slepá ulička. Pěna expanduje ihned za ventilem, takže po výstřiku ze stříkačky se dále moc neroztahovala. Je to prostě duchařina, protože dovnitř nevidíte a čekáte co z toho bude. Výsledkem byla první zničená formička, forma se naplnila asi z 60%. Druhou formu jsem zabil vstříknutím pěny přímo ze spreje přes kónickou trubičku jejíž průměr na výstupu byl shodný s průměrem vtoku na formě – zkrátka nasazená plastová pipeta na ventilu pěny. Naplnění formy na 100%, ale velké bubliny na díle = malý tlak. Toto mne nasměrovalo k samotné pěně. Odlil jsem další formičky a druhý den koupil klasickou montážní pěnu stejného výrobce. Po zavadnutí pěny jsem formu v pomyslné dělící rozříznul a ejhle. Sláva! Pro ty, kdo by chtěli něco podobného zkoušet, mám radu nad zlato: pořádně si zajistěte pipetu/trubičku na dávkovacím ventilu, nedělejte to v obýváku jako já a chraňte si oči. Neřízený rozstřik pěny je v takovém případě v rámci několika metrů.

[Jiří Doležel]

Jak moc se kolo povedlo vypěnit napoví až nástřik/nátěr barvou, ideálně akrylovou. Začal jsem nátěrem stříbrných středů kol. Pro zpevnění, kvůli deformaci při přistáním modelu, jsou obvody kol polepeny cca 2 mm širokým páskem Plyspanu lepeným Metylanem. Osu kol jsem zkusmo propíchnul entomologickým špendlíkem, vyzkoušel házivost a následně do kola zalepil vteřiňákem na styro trubičku z injekční jehly s vnitřním průměrem 0,5 mm. Následovalo hledání vhodné trubičky, která by se shodovala s průměrem disku kola. Trubička slouží jako maskovací, kolo je položeno na podložce, trubička v ose kola kryje disk a vše kolem je nastříkáno černou barvou, takže odpadá práce se štětcem a věčné přetahování od třesoucích se rukou. Jen pro představu, kolo má průměr 13 mm.

[Jiří Doležel]

Po těchto drobných detailech přišla na řadu stavba draku. Jako stavební materiál používám modré XPS desky Styrex tloušťky 2 až 15 mm. Křídlo je vyříznuto z 3 mm desky, postupně ale obroušené z horní strany na tloušťku 2,5 mm ve středu, postupně ke koncům křídla na 1 mm tloušťky. Spodní stranu křídla přebrousím jen lehce, jednak aby zmizely drobné stopy od řezání drátem a taky aby deska moc neztratila pevnost, kterou získala spálenou vrstvou po řezu odporovým drátem. Používám brusný papír Globus Made in Czechoslovakia typ 383 z 80tých let minuléto tisíciletí a to tak, že vše je vždy broušeno jedním směrem. Následně křídlo brousím do chtěného profilu s rovnou spodní stranou. V této fázi přichází na řadu rytí paneláže, to oměřuji pomocí papírové šablony výkresu paneláže křídla, kterou postupně stříhám pryč, a tak co udělám vlevo, hned udělám i vpravo. Stejný postup platí samozřejmě i na spodní straně. Paneláž ryju správně zlomenou 0,13 mm žiletkou, stranou, která je ale tupá. Mám s tím lepší zkušenost než např. rytí entomologickým špendlíkem, ten mi občas po polystyrenu poskočil a zanechal za sebou brázdu. Na dlouhé tahy používám pomocné „pravítko“ z měkkého plastu. A jde se do koupelny. Ne že by bylo už tolik hodin, ale profil křídla ohýbám přes hranu vany. Je velmi vhodné si před touto činností ostříhat nehty a sundat z rukou, prstů šperky. Na polystyrenu je totiž ihned vidět sebemenší otlak, mělký jde opravit „rozleštěním“ v ploše. Vytvarování křídla do profilu je otázka cviku, ale stačí několik tahů sem a tam s jemným tlakem středních článků prstů a to především v první třetině hloubky profilu. Křídlo pak v ose rozříznu a do potřebného vzepětí slepím disperzí. Tím je křídlo připraveno na kompletaci s trupem.

[Jiří Doležel]

