Ohýbaná potrubí - materiály

[Robert Pajas]

Řeším to u každého modelu, vznáším proto dotaz: lehká a pěkná potrubí - jak na to?

1) Klasické materiály - jak vymodelovat různá potrubí jinak než známým způsobem z plné balsy (kulatina, naříznout, pootočit, přibrousit)?
Například na starých pláncích (Comet apod.) je často uvedeno u ohnutého potrubí "reed" - to jest stéblo, především rákosové. Má někdo zkušenosti s ohýbáním? Umí někdo napodobovat jinak potrubí z klas. materiálů?

2) Moderní materiály - jak vymodelovat potrubí pomocí plastů? Jsou nějaké fígle na hezké ohnutí termoplastových trubiček nad teplem?

Tak co? Máte něco?

[Stamp]

Dřív když byly brčka ještě z materiálu, že ses na něj moh postavit a ono se ani nehlo tak si ho na jedný straně zašpuntoval druhou stranou si tam nalil horkou vodu a taky vrazil špunt pak si to natvaroval zafixoval v šabloně a vrazil do ledničky. Pak už jen hlídáš kdy to dostatečně schladlo aby to podrželo tvar. Jak to bude fungovat na termoplasty, které používáš nevim.

[Pavel Stráník]

Roberte, mám s tím zrovna čerstvou zkušenost, tak se podělím.
Pro větší modely , RC, kde na nějakém gramu nesejde, používám plastové trubičky co jsou jako vedení bowdenu, nebo se dají v modelářských obchodech koupit i trošku většího průměru, tak do 4mm. Nad plynovým sporákem trubičku za stálého otáčení opatrně nahřívám a hned jak to jde tak ohýbám. Nesmí se moc přehřát, pak se v místě ohybu deformuje a zplošťuje.
Pro dvacetiny a ořechy to ale použít moc nejde, tam to dělám z bezové duše - vnitřku oschlých prutů černého bezu. Chce to trochu zkušenosti při výběru, ale na to každý přijde. Dužinu nařežu na potřebné "nosníčky", zabrousím je dokulata a za mokra či zasucha je ohýbám. Je jen třeba dbát aby ohyb byl dělaný tlakem a te tahem, tahové namáhání bezová duše nesnáší a praská. Výsledek pak lakuji lehce přebrousím dohladka. Ale musí se tím pracovat velmi opatrně, materiál je to extrémně lehký ale i křehký.

[discobolos]

Na práci s bezovou duší je specialista Pavel Formánek. Z duše, ale naopak čerstvé, né suché, ulomené z bezu ve vhodnou chvíli (kterou já bohužel neznám) lze oloupat vnější zelený obal a získat tak vnitřek, který už je sám o sobě kruhového průřezu a není nutné jej tvarovat.
Pavel z něj umí potom vytvořit pneumatiky na kolečka, které jsou opravdu kulaté. Materiál se dá v tomto stavu celkem příjemně ohýbat a po vyschnutí pak drží tvar. Dá se lehce řezat ostrou žiletkou a je mechanicky odolnější, než všechny možné styreny a styrodury. Barvit se dá tuší, pak přelakovat.
Mám od Pavla dvojí krásná vyplétaná kolečka.
Bohužel Pavel sám k počítači a Internetu zatím moc netíhne, takže asi se tady s námi o své zkušenosti nepodělí.
D