minimakety.cz

Mou dvacetinku odkoupil Milan Luža pro svou sbírku minimaket. Upřímně řečeno moje dvacetinka He-100D nedosahovala takové výkony jako ta, co měl svého času Karel Ludvík, bylo to tím, že já měl průměr vrtule 163 mm (což odpovídá rozpětí letounu He-100D 9,4m , ta Karlova o dost větší /asi to bylo tím, že tehdy jsm dělali kužel vrtule z korku a do něj zabodli listy z překližky, ta však často nekončilly v kuželu u ody vrtule, ale o něco dále, podobdé to bylo i u Mustanga P-51D zdenka Vávry ). Dnes, když mám mnohem lepší podklady vím, že těch 190mm přesně odpovídá verzi dvacetinky He-100D-0, tedy prototypu , který si odkoupili Japonci (a koupili li licenci na jeho stavbu námořní stíhačky, le nakonec nestavěli). letoun měl německou kamufláž i znaky, později při testech v Japonsku již asi japonské znaky.
Na stavbě nové dvacetinky jsem si hezky asi měsíc zapracoval a dnes je hotová v kostře, přikládám fotku,

V roce 1969 náš náčelní klubu Boudný zařídil řezání balzy u svého známého Vitáska v Holiči, díky výborným výsledkům v soutěžích a vedením kroužků jsme od Svazarmu dostali velké množství dobrých špalků balzy. Boudný pak řekl, že minimaketáři si mohou vybrat ta nejlehčí prkénka (pro velké modely A2 neměla patřičnou pevnost). Ten výběr pak dobře provedl Karel Ludvík a my z toho pár let těžili.
První dcacetinku He-100 D1 si v r. 1970 postavil Karel Ludvík létala mu báječně, tehdy jsme dělali celoroční hodnocení minimaketářů ze tří nejlepších soutěží, asi měla rozhodnout soutěž ve Frenštátě mezi Karlovým He-100 D1 a mojim Spitfire Mk VII HF se zatahovacím podvozkem, právě za ten zatahovák dostal pěkné nadhodnocení. Starty z ruky byly u obou výborné, takže rozhodly lety ze země, ty byly také pěkné, ale můj Spit si vybral na přistání střechu baráku a pak těch 15 m výšky mu do maxima chybělo. Karel se svým He-100 D1 byl ten rok vítězem.
V roce 2009 jsem si také já postavil dvacetinku He-100 D1, ta moje byla stříkaná humbrolkami, trochu těžší a hlavně s menší vrtulí - přesně podle pravidel průměr 163mm, létala hezky, ale ne tolik jako ta Karlova, Dnes vím, že problém byl ve vrtuli a proto jsem si vybral onu verzi He-100 D 0. která měla rozpětí 10.4 m a u dvacetinky to pak dělá 190 mm.

Takže nejprve najít výkres, dokkreslit prdloužení konců křídla na verzi He-100 D-0, vybrat vhodnou balzu a začalo se stavět. Karel Ludvík se chytře rozhodl, že potah bude celý černozelený, takto obarvil lehký modelspan duhou a snadno model perfektně potáhl. Já jsem se rozhodlm že budu mít potah jako origínál ze dvou barev : světle zelené a zeleno černé. Neptve jsem chtěl použít zelený plyspane a polovinu z něj přebarvim na černo zelenou.
Jenže nakonec jsen barvil tenký modelspan duhami, vařil v hrnci. Bledě modrá se povedla výborně, černo zelená je jako plech těžká a dtrašná práce, velký problém vypínat, naředěním pak vznikla ta světlejší. Potažená dvacetinka byla těžká na zadek, takže dovažování do kužele vrtule, svazek ze 4 nití TAB SS 3x1 o délce 500 mm, takto váha i s podvozkem je 35g, Bude se čekat na slušné počasí a zalétání.

Pěkné, moc pěkné. Mně se tento Heinkel vždycky moc líbil, bohužel moje realizace moc nelétala. Ale to už je dávno.
Předpokládám že bude následovat obligátní série otloukání a poškození modelu zalétáváním "na plácku", čímž získá náležitou patinu

Pavle děkuji za pochvalu, ano pokud jsi stavěl normální stíhací He-100 D1. pak podle oravidel je průmšr vrtule maximálně 163 mm a to je pro tento typ málo, Karlovi Ludvíkovi létal nádherně, ale jeho dvacetinka byka extrémě lehká, vrtule s větším průměrem a širokými listy. Ta moje stříkaná byla dost těžká a časy tak poloviční, co u Karlovy.
Ano máš pravdu dnes po obědě bylo bezvětří, ale na plácku je nizoučká tráva, takže jsem vzal dvacetinku bez podvozku, již první klouznutí ukázalo, že model je trochu těžký na zadek, Dal jsem tedy 1,5 g plasteliny na vrtulový kužel a to pomohlo, kluz byl dobrý, První natočení na 200 a následuje rovný let na konci lehké zhoupnutí, přistání, ztráta plasteliny, jekí hledání, naleznutí a dotočení prstem za vrtuli, nakroucení SOP do zatáčky pomohlo, ale nakonec opět to zhoupnutí. Našel jsem tvrdou trávu průměr asi 1mm tu ukousl a dal jako podložku nahoru mezi hlavici a čelní přepážku, Točím 400 a hážu model vodorovně, ten stoupá do 2m, hezky zatáčí, letí otevřený půl okruh o průměru 60m a přistává v parčíku vše bez jakéhokoliv zhoupnutí,letový záběr jsem nestihl, model mi ulétl a obsluha starého Olympuse je náročná.. Zdá se že modelje docela stabilní, Do svazku ze čtyř nití TAN SS 3x1 o délce 500mm se dá teoreticky točit v teple 1500 otáček, nyní v chladnu tak 1200. Za pár dnů má přijet Milan Luže za Tomem Heinlem a pokud bude slušné počasí, tak také vyrazíme na Medlánky, moc rád bych tam zalétal jak Heinla, tak i FIATa.

Na internetu najdete i barevné provedení He.100 D v japonských barvách : celý letoun šedo stříbrný, červená SOP a znaky na obvyklých místech. Takto vypadá i kit, Myslím, že v takovém proverdení bude dvacetinka He-100 D 0 hezká a super létavá,

Barvy:

Moc hezké, Luboši, akorát si zapomněl uvést zdroj : https://www.whatifmodellers.com Tím je řečeno vše

Mimochodem, odkud máš informaci o tom, že serie D měly rozpětí 10,4m??

Hlavním zdrojem mých informací byl AIR Enthusiast kde je uváděno, že verze He-100 D-0 s rozpětím křídla 10-4m byly postaveny 3 kusy a byly 2 prodány do Japonska spolu s dalšími He-100 D1, 1 pak do SSSR. Také je tam vyobrazen bokorys jednoho letounu této verze s civilní imatrikulací D-ITLR a na něm je jasně vidět delší vnější část křídla.