PIK - 21

[Lubomir Koutny]

V roce 1981 mne Honza Děkaník upozornil, že v L+K vyšel zajímavý plánek a fotka racera formule VW PIK-21. Hranaté éro se mi líbilo a tak jsem hned nakreslil plánek oříška a ten postavil a potáhl bílým plyspane. model byl leký 8 g.. Brzy na to byly závody v Praze ve Smetanově síni, kam jsem jel se skupinou žáků z kroužku DPM jako vedoucí, hoši závodili hlavně s házedly a pár jich mělo jednoduché oříšky, plno starostí s cesťákem lístky pro skupinu a stalo se, že jsem zapomněl podklady pro oříšky doma, to jsem zjistil již v tramvaji v Brně, ale chlapci byli již na nádraží a vrátit se nešlo.
Soustředil jsem se tedy na házedla, která jsek s velkým náskokem vyhrál. Ota Šaffek řekl řekl dej sem tvé oříšky na obodování, nemám podklady, zapomněl jsem je doma, nevadí obodujeme položky jako dvojitý potah, hydroplán, plováky dvoumotorák atd. František Bárta se smál, že konečně vyhraje se svým krásným Zeppelinem CS a ani nebude muset natáčet naplno, ta opatrnost se mu nevyplatila, Nakonec s malým náskokem vyhrál můj dvoumotorový létající člun MDR-6.
Můj druhý oříšek PIK-21 létal nádherně do výšky 8m a nejlepší čas 100 s, ovšem statické body byly nízké. V dalších soutěžích to již bylo dobré i když chyběla barevná fotka letounu. Napsal jsen tedy dopis konstruktérovi letounu a ten mi ochotně poslal nejen fotky, ale i perfektní výkres. a tak jsem kreslil nový dokonalý výkres a postavil model v kostře, viděl jej Vláďa Kunert a daroval mi "Báječný potahový papír" ten jsem použil a doplmil model imatrkulaci, logem sponzora a všemi detaily. Jenže váha bez gumy vyskočila na 13 g. Letové výkony nic moc, zkoušel jsem tři různé vrtule, ale nejlepší lety jen kolem minuty. Pokud by to byl potah plyspanem, pak váha by byla do 10g,

[Lubomir Koutny]

Nějak se mi popletly přílohy a chybí tam pistácio se zakreslenou imatrikulací a logem sponzora, TAkže přikládám:

[discobolos]

jo, jo, špatné fotky

[Lubomir Koutny]

Mé M-pist stavěné podle zmenšeného plánku M-oř potažené plyspanem má letovou váhu - tedy i se svazkem a 0,4 g plasteliny dovážení na špici vrtule rovných 5,0 g a od počátku bylo zcela nestabilní, Létat začalo, až když jsem na kormidla nalepil fletnery 6 x 15 mm z tenkého celuloidu (nafotce jsou sotva vidět), dosavadní výsledky z létání byly kolem 30 s,
Byl bych moc vděčný, pokud Pavel Stráník sem připojí nějakou fotku jeho krásného oříška PIK-21 a popíše jak je to u něj se stabilitou a letovými výkony.
Můj dojem je, že zatím co Sonerai je superstabilní a vysoce výkonný typ, tak přesně postavený a těžší PIK-21 má malá kormidla a problémy se stabilitou, zkoušel jsem na oříšku tři různé vrtule, ale ani ve velké Zetce se mi nepodařily lety přes 100s,

[Lubomir Koutny]

Dnes v poledne jsem s krabicí plnou M-pist zajel do nové haly nádraží Kr. Pole. Nejvíce mne zajímal PIK-21 se starým svazkem o délce 310 mm, váze 1,1g a 1,7 g/m má Nmax 1680 ot. při teplotě 25C, v hale ale bylo 17C a každou chvíli průvan od otvíraných dveří a vytápění. Rozhodl jsem se natáčet na 800, stejně jako v létě při testech venku. První let rychlé nastoupání do výšky 5m, pak závan od dveří zanesl model do koruny okrasného stromku. Druhý let skončik po 25s na stěně, model létá hrbaté okruhy - turbulence. Třetí let, konečně klid a pravidelné okruhy 35 s. Extrapolací lze odhadnout, že v létě za tepla v haleo výšce 10m, bez rurbulence by mohl model na 1600 ot letět až 70 s, což je více než jsem doufal.

[Lubomir Koutny]

Doufal jsem, že Pavel sem přiloží fotku svého M-oř PIK-21, zatím se tak nestalo, tak alespoň něco z Hluku. Opravdu nevím jak nabral těch 13g.