Stejným způsobem je dělaná i směrovka a výškovka, jen s rozdílem, že jejich tloušťka je kolem 0,8 mm a jsou zabroušeny do symetrického profilu, nebo se o to alespoň snažím.
Trup je ze dvou 10 mm styrexových desek slepených bodově k sobě disperzí, na které je překreslen bokorys trupu pomocí papírové šablony. Výhodou dvou polovin je právě dělící rovina, díky níž pak lze vše přesně odměřovat. Po vyříznutí bokorysu to samé udělám i seshoda. Následuje z čela nakreslení první motorové přepážky, místa, kde bude hlavice s kuželem a vrtulí. Od ní dále začínám brousit vnější tvar trupu, který kontroluji vnějšími papírovými šablonami – ty samozřejmě musíte na výkrese mít. Po vybroušení si na trupu naznačím polohu kabiny a křídla a jde se opět rýt, protože po vydlabání trupu zevnitř, kde stěny mají několik desetin především v zadní části, toho moc nenaryjete. Trup pak opatrně žiletkou rozdělím na poloviny a dlabu až na „slupku“ pomocí ohnutého břitu ve tvaru U jednorázové žiletky – planžety, upevněné na vhodné rukojeti. Tloušťku stěn kontroluji proti lampě. Jelikož model nebude potažen, pro zpevnění je přední část trupu po křídlo vylepena zevnitř Plyspanem, pevnost je po zaschnutí více než překvapující. Připravím si balsové výztuhy tl. 0,6 mm o rozměru cca 6x8 mm, které budou kolem zadního závěsu gumy, ty pak zalepím zevnitř disperzí. Jelikož Plyspan má tendenci deformovat kostru, v tomto případě přední část trupu silnou asi 1 mm, před slepením polovin trupu k sobě jsem ho navlhčil vodní mlhou. Krásně povolí do původního tvaru konstrukce a pak už vysychá zároveň se schnutím disperze, kdy jsou už poloviny trupu fixovány k sobě. Po vyřezání otvoru pro kokpit je k trupu napasováno křídlo, to dělám s pomocí papírové šablony, abych držel souměrnost. Nejprve pomocí dvou entomologických špendlíků si na bokorysu znázorním polohy náběžky a odtokovky, přeměřím zkusmo úhel náběhu křídla. Šablonou si pak ozrcadlím přes symetrickou osu trupu polohy i na druhou stranu trupu a spodní část trupu odříznu a dám stranou. Dopasuji křídlo k trupu, zkontroluji kolmost ve všech směrech oproti výkresu a slepím dohromady jen trochou disperze, protože křídlo k trupu budou držet později především aerodynamické přechody. Připravím si delší 0,6mm silný ocelový drát a z jedné strany ho v místě vyztužení trupu balsou zevnitř, kontrolováno proti světlu lampy, propíchnu tak, že o protější balsovou výztuhu se drátem jen dotýkám. Kontrolou vůči ose trupu a poloze křídla otáčením drátem prorazím i druhou stranu pro budoucí zadní závěs svazku.

[Jiří Doležel]

Co je vždy trochu porod je dopasování odříznuté části trupu pod křídlem a napasování této části tak, aby to co nejvíce“ sedělo“. Zde neznám jiný způsob než pokus-omyl s tím, že na omyl máte jen jednu šanci, takže se vyplatí před říznutím dvakrát měřit – tedy kontrolovat přikládáním. Jakmile jsem s touto pasáží hotov, přichází čas odlehčování, toho není nikdy dost a vše nepotřebné musí pryč. V tomto případě jde o střed křídla, který je schován v trupu. Odlehčuji pomocí antény, tedy jde o jednotlivé části staré rozebrané antény, kde jednotlivé průměry na sebe navazují. Ty mám pak upraveny tak, že do jejich čel jsou vypilovány zářezy pro snazší „vrtání“, v podstatě jde o korunkový vrták.

[Jiří Doležel]

Výškovka je do trupu vlepena opět s kontrolou symetrie, stejně jako směrovka. Váha zatím pomalu narůstá..

[Jiří Doležel]

Pokračuji vybroušením a nalepením krytů kanónů na křídlo, spodní části trupu pod křídlem a aerodynamických přechodů, které byly vytvořeny opět pomocí šablon zkusmo. V této fázi je prostor kokpitu jako ementál, přibylo totiž další odlehčení a to v oblasti trupu kde jsou přechody. Další desetina nahoru.

[Steve]

Skvělé!!!
Jirko, píšeš to stylem "tak jsem se cestou domů stavil pro pár rohlíků..."
Přitom to není vůbec jednoduché, chce to grif, šikovné ruce, nápady, zkušenost... a od slepých uliček občas bolí nohy
Já prcky neumím a takto váhově už vůbec ne
Občas mám pocit, že mám asi váhu v naprosto jiných jednotkách než ostatní. Nebo že mám posunutou desetinnou čárku víc vpravo

[Jiří Doležel]

Nelíbí se mi moc použití balsy nebo překližky na motorovou přepážku, nejde úplně dosáhnout velkého vstupního otvoru do trupu, který je potřeba při natáčení, nandávání svazku nebo v případě prasknutí svazku k jeho extrakci. V přední části trupu, kde bude usazena budoucí hlavice, jsem vybrousil co největší kulatý otvor a pak z pásku cca 4 mm širokého Durofolu, na vhodném průměru při soustavném prosycováním vteřinovým lepidlem, svinul trubičku. Slepil k sobě dvě vrstvy Durofolu, takže vznikla deska o síle 0,3 mm a do ní vypiloval otvor o shodném vnějším průměru jako měla trubička, tu v díře usadil, prolepil, vystřihl a obrousil do chtěného tvaru příruby – model pro ilustraci (nemám fotku dílu). Tuto přírubu pak vteřinovým lepidlem na styro zalepil do trupu. Takto vytvořené přepážka nijak nenarušuje vzhled přední části trupu za kuželem a hlavice kruhového tvaru, aretovaná perem/drážkou v ní, drží jako přibitá.

[Jiří Doležel]

Z kousku polystyrenu jsem začal brousit chladič pod trupem. Před jeho přilepením jsem si místo polohy poznačil špendlíkem, zkontroloval polohu s výkresem a část trupu v místě chladiče náležitě opět odlehčil.

[Jiří Doležel]

Pokud mne paměť nemate, asi nikdy jsem na modelu nedělal preshading pro „vytažení“ paneláže po nástřiku barvou. Stříkat to pistolí v tomto měřítku bylo mimo mé ambice a tak jsem na to šel jinak. Dceři jsem odklonil klasický šedý fix, který jsem občas namočil v lihu, abych dostal světlejší odstín a prostě model pokreslil.