Bernard H.V. 220, Arado Ar-440
Napsal: 17 lis 2011 09:10
Vážení kolegové budou tady dlouhé zimní večery, venku je nevlídno, to je optimální čas na stavbu nové dvacetinky. Dovoluji si vám nabídnout dva typy na super hvězdy pro příští sezönu :
Když si otevřete Google obrázky a zadáte Bernard H.V. 220, tak bude velmi překvapeni hned několika fotkami tohoto překrásného hydroplánu, připravovaného pro Schneiderův pohár. Najdete tam také velmi dobrý 3-pohled a dvě barevné malůvky, takže naprosto dokonalá dokumentace. Je to asi nejelegantnější typ, co znám, velmi štíhlý trup s minimem škodlivých odporů, pěkné lichoběžníkové křídlo, velká kormidla, plováky s minimem výztužných drátů a hlavně velká čtyřlistá vrtule umožnující využít velkou energii silného a dlohého svazku, Samozřejmě, že jsem hned nakreslil plánek dvacetinky a zájem o něj je i z Izraele !
A nyní, co lze očekávat od dvacetinky tohoto typu. Budu srovnávat s tím nejbližším, co jse již měl postaveno a to byla dvacetinka Supermarine S.4. Ta při prázdné váze 26 g měla svazek smyčku TAN SS 2x5/1 o délce 600 mm, do kterého se dalo maximálně natáčet asi 1700 otáček. V praxi ani při závodech tam nikdy nebylo natočeno více jak 1500, ona totiž ta S.4 měla malou plochu VOP a tak moc hezky létala na menší moment do 1000 otáček. Při natočení více jak 1200 dvacetinka po vypuštění ve vodorovné poloze ze začátku vůbec nestoupala a byl to rychlostní let, teprve později, po opadnutí největšího momentu začala normálně stoupat, bylo li natočeno 1400 a více pak vodorovný start končil rychlým přistáním do trávy jen pár metrů před startem, klopný moment dvojice sil tah vrtule a odpor plováků klopil nos dolů tak silně, že moment VOP to při větší rychlosti nezvládal. Ale našel jsem způsob, jak to vyřešit : S.4 bylo nutné startovat šikmo vzhůru pod úhlem 30 až 45 stupňů podle počtu natočených obrátek, pak nedošlo k velkému urychlení a odporu plováků, přebytek energie byl využitý k nastoupání velké výšky a na Drncově memoriálu byly zapsány soutěžní časy 69 a 71 sec. Naprostá exibice pak byla při předvádění pro jednoho experta z Nového Zélandu, tehdy bylo koncem prázdnin na Medlánkách skoro bezvětří a slabá termika, dělal jsem tři lety s S.4 a každý byl kolem dvou minut, kdy S.4 přistávala s vrtulí protáčenou pouze volnoběhem ! Ten expert nechtěl věřit svým očím. Ale já věděl své a zatraceně jsem si dával pozor na způsob startu, abych s dvacetinkou natočenou na doraz neplácl o zem pár kroků před tím expertem.
U Bernarda H.V. 220 tyto problémy asi hrozit nebudou, rozhodně nebudou tak výrazné protože mohutnost VOP na velkém rameni je zárukou velké stability ! Dvacetinka je také trochu větší, než byla S.4, bude tedy mít větší Re a lepší letové vlastnosti. Velkou výhodou je velká čtyřlistá vrtule se štíhlými listy. Předpokládám, že u pečlivě postavené dvacetinky by mohla být prázdná váha asi 30g, tomu by odpovídal svazek ze 4 nití TAN SS 3x1 o délce asi 700 mm, do kterého dle šarže gumy a teploty lze maximálně natočit asi 2000 otáček. Na 1800 by pak motorový let měl být 65 - 70 sec. Ano je tu možnost postavit si naprosto špičkovou dvacetinku potentní vyhrávat jak Schneiderův pohár, tak i otevřené soutěže dvacetinek. Samozřejmě, že tuto nemůže úspěšně zvládnout žádný začátečník, ale v rukách expertů jakými jsou třeba Robert Pajas, nebo Michal Křepelka by to byla naprostá fantazie....