[Lubomir Koutny]

Našel jsem lepší fotku Pavlova krásného PIK-21. Moc by mne zajímal materiál potahu,(já také doplatil na těžký danajský dar papír pd Kunerta). Myslím, že pokud by použil červený plyspane a ten pak lehce přestříkl červenou aganou + bílé obtisky, tak by ušetřil 3g váhy. Při potahu kondenzátorákem 6g/m2, vypnutí potahu vodou a stříkání agamy bez předchozí impregnace, tak jak to dělá Michal Králík by mohla být váha 7 až 8g a letové časy dvojnásobné,

[Lubomir Koutny]

Jinak je třeba říci, že Pavel si chytře vybral modernější verzi a třílistou vrtulí v nádherných barvách a jednoduchým podvozkem bez bačkor. Provedení perfektní, podle mne snad až příliš vypnutý potah, což musí něco vážit a tomu odpovádá pevná těžší kostra. Z fotografií mám dojem, že kryty motoru u nové verze mají jiný úhel vůči ose trupu a tím i jiné zasazení na křídlo...Třílistá vrtule může být menší a umožňuje starty ze zeně. Stále mne zajímá jak moc je Pavlův model stabilní a zda vyžaduje, aby těziště bylo více v předu a větší úhel seřázení tak, jak to bylo u mého M-oř.

[Pavel Stráník]

No váhu můj PIK nabral, tak nějak postupně, prostě to narůstalo a narůstalo. Posledním hřebíkem do rakve bylo dovážení (a to jsou kormidla potažena kondenzátorákem), je tam té plastelíny celkem dost, jinak byl model nezalítatelný. Ale jak jsem psal - všeho je tam hrozně moc. Navíc dost váhy si vzala povrchovka, předloha byla lesklá jak ..., no prostě krásně lesklá a tak nějaké poprášení prosvítající barvou nepřipadalo v úvahu. Třílistá vrtule naopak není žádná výhoda ale jen hromada starostí, během zalétávání dostala zabrat a poopravovat ji tak aby neházela už v polních podmínkách nebylo možné. Dvoulistka by byla rozhodně lepší.
Co se stability týká, tak po celkem vysilujícím zalétávání a shora zmíněném dovážení už létal celkem pěkně avšak ne moc dlouho, ale je moc citlivý na jakoukoliv změnu gumy nebo sáhnutí do výškovky. A to jsem ji trochu zvětšil, ale evidentně nestačí. Svou roli jistě hraje i ten děsně široký čumák kvůli velkým krytům motoru. Typický let je hezký motorový let následovaný strmějším sestupem, model nejde moc zpomalit v závěrečné fázi. Každopádně jako soutěžní ořech je odepsaný, je pochroumaný po nárazu do zábradlí a opravovat jej nemá smysl.

[Lubomir Koutny]

Pavle díky za informace. Ano, můj M-oř PIK-21 byl stejně těžký 13g a trpěl podobnými problémy, musel mít těžiště hodně v předu a větší úhel sežízení.
Já si nemyslím, že za vše může dlouhý plochý kryt motoru (ten má i Sonerai a je perfektně stabilní), hlavní problém PIKa jsou malá kormidla na malé páce, u M-pist vše vyřešily až neviditelmé celuloidové fletnery na kormidlech. Tvá VOP potažená kondenzátorákem vypadá barevnš perfektně, škoda, že stejně není potažený celý model, pak by byl o 5g lehčí (tedy při 6 g/m2), Třílistá vrtule je velká výhoda v nízké hale při startech ze země, také může být více dimebzována místo dovažování. Doporučuji to, co píšu od samého počátku. Postav si Sonerai, potažený kondenzátorákem 6 g/m2 s profily oidle mého plánku, technologií Michal Králík (popisuje Dušan Garba), budeš , mít super stabilní a rekotdní časy létajícího oříška.

[Lubomir Koutny]

Dal jsem si tu práci, prohledal svůj Arcichlív fotek a konečně našel fotky mého M.oř PIK-21 z r 1989. Také jsem porovnal třípohled tohoto letounu z L+K a zjitšťuji, že tam má VOP o 1/3 větší rozpětí než na originálním výkresu od konstruktéra. Takže nyní je mi jasné, že výborné letové vlastnosti mého prvního oříška byly dány nejen nižší váhou. ale také dostatečnou plochou VOP. Inu někdy slabší dokumentace může být výhodou.

[Lubomir Koutny]

A nyní můj PIK-21 v barvě