minimakety.cz

Hezkýýý. Cca 70 Kč za jeden čtvrtminutový let, no dobře, no. To bych řekl že proti tomu je pronájem haly za pakatel.

Prodává se to také u nás.
https://www.modelcentrum.cz/katalog/Rak ... 466&page=3

Pavle máš pravdu. Kde jsou ty doby, kdy jsme na Lesné létali soutěže stínových polomaket na motor S1, to byly i starty ze země - asfaltu hřiště u školy. Přijížděli i kluci z Hustopečí, Žabčic a Přísnotic (Ludvík, NPjman, Mahovský,Svoboda,´Jersenský,.) Pak jsme také s Ivošem Čerešňákem překonávali rekordy ty s motory S1 a S2 držím dodnes (hlavně proto, že ty motory se přestaly vyrábět). Ceny za let byly korunové když již nebyly k dostání náplně, tak jeden dobrá hoch z Prahy přišel na to, že dobrou náhražkou náplně je dymogam (také obsahuje chlorečnan draselný, ale hrozně smrdí). jeho kamarídi tvrdili, že prý prolétal babičtinu penzi....
Nedávno jsem se prohrabal ve starých krámech a objevil tam dva motory S1 a nějaké náplně i těsnění.

Ještě jsem vyhrabal pár mizerných fotek z létání se stíňáky, mimo rakeťáků bylo také hodně na gumu.
První snímek ukazuje dosavadního držitele minimaket s motorem S2 Lavočkin La-160
Na druhém je Aero L-39 Ivoše Čerešňáka, který držel rekord pro kategorii S-1 téměř celou hodinu (mezi dvěma rekordy mého Victora), za ním Hawker Hunter, který výborně startoval ze země a vyhrál jednu ze soutěží a pak gumáček P-38 Lighting
Na třetim snímku jsou moji stíňáci gumáčci Mig-3, D.H. Hornet, vírníkový britský VTOL a dosavadní držitel rekordu v kategorii S1 H.P. Victor

Dostal jsem od jednoho kamaráda rakeťáka tablety do S-2, plus nějaká těsnění.
Přestože jsem de facto jako modelář s raketama začínal, už mi doma toho moc nezbylo.
Nicméně moje vzpomínky na soutěž v Třinci, snad někdy v lednu 1972 při -8 C, kdy kamarád létal s modelem S-junior na motor S-2, po každém startu lepil trup v autě, kdy jej vyztužil sirkama a omotal to isolepou, neb žádné lepidlo v tom mrazu nelepilo, ty mi zůstanou nadosmrti .

Motorky S-1 a S-2 jsem používal na stínových modelech. K dostání byla stavebnice Mig21 na S-1 a Iskra na S-2. Iskra byla tak dobrá, že mi ulétla.

Ano to byly časy! Do Brna přišly motory S2 a možná i náplně s těsněním. Nicméně v době, kdy v Praze již hoši měli dávno vše a pilně trénovali, tak naše chytrá krajská modelářská rada rozhodla, že vydá prázndé motory S2 modelářům, kteří mají zájem a předpoklady uspět na Prvním Mistrovství ČSSR v raketovém modelářství s modely poháněnými motory S2 pořádaném v Brně. My o těch motorech nevěděli nic, tedy jaký je tah a doba hoření.
Skupina studentů VAAZ vedená raketovým expertem Bedřichem Růžičkou (tím příjmením si dnes již nejsem jistý) vylepšila motor Lavalovou tryskou vysoustruženou z duralu, ta sice o pár % zvýšila tah motoru, ale mnohem více také letovou váhu, takže výsledek byl kontraproduktivní!
Protože jsem o motoru nic neveděl, tak jsem si řekl, že postavím asi půlmetrové lehké házedlo s křídlem z prkénka balzy 1,6 mm a motor tam bude jako balast sloužící k vyvážení, jediný problém pro mne byl držák motoru, ten jsem udělal z váhových důvodů drátěný, tenoučký hliníkový plech jsem neměl.. Moje žena Eva řekla, že to zkusí také, ale křídla a kormidla byla jen z kladívkového papíru, ono to i v tréninku bezmotorově hezky létalo, ale ráno při soutěži byla velká rosa, celé to nenalakované zvlhlo a kroutilo se. Ostatní brňáci měli různé vlatní kreace, kdežto pražáci měli hezké modely připomínající malé volné motoráky, s konstrukčním křídle, profil dost tlustý CLARK Y a potah slabým modelspanem,celé hezky vylakované. Z počátku soutěže suverénně vedl Ota Šaffek, já jsem se dost dlouho jen koukal, pak jsem hned napoprvé zkusil motorový let. měl jsem pocit, že model trochu pohupuje, ale čas byl skoro stejný jako u Oty, na druhý let jsem model trohu potlačil namáčnutím odtokovky VOP, model krásně strmě stoupal a já po druhém kole nečekaně vedl. To již se kolem mne rojili pražáci a kroutili hlavou nad mým modelem, oni totiž měli své s konstrukčním křídlem, ale můj model s tenkým profilem mnohem lépe klouzal. Kdo chce moc, nemá nic. já chtěl ohromit supervýkonem a na třetí rozhodující let jsem ještě více potlačil VOP a model po startu také pořádně hodil, stalo se to. co muselo přijít, nulové seřízení mělo za následek krátký let po parabole do země. Nicméně po zásluze vyhrál Ota Šaffek a mně ku podivu i ten součet časů ze dvou letů stačil k zisku druhého místa. Později byl uspořádán kurz raketového modelářstvi na motory S1, objevily se tam hodně stínové polomakety, dokonce i B-52, já tam postavil kachnu třímachové B-70, Tesknící Volavka s deltakřídlem sice stabilně létala ale časy nic moc. Pak se pár let konaly soutěže těch stíňáků na Lesné,když jsem se z Lesné odstěhoval a začaly být problémy s náplněmi do motorů tak tyto soutěže zanikly.

Na závěr bych rád ukázal, že modely s raketovým motorem S1 často byly nejen hezké, ale také velmi létavé. Typickými příklady jsou třeba L-39 Ivoše Čerešňáka, nebo můj v několika exemplářích stavěný (Malý motorák), všechny mi brzy ulétly (stalo se tak i v zimě na sněhu).
Když se objevily motory Rapier, tak jsem se pokusil o renesanci této záliby. Ale nadšení co bylo dříve u S1 se nevrátilo.