Tamtéž, když zadáte Arado Ar-440 a budete pečlivě hledat, tak objevíte 3-pohled na asi nejlepší dvacetinku dvoumotoráka, najdete tam také barevnou malůvku tohoto letounu, coby nočního stíhače (zlí jazykové tvrdí, že tatáž je na víku krabičky kitu Ar-240C). Problém je najít fotku skutečného letounu Ar-440 (byly postaveny 4 kusy), to, co na internetu nejčastěji najdete není nic jiného, než naprosto nevydařený a ve všech osách nestabilní první prototyp Ar-240, při důkladném hledání pak pod stejným označením ještě najdete další z prototypů Ar-240 opět chybně označený jako Ar-440, a fotku skutečného letounu Ar-440 (tedy toho, od kterého je ten 3-pohled tam nenalézám. Moc bych byl vděčný tomu, kdo by nějakou tu fotku Ar-440 objevil.
Opět si neodpustím přirovnání.Arado Ar-240 bylo jako dvacetinka zde v Brně postaveno 3x. Ta první z dílny Zdeňka Vávry byla verze Ar-240C s větším rozpětím, stavby vyšla dost těžká, vrtule nebyly nejlepší a svazky jen na délku závěsů. Dvacetinka létala stabilně časy kolem 35 sec. Druhou si postavil tehdy ještě odvážný žáček Pavel Stráník, tuto jsem nikdy pořádně letět neviděl. Třetí jsem pak před 30 ti roky stavěl já sám. Byla to na svou dobu hezká dvacetinka v pestrých barvách ze severní fronty (podle Balouse v L+K lístkovnici), potažená duhou barveným modelspanem. Dvacetinka byla velice lehká a moc hezky létala časy kolem minuty. Nakonec skončila v museu minimaket Ichira Yamady v Osace. Zatím, co průměry třílistých vrtulí u dvacetinky Ar-240 mají jen 190 mm, tak u Ar-440 díky většímu centroplánu a delším gondolám (vrtule mohou být před čumákem truou) budou mít čtyřlisté vrtule průměr 232 mm, lze použít delší a silnější gumu, tedy asi o 40% více energie využité s větčí účinností, takže motorový let může být při plném natočení dost přes minutu. Ano, je to asi vůbec nejvhodnější dvoumotorák, který znám. Ovšem pro přísné bodovače by to chtělo ještě alespoň jednu fotku Ar-440.
Když si otevřete Google obrázky a zadáte Bernard H.V. 220, tak bude velmi překvapeni hned několika fotkami tohoto překrásného hydroplánu, připravovaného pro Schneiderův pohár. Najdete tam také velmi dobrý 3-pohled a dvě barevné malůvky, takže naprosto dokonalá dokumentace. Je to asi nejelegantnější typ, co znám, velmi štíhlý trup s minimem škodlivých odporů, pěkné lichoběžníkové křídlo, velká kormidla, plováky s minimem výztužných drátů a hlavně velká čtyřlistá vrtule umožnující využít velkou energii silného a dlohého svazku, Samozřejmě, že jsem hned nakreslil plánek dvacetinky a zájem o něj je i z Izraele !
A nyní, co lze očekávat od dvacetinky tohoto typu. Budu srovnávat s tím nejbližším, co jse již měl postaveno a to byla dvacetinka Supermarine S.4. Ta při prázdné váze 26 g měla svazek smyčku TAN SS 2x5/1 o délce 600 mm, do kterého se dalo maximálně natáčet asi 1700 otáček. V praxi ani při závodech tam nikdy nebylo natočeno více jak 1500, ona totiž ta S.4 měla malou plochu VOP a tak moc hezky létala na menší moment do 1000 otáček. Při natočení více jak 1200 dvacetinka po vypuštění ve vodorovné poloze ze začátku vůbec nestoupala a byl to rychlostní let, teprve později, po opadnutí největšího momentu začala normálně stoupat, bylo li natočeno 1400 a více pak vodorovný start končil rychlým přistáním do trávy jen pár metrů před startem, klopný moment dvojice sil tah vrtule a odpor plováků klopil nos dolů tak silně, že moment VOP to při větší rychlosti nezvládal. Ale našel jsem způsob, jak to vyřešit : S.4 bylo nutné startovat šikmo vzhůru pod úhlem 30 až 45 stupňů podle počtu natočených obrátek, pak nedošlo k velkému urychlení a odporu plováků, přebytek energie byl využitý k nastoupání velké výšky a na Drncově memoriálu byly zapsány soutěžní časy 69 a 71 sec. Naprostá exibice pak byla při předvádění pro jednoho experta z Nového Zélandu, tehdy bylo koncem prázdnin na Medlánkách skoro bezvětří a slabá termika, dělal jsem tři lety s S.4 a každý byl kolem dvou minut, kdy S.4 přistávala s vrtulí protáčenou pouze volnoběhem ! Ten expert nechtěl věřit svým očím. Ale já věděl své a zatraceně jsem si dával pozor na způsob startu, abych s dvacetinkou natočenou na doraz neplácl o zem pár kroků před tím expertem.
