Letové vlastnosti minimaket - výběr vhodného typu-

[Lubomir Koutny]

Letové vlastnosti minimaket – výběr vhodného typu
Na konci šedesátých let, když se tvořila nová pravidla dvacetinek tak byly velmi omezené možnosti sehnat opravdu kvalitní podklady. Tehdy tím vůbec nejlepším, co si tuzemec mohl snadno sehnat byly monografie v L+K a v Modeláři. Za dostačující byly považovány lístkovnice letadel W.W.I z let 1914-18 a W.W.II z let 1939-45. Pak se objevily Profile publication a Greenovy malé publikace Fighters W.W.II a velké knihy Fighters a Bombers W.W.I. Dnes je možné sehnat speciální publikace k různým typům letounů, které obsahují spousty fotografií. Ale také bohužel i vzájemně si odporujících 3 pohledových výkresů. Bodovači hodnotí nejen kvalitu provedení minimakety, ale také předložených podkladů. S těmi statickými body je to velmi podobné jako u krasobruslení, velmi záleží na kvalitě bodovače, jeho náladě a někdy i averzi k některému ze soutěžících. Takže jedinou exaktní jistotou jsou letové body, závislé na létaných časech.
Hned úvodem je třeba zdůraznit, že celá historie letectví je poznamenána zápasem s váhou. Ano i sebevhodnější typ, pokud bude těžký a nedej bože i pokřivený, tak nemůže pořádně létat. Tak se musíme naučit stavět minimakety co možná nejlehčí, ale zároveň dostatečně pevné a rovné. Nutné je správné seřízení a vyvážení. Pokud tyto požadavky umíme splnit, pak teprve přijde na řadu výběr vhodného typu. Je třeba si uvědomit rozdílnost pravidel a podmínek pro létání u dvacetinek, oříšků a pistácií. Jedno však mají společné, o dosažených výkonech rozhoduje především, poměr energie akumulované ve svazku k letové hmotnosti a plošné zatížení. To vše, i když se zdá být optimální může zcela znehodnotit nedostatek stability – typický pro některé typy.
Dvacetinky mají v pravidlech, že maximální průměr vrtule nesmí být větší než 35% z rozpětí křídla. U typů s malou štíhlostí křídla (třeba u většiny racerů) pak vychází vrtule malá, neschopná využít nětší množství gumy. Naopak např. u typů z W.W.II s větší štíhlostí Např . Ta-154, BF-109H, Mig I-224, Hornet, Mig-DIS, Pe-2I, Ta- 153, Arado Ar-240, P-82, P-38 a XP-67, Velkin, Vickers Mayfly a může být vrtule relativně velká a tomu odpovídající svazky a velmi dobré letové výkony. Velmi dobré je když předloha má dlouhý předek a těžiště svazku je blízko těžišti celého letounu a má li takový typ ještě dostatečně velká kormidla, jako třeba P-51H, Arsenal VG-32 až 39, Ki-61, Ki-84, pak se jedná o mimořádně vhodné typy. U sportovních typů je důležité, aby jejich konstrukce umožňovala jednoduchou, lehkou stavbu a štíhlejší křídlo pak umožní použít relativně velkou vrtuli. Z hornoplošníků jsou naprosto ideální typy Itoh, Oscar a Super Courier. Takový Regente má větší hloubku křídla, menší rozpětí a tím i průměr vrtule. Z dolnoplošníků je asi vůbec nejvhodnější Bellanca Skyrockeet, případně, Musketeer, Piper Cherokee SIX, Z-226A, Racek R-7. Mimořádně vhodné jsou rumunské typy IAR-822, IAR 823 a zvláště pak R.G.-7 SOIM III. Z W.W.I. francouzských je mimořádně vhodný Borel, Morane H a jeho plováková verze, Morane N i Morane AI. Z německých : Fokker E-I, E-V, D-III, V. 27, V.29, V.39 , D-VII, všechny tyto letouny mají křídla rovná bez lomení, to lomení potřebují, aby slušně létaly. Z Italských Caproni, Ansaldo SVA, Pomolio. Z britských Bristol M1, Sopwith Triplane, Bristol Bif, Všechny typy Martinsyde, zvláště pak Buzzard, Elefant, RG a mimořádně vhodný Vickers F.B. 24. Ze švédských Thulin K. Oříšky nemají omezený průměr vrtule, takže vhodnější jsou typy s malou štíhlostí a velkou plochou křídla. Výhodné je vybírat velmi jednoduché typy, které mohou být postaveny velmi lehké a které mají mohutný moment kormidel (dostatečně velkých, na dlouhém trupu). Mimořádně létavý je jednoduchý REP III v 8m vysoké hale létal 125s. z racerů jsou to především Sonerai II a PIK 21, oda typy v nízké hale umí 100s a v pavilonu Z letěly 140s. Mimořádně výkonný je Kalinin K-5, který v pavilonu Z letěl 168s a ve Smetanové síni 150s. Zlín Z-50M v 8m vysoké hale v Novém Městě n.V.. letěl 98, v Belgickém Flemále po startu ze země letěl 110s a let ukončil nárazem do plakátu ve výšce asi 6m. Plovákový Kingfisher při letové váze 18g, létal v 8m vysoké hale 56s, venku přes minutu, Nanzan Tondy Alferyho létaé fantasticky, Macchi M.39 Petra Mikuláška po startu ze země 64s… Pistácia potřebují ještě více velkou zásobu stability, mimo známé Lacey M, a podobné bedny výkborně létá Sonerai II (100s v be gickém Flemále), Penga P.1, Alferyho Kingfisher, Hornisse a Hanriot.