Souhlasím s Tondou.
Navržená tabulka je fajn a měla by určitým způsobem odlišit modely "od nuly" postavené soutěžícím od těch koupených.
Nejde mi o soutěžení na krev, ale vím, jak dokáže demotivovat evidentní podvádění rodinného týmu, kdy evidentně tatíkovo dílko (třeba jen částečné) je vydáváno jako 100% výtvor jeho syna/dcery či vnuka/vnučky.
Nejhorší na tom není jen samotné nedodržování určitých regulí, ale to, že je to tolerováno.
Problém ovšem bude v tom, definovat míru spolupráce a to zejména je-li senior dostatečně asertivní až neurvalý.
Ač je to někdy evidentní, prokázat míru či vůbec takovou situaci lze jen těžko a kdo to má udělat? Kdo má pravomoc a nakonec i chuť si na soutěži kazit krásný den?
V tomto kontextu je Tondova tabulka asi to nejrozumnější, co lze nabídnout a její pravdivé vyplnění by mělo být ctí každého soutěžícího.
Kdo už párkrát na soutěžích byl, tak si jistě všiml, že určitý rukopis má každý (a každý dělá specifické chyby). Takže okecávat, že to dělal jen a jen jeho potomek by mělo být pod úroveň evidentního stavitele.
Leda že by dítě učil stejným móresům (že podvádění je správné, chce li něčeho dosáhnout), a pak je to smutné dvojnásob.
Jinou věcí je spolupráce, kdy někdo někomu vytvoří obtisky, kola, použije tištěný papír, lepty a pod.
Pokud to stavitel uvede v "Protokolu", tak proč ne?
Mě například kvalitně zhotovené obtisky hodně pomohou a snaha získat méně trestných bodů tvrdošíjným postojem, že si vše udělám sám dopadne opačně - vzhled modelu může dopadnout daleko hůře a bodová ztráta za celkový dojem a provedení bude třeba horší než penalizace za cizí spolupráci.
To ať si rozhodne každý sám.
Možná by bylo dobré tento "Protokol" nějakým způsobem obhájit, vysvětlit a pak by se na něj někdo z "certifikovaných bodovačů" podepsal. Jednalo by se o jednorázovou záležitost, která může zdržet ( snad jen a pouze v případě pochybností), zatímco pak už nebude "co řešit. Jedině snad v případě nějaké zásadní přestavby, opravy, výměny provizorní (v předsoutěžním kvaltu) části modelu za lepší a pod. A tento "certifikát" by platil po celou dobu životnosti modelu. U někoho jeden let, u jiného patnáct let....
Ano, je to trošku byrokracie, ale zdá se, že někteří soutěživci jsou pro bednu ochotni udělat víc než je zdrávo, což je smutné a pro naše kategorie to může znamenat totální nechuť těch poctivých vůbec soutěžit. Už jsem se s tímto názorem setkal (neuvedu kdo, není proč) a postoj "Mladý muži, já nejsem nikde organizován a tak si mohu malovat co chci a jak chci" začínám chápat.
Než se dohadovat na fóru, tak si někteží raději zalétají jen tak a s radostí. Ten, kdo se nenechá odradit a přijede na soutěž zjistí, že to zdaleka není tak zlé a že tam vládne až na ojedinělé excesy pohoda - jak už psal Martin. Ale cizí návštěvník tohle nemusí vědět a př čtení třeba jen nechápe, že vůbec ještě nějaké soutěže jsou...
K tabulce ještě podruhé:
Zařadil bych tam i kabinku.
Argument, jak je strašně pracný model z WWII kvůli lisované kabince tady byl opakován několikrát. Ano je to kus práce (většinou) a proto ta samostatně specifikovaná kabinka.
Na své DH-2 jsem si udělal kopyto na příď trupu (hodinka) a vylisoval několik kusů (počítám s poškozením) a "pár" kabinek jsem už dělal, ač jen sám pro sebe, takže neplácám do větru, vím co to obnáší.
Navíc - zhotovení kopyta může znamenat pomoc druhým a nedivím se, že by to někdo využil. Já taky.
A Martinův nový model by nebyl špatným počinem, kdyby Martin - třeba - pustil jednu kabinku elektrické konkurenci...

Plánek a kabinky, které nabízel Z.Raška byla vždy slušnou motivací ke stavbě - znám to z vlastní zkušenosti.