U Bernarda H.V. 220 tyto problémy asi hrozit nebudou, rozhodně nebudou tak výrazné protože mohutnost VOP na velkém rameni je zárukou velké stability ! Dvacetinka je také trochu větší, než byla S.4, bude tedy mít větší Re a lepší letové vlastnosti. Velkou výhodou je velká čtyřlistá vrtule se štíhlými listy. Předpokládám, že u pečlivě postavené dvacetinky by mohla být prázdná váha asi 30g, tomu by odpovídal svazek ze 4 nití TAN SS 3x1 o délce asi 700 mm, do kterého dle šarže gumy a teploty lze maximálně natočit asi 2000 otáček. Na 1800 by pak motorový let měl být 65 - 70 sec. Ano je tu možnost postavit si naprosto špičkovou dvacetinku potentní vyhrávat jak Schneiderův pohár, tak i otevřené soutěže dvacetinek. Samozřejmě, že tuto nemůže úspěšně zvládnout žádný začátečník, ale v rukách expertů jakými jsou třeba Robert Pajas, nebo Michal Křepelka by to byla naprostá fantazie....
Tamtéž, když zadáte Arado Ar-440 a budete pečlivě hledat, tak objevíte 3-pohled na asi nejlepší dvacetinku dvoumotoráka, najdete tam také barevnou malůvku tohoto letounu, coby nočního stíhače (zlí jazykové tvrdí, že tatáž je na víku krabičky kitu Ar-240C). Problém je najít fotku skutečného letounu Ar-440 (byly postaveny 4 kusy), to, co na internetu nejčastěji najdete není nic jiného, než naprosto nevydařený a ve všech osách nestabilní první prototyp Ar-240, při důkladném hledání pak pod stejným označením ještě najdete další z prototypů Ar-240 opět chybně označený jako Ar-440, a fotku skutečného letounu Ar-440 (tedy toho, od kterého je ten 3-pohled tam nenalézám. Moc bych byl vděčný tomu, kdo by nějakou tu fotku Ar-440 objevil.
Opět si neodpustím přirovnání.Arado Ar-240 bylo jako dvacetinka zde v Brně postaveno 3x. Ta první z dílny Zdeňka Vávry byla verze Ar-240C s větším rozpětím, stavby vyšla dost těžká, vrtule nebyly nejlepší a svazky jen na délku závěsů. Dvacetinka létala stabilně časy kolem 35 sec. Druhou si postavil tehdy ještě odvážný žáček Pavel Stráník, tuto jsem nikdy pořádně letět neviděl. Třetí jsem pak před 30 ti roky stavěl já sám. Byla to na svou dobu hezká dvacetinka v pestrých barvách ze severní fronty (podle Balouse v L+K lístkovnici), potažená duhou barveným modelspanem. Dvacetinka byla velice lehká a moc hezky létala časy kolem minuty. Nakonec skončila v museu minimaket Ichira Yamady v Osace. Zatím, co průměry třílistých vrtulí u dvacetinky Ar-240 mají jen 190 mm, tak u Ar-440 díky většímu centroplánu a delším gondolám (vrtule mohou být před čumákem truou) budou mít čtyřlisté vrtule průměr 232 mm, lze použít delší a silnější gumu, tedy asi o 40% více energie využité s větčí účinností, takže motorový let může být při plném natočení dost přes minutu. Ano, je to asi vůbec nejvhodnější dvoumotorák, který znám. Ovšem pro přísné bodovače by to chtělo ještě alespoň jednu fotku Ar-440.
